Únor 2020

Shtisel (2013 - ?) tv seriál

19. února 2020 v 9:24 Filmové recenze

Ze své lásky k izraelským seriálům jsem se na tomto webu vyznával už několikrát, opakovat to by bylo jen nošením sov do Atén. Dnešní doba navíc seriálům více než přeje. (Nejenom) televizní seriálové počiny jsou často ve svých tématech odvážnější a svými rozpočty se rovnají celovečerním filmům. Izraelský seriál Shtisel mezi ty velkorozpočtové však nepatří, naopak - zejména v první sérii - museli tvůrci dost s financemi zápasit. O to více se ale soustředí na podstatné věci, které koneckonců z "pohyblivých obrázků" dělají natolik poutavou záležitost.

"Shtiselovi" jsou ultraortodoxní židovskou rodinou, která sídlí v ortodoxní čtvrti v Jeruzalémě. Jejich život provázejí obvyklé nesnáze podobně jako i mnoho sekulárních lidí a tím mohou být i českému diváku blízcí, nicméně podstatná část problémů, s nimiž se vypořádávají, pramení z víry, domlouvanými sňatky počínaje a pochybným díváním se na projevy výtvarného umění konče. Nemá to ale být myšleno tak, že by snad ortodoxní chasidský judaismus byl v seriálu podrobován zdrcující kritice. Postavy a jejich víra je zde líčena velmi lidsky, každý má nějakou svoji slabost, která je vylíčena velmi pochopitelně a uvěřitelně. Charaktery se tak jeví dost sympaticky a plasticky, takže není problém se do "víru jejich života" ponořit a těšit se na další díl.

Troufnu si říci, že seriál to asi není pro každého. Podle mě je potřeba znát aspoň základy judaismu (jinak některé sekvence mohou působit nechtěně humorně, či motivace některých postav mohou poukazovat k jejich domnělému sobectví) a být trochu trpělivý. Toto není seriál, který by šokoval velkými "cliffhangery", plyne si svým poklidným tempem, až někdy máte dojem, že Akiva (Michael Aloni) tápající ve světě milostných vztah a zodpovědností vůči komunitě kontra touze stát se malířem, či Lipa se svoji krizí víry během pobytu v zahraničí tak nějak žijí s vámi v domácnosti. Ne každý seriál toto dokáže.

V plánu je (snad letos) třetí série.

Zkurvení havlisti (Komediograf)

9. února 2020 v 12:55 Tyjátr
Hru Zkurvení havlisti jsem nedávno viděl na prknech Divadla v Dlouhé a řekl jsem si, že by si určitě zasloužila několik blogových řádek. Luboši Balákovi z Komediografu se totiž povedlo dát dohromady kus, který je velmi aktuální a má ve své jednoduchosti a stručnosti velmi dobře napsaný text.

Tři chlapíci, rozumbradové chodí pravidelně do sauny vyplavit všechny ty toxiny a obecně veškerý hnus. Spolu s fyzickou toxicitou ale vyplavují i tu emoční a o ní je hra zejména. Všichni tři (představuje je trio herců Miroslav Hanuš jako Bořek, Tomáš Měcháček jako Vladan a Karel Zima jako Hubert) v sauně přetřásají "populární" problémy dnešní doby. Problémy se školstvím a autobazary počínaje a Evropskou unií a množstvím vaty konče. Ony tři pány také spojuje zpackanost jejich vlastních životů. Tu má někdo příliš dominantní manželku, další neumí sázet a prohrává velké sumy peněz a poslední se trápí s lacinými auty z pochybných bazarů. Vzájemný marasmus ale nevede k nějaké "kolegialitě zubožených", hoši si ze sebe naopak dost utahují, jako kdyby v neštěstí jiných mohli tak trochu relativizovat i své problémy.

Frustrace se promítá do jejich názorů na svět, kterému pochopitelně vládnou diletanti a debilové, o čemž se trio souhlasně ujišťuje. Fascinující mi přišlo zejména to, s jakou lehkostí, přirozeností a zároveň vtipem dokázal autor vystihnout charakter různých "hospodských řečí", kde se přirozeně v jedné větě přechází od venkovského fotbalu k makroekonomickým ukazatelům. Asi každý z nás někdy podobný hovor absolvoval, nebo jej aspoň slyšel u vedlejšího stolu...

Patrně nejchytřejším z tria je Hanušův podpantoflák Bořek, občas se mu podaří i v hovoru trefit pointu věci, ale většinou jen vrší teorie, které bez problémů vysvětlují vše na světě. Nechce to zase tak velkou fantazii si na jeho místě představit nějakého politika z okraje politického spektra.

Hra je samozřejmě primárně komedií - a to velmi podařenou. Mnoho dialogů vyvolávalo v divadle oprávněné salvy smíchu, ale tu a tam jsem za tím humorem cítil i trochu zděšení. Ono to zase tak od reality vzdálené není.
Rozhodně doporučuji tento soubor na některé jeho štaci navštívit, 80 minut představení uteklo jako voda.