Sportem k trvalé invaliditě

23. října 2016 v 9:09 |  Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
"Sportem k trvalé invaliditě" je takové rčení, které však nejčastěji slýchávám od lidí, kteří mají ke sportu asi tak daleko jako Sisyfos k hrdinům knihy"Jak se kalila ocel". Dokážu to celkem pochopit, pohyb je pro některé lidi něco tak prapodivného a tajemného jako pro mě například kvantová fyzika, či recepty Ládi Hrušky.


Odkud se však tento názor vzal? Podle mě jednoduše z prosté a nesmrtelné lidské blbosti. Člověk je obvykle bytostí dost netrpělivou a pro pozvolné zlepšování a růst nemá moc pochopení. Heslo "úspěch teď a hned" je podobně fungující jako "kup si teď, zaplať později". Obojí je samozřejmě často krátkozraké.

Sportem si člověk samozřejmě může ublížit. Existuje mnoho případů, kdy sportovec na hřišti (ledu, stadionu, palubovce,...) zemřel. Profesionální sportovci často fungují na hraně (nebo leckdy i za hranou) svých možností a tělo ten nápor nemusí vždy vydržet. Něco podobného se ale nevyhýbá ani amaterskému sportování. Vzpomínám si na jeden půlmaraton v Ústí nad Labem, kde zavodník po doběhnutí do cíle zkolaboval a následně zemřel. Onen půlmaraton totiž absolvoval s virózou... Ono koneckonců stačí zajít prakticky na jakýkoli masový běžecký závod a s velkou pravděpodobností tam uvidíte lidi, kteří přecenili své síly. Buď si nastavili příliš vysoké tempo, nebo si vybrali vzdálenost, která neodpovídá jejich podmínkám a kondici. Chápu, že ve světě, kde frčí trendy typu, "zhubněte do plavek za měsíc" a "natrénujte na maratón za 100 dní" je těžké odolávat, ale jsme přece stále Homo sapiens sapiens - tedy člověk moudrý - tu "moudrost" by bylo fajn někdy používat.

Jeden příklad za vše. Poslední dobou jsem potkal několik slečen v hezkém běžeckém "autfitu" (jak je teď zvykem říkat), barevně to pěkně ladilo, jen ty legíny jaksi končily někde nad kotníky. Když je teplo, tak to nevadí, ale pokud si při teplotě cca 8 stupňů celsia ona dáma ještě vezme kotníčkové ponožky, tak si zcela vážně zadělává na problémy s achilovkou.

Kdepak, sport nevede k trvalé invaliditě, zato lidská blbost ano.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 23. října 2016 v 9:26 | Reagovat

Riziko zranění nemusí být jen u sportu, budu si doma třeba číst knihu a spadne na mě strom :-D Já osobně v zimě ráda lyžuji a když je pěkně tak se ráda procházím, taky to s tím sportem nemám zrovna slavné :-D

2 Anita Barrasa Anita Barrasa | E-mail | Web | 23. října 2016 v 10:16 | Reagovat

Souhlasím, sport sám o sobě je jen prospěšný, do rizik se pouštějí lidé sami. Kdysi jsem taky přecenila své síly a díky tomu pochopila, že být nejlepší nebo se snažit dosáhnout vysokých met jen pro svůj pocit, mi nenahradí zdraví, o které bych tím přišla...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama