Září 2015

Ničí O2 TV český fotbal?

28. září 2015 v 10:07 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Otázku v nadpisu lidé hojně přetřásali před včerejším slavným derby pražských "S". Přiznám se, že smysl debaty celkem chápu, ale zároveň se domnívám, že je možná až přespříliš emocionálně vypjatá.
Ono totiž když se "sáhne" na něco, co je některým lidem hodně blízko u srdce, tak emotivní projev obvykle nečíhá moc daleko, že...

Ano, ani toto povedené choreo slávistické Tribuny Sever diváci zdarma v přímém přenosu na svých TV neuvidí. Jak jsem napsal výše, já to vše samozřejmě chápu. Fotbal je i mým koníčkem a nepokrytě se přiznám, že včerejší výhru "mé" Slavie nad odvěkým "nepřítelem" z (toa) Letné jsem si upřímně užil a ještě dnes ráno se mi vstávalo s takovým tím příjemným pocitem, kdy máte pocit, že svět je krásné a sluníčkové místo (a ono někdy skutečně je).
To vše dokáže fotbal.

Zároveň si ale nemyslím, že by sledování fotbalu bylo - v ekonomickém slova smyslu - nějakým veřejným statkem. V zásadě jde o toto, společnost O2 koupila pro svou TV práva na tzv. "šlágr kola", což je jednou za týden vybrané nejprestižnější utkání naší fotbalové ligy (aktuálně nesoucí název sponzora z Uherského Hradiště - Synot). Tento zápas se tedy nenachází v nabídce veřejnoprávní České televize, ale v nabídce placené O2 TV.

Jistě, nemusí se nám to líbit, ale slova o tom, že daný akt ničí český fotbal, či nadávky směrem k O2 (často velmi vulgární) jsou podle mě za hranou. Domnívám se totiž, že mnozí kritci si neuvědomují (nebo v návalu emocí uvědomit nechtějí) následující aspekty:

1) současný profi fotbal je komerčním produktem. Můžeme s tím sice nesouhlasit, ale to je - slovy Cimrmana - asi jediné, co s tím můžeme dělat. Veškerá mediální šou okolo byznysu jménem profi fotbal by bez toho nebyla možná. S tím se asi budeme muset smířit, neboť žijeme v prostředí tržní ekonomiky, s jejíž existencí nepřímo v každodenním plebiscitu vyhlašuje většina obyvatel souhlas (vím, zní to trochu kostrbatě).

2) O2 TV není cenově nedostižná, nemám velký přehled o jejich ceníku, ale v akci lze pořídit za 299 ká čé. Rozumím tomu, že mnoho lidí žije "z ruky do huby", ale toto mi zase nepřijde jako horentní suma.

3) komu je líto kvůli fotbalu 1x/týden platit takovou částku, může přenos sledovat na webu isport. Ano, i tam je zpoplatněn, ale jeden zápas vyjde na 79 korun. To je cena jedné krabičky cigaret... Skutečně mě fascinují lidé, kteří tvrdí, že by jim těch peněz bylo líto, ale obratem utratí onu sumu za kuřivo.....a přitom se stále prohlašují za fandy klubu XY. Každý máme v životě nějaké priority, ale bylo by fajn si to aspoň upřímně přiznat.

4) zápas pochopitelně šlo sledovat i na stadionu. Mně osobně stál lístek 380 korun (a dané částky vůbec nelituju). Jak jsem psal výše, každý máme nějaké priority a zainvestovat do nejprestižnějšího utkání české ligy s unikátní atmosférou rozhodně nepovažuji za vyhozené peníze.

5) poslední možností jak podobné prestižní utkání vidět jsou různé sportovní bary, apod. Tam přenos vysílají takřka zdarma (něco si tam asi musíte dát, jinak vás vyhodí). V případě lidí z Prahy bylo možno zápas sledovat i ve fanzóně v Edenu, a to - světe div se - zcela zdarma!

Tedy, jak jsem už psal výše. Chápu onen emotivní nářek, ale zároveň se domnívám, že zde skutečně platí ono stokrát omleté (a někdy i dost pitomě používané), "kdo nechce, hledá výmluvy, kdo chce hledá způsoby."
Ono totiž ani dříve na ČT to úplně zdarma rozhodně nebylo (všichni asi víme, jak se veřejnoprávní televize financuje).

Jiří Šulc - Mosty do Tel Avivu

25. září 2015 v 18:31 Recenze knih
Druhá světová válka skončila, ale to rozhodně neznamená, že by na zemi zavládl klid a mír.
Naopak.

Jiří Šulc je ve svém žánru velmi zdatný, což prokázal i skvělým románem "Dva proti říši". Není se čemu divit, v oblasti vojenské historie a práci tajných služeb je vzhledem ke své minulosti prakticky "doma". Období vzniku státu Izrael prezentované skrze vedlejší linky, které vedly i do Československa, je navíc obdobím, jež podle mého názoru není široké veřejnosti zrovna moc známé (ono se to tehdy politicky moc nehodilo), takže v tomto ohledu je kniha pro leckoho i celkem poučná.

Dějových linek je ale možná až přespříliš. Ve snaze o co nejpřesnější vylíčení (i když ani zde se autor vědomě nevyhnul určitému zjednodušení a uprávám) se totiž čtenářka/čtenář neznající historické okolnosti může snadno ztratit. Troufám si ale tvrdit, že pan Šulc píše primárně pro lidi, kteří - podobně jako pověstní "modří" - vědí. Na scénu tak přivádí postavy reálné (Jan Masaryk, prezident Beneše, Ehud Avriel, apod.) i několik fiktivních. Ty všechny pojí pohnutý osud Židů a jejich snaha vytvořit vlastní stát v Palestině.

Vše je psáno velmi poutavě a čtivě. Plusem je i to, že kniha vrhá světlo na události, kdy Československo - i když trochu utajeně - vstoupilo do světové politiky první třídy.
Izrael by možná vznikl i bez "našich" slavných letounů Avia S - 199, nicméně ta cesta by byla o poznání obtížnější a bezesporu krvavější. Ano, Avia S - 199 vznikla ironií osudu z nacistických Messerschmittů 109, které pilotovali židovští letci, z nichž velká část byla vycvičena za 2 sv. války v britské RAF a kteří během války v Izraeli bojovali proti egyptským pilotům, ti pro změnu létali na britských letounech Spitfire... :)
Není ten svět někdy šílený?

Prezidentovy trenýrky

22. září 2015 v 9:48 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Nad Hradem (ano, tím s velkým "H") zavlála nová prezidentská vlajka, a to v podobě obřích rudých spoďár. Zadek pana prezidenta sice asi objemem patří mezi ty výraznější (vztáhnuto na ČR), ale asi nikdo si nemyslel, že by si tu samotný Miloš Z. nechal pověšené své spodní prádlo.
Na podobné věci by bezesporu zaúkoloval hradního šaška Ovčáčka...

Členové skupiny Ztohoven jsou české veřejnosti celkem známi. Na svém kontě mají už několik "diverzních" akcí, jako byl například slavný výbuch atomové bomby (pochopitelně jen nasimulovaný do živého vysílání TV). Jejich současný průnik na střechu Hradu v převlečení za kominíky (mimochodem převleky to byly IMHO dost mizerné) pochopitelně zcela v pořádku není a v případě nějakého procesu je patrně na místě udělit pokutu za přestupek (nejsem právník). Nějaký trest by však měl také postihnout velitele ostrahy Hradu, protože bezpečnost hlavy státu a jeho suity je patrně na dost mizerné úrovni. Zeman má jediné štěstí v tom, že šílence z ISIL moc nezajímá (a nebýt brněnské zbrojovky, tak by většina členů měla asi problém tu ČR na mapě vůbec najít).

Stranou by ale neměla zůstat ani motivace Ztohoven, tedy symbolicky dát najevo svoji nespokojenost s aktivitami prezidenta Miloše Zemana. Na adresu páně Zemana se za dobu jeho působení snesla už celá řada kritických výtek, takže znovu je opakovat by asi bylo jen nošením piva do pivovaru. Prezidentovo působení je podle mě jedním velkým průšvihem (a respektuji, pokud s tím někdo nesouhlasí a v Miloši Z. vidí dobře fungujícího politika v reprezentativní funkci, i když o lidech, kterým něco takového imponuje si zase mohu pomyslet své...).

Trenýrky jsou tak jakýmsi "vysvědčením", které kulturní lehce "androšová" veřejnost (Zemanem a spol. nazývaná jako "fašizující pražská kavárna") prezidentovi vystavila. Vysvědčení to není zrovna lichotivé, ale jasně cíleně tak, že každý snad pochopí.
Zemana osobně neznám, ale troufám si tvrdit, že se jedná o člověka tzv. "starého světa", kdy být tak trochu rasistou a sexistou bylo naprosto v pohodě, člověka, který moc nechápe ten povyk "flákačů z neziskovek" okolo transparentnosti, apod. Je to v pravém slova smyslu politický dinosaurus (aspoň něčím VéVéčka obohatila náš slovník). Zeman je rovněž člověkem, který vědomí své vlastní inteligence (respektive toho, co z ní zbylo) projektuje do nabubřelého ega, čímž znemožňuje kompromisní řešení a prakticky kazí jakýkoli pokus o vzorné plnění reprezentativní funkce (a o čem jiném koneckonců prezident v ČR také je, že?).
Na ono "ztohovnovské vysvědčení" pak ústy svého hradního šaška (omlouvám se za ten emocionální výraz, ale slovo "mluvčí" mi prostě v případě této osoby jaksi nejde přes klávesnici) jen zatrpkle odpoví cosi o tom, že "pražská kavárna se fašizuje".

Kdepak, pane prezidente. Fašismus je sice dost široká politická nálepka, ale už ze samé podstaty tohoto směru mi do ni Ztohoven vůbec nepasují. Jak si jen proboha "mluvčí" prezidenta ČR může dovolit takové faux pas? Neustálým trapným označováním někoho jako "Hitler", nějaké události jako "noci dlouhých nožů" jen myšlenkově význam daných událostí vyprázdňujeme.

A vůbec, viděl jsem kdesi článek, který píše o tom, že Zeman a Ovčáček spolu po večerech na střeše Hradu divoce souloží. Nevím přesně, kde jsem to četl, ale určitě vím, že to bylo v Parlamentních listech, někde vlevo dole. Tomu, kdo jej najde dám milion korun jako odměnu.
:-)

Zaprděný český fotbal

19. září 2015 v 11:41 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Fotbal je - možná správně - pokládán za jakési zrcadlo naší společnosti. Zrcadlo je to pak špatné, pokřivené, hodně umaštěné (mající na sobě stopy krve a spermatu), přesto mnohými obdivované.
Vítejme ve světě velkého fotbalu!

Rád si čtu knihy o tzv. "pravěku" fotbalu. Nedávno jsem se zálibně pročítal Červenobílými listy a článek J. W. Maddenovi (1865 - 1948), což byl rodák ze skotského Dunbartonu, legendární - a dodnes uznávaný - hráč Celtiku i trenér SK Slavia Praha. Ve zkratce se dá říci, že by jej šlo považovat za jakéhosi otce naší kopané, neboť s sebou do Čech přivezl u nás dosud nevídané tréninkové metody. Hráči začali chodit na masáže, na populární "skotské střiky", apod. Brzy postavil Slavii na nohy a učinil z ní - bez nadsázky - nejlepší fotbalový celek v Evropě (snad s výjimkou Británie). Madden byl podle mě člověkem, který fotbal nadmíru miloval (určitě stejně jako svoji choť Františku) a zasloužil se o popularizaci a zkvalitnění této krásné hry. Za to mu jistě patří velký dík a je podle mě jen dobře, že fanoušci fotbalové Slavie na něj nezapomněli a v současnosti se starají o jeho hrob na Olšanech.
Zrcadlo pana Maddena se krásně bliští.

Okolo fotbalu se ale motá hodně lidí a jsou i tací, jejichž počínání je minimálně kontroverzní. Už nějaký ten pátek se z ochozů (notně prořídlých) fotbalových stadionů ozývá volání "Pelta ven". Ano, šéf fotbalu u nás to nemá lehké... Koneckonců ve fotbale jsou velké peníze, tak se netřeba divit tomu, že se kolem něj motají všelijaké existence. Kupříkladu loni ze státních prostředků putovalo do tenat FAČR (fotbalová asociace ČR) bezmála 300 milionů korun. Ostatní sporty dostávají jen zlomek této části, slušilo by se také říci... Pan Pelta, dřívější člen ODS, je v současnosti také majitelem jednoho prvoligového klubu - FK Jablonec. Jakkoli to může znít šíleně, tak je to pravda. Předseda svazu vlastní jeden tým, který v této zemi hraje nejvyšší soutěž.
Řekl tu někdo "střet zájmů"? :)

Pan Pelta má navíc velmi slušné vztahy s radnicí města Jablonce, která mu vesele odpouští dluhy. Hromadně rovněž nakupuje pozemky, které se mávnutím kouzelného proutku mění na stavební parcely. Pelta se rovněž zasloužil o výstavbu nového honosného sídla FAČRu, kdy stavbou byla pověřena společnost Syner, která se - jako naschvál - zrovna v tu dobu stala velkým sponzorem jabloneckého fotbalu. To je mi tedy náhodička... Chápu, že potom panu Peltovi nedělá problém nakupovat drahé hráče ve velkém.

Fotbalový ksindl v ČR pochopitelně nekončí u Pelty, ale plynule pokračuje k panu Berbrovi a dalším. Obávám se, že jen výčet podobných osob by vydal na menší článek.
Občas se mě někdo ptá na to, jak mohu takovou žumpu sledovat a ještě za to platit.... Nevím, snad proto, že přesto mám český fotbal rád. Ten fotbal totiž pro mě neznamená idioty typu Pelty, popř. v totmo smyslu neškodné idioty typu Davida Limberského, ale reprezentují jej zejména nadšení lidé s velkým srdcem. Tací, jako byl třeba právě J. W. Madden.

Svět se mění, my s ním ale leckdy ne

12. září 2015 v 10:56 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Občas slýchávám stěžování si na to, že "staré dobré časy" nás definitivně opustily, nastoupila doma zmatku a nestability. Prostě hrůza a apokalypsa se asi blíží.
Pozoruhodné.
Tohoto dojmu hojně využívají i prodejci, kdy názvy svých produktů častují slovy jako "tradičně český" (i když co je tak extra tradičního třeba na takovém trdelníku?), "ryze český", apod. Ono je to asi celkem působivé, i když dost pitomé...

Často mám ale dojem, že veškerý ten nářek stylu "bejvávalo dobře" (včetně té vlezlé reklamy) je v podstatě jen nostalgickým ohlédnutím za dobou, kdy bylo zcela normální chovat se rasistický, sexisticky, šovinisticky,... Není to ostatně zase tak dávno, kdy v těchto "starých dobrých časech" ženy neměly prakticky žádnou možnost proniknout na vedoucí pozice a pokud už se nedejbože dostaly do nějaké důležitější funkce, tak při pravidelných poradách to byly obvykle ony, kdo vařil "poradní" kafe... - ženy to přece umí nejlépe a vůbec to není práce pro chlapy, že. Na takových poradách se třeba i bez nějakých větších problémů kouřilo a když to někomu vadilo, tak to prostě musel vydržet. Vždyť to nic hrozného není, že... K menšinám se obecně přistupovalo dost s despektem, popř. s humorem, který měl ale dehonestující podobu. Stačí si jen vzpomenout na mediální obraz homosexuálů z doby ne zrovna dávno minulé. Národností menšiny na tom ostatně byly dost podobně, vzpomínám si na jednu "diskusi", která se vedla někdy koncem minulého milénia ohledně vietnamských večerek, kde se lidé báli od tamních prodejců něco nakupovat, protože by se od nich mohli nakazit nějakou tou smrtelně nakažlivou nemocí...

Ano, svět se v tomto ohledu trochu změnil. Vím, že realita v ČR není zrovna pohádková, ale přesto se domnívám, že určitý posun tu znát je (a zcela respektuji, že se mnou každý nebude souhlasit). Kuřáci jsou postupně vytlačování z pracovišť, vlaků, letadel (ano, to už je starší záležitost), dokonce snad i z restaurací. Žen ve vedoucích funkcích je o trochu více (sice o moc ne, ale určitě je jich více než před 20 lety), striktně sexistický přístup bývá považován za slušné faux pas. Výkřiky typu, "Kdyby radši byla doma a vařila ...", se už neobjevují tak často, dokonce jsme si zvykli na ženy v pozicích dříve navýsost mužských (rozhodčí v naší první fotbalové lize). Otevřený rasismus dnes také není mainstreamem (ten skrytý a latentní bohužel stále ano, ale to rozhodně není problém jen v ČR).

Zcela proto chápu, že leckomu se v takovém světě nežije dobře. Pokud daný jedinec byl vychován s tím, že je celkem normální povyšovat se nad kulturou nějakých "čmoudů z Afriky", v práci pořádně kolegyni štípnout do zadku, protože "ona to tak určitě chce, jen je taková upejpavá" a pak si v přítomnosti nekuřáků zapálit pořádného čmouda, protože "to je proti molům", tak zcela logicky chápu, že taková osoba je ze současného stavu dost zmatená. Ta změna přišla pomalu, plíživě (a ještě v podstatě stále přichází), leckdy ji i dotyční podporovali, protože představovala blištivé pozlátko "kapitalistického západu", se kterým si mnozí spojovali nárůst životní úrovně (a na ty kecy o rovnoprávnosti okolo moc nedali, protože u nás v ČR kecy nechceme, že...).

A stejně tak chápu, že někteří naši politice se kupříkladu ve společnosti norských diplomatů necítí zrovna v pohodě. Jo to s Ruskem, tam je tomu jinak.

Neat Beats - Sleep Cycles (2015)

9. září 2015 v 18:11 Hudba z ouška do ouška
Neat Beats je projekt, který je poplatný svému názvu. Zvuk je to tedy takový krásný, upravený, ba přímo čistý.
Jedna báseň :).

Projekt Neat Beats pochází ze San Francisca a kombinuje v sobě směsici downtempa, industriálního hip-hopu i samplované retro filmové hudby. Taková ideální pohodičková kombinace pro fajn poslech, chtělo by se říci... A ono je tomu skutečně tak :). Už debutové album z roku 2011 naznačilo, že tohle jméno je třeba si zapsat za chill-outová ouška. Tato (druhá) deska s názvem Sleep cycles je podle mého názoru ještě lepší.

Pochopitelně se nejedná o hudbu takříkajíc "pro každého" (ale to už by si jedinec zabrousící na tyto stránky snad také mohl zapamatovat :)), leckomu to třeba přijde nudné, monotematické, apod. Může být. Pravdou je, že Alvin Fenner (člověk stojící za tímto projektem) je osobou, která posluchače nerozmazluje. Nedělá mu problém skladbu trochu nečekaně utnout, vysamplovat nějaký rozhovor, zvuk ptáků, apod. Ve výsledku ale nabízí konzistentní krásnou desku, u které se relaxuje jako u máločeho z letošní hudební úrody.

Terry Pratchett - Pod parou

4. září 2015 v 10:26 Recenze knih
Na Zeměplochu sestoupila pára a jak už to tak má v oblibě, pomíchala pěkně celý tamní svět. Inu, pára je prostě pára..., kam se na ni hrabe magie.

Terry Pratchett letos v březnu bohužel zemřel a toto je s velkou pravděpodobností poslední Zeměplocha (respektive ještě by měla vyjít jedna - Pastýřská koruna, ale to je ze série, kterou zrovna nečtu), což je určitě škoda. Knihy páně Terryho mě provázely někdy od roku 1997, takže se mnou prošly poměrně zásadními životními zvraty... a na to se nezapomíná.

Zeměplocha začala jako hodně humorná taškařice, plná parodií na klasické fantasy klišé (krásné ženy s mečem a VELMI hlubokým dekoltem, apod.), později autor trochu tematiku změnil a víceméně nabízel analogický vývoj našich pozemských dějin naroubovaný na Zeměplochu. Ke slovu se tak dostávají noviny, divadlo, rocková hudba, vlaky a já nevím co ještě. Pratchett opustil i klišoidní prostředí jakéhosi pseudostředověku a prostředí knih se stále více blížilo viktoriánské Anglii.
A to bylo podle mě moc dobře.

Stejně tak v "Pod parou" (v originále Raising Steam) se řeší mnoho problémů, které nejsou zcela nepodobné i těm z našeho reálného světa. Tak předně tu jsou krakové (už se v knihách objevili dříve), temní trpaslíci, kteří žijí ve stínech, prakticky nechodí na denní světlo a chtějí se vrátit k "pravému trpaslictví". Nedá moc velkou práci poznat v nich některé radikální politické skupiny dneška. Stejně tak jako jejich boj proti moderním vynálezům (což je na Zeměploše právě vlak a signalizační věže).
Katalyzátorem příběhu se tak stává právě parní lokomotiva pana Štědrovky (nová postava v sérii), která doslova zkracuje vzdálenosti, umožňuje nové formy podnikání - a staré zavrhuje - zkrátka mění svět. A jelikož je každá změna spjata s obavou, strachem, tak je to pochopitelně živná půda pro různé extremististy a jedince, kteří jim kvůli vlastnímu strachu uvěří.
Ano, i toto je v poslední Zeměploše.

Kniha je samozřejmě nadále nápaditá a vtipná, nicméně ke "zlatému fondu" autora asi patřit nebude. Úvodní část postrádá napínavý děj, vtipů je tu také o něco méně než v dřívějších knihách (což znamená, že je to ještě pořád celkem slušná porce) a Pratchett podle mě chce více než "jen" odvyprávět další napínavý a humorný příběh, chce posunout svoji Zeměplochu někam dále. Není to rozhodně špatné, jen trochu jiné, než by čtenářka/čtenář čekal.