Prosinec 2019

Pixies - Beneath the Eyrie (2019)

31. prosince 2019 v 11:19 Hudba z ouška do ouška

Legendární Pixies vydávájí třetí album po svém reunionu. Deska Beneath the Eyrie mi ze všech těch nových alb přijde jako nejlepší i s vědomím toho, že hodnotit hudební návrat legendárních kapel je vždy věc nadmíru ošidná.

Pixies se na novém albu museli vypořádat s absencí basistky Kim Deal, kterou pro tento počin nahradila Paz Lenchantin (dříve např. A Perfect Circle). Paz svými vokály přispěla třeba k podle mě zdařilé "Los Surfers Muertos", i když pochopitelně názory se mohou lišit. Pixies si během let své aktivity (respektive rovněž neaktivity) vybudovali prakticky kultovní status a každá další nahrávka bude tímto statusem poměřována (jakkoli je jinak dobrá). To je pochopitelně problém, nicméně mám dojem, že Pixies se s ním vypořádali celkem dobře. "Beneath..." je velmi kvalitní deska, která je pochopitelně trochu jiná než jejich předchozí tvorba (slušilo by se říci, že snad více promyšlená, více vypiplaná, méně "špinavá"), nicméně étos kapely z ní jde v pohodě nasát.

Velmi sympatickou skladbou je Catfish Kate, což je pro Pixies trochu nezvyklá hříčka o jednom sumci. A že to chvílemi zní moc popově (nebo že některé skladby mají folkový nádech)? Co na tom záleží...


Frank Black a spol. prostě pořád umí a nemusí vykrádat sám sebe. Docela fajn mi přišel i jistý "mystický nádech" celého alba, který lze vypozorovat už ve skladbě "On Graveyard Hill" a prostupuje prakticky celou deskou. Chápu ale, že se to opět nemusí líbit každému, na některé modly je totiž velmi obtížné sahat. Za mě do nového roku klidně více takových desek :).


Erik Sumo - Mount Fuji (2019)

29. prosince 2019 v 17:23 Hudba z ouška do ouška
Za projektem Erik Sumo stojí Ambrus Tövisházi a jak už možná nejenom modrým jméno napovídá, tak pochází ze země Viktora Orbána, tedy z Maďarska. Tento sympatický chlapík se do mého hudebního srdce velmi pozitivně zapsal už v roce 2005 deskou My Rocky Mountain. Už tehdy se z alba linuly trochu netradiční asijské motivy. Na letošní desce však hrají prim.


Projekt Erik Sumo už vypadal prakticky mrtvý, 8 let od poslední desky... Tím více jsem za toto album rád, protože je skvělé. Ambrusová zajímavá zvuková koláž obsahující prvky world music, popu, downtempa a elektroniky mě vždy dokáže spolehlivě dostat. Z desky je také poznat, že autor se v poslední době hodně věnuje skládání filmové hudby, "Mount Fuji" je totiž také trochu "filmová", respektive dost fragmentů si dokáži představit na stříbrném plátně. Ze skladeb určitě neopomeňte "Princess Mount Fuji" (vokály tu má Veronika Harcsa), která vychází ze starého japonského příběhu (snad z 10. století) o krásné holčičce, kterou vychovávají lidé na Zemi i když je původem princeznou z Měsíce... Dobrý, ne? :)

Možná je to trochu odvážné, ale za mě tip na desku roku.

Jozef Karika - Trhlina

19. prosince 2019 v 16:47 Recenze knih
S Jozefem Karikou jsem se poprvé setkal na vlnách Českého rozhlasu při četbě na pokračování, jednalo se o jeho starší knihu Tma, což je docela působivý thriller (chvílemi snad i survival horor) o tom, co se vše může stát, když náhle v zimě v horských lesích oslepnete (není to nic příjemného). I když mi to nepřišlo jako nějaká bůhvíjaká literatura, tak se to poslouchalo docela příjemně. Řekl jsem si tedy, že by možná nebylo od věci si od autora něco přečíst a má volba padla na jeho patrně nejslavnější dílo - Trhlinu.

Karika se tu opět drží "svého kopyta", příběh se z velké části znovu odehrává (převážně) v horách během zimy. Tentokrát je to pohoří Tribeč. To se stalo mezi záhadology populární už dávno před vydáním knihy. Zvěsti o tom, že se tam občas podivně ztrácejí lidé lze vystopovat do devadesátých let (možná i hlouběji). Karika tohoto vděčného tématu poměrně dobře využil, v knize se totiž snaží o maximální možnou věrohodnost a buduje atmosféru autentičnosti. Sám sebe vtahuje do děje, když je osloven tajemným Igorem, který mu povídá záhadný příběh o Tribeči. Vyprávění Karika beletrizuje a připojuje k němu množství různých internetových odkazů, které dokládají pravdivost událostí o nichž se povídá. A ono to funguje na jedničku. Při četbě jsem se několikrát přistihl u toho, že si dohledávám články ze slovenských médií o nichž je v textu řeč. Toto se skutečně povedlo, lepší hru na "odhadněte si sami, kde končí realita a začíná autorova fikce" jsem s jinou knihou ještě asi nehrál.

Samotné vyprávění je napsáno velmi čtivě, takže knihu jsem "v sobě" měl docela rychle. Není to ale zároveň nějaká "rychlokvaška" po jejímž přečtení byste za pár dní nevěděli o čem že to vlastně bylo. Naopak ve mně zůstal takový neurčitý lehce znepokojivý dojem, což je - myslím si - u hororové literatury (ano, Trhlina je žánrově horor) docela důležité. Velmi kladně také kvituji, že se nejedná o příběh, kde by se napětí a hrůza akcelerovala potoky krve. Naopak, děs zde vzniká pomalu a ze zdánlivě normálních věcí (například fotografie u fotbalové brány), což opět velmi dobře zapadá do autorovy snahy o autentické působení.

Mezi negativa bych zařadil některé obraty, které autor podle mě používá až přespříliš a trochu mě iritovaly. Jedná se o "někde jsem četl, že..." a následuje poukázání na nějaký vědecký objev. Něco podobného se vyskytovalo i ve Tmě, takže asi to bude nějaký autorův "trejdmárk", či co. Občas nějaké drobnosti ze "hry na autentičnost" také nezafungují tak, jak by měly (respektive fungují obráceně), ale to jsou jen takové nevinné drobky. Kniha je jinak hodně zajímavá a určitě si od tohoto slovenského mistra (nejenom) hororu někdy v budoucnu rád přečtu další knihy.

Naši kluci (tv seriál) 2019

5. prosince 2019 v 8:32 Filmové recenze
HBO se činí, po skvělém seriálu Černobyl se na obrazovky tv letos dostal podle mého názoru ještě lepší počin s názvem Naši kluci (Our Boys). Byť to zatím má na csfd.cz "jen" v tuto chvíli 99 hodnocení a Černobyl přes 25 000.

To, že izraelské seriály mají svoji dlouhodobou kvalitu asi není potřeba dlouze polemizovat. Často slouží i jako přímá inspirace mnohým americkým produkcím (Homeland). Názvy jako třeba Fauda, Bnei Aruba, Hatufim, apod. nejsou zcela neznámé i evropským divákům. Já sám si při sledování dalšího izraelského seriálu dokážu celkem spolehlivě rozpoznávat jednotlivé tamní herce (v "Naši kluci" je třeba Shlomi Elkabetz, kterého znám jako režiséra skvělého filmu Gett, či Shadi Mar´i, který se proslavil jako terorista Walid v seriálu Fauda). Izraelský filmový průmysl je evidentně ne zcela velký rybníček, nicméně plavou v něm velmi tuční kapříci.

Uvedení seriálu Naši kluci (na kterém se s HBO podílela ještě tamní tv Kešet) ovšem doprovázela velká kontroverze. Část izraelské veřejnosti jej odsoudila jako antisemitský, v lepším případě "jen" jako nevyvážený. Já osobně si to nemyslím. Předně mě k tomu vede skutečnost, že organizace Parents Circle Family Forum (která sdružuje rodiny obětí izraelsko-palestinského konfliktu bez rozdílu etnicity) jej velmi oceňuje a slova chvály přichází i z jiných míst. Rozumím tomu, že někomu může vadit, že příběh vraždy 3 izraelských mládenců je tu jaksi na okraji a primárně se řeší zavraždění mladého Muhammada, nicméně v izraelsko-palestinském konfliktu je až příliš mnoho příčin a následků, pokud by někdo chtěl skutečně vše obsáhnout, tak by výsledné dílo přesahovalo rámec tv seriálu a mnohem spíše by se podobalo mnohadílné dokumentární sérii. Takové ambice pochopitelně trio autorů (Hagai Levi, Joseph Cedar a Tawfik Abu Wael) nemá. Je sice smutné, že Benjamin Netanjahu seriál označil za antisemitský a stanici Kešet za propagandistickou, nicméně i jeho prohlášení by bylo dobré vnímat primárně jako součást politického boje (Netanjahu je vyšetřován kvůli korupčním skandálům, které podnítilo zveřejnění dokumentů právě stanicí Kešet).

Už jsem trochu nakousl o čem to ten seriál vlastně je. Vychází ze skutečné události léta roku 2014, kdy zmizeli 3 izraelští mládenci, což vyvolalo ve společnosti velkou vlnu solidarity a zájmu, který byl po nalezení jejich mrtvých těl vystřídán zklamáním a nenávistí (u Izraelců, v případě velké části Palestinců tomu jistě bylo jinak). Rozjela se velká pátrací akce po útočnících, ti byli chyceni, zabiti a jejich domy strženy (obvyklý trest za teror). Souběžně s tím ale Izraelem proběhla velká vlna nenávisti vůči Arabům, došlo k menším i větším potyčkám a také k jednomu únosu. A o něm převážně seriál pojednává. Únosci totiž byli 3 izraelští mládenci (tedy 2 mládenci a jeden těsně před třicítkou) a divák se neubrání určitému přirovnání. Jací vlastně jsou "naši kluci"? Jsou to ti 3, kteří se stali nevinnými obětmi, nebo ti 3, kteří provedli onen ohavný čin? A nejsou i oni vlastně obětmi?

Samé otázky... Připravte se ale na to, že seriál moc odpovědí nedá. Doslova vás nutí soucítit s útočníky (nebo aspoň s jedním) a zároveň vás konfrontuje s tím jak krutě si takový člověk dokáže počínat. Kde je hranice mezi hrdinstvím a zločinem?
Velmi zajímavý je i vhled do ultraortodoxní židovské komunity, která si pochopitelně v ničem moc nezadá s ortodoxními muslimy na druhé straně. Oba extrémy tu jsou - myslím - vykresleny velmi dobře. Příklad za vše, ortodoxní rabín naléhá na jednu osobu, aby vydala nepravdivé prohlášení, protože jinak dojde "k urážce našeho Boha". Bůh oné komunity asi nesnese pravdu. Sledovat v seriálu vznik nenávisti a její živení je fascinující, byť ne vždy zrovna příjemná podívaná. Arabský otec, který chce v klidu pohřbít svého syna je obklopen davem svým soukmenovců, kteří mu jej vezmou se slovy, "teď už to není jen tvůj syn, je to šahíd (mučedník ve jménu Boha)!" Otec se zoufale brání, ale proti přesile nic nezmůže. Velmi výmluvné, až jsem skoro měl pocit, že někteří lidé nenávist nutně potřebují, protože jejich životy jsou jinak naprosto prázdné.

Na seriálu bych ještě ocenil jeho provázání s autentickými záběry (scény demonstrací, pohřbů, záběry z tv zpravodajství, apod.). Vzhledem k tomu, že události seriálu se udály relativně nedávno, tak je někdy docela těžké rozpoznat co je hrané a co reálné. Fandy tajných služeb může také potěšit znázornění práce Šin betu, použití dronů, poctivá vyšetřovatelská práce v terénu, apod. I když víte jak to celé asi dopadne, tak průběh je sám o sobě dost dramatický, což platí i o závěrečném soudním procesu.

Ať už si o situaci v Izraeli myslíte cokoli, zkuste se na to - prosím - podívat. Byla by škoda takto skvělý seriál minout.