Červenec 2017

Příběh služebnice

16. července 2017 v 15:26 Filmové recenze

V daleké zemi za velkou louží - dříve známou jako Spojené státy - ale nastaly věci. Z nějakých neobjasněných důvodů se totiž prakticky přestaly rodit děti a zděšená společnost se vydala všanc některými lidmi tak adorované vládě "pevné ruky". Výsledkem je pseudokřesťanský stát s názvem Gileád.

Ano, to je úvodní zápletka románu Margaret Atwood s názvem Příběh služebnice (nečetl jsem), jehož filmová podoba letos navštívila naše televizní obrazovky. Co si budeme povídat, doba optimistické budoucnosti a la Star Trek je víceméně fuč. Dnes převládají antiutopie, které budoucnost nelíčí moc pozitivně. Není asi potřeba dodávat, že Příběh služebnice je antiutopií jako vyšitou, která si místy nezadá se známou Orwellou budoucností roku 1984. Pokud k tomu navíc přidáme současnou módu vyprávět románové příběhy formou seriálů (které leckdy mají lepší dramatickou úroveň než klasické celovečerní filmy), tak je tu zaděláno na solidní úspěch.

Seriál Příběh služebnice nás tak v deseti dílech přivádí do tohoto ponurého světa, kde úloha ženy byla degradována na "chodící dělohu", která má zakázáno vlastnit jakýkoli majetek, číst si (za to je trest useknutí prstu - a to jen tak pro začátek), či nějak svobodně myslet. Svět je vyhrazen výhradně mužům, zejména pokud patří k prominentním příslušníkům vládnoucí strany.

Celý svět je v seriálu zobrazen celkem přesvědčivě, byť mně osobně ta proměna země z demokratické republiky do šílené totality přišla lehce absurdní. Nejsem naivní natolik, abych si myslel, že něco podobného nikdy nehrozí, jen jsem toho názoru, že případný přechod z demokracie do Gileádu by trval o něco déle (zde se vše seběhne za dobu 1 - 2 let).
Hlavní hrdinkou je Offred (Elisabeth Moss), služebnice, která má to "štěstí", že je i v tomto trudném světě stále plodná a může tak přivádět na svět jeho nejcennější komoditu - děti. Offred je tak ve stavu jakéhosi sexuálního otroctví, každý měsíc (když má plodné dny) se musí účastnit "obřadu" sexuálního styku se svým pánem (prominentní člen strany), kterému - dle tradic biblického příběhu - přihlíží i mužova zákonná manželka. Bizarní, že?

Největší síla seriálu podle mě spoléhá v jeho začátku, kdy vám představuje absurdity Gileádu (kamenování, popravy,…), což je v ostrém kontrastu se světem "před", na který Offred občas vzpomíná. Nechci tvrdit, že pak by seriál něco jako ztratil grády, ale už nenabízí nic více a zejména se zaměřuje na vnitřní život hlavní hrdinky, což je bezesporu fajn, ale já jsem se neubránil touze, aby nám tvůrci ukázali trochu více z nastíněného hnutí odporu, ze struktur vládnoucí strany, apod. Celý seriál pak - tak trochu v duchu knihy - končí hodně otevřeným koncem, což jsou pochopitelně otevřená vrátka k dalším sériím.


Koneckonců proč ne, v Gileádu je toho tolik k vyprávění…

Stanislaw Lem - Návrat z hvězd

11. července 2017 v 18:07 Recenze knih
Spousta sci-fi knih pojednává o tom, kterak se skupina odvážných poutníků kosmem vydá k nějaké vzdálené galaxii, něco tam zažije, něco ji třeba zabije, něco tam objeví, atd. (variace mohou být různé). Jen málo knih ale je o tom, co se stane, když se někteří kosmonauté vrátí domů na matičku Zemi.

Asi každému čtenáři sci-fi knih bude něco říkat pojem "diletace času". Zjednodušeně řečeno - čas je relativní, 10 let tady na Zemi se může kosmonautu na jeho cestách jevit jen jako třeba pouhý týden. Právě díky této diletaci se nám tak v Lemově knize na Zemi vrací kosmonaut Hal Breg, který zestárl jen o 10 let, nicméně na Zemi uplynulo let asi 120. Za 120 let se dokáže svět pěkně změnit. Jistě, byly doby, kdy nějaké to století navíc nešlo moc poznat, ale náš současný svět se od toho z roku 1897 liší docela značně. Existuje navíc důvodné podezření, že tempo změn se může s přibývajícím časem jen zrychlovat....

Hal Breg se tedy vrací do světa, kterému vůbec nerozumí a z prvních stránek knihy je to skutečně znát. Bohužel tento dojem se trochu přesouvá i na čtenáře, prvních asi 50 stran je dost zmatených a nepřehledných. Ano, je to patrně autorův záměr - vystavět čtenáře podobnému chaosu, jaký dopadá i na kosmonauta Hala, nicméně zároveň si dokážu docela dobře představit situaci, kdy leckterého potenciálního čtenáře takový úvod knihy dokáže odradit od dalšího čtení. To by ale samozřejmě byla chyba, protože v rámci žánru tato Lemova kniha patří mezi absolutní špičku (tedy podle mého názoru).

Docela unikátní už je třeba to, že kniha vyšla v roce 1962 v tzv. "východním bloku" a budoucnost, do které se Hal Breg dostane, nelíčí zcela v růžových barvách. Ano, v roce 1962, kdy i u nás horko těžko vůbec patřičné úřady skously to, že sci-fi také může patřit mezi "hodotné žánry" (a ono je to i moc hezky vidět na všech těch různých doslovech světových sci-fi knih, které tu v té době vyšly, to je obhajoba žánru jako takového v celé své kráse). Není to tedy vyloženě nějaká "dystopie", ta budoucnost je pořád relativně fajn, ale...., už to zpochybnění absolutně optimistického vývoje stojí za pozornost. Lidé v této knize totiž dospěli ve své snaze o pohodlí a vlastní bezpečí do takové fáze, kdy de facto pohřbili vlastní lidství. Halu Bregovi se tak odcizují ještě více a není divu, že sám sobě si někdy připadá jako neandrtálec ve 20. století.

Lem nepatří mezi ten typ autorů, kteří své čtenáře dostanou na dlouhou nudli nečekaných zvratů, do níž se knihomolové zakousnou jako buldoček do své kosti. Kdepak, Lem je přemýšlivý, chvílemi skoro filosofující. Jeho knihy postrádejí ten akční "drajv", ale o to více dokážou vyniknout některé jeho úvahy. Kniha navíc obsahuje zajímavý a podle mě i dost uvěřitelný nástin života budoucí společnosti. Dost mě zaujal také jeden z vynálezů v knize - opton, což je prakticyk něco jako naše dnešní čtečka na knihy. Pozoruhodné, jak Lem v tomto dokázal předvídat i naši budoucnost.

Žlutý baron - J. Patočka, Z. Vlasatá

7. července 2017 v 17:05 Recenze knih

Postava Andreje Babiše nechává zcela klidným asi jen málokterého člověka. Názory na jeho osobu se různí na škále od absolutní adorace po zatracení. Není tedy určitě s podivem, když se na pultech knihkupectví objeví kniha, která se snaží zmapovat pozadí tohoto velkokapitalisty a politika.
A rovněž určitě není s podivem, když právě za touto knihou stojí autorský tandem Vlasatá - Patočka, redaktoři Deníku Referendum, který na některé aspekty podnikání A. Babiše už delší dobu poukazuje.

Asi je dobré zmínit, že Deník Referendum pravidelně čtu (internetový deník se profiluje jako levicový, blízký pozicím sociální demokracie, respektive skupině idealiste.cz), takže je asi jasné, že Babiš z knihy nebude zrovna tím křišťálově čistým člověkem, na nějž by se pěly na stránkách pochvalné ódy. Od toho je tu koneckonců jeho (nebo kolegy Marka Prchala?) vlastí kniha "O čem sním, když náhodou spím."

"Žlutý baron" se tak snaží nahlodat marketingovou vizi Babiše jakožto úspěšného podnikatele, který se vrhl do politiky prostě proto, že se na to všeliké rozkrádání už nemohl dívat. Nahlodat něco takového samozřejmě není zase tak těžké, stačí se jen začíst do kapitol knihy, které popisují násilné převzetí Agra Jevišovice (což je mediálně celkem známý případ ve kterém stále probíhá soudní řízení), Kosteleckých uzenin, apod. Demýtizuje se zde i Babišovo okřídlené "dávám lidem práci" (počty zaměstnanců v řadě Babišových firem po převzetí klesají, lidi z regionů nahrazují zahraniční gastarbeiteři, apod.).

Daleko horší než podivné převzetí a hospodaření ve firmách ale působí Babišův způsob čerpaní rozličných dotací, které původně patrně měly mířit na podporu malých a středních podnikatelů, či různých komunitních projektů. Někdy ani nejde tak o dotace jako takové, ale o jiné tzv. "investiční pobídky, což jsou nejčastěji rozličné daňové úlevy, kde Babiš ušetří miliony. Perličkou je, že některá data dotací (např. ta z Programu rozvoje venkova) za poslední léta nejde ani vyhledat (ačkoli by měla být veřejná) a třeba je také zajímavé pozorovat, jak se vstupem ANO do vlády dotace a pobídky (pokud je tedy lze dohledat) masivně narostly. To pak člověka napadají takové otázky, jak je vůbec možné, že v některých státech EU směřují dotace jen drobným zemědělcům, kdežto u nás giganti v oboru pobírají stovky milionů korun ročně. Důsledky asi netřeba sáhodlouze rozepisovat (přetěžování půdy, rozpad venkova, apod.).

Velmi zajímavá je také analýza Babišových médií a jejich rozboru u konkrétních témat pomocí obsahové analýzy. Z kategorie hororu jen pro otrlé tu je poté popsán tzv. "daňový kombajn".

Celkově mi "Žlutý baron" přijde jako velmi zajímavá kniha, která je důležitým a aktuálním příspěvkem k současné politické situaci. V paměti mi utkvěla věta autorů o tom, že Babiš je "špatnou odpovědí na dobře položenou otázu". Ano, problémy tu nezačaly s Babišem, ten je jen nejviditelnějším projevem určité deziluze z vývoje této země po roce 1989, které mají za následek i to, že mnoha lidem Babišův otevřený střet zájmů a bezskrupulózní metody nevadí, ba některým dokonce imponují, protože zavání populární "vládou silné ruky", která by odstranila všechny ty "žvanírny". To mi přijde možná ještě smutnější než výše zmíněné dotační čachry machry.