Březen 2016

Globus. Tady je svět ještě v pořádku?

19. března 2016 v 12:28 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Reklamština se často vyznačuje různě vysokým stupěm blbosti, slyšíme tak o "jedinečné a nově svěží chuti jistého piva", což má pochopitelně zákazníky přilákat ke koupi, i když to zároveň znamená, že onen pivovar (vlastněný nadnárodní skupinou, což mu mimochodem vůbec nebrání v tom drnkat na vlasteneckou strunu "poctivého českého piva") tedy do té doby asi vyráběl pivo dost nesvěží a zvětralé, či co...
Reklamu prostě nelze brát zase tak vážně.

Člověk by přesto asi musel skutečně žít někde na Marsu, aby tomu všemu unikl. V poslední době jsem si všiml jednoho obzvláště pitomého sloganu, kdy obchodní řetězec Globus tvrdí, že "tady je vše ještě v pořádku."

V minulém textu jsem volně zmínil jednu citaci od známého polského spisovatele Sapkowského. Je to podle mě citace dost pravdivá, v současnosti skutečně zažíváme mnoho událostí a asi nebudu daleko od pravdy tvrzením, že "se píšou dějiny". Kdo je bude psát, jak to dopadne a jak na naše události budou nahlížet následující generace je pochopitelně věc druhá, ale skutečností podle mě je, že žijeme v celkem rušné době.

Člověk moudrý (jak sám sebe hezky nazval Homo sapiens sapiens) je podobně jako mnoho jiných živočichů bytost stádní, mající sklon k jistotám a stabilitě. Velké změny obecně neneseme moc dobře. Je tedy celkem logické, že mnoho lidí částečně vyhlíží do budoucnosti s obavami, které bohužel ještě zhoršují jiní jedinci člověka moudrého, kteří neklidnou situaci využívají k vyvolávání atmosféry strachu z čehož očekávají profit v podobě celkem laciných politických bodů (ostatně nic nového pod sluncem). Na podobnou strunu hraje s virtuositou Paula McCartneyho i maloobchodní řetězec Globus.

Věta, že "tady je vše ještě v pořádku" se totiž dá číst asi tak, že svět se obrací vzhůru nohama, nastává doba neklidu a nestability, kterému z posledních sil vzdorují ostrůvky starých pořádků. Až padnou i ony, tak snad nastane apokalypsa...
Obrací se snad Globus ke starým pořádkům? Pokud ano, tak k jakým? Poselství je podle mě jednoduché. V nejisté době se upněte k nakupování, tedy obecněji - ke konzumu. Nějaké filosofování stran toho, že možná právě konzumní způsob života mohl některé problémy strašící svět pomoci způsobit raději nechte pověstnému koňovi...

Byl 15. březen a sněžilo...

17. března 2016 v 16:07 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Byl 15. březen a sněžilo, vítr se nepříjemně dostával i pod teplé kabáty a počasí se celkově blížilo stavu "ani psa bys ven nevyhnal". Tak tomu bylo toto úterý a podobně i před lety na 15. 3. 1939.

První věc, která mi proběhla hlavou když jsem v úterý vykoukl z okna, byla vzpomínka na moji babičku, která mi vypravovala o tom, jak Němci obsazovali Prahu. "... a tehdy tak protivně sněžilo", říkávala. Mně to vždy přišlo zvláštní, protože v polovině března prakticky nesněží a já byl v tuto roční dobu vždy zvyklý prohánět venku merunu, či dělat jiné alotrie. Chápu ale, že lidi tehdy vzrušovaly trochu jiné věci než bylo jen počasí. Konec třicátých let byl trochu děsivou dobou, aspoň tak se nám to zdá s odstupen při četbě odborných knih a studiu některých dokumentů. Lidé ale své životy prožívají často mimo velké dějiny. Moje babička tehdy pracovala v Praze. Její funkce by šla popsat jako služka. Bydlela v jedné pražské židovské rodině, kde se starala o úklid domácnosti (měla prý velice přísnou paní, která kontrolovala babiččin výkon při úklidu prachu bílou rukavičkou) a o výchovu dvou malých chlapců. Zachovala se nám dokonce doma fotografie babičky s těmi kluky, vypadají tam zaskočeně, ale zároveň upraveně a z očí jim kouká takový ten klukovský čertík. Asi to s nimi babička neměla vždy lehké. Bůhví, jak kluci skončili...

Zažloutlých fotografií máme doma víc. Babička je na jedné s nějakým vojákem (to bylo snad ještě před mobilizací v září 1938) a ne, ten voják není náš děda :). Pak několik dalších obrázků společné vycházky s dámou, jejíž jméno už propadlo veškerou dostupnou pamětí a jejíž identita už pro mě nadosmrti zůstane záhadou, a vzpomínky, kterými babička rámovala při vyprávěních mé dětství. Z celkového obrazu nevyplývá, že by si většina lidí tehdy žila nějak extra špatně, či neustále jen řešila neutěšenou politickou situaci. Jistě, nebezpečí ze strany Německa, rebelující Slováky, domáci fašisty, k obsazení Těšína vždy odhodlané Polsko a Maďary toužící odčinit Šnejdárkova vítězství krátce po vzniku republiky asi nešlo ignorovat, ale člověk většinou žije tím, co jej bezprostředně obklopuje. A biografy, tančírny a kavárny v tu chvíli mají přímější kontakt (a je tomu asi i tak dobře).

Sapkowski v jedné své knize napsal, že člověk pozná když žije v době, kdy se "píšou dějiny" jednoduše tak, že se děje moc věcí najednou. Tehdy se jich dělo skutečně dost.

Hácha odjel do Berlína, tam utrpěl srdeční příhodu, když na něj Goering křičel, že nechá svými bombardéry srovnat Prahu se zemí. Zbytečně. Možnost jakékoli aspoň hypotetické obrany padla s Mnichovem. Prezident tak chtě nechtě složil "osud národa do rukou Říše". Do okleštěných Čech a Moravy zavál "Březnový vír", krásný krycí název pro operaci obsazení posledních zbytků zmrzačeného Československa. K večeru dorazil do matičky Prahy samotný Vůdce. Ten den se stala úředník jazykem němčina a k nelibosti mnoha lidí se začalo i jezdit hezky "vpravo".

A to vše mi tak nějak ono úterní ráno prolétlo hlavou při pohledu z okna. Zvláštní, stačí taková maličkost jako je sníh a myšlenky se rozjedou. Představuji si svoji babičku, jak stojí u okna - podobně jako já ono úterý - a říká si, "zatracený počasí" a vůbec ji stejně asi jako většině dalších lidí v končící druhé republice nenapadne jak moc se život všech změní v následujících 6 letech.
A co vůbec já vím, co bude za 6 let...

De-Phazz - Private (2016)

13. března 2016 v 11:23 Hudba z ouška do ouška

O De-Phazz jsem sluchem už zavadil mnohokrát, ale bohužel nikdy mi nerotovali v přehrávači natolik dlouho, abych si je mohl označit pomyslným srdíčkem. Přesto jsem si s příchodem nové desky Private řekl, že za zkušební poslech by to jistě stálo.
A taky že jo! :)

Předně by bylo fajn zmínit, že na albu Private nejsou nové dosud nevydané skladby. De-Phazz v podstatě "jen" vzali svůj repertoár (sahající až k roku 1997) a pokusili se jej "očistit" od elektroniky a vše nahrát krásně aktusticky. Výsledek je moc dobrý a já musím De-Phazz za tuto nahrávku poděkovat. Jejich podmanivá hudba v sobě kombinuje downtempo, jazz (jak jinak) s trochou etno hudby a není asi příliš troufalé říci, že ve svých hudebních vodách tento německý projekt moc velkou konkurenci nemá. Objevování žánrů, koketování s lounge, jazzem i elektronikou a hlavně fůra pohodové muziky, to jsou esence desky, která na posluchače čeká od 29. 1. tohoto roku. Na iTunes lze desku koupit za cca 11 dolarů, což je celkem fajn cena, ale s trochou štěstí si album můžete pustit např. na Spotify (zcela zdarma včetně otravných reklam), nebo se poohlédnout po temnějších zákoutích internetu :). Zrovna v tomto případu bych ale utracených peněz rozhodně nelitoval, De-Phazz a jejich procítěná hudba vracející se na této desce ke kořenům (někdy hraničících s retro filmovou hudbou) za to podle mě stojí.

P. S. Skladba výše je starší a na desce se oběvuje v trochu intimnější podobě.

Klinikáři

4. března 2016 v 21:01 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Objevil se nám nový termín - "klinikáři". Termín, který se směle může zařadit po boku neurčitých "sluníčkářů", "dobroserů" a podobných zevšobecňujících klišé, které vymezují blíže neurčitou skupinu "vlastizrádců", aspoň tak nějak to možná funguje ve vlhkých snech některých lidí.

Asi nemá moc smysl dopodrobna rozebírat funkci podobných nálepkovitých označení. Účinek mají, aktivizují, integrují (oponentní skupinu), pomáhají abstrahovat od zdánlivě nepodstatných individuálních lidských rozdílů a nabízejí srozumitelnou představu světa jako zápasu "nás" s "nimi".

Současným a nyní velmi aktuálním kolbištěm boje "nás" s "nimi" se stalo Autonomní sociální centrum Klinika na Žižkově. Centrum, které už od doby svého vzniku je tak trochu oříškem sváru některých skupin. Budovu bývalé plicní ambulance ne zcela v souladu se zákony získala skupina několika aktivistů. Podle paragrafu 208 se jednalo asi o trestný čin, nicméně já bych byl - jakožto právnický laik - trochu shovívavější a možná trochu naivně bych připomněl nejenom ono "havlovské" o suché liteře zákona a duchu zákonů. Budova byla v příšerném stavu, nevyužívaná a zásahem aktivistů se z ní stalo místo s něčím jako restaurace, lokální prádelnou, občasnými kulturními představeními (divadlo, projekce), jazykovými kurzy, různými dílnami, apod. Podle mě docela fajn komunitní místo (ano, také jsem jej navštívil a zařadil se tak mezi řady sluníčkářsko - klinikářských dobroserů), u něhož chápu, že třeba není pro každého, nicméně na nízkou návštěvnost si žižkovská Klinika rozhodně nikdy stěžovat nemohla.

Myslím si, že pro velká města, kam patří i Praha, je podobné místo docela důležité. Vymaní člověka z anonymních vazeb nevazeb stereotypních činžáků, kde o svých sousedech někdy nevíte víc než to, že mají psa a jmenují se Novákovi, a nabízí také slušnou alternativu k vysedávání po tuctových hospůdkách (nic proti tomu), doma před TV a sterilních kinosálech multikin (čímž nechci říct, že by jiné možnosti vyžití neexistovaly, ale asi víte, co tím myslím).

Dokážu pochopit, že některým asi je podobné místo trnem v oku. Příkladem mohou být ti z IVČRN, kteří bombardovali radnici Prahy 3 rozhořčenými maily (zajímalo by mě, kolik z pisatelů mailů skutečně Kliniku navštívilo) a Praha 3 na jejich výtky slyšela. Možná použiju trochu nemístné srovnání, ale v osudových únorových dnech roku 1948 prezidentu Benešovi také chodilo mnoho pobouřených výzev lidu (a to z velké části jen proto, že lidé z KSČ dokonalé zvládali taktiku politického boje a zapojení mas).
Celá situace je o to pikantnější, že "velká mračna" se nad Klinikou začala stahovat po nedávném útoku radikálů po velkých protiuprchlických demonstracích (na kterých se však více než migranti řešil tzv. "vnitřní nepřítel"), které měly za následek podpálení Kliniky a jednoho zraněného (následné konspirační teorie bych nechal bez komentáře). Můžeme to chápat i tak, že Klinika prostě "dělá bordel" a je potřeba ji nechat zmizet. To je asi podobná logika, jako poukaz na to, že oběť zločinu si za to prostě může stejnak sama a jen mezi slušné lidi přitahuje pozornost násilníků.
Smutné.

Případný konec Kliniky ale nic nevyřeší, obětní beránek se najde jinde (oprášíme Romy, nebo třeba zacílíme na cyklisty). Pochybuji však, že se Klinika dočká nějakého zastání (krom svých pravidelných návštěvníků). Podobné skupiny lidí jsou totiž často prezentovány jako "feťáci" a "nemakačenka" a málokdo se pak zajímá o to, že realita je o poznání jiná.