Únor 2015

John Fowles - Mág

28. února 2015 v 10:50 Recenze knih
O Johnu Fowlesovi se s oblibou tvrdí, že to byl autor (zemřel v roce 2005), který se pohyboval na (křehké) hranici mezi modernou a postmodernou. Může být, podobné dělení je dobré zejména pro systematizaci přečteného, ale o knize samotné nám to skutečně důležité říci nemůže.
A co že je tím skutečně důležitým?
Že je to po čertech skvělá kniha! :-)

Mága (v originále Magus) začal Fowles psát už v polovině padesátých let, ale do finální podoby (v níž jsem jej četl) ho dostal až v roce 1976. Je to takové Fowlesovo "opus magnum" které čtenářům na relativně velké ploše představuje lehce paranoidní představu světa, ve kterém není nic jisté. I když příběh sám o sobě má celkem slušný spád a tempo, tak v knize není to hlavní (a možná i proto nefungovala filmová verze Mága, kterou jsem - možná bohudík - neviděl). Hlavním je - podle mého názoru - onen neustále přítomný pocit nejistoty a nedůvěry spojený s nutností si domýšlet, co že se to vlastně vůbec děje. Autor vám tu přihazuje stopu směřující k jednomu vyústění, tu stopu směřující ke zcela jinému. Čtenář si tak v hlavě může nezávisle na knize samotné složit obraz toho, co se asi na ostrově Fraxos událo.

Fowles navíc velmi dobře pracuje s jazykem (jak jen mohu z českého překladu posoudit), kniha je prostoupena odkazy na různá umělecká díla a dokáže strhnout i v okamžicích, kdy se autor jaksi rozhodne zvolnit tempo a odchýlí směr vyprávění, nebo se zrovna věnuje popisu okolí.
Interpretovat takové dílo je velmi obtížné, z části i proto, že jednotná interpretace asi ani nemůže existovat (osobně si myslím, že klíčem k jakémusi pochopení je pohádka o princi a kouzelníku).

I když jsem si čtení knihy užil v míře nebývalé (už si ani nevzpomínám, kdy mě naposledy něco tak chytlo a zároveň intelektuálně saturovalo), tak psát teď o ni mi nejde zrovna lehce. Působí to na mě, jako bych se pokoušel někomu představit starého známého a nevěděl odkud (a zda vůbec) začít... Vtělit se však do postavy Nicholase a prožíva s ním všechnu tu iniciaci, hru, terapii (?), či snad jen kratochvíli jednoho boháče, je nadmíru podmanivé a kouzelné.
A od kouzel tu snád mágové jsou, ne? :)

Tak snad aspoň několik pasáží na ukázku z této "božské hry bez Boha":

"V našem věku neukazuje svou ohavnou tvář sex, ale láska."

"Muži milují válku, protože jim umožňuje vypadat důstojně. Protože si představují, že právě díky ní se jim ženy přestanou smát. Za války si muž může ženu redukovat na pouhý objekt. To je jeden z důležitých rozdílů mezi oběma pohlavími. Muži vidí objekty, ženy vztahy mezi objekty...Válka je psychóza vyvolaná neschopností vidět vztahy."

Kdo jsou a co chtějí pivaři?

22. února 2015 v 8:35 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Název jsem si, možná trochu nezvykle, vypůjčil z díla B. Šmerala ("Kdo jsou a co chtějí sociální demokraté").
Ono se to má asi takhle, slovním ekvivalentem výrazu "vinař" je ve vztahu k pivu patrně "pivař". Nelze si ale nevšimnout jistého rozdílu ve vážnosti obou oslovení. Když tedy už hovoříme o "vinaři", tak si většinou asi představíme úctyhodného jedince, který labužnicky degustuje tento slavný nápoj boha Dionýsa, jeho pivní ekvivalent ale v lidové představě obvykle nabývá dost neveselých kontur, když jedna z prvních asociací míří k velkému pupku, který vznikl nezřízeným polikáním hektolitrů piva každý den. Takový pivař pak obvykle bývá popsán i jako osoba veskrze odpudivá, s umaštěnými ústy (pivečko se musí něčím promazat, třeba tlačenkou) a zažloutlými nehty, protože bez pořádného žvára si prostě pivko jen tak nevychutnáme, že...
Není asi třeba dodávat, že podobná generalizace je podle mě více než hloupá.

V Čechách je trochu problém se samotnými Čechy, myslí si totiž, že v oblasti piva patří mezi nedostižný pupek světa. Pravdou je, že ve světových žebríčcích jeho konzumace se umísťují pravidelně na špici, to ale nemusí nutně nic znamenat. Z Indů také neděláme filmově vzdělaný národ jen kvůli tomu, že jejich země produkuje zdaleka nejvíce filmů na celém světě. Problém spatřuji v tom, že v Čechách (záměrně nezmiňuji ČR, ze zkušenosti totiž vím, že na Moravě podobným falešným hrdinstvím většinou moc netrpí) se pojem "pivo" a "jít na pivo" v podstatě ztotožnil s "jít na spodně kvašený ležák plzeňského typu". Skutečně, pod termínem "pivo" si u nás většina "pivařů" představí skutečně jen ležák plzeňského typu a zcela ignoruje, že existují i druhy jiné. Přijde mi to podobné jako kdyby, někdo tvrdil, že nejlepší kuchyně na světě je právě ta česká a zakládal to na tom, že nikde jinde neumí tak dobře udělat svíčkovou (a obecně věci s knedlíky). K tomu si ještě připočtěme pocit "jak jsme to tomu světu zase nandali" a opakované mantry o tom, že se tu prostě vaří nejlepší pivo a basta a.... výsledek máme tu.

Když potom ale Čech někdy vyrazí ze své sociální bubliny, tak se nestíhá divit, co se to pije jinde. Obvykle daná piva ochutná, neodpovídají jeho představě "tradičního piva" (všichni ale víme, jak to s těmi "tradičními věcmi" často bývá) a odvrhne je s tím, že je to patok (a ano, i toho jsem byl několikrát svědkem) a jen si zabrouká, že na "naše" (všimněte si tohoto organického pojetí národa) pivo to prostě a jednoduše nemá. Čert už vem fakt, že "naše" průmyslově vyrábějící pivovary už v podstatě nejsou "naše".

Zahleděnost do své vlastní (skutečné, či domnělé) výjimečnosti je překážkou, která brání některým lidem nahlédnout na situaci s aspoň trochu větší objektivitou. Poslední dobou se to ale podle mého trochu mění, minimálně ve velkých městech (Praha, Brno) lze nalézt pivní bary v nichž se nekouří (ano, takhle hrozně se tam omezuje svoboda!!:-)) a které se specializují na nabídku různých druhů piv. Plzeňský ležák je totiž jen jednou z několika větví jinak poměrně košatého pivního stromu a omezovat se jen na něj mi přijde trochu omezené. Máme tu svrchně kvašená piva (kde kvasnice docela dlouho ještě "zrají" v kádích a mladina v sudech a tancích, kvasí se tu o teplotě zhruba 16 - 20 stupňů celsia, atd.), mezi svrchně kvašená piva patří Ale, pšeničná piva, ale třeba i takový Stout, apod. Dále existují i různé speciály typu belgický Lambic (patřící mezi tzv. spontánně kvašená piva), či třeba má oblíbená IPA.

