Tělák

2. srpna 2017 v 8:33 |  Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Před několika dny se mi zdál docela živý, a nutno dodat, že také nepříjemný, sen, kdy jsem nastoupen v zaprášené tělocvičně v klasickém cvičebním úboru k hodině tělesné výchovy. Když jsem tak nad tím přemýšlel, tak jsem dospěl k názoru, že tento obraz hluboce vrytý do mé mysli bude patrně tou nejčistší vzomínkou a zkušeností, kterou mi hodiny tělesné výchovy na základní škole daly. A to je tedy pohříchu málo...

Jelikož v názvu tohoto předmětu se objevuje slovo "výchova", tak by snad člověk s odstupem času trochu předpokládal, že by takto strávený čas měl jedince jaksi vychovat, přivést jej k lásce k pohybu, popř. mu představit různé možnosti sportovního vyžití. To se ale tedy minimálně v mém případě moc nekonalo. Samozřejmě nechci zobecňovat, je mi jasné, že kvalita se liší školu od školy, pedagog od pedagoga, nicméně já jsem si z hodin TV odnesl převážně to, že na počátku je potřeba seřadit se do řady podle výšky (postupem času jsem se propracoval až na úplnou špičku) a pokud na vás zrovna vyjde řada, tak svým mutujícím hlasem do jinak opuštěné sportovní haly zařvat něco jako: "soudružko (po roce 90 "paní") učitelko/učiteli, třídá XY je připravena k hodině tělesné výchovy v počtu ----, chybí ABC, výbavu nemá KLM....". Kantor zpravidla hlášení v poklidu vyslechl, následovala rozcvička, rozběh a pak se mezi nás rozhodil nějaký míč a následoval fotbal/vybíjená.

Přijde mi docela škoda, že ony sporty byly člověku tak nějak představeny jen na pozadí ve stylu: tady máte míč a hrajte. Nikdo nám třeba neukázal jak správně do míče kopat, jak stínovat protihráče, jak má brankář padat, jak správně držet tělo při běhu, apod. Jasně, několik hochů chodilo do fotbalového klubu, ti byli také dost napřed, ale pořád si říkám, že představit aspoň základy, zapracovat na technice s těmi méně pohybově obdařenými by mělo být rovněž jedním z úkolů tohoto předmětu. Bohužel, někdy to končilo tak, že zapálený kantor si střihl fotbal s žáky (ideálně s těmi, kterým onen sport dobře šel) a ten zbytek tam byl víceméně "na ocet".

Zkuste si představit, že by něco podobného následovalo i v jiných předmětech, např. při studiu jazyků. Žáci do rukou dostanou text, kterému polovina z nich vůbec nerozumí a kantor se s tou druhou půlkou pustí do vášnivé analýzy vět, idiomů a toho, "co tím chtěl autor říci". Šílené.

Tělocvik byl podle mě vždy brán jako speciální čas, kdy je potřeba v žácích posílit disciplínu (proto ty takřka vojenské nástupy a hlášení), popř. připravit mládež na potenciální válečný konflikt (také jste při těláku házeli granátem?). Samotná láska k pohybu jako takovému se pak ztrácela někde ve školních osnovách (později ŠVP), což je velká škoda. Hořekujeme často nad tím, jak populace v zemi tloustne a také nad tím, že stále méně dětí se hlásí do různých sportovních kroužků, ale není třeba jedna z příčin také v tom, že jen těžce dokážeme zažehnout onu jiskérku zájmu?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 2. srpna 2017 v 9:30 | Reagovat

Já jsem byla na základní škole v tělocviku hrozně nešikovná, a úplně jsem ho nenáviděla...

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 2. srpna 2017 v 9:51 | Reagovat

Naštěstí jsme žádný hlášení podávat nemuseli, to jen kdysi na základce a nějak si nevzpomínám, že by na mě řada vyšla víc než jednou. Ale tyjo, kéž bychom měli tělák, kdy nám hodí míč a hrajte! Občas to bylo, na střední jsme pak nějakou dobu měli jako tělocvikářku super trenérku aerobiku, ten mě taky bavil (měla jsem základy z prvního stupně, kdy jsem chodila na country a taneční aerobic - než jsem na sport totálně zanevřela), ale jakmile přišla gymnastika, šplh, atletika... to byl konec. Hlavně gymnastika teda. Atletika dejme tomu. Když se běhá, tak běžíš dokud můžeš a pohoda, když se hází, tak třeba nehodíš nic moc, ale není to náročná, nezvládnutelná disciplína, ale gymnastika... nenáviděla jsem tělák kvůli gymnastice a honění výkonů. A nejlepší bomba byla, když nám ve třeťáku dali tělocvik první dvě hodiny ráno, pak hodinu volno, abychom se stihli přesunout z tělocvičny na druhém konci města do školy (protože naše škola měla asi pět oborů tehdy a jeden z nich byl i sportovní gymnázium, takže nikdy nebylo místo v té školní) a pak jsme měli klasicky do dvou nebo půl třetí nebo jak to bylo. To byla neuvěřitelná demence.

3 alonewithwine alonewithwine | Web | 2. srpna 2017 v 12:39 | Reagovat

Souhlasím s tebou. Je to hrozná škoda. Na základce to bylo úplně nanic, na gymplu to bylo trošku lepší. Ale přesto si nás učitelé moc nevšímali. Třeba jsme si chtěli zahrát volejbal, dostali jsme míč a síť. Hotovka. Tenkrát jsem volejbal hrála závodně, takže jsem si nějak vzala na starost rozhýbání, rozpinkání, přípravu na smeče, podání... V celé třídě umělo volej hrát tak 5 lidí, no naučilo se to za mě pár lidí navíc. Přitom to není tak těžké, sledovat své svěřence a opravovat chyby.
Proto i kvůli lenosti se lidé nehýbou a roste procento obezity (jako nastávajícího fyzioterapeuta mě to opravdu trápí), přeci jen k počítači nepotřebuješ dřinu, úsilí ani talent.

4 Šárka Šárka | 2. srpna 2017 v 12:47 | Reagovat

Chodila jsem na sportovní školu, byť tedy spíš omylem, byla nejblíž mému tehdejšímu bydlišti :) A mám dojem, že tři hodiny tělesné výchovy týdně sloužily jen k šikaně těch méně zdatnějších.

Plus je mi trochu líto, že se v rámci tělocviku nebralo i něco praktického z protahování, zdravovědy a tak. Zjišťuji, že i když teď sportuji, stejně občas narazím na problém, se kterým si nevím rady :(

5 Šárka Šárka | 2. srpna 2017 v 13:25 | Reagovat

P.S.: Hlášení jsme u nástupu taky přednášeli. Málem jsem zapomněla, jak znělo, ale Ty jsi ho pamatuješ úplně přesně :-D

6 hannah-daily hannah-daily | 2. srpna 2017 v 14:05 | Reagovat

Já třeba, ač byl veden ve výsledku dost imbecilně, tělák ve škole měla ráda. A to jsme ho poslední 4 roky na gymnáziu měly vždy po obědě.
No a teď tělák studuji. Tak upřímně doufám, že dokážu časem předat dětem trochu toho mého nadšení nebo je alespoň přimět zkoušet nové věci. Hlavně aby z dětí nebyly pecky.

7 NaTyy NaTyy | Web | 2. srpna 2017 v 15:49 | Reagovat

Na základce jsem tělocvik milovala, teď jej nesnáším. Jsem na soukromé škole kde se musel nedávno tělocvik zavést. No, je to šílené. Jít pěšky kamsi na kopec do tělocvičny, co vypadá jako hrozný pajzl. Tam necvičí většina lidí a to jsme tam dvě třídy, takže v závěru cvičí čtyři lidi. Rozcvička a nějaká míčová hra, a jdeme na přestávku. Prostě je to o ničem a tělocvik už mi vážně zprotivili.

8 padesatka padesatka | E-mail | Web | 2. srpna 2017 v 21:03 | Reagovat

[6]: Tak to Ti držím pěsti, to bude velmi záslužná a namáhavá práce..:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama