Leden 2018

Po volbách

28. ledna 2018 v 10:56 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Jedna věc je zaručená, volby vždy spustí příval svérázných situací a vyhrocených emocí. Někteří lidé se kupříkladu (nejenom) na sociálních sítích dušovali, že po vítězství M. Zemana v prezidentské volbě demonstrativně opustí tuto zemi, jiní zde zase viděli paralelu s "osudovými osmičkami" našich dějin. Přiznám se, že do určité míry je docela zábavné všechen ten mumraj sledovat.

O příčinách vítězství Miloše Zemana se toho už napsalo mraky. Je podle mě docela fajn, že po delší době se objektem zkoumání stali i voliči a příznivci stávajícího prezidenta, protože podle mě samotná osoba tohoto státníka není sama o sobě příčinou současných problémů (názorové rozpolcení země), ale spíše jejich symptomem. V České republice tak dochází spíše než k tradičnímu pravo - levému politickému štěpení na konflikt mezi "centrem a periferií" (tak, jak je třeba definoval Stein Rokkan). Společnost je tedy už dlouhodoběji rozdělena distribucí a alokací zdrojů, rozdílnou infrastrukturou, rozdílným kulturním prostředím a v neposlední řadě i vztahem k tzv. "elitám" (a skutečně to není jen o konfliktu Praha vs. zbytek republiky, to je hodně zjednodušené vnímání zcela pomíjející ostatní faktory). Docela významnou otázkou bývá i vztah k interpretaci listopadu 1989, byť ani toto kritérium nelze brát zcela automaticky.


Bohužel, osobně nevidím výhledově moc možností, které by tyto spory dokázaly urovnat, naopak. Nepředpokládám, že dalších roky Zemanova mandátu se ponesou v něčem extra jiném než roky předešlé. Prezident tak bude opět tepat do různých názorových oponentů a média budou sáhodlouhými komentáři nadále řešit, co a kde řekl, jak to myslel a koho všeho tím chtěl vlastně urazit. To mi nepřijde moc přínosné, protože namísto skutečných problémů se zde řeší jen následky, popřípadě problémy zástupné. Zeman je prostě takový. Můžeme zde znovu zkoušet analyzovat proč lidé zklamaní z vývoje po listopadu 1989 (a zejména z devadesátých let a z klientelistického prostředí) jdou k volbám a volí zrovna Zemana, známého a důležitého představitele právě polistopadového vývoje. To ale k ničemu moc nebude, lidé často volí intuitivně, někteří ani kandidáty pořádně neznají (znal jsem člověka, který volil na základě obleku daného politika…). Nejsme zase až tak racionální bytosti, jak by nás některé politicko-ekonomické teorie rády viděly.


Reálnou cestu vybřednutí z marasmu spatřuji spíše v tom zkusit ignorovat vrtochy onoho starého pána na Hradě, nezaobírat se jeho bonmoty, ale přesunout pozornost od virtuálních témat k tématům skutečným, které mohou reálně život mnoha lidí v této zemi fakticky zlepšit. Jen tak namátkou mě napadá sociální bydlení, seriózní debatu o euru, debatu nad některými částmi zákoníku práce, psychiatrickou reformu, apod. Je totiž smutné, že dnes tato témata jsou upozaděna (možná působí příliš nudně) "super a cool" tématy typu masivní migrace, či donekonečna omílaných historických křivd, či toporného studenoválečného vidění světa.

Pošťáci

26. ledna 2018 v 18:30 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Žena středního věku v pošťácké uniformě za sebou táhne velký vozík, který je naplněný vším možným, jen snad ne tím, co bychom od poštovního zaměstnance čekali. Jako sardinky se tam tak tisknou různé letáky na slevové akce, jejichž monotónnost narušuje jen retušovaná tvář prezidenta Zemana. Smutný pohled, který se mi naskytl dnes ráno.

Pomalu by se až zdálo, že na hlavní poslání své profese (listovní psaní a balíčky) už jaksi nezbývá místo.
Nebylo tomu ale vždy tak. Pošta měla historicky v našich zemích velmi dobré postavení. Už v 17. století často poštovní stanice plnily dokonce funkci jakýchsi hotelů, kde mohli movitější jedinci v klidu přenocovat. Být "poštou" (jak se funkce pošťáka dříve označovala) bylo solidní vizitkou a toto povolání často přecházelo z otce na syna. Poštovní služby pomáhaly zmenšovat vzdálenosti mezi tehdejšími lidmi.

Dnešek tuto starou nostalgii odvál. Je to pochopitelné, stejně tak totiž můžeme pociťovat stesk po starých kovářích a převoznících, nicméně pošta tu zůstává - často dokonce ve stejných budovách jako před mnoha lety a mnoha způsoby vlády v této zemi.


Je mi pak vždy trochu sentimentálně líto, když vidím, že pošťák je dnes něco mezi doručovatelem spamů a jakýmsi zařízením, které nabízí výherní losy a všemožné další pitomosti.

Několik poznámek k prezidentské volbě

12. ledna 2018 v 18:29 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Současné prezidentské volby jsou i bez účasti své hlavní "star" docela zábavné (původně jsem chtěl napsat zajímavé, ale toto slovo je výstižnější). Podělím se o několik svých dojmů.

1 - Po šaškárně spojené s poslední nepřímou volbou (vzpomínáte si na ty nábojnice, co dostali někteří poslanci, či na to, co zachytily televizní kamery?) se čekalo, že se všechny nešvary vyřeší hlasem lidu. Jistě, něco se vyřešilo, ale jiné problémy přibyly. Bývá zvykem (a my jsme se to tak třeba ještě na střední škole učili) tvrdit, že český prezident je prezidentem slabým, jen s minimem pravomocí. Není tomu úplně tak. S existující přímou volbou a z toho plynoucím silnějším mandátem je tu znatelný posun k poloprezidentskému systému, což v našem parlamentním světě nemusí vždy dělat úplně dobrotu. Osobně si trochu kacířsky myslím, že by nebylo od věci prezidentský úřad zrušit úplně a pravomoci rozdělit mezi ostatní činitele…

2 - Volič/ka má k dispozici několik kandidátů. Samé muže, i když opravdu to někoho v našem prostředí překvapuje? Znám mnoho lidí, pro které je bohužel postavení ženy v takové symbolické a vrcholové funkci něčím naprosto nelogickým. Ženy jsou přece emotivní bytosti, které nejsou schopny rozumového uvažování, takže co by tam také dělaly, že… Není divu, že se do prezidentské volby žádná žena nehrne.

3 - Ono se řekne, tolik kandidátů, vybrat by si mohl každý, ale není tomu tak. V některých otázkách jsou všichni až moc "unisono". Například skutečně levicového kandidáta aby člověk pohledal (za něj pochopitelně nepočítám současného obyvatele Hradu). I zde se samozřejmě není čemu divit. Progresivní levice utrpěla v nedávné době v mnoha postkomunistických státech poměrně výrazné porážky, takže potenciální kandidát (nebo klidně kandidátka?) by byli asi předem odsouzeni k záhubě.

4 - Někdy se s nádechem špatného humoru říká, že voliči Miloše Zemana jsou hloupí, nevzdělaní, staří a vůbec všelijak omezení. Nemám rád podobné paušalizování, kdy se z názorových odpůrců dělají pitomci, kteří nejsou schopni nahlédnout tu "velkou pravdu". Samozřejmě, pitomců, kteří absolutně nerozumí Ústavě a rozhodují se na základě pochybných emocí a ještě pochybnější nostalgie, či snad nejpochybnějším dojmu, že volí někoho, kdo to dokáže ostatním pěkně "nandat", je mezi příznivci M. Zemana dost, to však neznamená, že tak budeme přistupovat a priori ke každému. U některých příznivců tu motivaci chápu, a i když s jejich východisky nesouhlasím, tak se domnívám, že vysvětlit jim "svoji pravdu" jde i bez trapného nadávání.

5 - V tipování moc dobrý nejsem, na dostihy nesázím, a když jsem si občas u Fortuny (zdravím jednoho nejmenovaného kandidáta) zasázel na fotbal, tak to většinou skončila jako u Waterloo. Dovolím si však odhadnout, že letošní volby Miloš Zeman těsně prohraje v druhém kole. V takovou chvíli by se snad dle některých reakcí dalo čekat, že zasvítí slunce, vyletí holubice a rázem bude v ČR ráj na zemi. Kdepak. Všechny problémy se tím zdaleka nevyřeší. Jen - aspoň doufám - zmizí ten pomalu už rutinní pocit trapnosti za činy hlavy státu.

P. S. A nezapomeňte, že nevolíme zástupce samotného Krista. Jen člověka, a ti bývají omylní a s chybami...

Nejlepší hudební alba roku 2017

7. ledna 2018 v 17:16 Hudba z ouška do ouška
Je tu další rok a s ním mé již tradiční hudební bilancování.
A jako už rovněž tradičně si dovolím připomenout, že se jedná o výběr ryze subjektivní bez nějakého medailového pořadí. Prostě taková sympatická zvuková trojice.

Funguje dobře jak na první, tak i třeba na dvacátý poslech. Kanadská synth popová reflexe současného světa má určitě co nabídnout širokému okruhu posluchačů, navíc si uchovává i svůj typický zvuk z předešlých desek.


Švedská kytarovka s velkým potenciálem a kvalitně vyrovnanými skladbami. Jen ten skutečně velký průnik do zahraničí se hochům ze Stockholmu nějak ne a ne podařit.



Zajímavá směs "shoegaze", "noise rocku" a bůhvíčeho ještě dalšího jen potvrzuje, že minulá úspěšná deska nebyla jen takovým bohapustým výkřikem do prázdna. A ano, přiznávám, vždy jsem měl slabost pro Slowdive :).