Jaké byly letošní Běhej lesy – Karlštejn?

2. června 2017 v 18:10 |  Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Běžecké závody jsou fajn věc, člověka to přiměje řádně natrénovat, vydat ze sebe maximum a pak si vše náležitě užívat v cíli a hodnotit jednotlivé "etapy" někde u piva s přáteli. To ale samozřejmě neznamená, že by na nich zpravidla vše bylo zcela sluníčkové a souložili tam jednorožci s elfy.

I když popravdě, sluníčka byla letos na Karlštejně víc než dost.

Běhej lesy je zajímavá akce, která zpřístupňuje široké sportovní veřejnosti různé závody, jejichž hlavní část vede po různých lesních prostorech, na přetřes tak přicházejí dříve uzavřené části Brd, Šumava, apod. Karlštejn je takový protekční závod, protože je nejblíže matičce v Praze a zkusmo se tam před 2 lety uskutečnil jakýsi "nultý" ročník tohoto závodu. No jo, kdo by odolal, když máte možnost proběhnout se i dole v lomu zvaném "Amerika", nasát čitý vzduch za vizuálního vjemu krásné středočeské krajiny a nebát se "dýchat z plných plic", jak tvrdí slogan těchto závodů.
Je tedy úplně logické, že podobný nápad asi bude mít hodně lidí a očekávaná kapacita závodu (cca 2000 lidí) se naplní dříve, než si zavážete tkaničky.

Start je situován do malé středočeské vesničky jménem Mořina, která má vše možné, jen ne úplně nejšťastněji vymyšlený prostor pro parkovací místa. Hoši a děvčata z Běhej lesy se sice činí a píší podrobný návod jak přijet na závod a být v pohodě (tedy bez stresu zaparkovat a vyzvednout si startovní balíček s číslem a reklamními pitomostmi), nicméně většina lidí stejně přijíždí až těsně před samotným závodem. Já to celkem chápu, kdo by také chtěl čas před namáhavým během trávit válením se někde na louce ve vedru (stínu moc po ruce není). Program tu sice je, snad i zajímavý a i když navíc také chápu záměr organizátorů pořádně finančně podojit všechny návštěvníky (nabídnout jim tejpování, birelly, předražené burgery), tak zase na druhou stranu chápu ještě více ty, kteří na toto vše kašlou a dorazí až před závodem...., když už jsou všechna parkoviště s přehledem obsazena a auta stojí v nepěkné frontě.
Nu což, aspoň se trochu projdeme, že....

Závody jsou tu na výběr hned dva, 12 km a 19 km. Vybral jsem si ten delší (cena je stejná, pohybuje se v intervalu 400 - 700 korun v závislosti na tom, kdy si registračku vyřídíte) s myšlenkou na to, že toho aspoň více uvidím. Karlštejn a Mořinu samozřejmě znám (mé rodné kořeny nejsou moc daleko), nicméně ty lesy okolo má turistická bota navštívila skutečně jen letmo. Většina lidí volí variantu běhu na 12 km, i když slovo běh by tu snad mohlo být použito s uvozovkami - takto: "běh".

Hele, já nic nemám proti lidem, kteří s přespolním během, nebo během obecně, teprve začínají a časy nemají moc dobré, ALE když organizátoři zvolí jako maximální čas na 12 km trasu neskutečné 3 hodiny, pak se nesmíte divit, že si pro tu placku mnozí lidé skutečně dojdou, ano DOJDOU. Zase, nic proti tomu, kdyby šlo o nějakou čistě zážitkovou akci typu "relativní pivní desítka", apod., tak neřeknu ani vybočený kotník, ale toto je pořád ještě regulérní běžecký závod, při kterém se - překvapivě - závodí.... Na 19 km trase byl ten limit stanoven na 3,5 hodiny, to jen tak pro pořádek.

K čemu to pak vede? Opozdili (lépe řečeno chodci) z 12 km trasy jsou na závěrečných kilometrech dobíháni lidmi z trasy 19 km, což vede ke zvláštnímu míchání a v užších místech k prapodivným situacím, kdy chodce jen velmi komplikovaně předbíháte. Nemilé. Mně osobně se to stalo jen na jednom místě (a ztracené cca 2 sekundy mi jsou opravdu fuk), ale chápu, že když někdo třeba běží na svůj osobák této trasy, tak to může zamrzet. No nic, stane se, není to první závod, kde si lidé vzájemně překáží (stačí si vzpomenout na starty některých závodů ze série RunCzech).

Druhou věcí, která mě trochu zarazila bylo všudypřítomné focení. Abych to vyjasnil, nemám nic proti tomu, když se v cíli vyfotíte s kamarády a během běhu unaveně máváte do fotoaparátů kolemstojících fotografů. Dost mě však překvapilo, když se někdo začal fotit během běhu (viděl jsem 1x, někdy v polovině trasy) a co více, když se v závěrečné pasáži dole v lomu (což je čarokrásné místo, o tom žádná) spousta lidí jednoduše zastavila s cílem pořídit si pěkné selfie... Ano, zase jsme u toho, na tomto závodě se z nějakých lidí stávají "nezávodníci" a celý podnik se tak trochu posunuje směrem k zážitkovým běhům (což ale ve své podstatě není, koneckonců výsledky se započítávají např. i do žebříčku behej.com...). Fakt nechápu lidi, kteří si takto úmyslně zhorší čas když navíc víte, že všude okolo je spousta profi fotografů, takže mraky snímků budete mít i bez svého přímého přičinění. Běhej lesy vám navíc do cca 40 hodin od závodu hodí vaše snímky k vašemu jménu ve výsledkové listině. Větší pohodlí a komfort si už neumím představit.

Tak ale abych si jen nestěžoval, trasa byla vybrána velmi dobře. Je to kopcovité až běda, na 19 km trasa se jedná o převýšení asi 560 metrů, jednou jsem u stoupání musel přejít dokonce do chůze (což jinak nedělám), výhledy na krásnou krajinu, Cukrák, hrad Karlštejn, proběhnutí malou vesničkou Mořinkou se špalírem malých fanoušků, to vše jsou nezapomenutelné zážitky, které ty výše zmíněné zmatky jednoznačně převyšují a já osobně jsem rád, že jsem si takový závod zaběhl.

Začíná se mírným - ale dlouhým stoupáním - z Mořiny, které běžce zavádí do lesa (a hned tak jej neopustí). Na prvních kilometrech jsem si říkal, zda jsem dobře zvolil obuv. Mé Nike Wildehorse nejsou moc ideálním obutím na asfalt, nicméně nakonec mohu řici, že jsem to s obuví zvládl ok. Asfalt je jen na začátku, konci (a trochu v Karlštejně s Mořinkou), jinak se jedná o nezpevněné lesní cesty z nichž vyčuhují záludné kořeny, kamení a místa, která jsou snad blátivá po celý rok. Nasadil jsem výběhové tempo asi 5:30min/km a po několika sebězích a výbězích se jej snažil pořád držet. Vedro bylo takřka nesnesitelné a už někdy na čtvrtém km jsem toužebně očekával občerstvovací stanici. Ta byla až o 3 kilometry dál a předcházelo ji příjemné proběhnutí obcí Mořinka. Místní děti tam fandily u silnice, plácaly si se závodníky, dokonce "štamgasti" sedící u nedaleké hospody občas povzbudili. To je někdy silnější příval energie než iontový nápojUsmívající se.

Pověstné "zlé časy na mě přišly zhruba na 11 km, to totiž následovalo náročné stoupání, které ne a ne skončit. Každý, kdo si někdy vyšlápl kopec k hradu Karlštejn asi víc, o čem píši. Jazyk na vestě a znovu vyhlížím občerstvovačku, ta naštěstí přichází celkem brzy ještě při stoupání, takže pak není problém kopec zdolat a užít si kratší rovinu a závěrečný seběh hluboko do lomu "Velká Amerika", který se koná skrze potemnělou jeskyni (což IMHO není úplně nejšťastnější nápad, nebýt jednoho pána, který si na cestu svítil mobilem, tak bych do něj asi vrazil). Pěkným překvapením bylo, že organizátoři umístili symbolicky dolů do "Ameriky" grupu peruánských indiánů, kteří tam hráli tu svoji lidovou hudbu. Jako jasně, je to docela kýč, nicméně v tu chvíli mi to fakt sedlo (asi endorfiny...). Nezbývá než vyběhnout lom zase zpátky (také krušné), vyhnout se chodícím (nahoru i dolu) a na posledím seběhu do Mořiny trochu přidat na tempu. Bohužel, při stoupání v takovém počasí jsem byl už dost unaven, tak jsem ze sebe dostal na posledním km jen asi 4:37min/km, což v součtu dává dohromady čas zhruba 1h54 minut.

No jo, ono to takhle nevypadá jako bůhvíjaký výkon, ale v těch kopcích bych to asi o moc lépe nedal, plus navíc jsem byl po lehčí viróze, takže z mé strany nakonec docela spokojenost. Závod se mi skutečně líbil a jeho opojení bylo tak velké, že jsem na několik minut i zapomněl, že zrovna v ten čas "moje" Slavia hraje důležitý boj o ligový titul. Ten byl nakonec úspěšný, což jsem tušil, neboť na prvních 2 km jsem se držel jednoho běžce, který pelášil ve slávistickém dresu. Pokud toto není nějaké znamení, tak už nevím :).


S účastí příští rok si ale jist nejsem, pokud by se trend ještě více naklonil k zážitkovým závodům, tak bych asi dost váhal. Dostat v cíli účastnickou medaili ze dřeva je moc fajn, jenže když si pomyslíte, že stejnou medaili může mít i ten, kdo trasu doslova ujde rychlostí 4km/h, tak to nezní moc dobře. Podle mě jsou v tomto ohledu organizátoři tak trochu sami proti sobě, o závod je velký zájem, tak proč nesnížit časový limit třeba na pohodlné 2h na 12 km trase a třeba 3 na té 19 km? Bylo by vyprodáno stejně jako letos, ale bez všech podivných dlouhých chodeckých vložek.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 2. června 2017 v 19:59 | Reagovat

Tak tohle není nic pro mě, já dobíhám leda na autobus, ale jsi dobrý že jsi to zvládl, a ještě k tomu to převýšení, tleskám

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 3. června 2017 v 11:56 | Reagovat

Fotka Karštejnu nádherná. Sám...?
Nejdřvím jsem si myslela, že by to nebylo pro mě, cák neběhám, ale přesně, ušla bych to v časovém limitu v pohodě. Mořinka je pěkná vesnice, v té hospodě se vždycky zastavíme, já si dávám tradičně utopence.
Nemám ráda masové akce a určitě jsem dost soudná, abych se nemotala do běžeckých závodů, když jsem líná běhat...:)

3 Šárka Šárka | Web | 4. června 2017 v 13:28 | Reagovat

Vzpomínám, že jsem asi před dvěma lety trochu chodila v okolí Karlštejna. Krajina je tam dost kopcovitá, takže poklona všem, kteří se v těch místech rozhodli běhat.

Co se týče tří hodin na 12km trasu, jde o čas dost nadsazený, ne? Za tři hodiny lze trasu ujít vcelku pomalým tempem a ještě se stavit v hospodě na pivo :)

4 Libor Libor | Web | 5. června 2017 v 18:26 | Reagovat

[2]: Sám ne, to je propagační foto :).

[3]: Ano, ten čas je šíleně napálený, pak to vede k výše popsaným nešvarům.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama