Liga 100

19. prosince 2016 v 16:55 |  Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Poslední dobou se hodně mluví o tom, kterak se Česká republika rozběhává, jak se tu pořádají prakticky o překot různé závody a že je to celkově takový krásný počin, který u nás nemá obdoby.
Pravda je to však podle mého názoru jen částečná. Běhat se tu totiž nezačalo až s příchodem italského manažera Carla Capalba v roce 1995. Běžecká vlna (a byla to vlna skutečně mohutná) se totiž touto zemí prohnala mnohem dříve.

Žít v pozvolna se normalizujícím Československu nebyl po mnoha stránkách zrovna učiněný ráj na zemi. Spousta lidí se snažila najít si své "ostrůvky svobody" například při chataření, jiní se věnovali tuzemskému trampingu. Trampové se vždy pěkně projdou, odsud je navíc jen kousek k tehdy velmi populárním dálkovým pochodům (např. Praha - Prčice, což se chodí dokonce od roku 1966). Lidé kteří četli časopis Turista a chodili pravidelně různé dálkové pochody si také možná všimli toho, že je to docela zdravá aktivita a vůbec že hýbat se je vlastně moc prima a fajn.
A vězte, že v zemi Emila Zátopka se dá pohybovat i rychleji než vycházkovým tempem na pochoďáku :).

Těžko říci, kdo byl prvním člověkem, který přišel s myšlenkou pravidelného kondičního běhu. Možná jím byl velmi oblíbený propagátor běhu (bohužel dnes již zesnulý) Ivo Domanský. Člověk s vynikající pamětí a dlouholetý tvůrce běžeckých termínovek - věc v předinternetové době prakticky nedocenitelná.

Myšlenka "Ligy stovkařů" byla asi taková, že průměrný zdravý člověk v aspoň trochu solidní kondici dá s přehledem běžecky měsíčně sto kilometrů. Pokud to splní, může tzv. "běhat 1. ligu", pokud však dosáhne aspoň minimálně na 70 kilometrů, běhá ligu druhou, atd. Myšlenka postupného zlepšování a příjemného sportování doslova zažehla republiku. Běžců se vyrojilo jako hub po dešti, každý měl svůj běžecký deníček, který dostal u svého příslušného oddílu. Tam si poté zapisoval běžecké pokroky. Jistě, v době bez gps to asi vždy nebylo zcela přesné a možná i někdo tu a tam podváděl, nicméně podvody se bohužel v této branži dějí i dnes (a já osobně je moc nechápu, sám jsem byl svědkem toho, že někdo si schválně v jedné výzvě na aplikaci Endomondo upravil běžecký soubor z hodinek tak, aby mu dával větší kilometráž....).

Doporučenou dávkou běhání pro "stovkaře" bylo dát si přibližně 3x týdně asi 8 kilometrů. Pokud jste vydrželi celý rok, měli jste na svém kontu krásných 1200 km, což už zní docela slušně. Schopnější jedinci pak mohli i běhat tzv. "extraligu", kde už ale bylo nutné splnit měsíčně kilometrů 200.

Běžecký boom postupně gradoval do té míry, že v polovině osmdesátých let měly běžecké kluby přes 8000 členů. Po revoluci se však otevřely nové možnosti a masové běhání orientované ani ne tak na vrcholové atlety, ale spíše na kondiční běžce má "zelenou" zase až v posledních několika letech. I zde ale platí ono okřídlené "dvakrát nevstoupíš do stejné řeky". Doba je jiná, tam kde dříve vítězilo nadšení a organizátorský zápal, je dnes hlavně podnikatelský záměr a těžce přepálené startovné.
Žijící připomínkou starých časů, které se pochopitelně nikdy nevrátí, jsou pak starší dosud běhající páni a závody typu Silvestrovský běh Jardy Štercla.

Zkuste je někdy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 19. prosince 2016 v 18:10 | Reagovat

Já a Lucie (trirokynaceste) si myslíme, že běhání není zdravý..:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama