Červenec 2018

Já, Olga Hepnarová (2016)

22. července 2018 v 12:28 Filmové recenze

Olga Hepnarová, poslední popravená žena v Československu, po letech čekání dostala "svůj" film. V režii dua Tomáš Weinreb (který si téma dostatečně osahal už v roce 2009 snímkem "Všechno je sračka") a Martin Kazda (kteří se podepsali i pod scénář) můžeme sledovat utrápený život Olgy Hepnarové včetně (nejen) jejího tragického konce.

Tvůrci se rozhodli pro zpodobnění do černobílého filmu, což ve výsledku působí velmi dobře a jen to podtrhuje dobrou atmosféru snímku. Chvílemi jsem si dokonce říkal, že není možné, že se dívám na český film, až tak vyloženě "nečesky" to totiž působí. OK, hlavní hrdinku hraje Polka Olszanska a na nějaké formě spolupráce se podílela i Francie, Slovensko a již zmíněné Polsko, ale jinak to skutečně JE český film, jen se tak úplně netváří - což je mimochodem moc dobře.
Snímek se tak vyhýbá všemožným kýčovitým stereotypům, daleko za sebou nechává i stopové množství patosu a divákům tak umožňuje "popást" se na působivých kamerových záběrech, na pomalém tempu, které často nechá na obrazovce takřka statický obraz po více než minutu.

Fantastická je také představitelka Hepnarové - polská herečka Olszanska. Velmi dobře se jí povedlo zachytit posturologii Hepnarové, její tělo připomíná bytost krátce před zhroucením sama do sebe, či tak trochu i chodící mumii (málo se pohybující paže při chůzi), což byla konenckonců i jedna z přezdívek Hepnarové v pracovním kolektivu (aspoň tedy podle filmového scénáře). Plusem na hlavní postavě je podle mě také to, že ji hrála cizinka, protože při dialozích na scéně většinou ostatním hercům moc nerozuměla, což mohlo jen umocnit pocit odtržení Hepnarové od okolního světa.

Největší pozitivum si ale nechávám na záběr. Ve filmu není mnoho dialogů, tvůrci tak neakcentují takřka obligátní potřebu většiny současných českých filmů vše říci slovy (někdy dost polopaticky). Já, Olga Hepnarová spíše než na vysvětlující rozhovory sází na silné filmové scény, kterými děj posunuje kupředu. A ono to funguje fakt skvěle.

Turistia

20. července 2018 v 18:30 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Turistia je zvláštní zem, rozkládá se tu i onde a její hranice zdánlivě nemají konce. Vyznačuje se třeba tím, že nabízí poměrně stabilní produkty pro široké skupiny lidí za dost vysoké (snad i sprostě nehorázné) ceny.
A je tam taky šíleně lidí.

Ale dost ironie.
Chápu, že pro některé země (regiony) je turistika významným zdrojem příjmů na nichž je de facto závislá většina obyvatel. V dnešním globálním světě je navíc dost snadné cestovat prakticky všude, takže počet lidí, kteří tak činí pochopitelně narůstá. V mnoha ohledech to vidím jako dost pozitivní věc, lidé si procvičí cizí jazyky, dostanou se do kontaktu s lidmi z jiné kultury (a třeba pochopí, že v zemích "kde žijí lvi" nejedí děti a občas přemýšlí také nad obyčejnými starostmi - třeba jak sehnat peníze na bydlení), je možné vidět místa o nichž generace před námi mohla jen číst (ať už v rodokapsech nebo ve 100+1). Předpokládám, že jen málokdo by výše uvedené zpochybňoval. Podobně jako ale takřka vše má i cestování svoji odvrácenou tvář.

Ano, čím delší vzdálenost, tím větší za sebou zanecháváme ekologickou stopu (zejména u letadel). Pokud se díváme po turistický profláknutých místech (kdo nebyl v Jeruzálemu u Zdi nářků, ten snad ani nebyl) přispíváme k pěkným turistickým tlačenicím, které do dané lokality jen lákají prodejce různého zbytečného harampádí (rodinné stříbro země Turistia). Ve výsledku pak na onom místě není ani k hnutí, veškerý zbývající smysluplný výhled blokují lidé s dlouhými selfie tyčemi (které pravděpodobně koupili na pláži od podivně se tvářícího Pakistánce). Když z tohoto šílenství chcete někam utéct (ideálně za hranice Turistie) a třeba nabrat síly v nějaké restauraci, tak zjistíte, že tamní ceny vypadají jako spíše jako telefonní číslo a když si objednáte nějakou tu místní specialitku, tak se může stát i to, že ta ryba bohužel nepochází z místního moře (které od sebe máte sotva několik stovek metrů daleko), ale nebohá cestovala podobně jako vy přes půl světa. Proč? Protože se to prý vyplatí! Z něčeho takového snad ani nelze mít dobrý pocit.

Nelze se tedy divit tomu, že čím dál tím více lidí se snaží dostat za hranice Turistie a navštívit to, "kam chodí místní". Jenže tím, jak stoupá počet takových "objevitelů", tím se pozvolna Turistie roztahuje dál a dál...

To bohužel ale stále není to nejhorší. Tím jak se do nějakého místa slétávají (přijíždějí, připlouvají, zřídkakdy i přicházejí) lidé z celého světa to znamená v podstatě zánik dosavadního (řekněme tradičního) způsobu života místních. Sámošku kdesi na rohu, kde jste si mohli koupit chleba z nedaleké pekárny nahradí stylová kafárna, kde si asi můžete pořídit fajn ristretto, ale to asi není to, co u svého bydliště primárně hledáte. Zapadlý plácek, kde jste si jako malá robata hráli na Pelého se starým ošuntělým míčem nahradila stylová zahrádka s turistickým centrem, všude je wi-fi, takže na lavičkách, kde dříve seděli senioři a rozebírali veřejné mínění dnes najdete tlupu znuděných teenageřů z různých koutů světa, kteří dávají na instáč fotku sebe s lahodným ristrettem. Z místa, kde byl normální život se stala umělá kolonie Turistie.

