Květnové výročí povstání

6. května 2020 v 8:24 |  Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Je docela zajímavé sledovat, jak i po 75 letech od konce druhé světové války v Evropě tento konfikt stále bublá. Má už jinou podobu, ale skvěle zapadá do kulturní války a je naplňován současným geopolitickým uspořádáním. Sporem o sochu maršála Koněva počínaje a úlohou Českého rozhlasu konče.
Na jednu stranu mi přijde fajn, že se o události mluví, ale na druhou mě někdy docela mrzí jakými motivy a jakým tunelovitým viděním je tato debata vedena.

Já jsem pochopitelně květnové povstání roku 1945 nezažil (a možná podle některých k tomu nemám co mluvit), mám je ale spjaté s několika vzpomínkami. Tou jednou jsou vzpomínky audiovizuální jako byly např. záznamy hlášení rozhlasu, filmy typu Osvobození Prahy (které mi tehdy přišly docela fajn, ale to jsem bohužel spoustu souvislostí netušil) a skvělý pořad Hledání ztraceného času - Květen 1945 (dá se najít na youtube, odkaz níže).


A pak také vzpomínky prarodičů, pro ně to bylo velké téma, něco, co jim významně zasáhlo do života a docela silně jej tak překopalo. Někdy se ty vzpomínky prolnuly se zážitky, které byly spojené s Mnichovem, bombardováním Plzně, hloubkařích a jejich útoku na lokální vlak, apod.
Dodnes si některé ty střípky dobové mozaiky pamatuji a dám je tu k dobru.

Říkalo se, že krátce po konci bojů přišli rudoarmějci do vsi a hrozně se polekali, když slyšeli řinčení budíku. Pro jistotu jej rozstříleli. Pak se strašně divili, že je to nějaký přístroj, který odměřuje čas. Když něco tiká, tak je to přece jasná bomba, ne?

Další zážitek je spojený s Vlasovci, kteří pomáhali osvobodit Podbrdsko. V nedaleké vsi si udělali provizorní základnu, byl mezi nimi i malý chlapec, patrně sirotek, ti občas táhli s armádou (podobně jako dávno ve středověku husitská práčata). Ovládal však zdatně pancéřovou pěst. Pak se říkalo, že někdo viděl německé auto, které míří od města přes ves nejspíš někam na západ do amerického zajetí. Vesničané společně s mým dědou pak už jen našli zničené německé auto - pancéřovou pěstí.

A poslední zasunutá vzpomínka, předvoj rudoarmějců někdy obstarávali příslušníci tajné policie (která primárně pátrala po vlasovcích a podílela se i na únosu mnohých československých občanů do SSSR, namátkou např. armádní generál Vojcechovský), když k nám dorazili, tak i přess všeobecnou radost byli někteří lidé překvapeni na čem to ti Sověti jedou. Většinou se jednalo o vozy z USA. Ford, General Motors - a to vše docela nové, jako kdyby to sjelo ze závodní linky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 necrosis necrosis | E-mail | Web | 6. května 2020 v 11:13 | Reagovat

Zajímavé zavzpomínání

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. května 2020 v 13:52 | Reagovat

Prarodičové sice mnohé vyprávěli, ale týkalo se to především situace na Domažlicku a Plzeňsku, tedy hluboko v americké zóně, a pak také v Rokycanech - přímo na demarkační čáře. Ale o květnovém povstání v Praze jsem pročetl kdeco, protože je to téma nesmírně zajímavé - jak pokud jde o vlastní průběh, tak i z pohledu dalšího vývoje na mnoho let dopředu a vlastně svým způsobem dodnes.

3 JirkaK JirkaK | 8. května 2020 v 8:24 | Reagovat

Představa že "když něco tiká tak je to bomba" často funguje dodnes, to bych nekritizoval. Mnoho výše popsaného se později zopakovalo při sovětské invazi v osmašedesátém, historky o tom jak tehdy  ruský voják poprvé v životě viděl splachovací záchod kolovaly ještě dlouho. Ovšem - když jsem začátkem devadesátých let na "západě" poprvé viděl pákovou vodovodní baterii, zkraje to taky vypadalo že si ruce neumeju.  Horší to bylo s jinými věcmi - například když prý prohlídka zastaveného nákladního auta skončila tím, že vedle odstaveného náklaďáku leželi řidič se závozníkem s hubou obtisknutou v asfaltu, mezi nimi ležel hydraulický hever, a okolo v uctivé vzdálenosti pobíhali sovětští vojáci s nataženými samopaly a řvali "mina, mina"......

A pokud jde o ty americké náklaďáky v sovětské armádě, stačí si prostudovat smlouvu o půjčce a pronájmu mezi USA a SSSR. Nakonec, ani naše slavná "vejtřaska" není nic jiného než opajcované americké vojenské náklaďáky Dodge a GMC, kde se vlastně jen vyměnil americký benzínový motor za naftový  (půlku motoru z Tatry 111).

4 ZahradaCihelna ZahradaCihelna | 11. května 2020 v 10:42 | Reagovat

O vzpomínkách našich blízkých se má mluvit, díky jim poznáme, že není vše jen bílé nebo černé, rudé nebo modré, jak se někdy generalizuje.Někdy se totiž skutečné zážitky do oficiálni verze nehodí.A co teptve úhel pohledu. Ten rozhádá i přátele. Jsem ráda, že jsem objevila tento článek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama