Prosinec 2015

Tata Bojs - A/B (2015)

20. prosince 2015 v 14:03 Hudba z ouška do ouška

Kluci z Hanspaulky vydali devátou řadovou desku. Marná sláva, už jsou z nich matadoři naší (trochu alternativní) hudební scény.

Deska obsahuje vše, nač jsme u dua Mardoša Bublajz zvyklí. Chytlavé melodie, zajímavé slovní hříčky, nápadité texty, trocha depky a trocha rozverného školáckého jančení. Tento konglomerát různosti si však hezky sedá a když k tomu kluci přidají příjemně zvukově učesanou pokličku, tak je na dobré album doslova zaděláno.

Slovní hříčky mi tu přišly ještě o chloupeček lepší než na předchozích albech (zamkněte východ na dva západy, sní s ní, apod.). Skladba "Nadčasová" si hezky hraje s českými výrazy anglických slov "past" a "present", "Gastronaut" ma zaděláno na pořádný hit letních festivalů (a možná se protalčí i do některých rozhlasových stanic), "S ní" a "Antikvariát" jsou ve své tesknosti vlastně neskutečně krásné a zapomenout bych neměl také na "Národní", která chorálem diváků z jednoho letního festivalu desku uzavírá. Jediná skladba, která mi moc nesedla je Rubik a Kubrick.

Tata Bojs natočili moc fajn desku. Potěší i přítomnost různých "externistů", sborem počínaje a Markem Ebenem konče. Na první poslech to sice nebylo zrovna srdcervoucí, ale s trochou trpělivosti jsem si toto album nakonec zamiloval.
A už se těším na to, až "mámakluky" zase uvidím někdy živě.

Star Wars: Síla se probouzí (2015)

18. prosince 2015 v 8:13 Filmové recenze
Co si budeme povídat, Hvězdné války jsou něco víc než "jen" film, respektive legendární filmová série. Ještě teď si pamatuji, jak se krátce po pádu železné opony objevovala ta magická dvě slůvka spojena dohromady s asociací čehosi nebesky úžasného a strhujícího. Více než jen vidět film to byla i touha proniknout do něčeho báječného, dosud skrytého, do něčeho, co vonělo po té velké zaoceánské zemi. Aspoň tak nějak jsem to tehdy cítil.

Takže asi i z toho důvodu jsem si vydal na včerejší premiéru, byť od té doby už uplynulo hodně vody a já rozhodně nejsem nějak zapálený fanoušek Star Wars. K této slavné fantastické "vesmírné opeře" už přistupuji s opoznání menším nadšením.

To, co nám zde na ploše přibližně 130 minut režisér Abrams servíruje, však od první minuty jasně říká, že máme co do činění s velkým "stárworsáckým" fanouškem, takže na diváka prakticky od prvních minut dýchne silný retro zážitek. Dost je zde také míst, která na lidi v sále sympaticky pomrkávají a dávají tušit rozličné odkazy na předešlé díly této vesmírné fantasy. To dosvědčuje i vysoký stupeň utajení prakticky všeho okolo filmu. Zakázané jablko nejvíce chutná.
Na Hvězdné války se pochopitelně dívá moc dobře, efekty jsou dechberoucí, příběh náležitě prošpikován neustálým pobíháním z místa A do místa B s občasnou likvidací nepřátel. To vše vytváří slušný zážitek, který mi přišel tak silný, že jsem byl schopen filmu prominout i mnoho zjevných blbostí a tuny klišé (neustále přítomný "mejkap" i v situacích, kdy to vyvolává jen rozpaky, apod.)

U toho klišé by se snad slušelo na chvíli zastavit. Možná by šlo použít specifický termín" star wars klišé". Přijde mi, že v galaxii za sedmero horami se celý život odehrává po vzoru některých našich antických civilizací ve velkých cyklech, které si jsou velmi podobny. Vždy totiž začnou mizet rytíři řádu Jedi a vždy nastoupí jakýsi spolek zla - který zde reprezentuje První řád - připodobňující pseudo náckovské uniformy a mající podobnou architekturu svých vesmírných plavidel. Znovu se tu staví obří vesmírná stanice (Starkiller), která může zničit planety, soustavy, apod… Však to znáte. Tvůrci to vše ale však dokážou podat s náležitým taktem, občasným humorem (toho je tu podle mě více než dříve) a dobře prokreslenými postavami, kde jsou podle mého názoru trochu více a lépe znázorněny motivace (takže si je prostě oblíbíte ajnc cvaj).

Největší zbraní, kterou na nás ale nové Hvězdné války útočí, je pak směsice filmového retra (zdaleka ne vše se točilo před pověstným "zeleným plátnem", ale je tu i celkem dost "reálných lokací") a vytěžení narážek a asociací na rozsáhlé univerzum tohoto (nejenom) filmového světa. Pak už není velkým problémem akceptovat "pravidla hry" tohoto filmu a jednoduše se bavit.

P. S. Když se scéna přesunula do jakési džungle, jen jsem čekal, kdy se objeví Abramsův Černý kouř ze seriálu Lost. Nestalo se tak, ale v ten moment by mě to nepřekvapilo. :-)

P. P. S A Harrisonu Fordovi se asi splnil dříve nesplněný sen o účinkování v této sérii...

Life is Strange

7. prosince 2015 v 11:06 Počítačové hrátky

Doba, kdy se říkalo, že počítačové hry jsou nezralou zábavou dětí a adolescentů je už dávno pryč. Generace zvané X a Y dospěly a svůj koníček si mnohy přenášejí dále. Spolu s nimi "dospívají" i ony hry. Samozřejmě i dnes se objevují tituly, které jsou hloupé, ploché a člověk nad 20 je snad ani nemůže správně docenit, nicméně výrazně podle mého názoru přibývá těch, které se snaží působit promyšleněji, sofistikovaněji a - omlouvám se za to podivné slovo - dospěleji.

A Life is Strange (dále LiS) mezi ně bezesporu patří.

Někdo by snad mohl namítnout, že to v podstatě ani není hra. Přiznávám, že ke klasickému hraní tam toho zase tak moc není (několik adventurních hádanek a hledání správné cesty skrze rozvětvené konverzace postav), ale i tak se nebojím LiS označit za hru, a to dokonce za hru velmi podařenou. Svým konceptem trochu připomíná tvorbu Telltale Games (např. The Walking Dead), tedy komu sedlo toto hraní, tak u LiS bude podle mě dost nadšen...

... přitom celý příběh začíná poměrně fádně. Pomineme-li počáteční noční můru (která mi osobně evokovala titul Alan Wake), tak brzy zjistíte, že jste v těle čerstvě 18leté školačky Max, která žije celkem běžný život amerického studenta. Snaží se studovat fotografii (používá starý polaroid) a čelí klasickým nástrahám svého života, jako je popularita ve třídě, šikana, apod. Nic extra výrazného. Tedy až na takovou drobnost, kdy zjistíte, že Max má schopnost vrátit čas zpět, podívat se na výsledek svého jednání a podle toho se rozhodnout co dál.

Tento rozměr dává hře přímo geniální zápletku a řeší tak ono oblíbené hráčské save/load dost originálním způsobem. Ve hře jednoduše nemůžete zemřít, protože v okamžiku, kdy to skutečně hrozí, tak s Max můžete vrátit čas a rozhodnout se jinak a zachránit sebe, jiné, popř. celé město. Ano, až takové volby tu totiž hrozí.

LiS patří mezi ty hry, kde si víceméně samy "šijete na míru" další příběh. Následky vašich rozhodnutí budou rámovat celý děj a bude na nich záležet kdo přežije, apod. Osobně si myslím, že tu rozhodnutí mají větší váhu než třeba v The Walking Dead, nicméně nečekejte, že příběh zcela změníte. Spíše vyberete cesty, kterými se ke konečnému cíli dostanete (existují 2 konce, z nichž ani jeden není úplně optimistický, ale tak už to bývá..., Life is Strange).

A že je rozhodně co poznávat! Arcadia Bay (název městečka, kde se děj odehrává) totiž není jen tak nějakým ospalým zapadákovem, ale po vzoru slavného Lynchova seriálu Twin Peaks se zde skrývá mnoho (někdy děsivých) tajemství, která jen čekají na to, až je začnete objevovat. Podivné vztahy mezi studenty, pohřešovaná dívka a zvláštní přírodní jevy, to jsou ty potřebné druhy herního koření, které vás do hry vtáhnou a jen tak nepustí pryč. Koncepcí to skutečně připomíná seriál, protože LiS je epizodická hra (má 5 částí) a na začátku (krom první epizody) se ozve ono obligátní "previously on..." Epizody jsou vyvážené, vždy končí nějakým zajímavým vyvrcholením, které navnadí na další část. Menší výtku bych měl jen k epizodě poslední, která mi přišla trochu nepřehledná a zmatená

Krom zmiňovaného Twin Peaks na mě z LiS trochu dýchla i známá Kingova kniha Carrie, hrátky s časem zase mohou připomenout film The Butterfly Effect, poznávání okolí připomíná hru Gone Home. Hra je navíc velmi vkusně orámována i po zvukové stránce, což se netýká jen skvělého soundtracku (kde figurují skupiny jako např. Alt-J, Foals, apod.), ale i ozvučení obecně. Atmosféra ve stodole a v "Dark Place" (počkejte až se tam dostanete) je i díky tomu velmi silná.

Buď jak buď, za nějakých cca 13 hodin herního času tahle série skutečně podle mě stojí. Pokud se vám navíc vždy líbil Twin Peaks, tak není co řešit :-).


The Pyramid (2014)

2. prosince 2015 v 13:14 Filmové recenze

Člověk který už nakoukal několik zakladních filmů, které se holedbají kolonkou "horor", má jasno. Když už tým amerických vědců vykope nějakou starou stavbu, tak je jasné, že se bude něco dít.
A to něco bude obsahovat mnoho masa a krve nebohých archeologů. Jo, archeologie je drsné povolání :).

Člověk jim to však tak trochu přeje. Archeologové v podobných filmech se totiž chovají jako absolventi škol pro mentálně retardované a činí jeden kiks za druhým.
Může být v pyramidě zatuchlý vzduch? Může. Vezmeme si tedy s sebou nějaké masky, které ale po chvíli stejně sundáme, protože by jinak nebylo vidět na naše těžce vystajlované ksichty. Co by z toho pak divák měl, že?

Hlavní představitelka vypadá trochu jako porouchaná Reese Whiterspoon a tvůrci očividně na její zjev hodně sází. To je ale bohužel asi tak vše, co nám ve filmu nabídne. Pohříchu to není její vina, ono toho totiž moc hrát ani nejde.

Nechci působit přehnaně kriticky a je mi jasné, že horory mají svá jasná pravidla a hledat v nich existenciální moudra může snad jen zfetovaný Hurvínek, nicméně i tak lze natočit kvalitní film. O kvalitách se ale podle mě v tomto případě moc mluvit nedá. Však popořádku, tvůrci začali slibně. Příběh zasadili do bouřlivého politického prostředí skoro současné Káhiry a já tajně doufal, že to bude zajímavé pokoukání. Napětí stoupá, na scénu přichází sofistikovaný robůtek zapůjčený z NASA a Ashley Hinshaw (to je ta porouchaná Reese) ve spodním prádle a ... pak už to jde jen z kopce.

Přitom je to taková škoda, využít jakoby "found footage" subžánr, znásilnit k tomu egyptskou mytologii a příběhové pozadí (a když píši znásilnit, tak myslím jen tak decentně, něco ve stylu východoněmeckého porna osmdesátých let) a občas na diváka pořádně houknout, ať se vyleká. To by možná fungovalo. I na poli "found footage" lze natočit relativně nápadité snímky - např. V/H/S, Megan is missing, The Den, apod. Tady filmové soukolí ale dře jako poslední dělník na stavbě pyramid. Uznávám, že některé nápady (valící se písek) byly docela fajn a i když je toto film spíše jen pro pobavení nebo na příjemné strávení různých "hororových dýchánků", tak nároky na solidní horor má trochu výše.