Pro takový poznatek ale nemusíme jezdit daleko. Nedávno jsme se - byla neděle, hezké počasí - procházel Starým městem v Praze, když jsem se dostal do uličky, kam úspěšně expandovala nějaká "cool original czech buhvíco" restaurace, z druhé strany cení zuby turistický obchod nabízející české sklo (ale vyrobené v Číně) s matrjoškami. Mezi touto Skylou a Charibdou se proplétá dav turistů a do něho se pozvolna zaplétá procesí z nedalekého kostela. Ve výsledku tu vznika perfektní zácpa z níž není hnutí a kde slabší povahy propadají panice. Dost otřesný zážitek.

Řekne-li se ale "A", tak by se mělo říci i "B", tedy - co s tím? To je samozřejmě dost těžké, ale napadlo mě takové celkem jednoduché patero rad (i když nevím, zda si něco podobného mohu vůbec dovolit, ještě jsem nebyl v Rusku a ani jsem nenabyl kmetského věku).

1) Když už někam jedeš, snaž se být skutečně tam, tedy neizoluj se v umělých rezortech, jdi mezi lidi a odbouráš si třeba i spoustu předsudků. Zároveň se zkus také vykašlat na různé "tripedvájsry" a někdy se zeptat místních co je kde skutečně k vidění.
2) Zkus jíst lokální potraviny. Ono to někdy může chutnat divně, leckdy to i divné doopravdy je, ale tak skutečně pomůžeš lokální produkci na úkor zboží, které je dováženo z velkých dálek.
3) Nefoť každou pitomost.
4) Zkus neotravovat domorodce svojí přítomností, respektuj jejich zvyky (nepoučuj je třeba o tom, jaké náboženství by měli/neměli vyznávat, apod.). Má zkušenost je taková, že se to vždy vyplatí, když nic jiného, tak aspoň nepošpiníš jméno své země (tuto práci jistě zdatně zastanou jiní).
5) Prosím, nekupuj si nesmyslné cetky od nesmyslně předražených obchodníků. Já vím, je to lákavé, člověk si chce udělat radost, ale tím, že si pořídit například jakési triko s nápisem "I love Turistia", které v potu krve vyrábělo děcko v Thajsku ničemu nepomůžeš.

McMafia (tv seriál)

6. července 2018 v 20:01 Filmové recenze

Seriál McMafia je asi nejkrásnější filmovou ukázkou toho, jak dnes funguje organizovaný zločin na té nejvyšší úrovni.

V této osmidílné sérii (aspoň zatím, s největší pravděpodobností totiž bude natočeno pokračování) můžete sledovat životní osudy rodiny Godmanů, což je takové roztomilé panoptikum osob pocházející z bývalého sovětského svazu. Nejstarší Godman byl svého času solidně postavený gangster (či jak se tomuto povolání tehdy v SSSR říkalo) a jen odchod do londýnského exilu mu (a jeho rodině) pomohl zachovat si život (oni gangsteři se totiž navzájem nemají moc v lásce). Stesk po domovině je ale velký, zhruba tak, jako touha pomstít se svým dávným rivalům.

Určitým protipólem Godmana seniora je Godman junior - jmenuje se Alex. Vystudoval prestižní západní školy, má vizáž úspěšného obchodníka a do velké míry jím i je. Jeho podílový fond je zdrojem slušných peněz, takže není závislý na "špinavých" financích, které pocházejí z minulosti rodinného podnikání. Cesta k "temné straně síly" je ale mimořádně lákavá a často je dlážděna těmi nejlepšími úmysly…

Na seriálu se mi obecně líbila jeho syrovost a přesvědčivost. Ano, ta není vždy stoprocentní (například zobrazení pouličních obchodníků v Praze je mimo realitu), ale minimálně se tak tváří a vy jako divák si můžete říkat, že takto nějak to asi ve světě bankovního zločinu asi chodí. Plusem je také přítomnost českého prostředí, českých herců (Roden, Vašut), českých dialogů, apod. Některé věci nedávají sice moc smysl (Rodenovo filosofování o tom, že "Rusové to tu kontrolovali před válkou, kontrolují to i po válce,…"), ale dá se to přežít.


Dobré mi také přijde, že vše se odvíjí od základu, který obsahuje prostý lidský příběh (rodinné vztahy, apod.) a skrze něj poznáváme všechny ty intriky, zrady, zlodějny prakticky všude na světě. Je až s podivem, jak se autoři tohoto seriálu nacestovali. Krom výše zmíněné Prahy se podíváte také do Londýna, Bombaje a Tel Avivu (s menšími přesahy do Egypta a Pakistánu). Organizovaný zločin v globalizované době si na ty národní hranice totiž moc nehraje.

Ve výsledku se tak díváme na jakéhosi trochu více strhujícího Kmotra v seriálové verzi pro 21. století. Stejně jako tam, tak i zde mi totiž začátek přišel poněkud chladný a neosobní, ale s postupující dobou mě to bavilo více a více. Alex Godman (James Norton) totiž skutečně vypadá jako potomek ruských migrantů a je vidět, že si užívá to, že má ve své postavě doopravdy co hrát. Milé výrazy tváře a jistá drobná naivita totiž nejsou polohou, která by mu vydržela po všech osm dílů.