Martin McDonagh - Osiřelý západ

19. března 2017 v 10:57 |  Recenze knih
Martin McDonagh je úspěšným autorem mnoha divadelních her (za všechny jmenujme třeba jenom Pana Polštáře), který má dost zajímavou image. Koneckonců jen málokterý dramatik o sobě prohlašuje, že hry jiných autorů prakticky nesleduje a že by úplně nejraději psal pro filmy (což se mu koneckonců také povedlo). Zajímavý člověk.


Číst hru Osiřelý západ je tak trochu jako sledovat Tarantinovy filmy. V první fázi si nejste jistí, zda se jedná o prachsprostou prču, či zda autor rozehrává nějakou sofistikovanou intelektuální hru. A stejně tak jako si intelektuální obec vzala zprvu za své film Pulp Fiction, tak i McDonagh byl podobně glorifikován.
Jenže co když si "jen" dělá tu prču? A záleží vůbec na tom? Asi ne. A bůhví, zda ta jakoby novozákonní dějová linka měla ve hře vůbec nějaký hlubší smysl.

McDonagh představuje svérázný pohled na irský venkov dovedený trochu do extrému, z něhož vychází najevo, že tamní místo (Leenane) je dost depresivním kouskem světa. Právě při kombinaci drsného příběhu a černého humoru nachází Martin McDonagh svůj pomyslný taneční parkem, na kterém rozehrává breakdance. Nutno říci, že navíc dost povedeně. V celkovém pohledu ty stupidní dialogy postav dávají jakýsi smysl a vytváří zajímavý dojem (který musí být na jevišti asi hodně znát, leč já to neviděl - jen četl). Není tedy divu, že sem doslova jako "prdel na hrnec" sedí pochmurně temně humorně depresivní ilustrace Nikoly Čulíka.

Martin McDonagh je svéráz a je tomu tak jen dobře. Je také jasné, že Osiřelý západ nesedne každému, ale upřímně - hry o kterých lze říci, že by mohly sednout každému bývají pak ve výsledku docela plytké.

Coleman: Pamatuješ, jak z tebe Pato Dooley tehdy málem vytřískal duši, když mu bylo dvanáct a tobě dvacet, a ty ses nikdy nedozvěděl důvod proč? Já znám ten důvod. Řek jsem mu, že jsi o jeho mrtvý mámě prohlásil, že byla fousatá děvka.
Valene: Pato Dooley do mě, ty vole, mlátil dlátem, Colemane, málem jsem do prdele přišel o oko!
Coleman: Myslím, že Pato musel mít svou matku rád, nebo tak něco...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 19. března 2017 v 11:11 | Reagovat

Pecka. Díky za tip...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama