Březen 2019

Výročí slovenské státnosti

30. března 2019 v 10:07 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Nedávno uplynulo přesně 80. let od vzniku prvního samostatného Slovenského státu. Existence tohoto státního útvaru je pochopitelně stále relativně živým předmětem mnoha diskusí, nicméně asi málokoho překvapí, že určitá část slovenské společnosti vnímá jako velmi výrazný (a spíše pozitivně přijímaný) milník své existence. Vznikl k tomu dokonce takový roztomile naivní obrázek.


Pěkné, co? Dost potěší i styl kresby, takové hodně naivní, zároveň realistické, něco jako obrázky v časopisech Strážná věž od Svědků Jehovových. Nutno také dodat, že obrázek jsem si vypůjčil od www.naseslovensko.net, což je web jedné partaje, které předsedá neúspěšný prezidentský kandidát M. Kotleba. Na uvedeném webu se můžete dočíst, že Slovenský štát byl v časech druhé světové války vyhledávaným ostrůvkem pokoje a prosperity, zlepšovalo se zdravotnictví, infrastruktura a celkově životní úroveň. Ano, to vše může být pravda, ale každá mince má dvě strany.
Slovenský štát byl totalitní zemí s vládou jedné strany se silným antisemitským akcentem. Můžeme o nějaké zemi říci, že je ostrůvkem pokoje a prosperity, když samotná její vláda organizuje deportace (!) svých občanů (rozuměj těch, kteří byli označeni jako Židé) do vyhlazovacích táborů s takovou urputností, že za odsunutého Žida ze Slovenska zaplatila Říši 500 marek? Pokoj, prosperita a stoupající životní úroveň - ale jen pro někoho.

Ohledně stoupající životní úrovně si je také potřeba uvědomit, že to byl jev déletrvající, zahrnující v sobě více faktorů než jen a pouze vznik samotného státu. První vysoká škola na Slovensku vzniká v Bratislavě v roce 1919, Slovenské národní divadlo o rok později, apod. Pravdou samozřejmě také je, že podíl Slováků na moci v ČSR byl vzhledem k populaci dost malý a postoj pražské vlády k autonomním snahám nebyl zrovna vstřícný. Koneckonců celý hospodářský úspěch Slovenského štátu je také dost relativní, v rámci dohod s nacistickým Německem byla prakticky celá slovenská ekonomika podřízena Říši. Výsledkem bylo, že v důsledku války tak profitoval zejména zbrojařský průmysl. Konjunktura tažena válkou sice může snižovat nezaměstnanost a zlepšovat materiální podmínky (i když jako pro koho, že), ale z dlouhodobého hlediska se v situaci Slovenska jednalo o cestu do pekel.

Blood Red Shoes - Get Tragic (2019)

15. března 2019 v 18:09 Hudba z ouška do ouška

To, že deska Get Tragic vlastně vůbec spatřila světlo světa, je takový menší zázrak. S kapelou jako takovou to už chvíli vypadalo dost bledě, duo spolu přestalo komunikovat a zdálo se, že po letech a mnoha úspěšných deskách hrozí rozpad. Ten se nakonec podařilo zažehnat, atmosféra mezi Laurem a Stevenem se pročistila. Nabyté zkušenosti tak mohli využít v novém albu, které nese dost příznačný název - "Get Tragic". Jo, vývoj byl opravdu dost tragický...

Nové album zní trochu jinak než předchozí desky. Ke slovu se tu dostává elektronika a i když se stále jedná v základu o kytarové album, tak její vliv je tu znát na první poslech. Kapela se ale i tak drží chytlavých, v zásadě prakticky popových, melodií, ale tady mi chvilku trvalo, než jsem jim přišel na chuť. Je to asi nejvíc "jiné" album, které Blood Red Shoes vydali, což vynikne zejména ve chvíli, kdy si po jeho poslechu pustíte jejich debut.

"Staré časy" trochu připomene song "Bangsar", velmi silným a nenápadným překvapením pak závěrečná "Elijah". Jako jasná hitovka na první poslech pak fungují dvě úvodní skladby "Eye to Eye" a "Mexican dress".

Za mě mohu s novým počinem Blood Red Shoes vyjádřit velkou spokojenost a už teď se těším na listopad, kdy by měli opět navštívit i naši matičku Prahu :).

Lehiyot Ita (Beauty and the Baker) 2013, tv seriál

1. března 2019 v 18:28 Filmové recenze
Před nějakým časem jsem se zde vypsal ze své lásky k izraelským seriálům. Je to láska slepá a lehce iracionální, nicméně tak už to v emoční oblasti bývá.

Lehiyot ita (v angličtině se to překládá jako "She is with me", popř. někteří seriál mohou znát pod názvem "Beauty and the Baker") není typickým izraelským seriálem (tak, jak si jej asi spousta našinců představuje). Jedná se totiž o romantickou seriálovou komedii se všemi klady i zápory, které tento specifický žánr provázejí.


Něco málo k příběhu - Amos Dahari je běžný mladý muž, který pracuje v pekárně svých rodičů. Jeho život se ale změní ve chvíli, kdy se v jedné trochu "hoch" restauraci (kam pochopitelně normálně nechodí a dostal se tam jen proto, že mezi ním a jeho šílenou snoubenkou se schyluje ke sňatku), čistě náhodně setká s jednou izraelskou supermodelkou, která je tak trochu milionářka (nebo tak nějak). A co čert nechtěl… Ano, je to tak trochu Popelka naopak, nicméně docela zábavná. Přiznám se, že jsem si po dvou sériích docela zamiloval různé izraelské slovní hříčky a zdrobnělinky, které dokážou dělat ze svých jmen.

Příběh (což platí zejména pro hlavní zápletku první série) je bohužel dost předvídatelný a jen málokdy vás překvapí. Chválabohu to ale neplatí pro vedlejší linky, které jsou podle mě dost nápadité a nečekané. S příchodem druhé série (ano, seriál má zatím dvě série a prý se připravuje třetí) se ale zlepšuje i hlavní dějová linka a i když si často u sledování říkáte (aspoň já si to tak říkal), že hlavní postavy jsou hrozní pitomci a své trable si zaslouží plnými doušky, tak o napětí není nouze.

Humorná složka je dost individuální, některé vtipy jsou podařené, jiné méně. I zde platí něco podobného jako u příběhu, tedy že vedlejší linky často nabízejí dostatek prostoru k lepšímu humoru. Obecně druhá série mi přišla lepší ve všech směrech oproti sérii první. Je vidět, že scenáristům (ale i hercům) se seriál dostal dostatečně pod kůži.
Za mě je ale seriál Lehiyot ita velmi solidní oddychovou zábavou a jen doufám, že nějak půjde sehnat i chystanou třetí sérii. Konec té druhé je totiž dost napínavý…

P. S. A aby bylo klišé naplněno dostatečně, tak i zde se chystá americký remake.