IPA je zkratka pro Indian Pale Ale (a pokud jste četli pozorně, tak víte, že patří mezi piva svrchně kvašená). Jeho tradice je relativně nová, sahá do 19. století, kdy Británie dopravovala pivo do své indické kolonie. Toto pivo se ale při cestách lodí, které byly setsakra dlouhé, docela kazilo. Řešení se však našlo (když už jde o pivo, lidé se dokážou překonávat :-)), v pivu se zvýšilo množství cukru, chmele i obilí, což výrazně zvýšilo alkohol v nápoji a lahodný mok tak mohl k britským vyčerpaným soldátům a úředníkům dorazit celkem bez úhony. Není se tedy čemu divit, že v Čechách (nemaje zámořskou kolonii) se něco podobného až do nedávné doby moc nechytlo.
Dnešní člověk je ale člověkem toužím poznávat různé chutě a hédonisticky si v nich rochnit. Vzdělanému a kosmopolitně založenému člověku generace Y už nestačí dát si "tradiční české pivo", ale rád zkoumá různé chutě (a co si budeme povídat, se svrchně kvašenými pivy se tvůrci mohou daleko více "vyřádit", než s v podstatě o poznání rigidnějšími ležáky), porovnává je, zjišťuje si o pivu informace, apod. V podstatě se dá říci, že se ve svém popisu blíží našemu pojetí "vinaře" tak, jak jsem jej definoval v úvodu tohoto článku.

A tímto "oslím můstkem" se tak dostávám k myšlence, která mi vrtala hlavou už při psaní prvních vět zde. To, že někdo takříkajíc "chodí na pivo", nemusí nutně dnes už znamenat, že je to obtloustlý stařík se zažloutlými vousy a nehty, klopící do sebe desátou plzničku. Složení pivařů se za posledních cca 5 - 10 let trochu změnilo. V pivních barech (doporučuji Pivovarský klub, Zlé časy, Kulový blesk) rozhodně klientela vypadá trochu jinak a to stejné se dá říci i o kultuře tamního prostředí. Být "pivařem" tedy už dnes nelze a priori považovat jako něco stigmatizujícího a dehonestujícího. Pivní kultura v České republice zažívá nebývalý boom (jen se podívejte kolik neustále vzniká nových malých pivovarků, které si pivo často vaří tak nějak po svém a krom tradičních ležáků neopomenou i na různé speciály, apod.), jen v Praze je dnes asi 30 pivovarů (!!). Někteří nadšenci praktikují i tzv. "homebrewing", tedy nastudují si patřičné informace (mají k tomu u nás i stránku http://www.homebrewing.cz/), nakoupí zařízení a zásoby a pak už jen vaří, vaří a vaří...

Destigmatizace slova "pivař" je tak podle mě už jen otázkou času.

P. S. A můj tip na pivo pro ještě pořád zimní dny - Matuška California (borová vůně s trochou tropického ovoce, krásně svěže nachmelené pivo, které lze získat v pražském baru Chýše, ale určitě i jinde).


The Subways - The Subways (2015)

21. února 2015 v 12:17 Hudba z ouška do ouška
Když jsem Subways začal poslouchat (po debutu Young for Eternity), tak jsem si říkal, že je to taková milá a svěží indie-alternative-rock-punk skupina, která vás dokáže příjemně nastartovat třeba cestou do práce.
Jak šel čas, Subways vydali další alba, kde úspěšný motiv víceméně zopakovali. Žádné z desek ale podle mě jejich velmi dobrý debut nepřekonala. Hudební kolovrátek se točil stále dál ve stejných rytmech. Jasně, možná to zní jako pláč na špatném hrobě, ale po třetí vydané desce jsem na Subways trochu zanevřel a od tohoto alba ani nic moc neočekával.

Upřímně, není to buhvíjaký průlom do hudebních dějin. Charlotte a spol. si prostě jedou dál "to svoje", ale nutno dodat, že "to svoje" hrají zatraceně dobře. Tohle je hudba jako stvořená na skvělé post-grungeové párty a koncerty (ostatně sám jsem jeden kocncert The Subways před 5 lety navštívil). Pokud člověk na tento princip přistoupí, tak je tu velká šance, že se bude velmi dobře u poslechu bavit. Rozhodně je čím, na desce zaujme už úvodní "My Hear Is Pumping...", rytická "Just Like Jude" a někoho třeba i jediná pomalejší věcička s názvem "Because of You (Negative Love)". Prostě The Subways, jak je velmi dobře známé :-).
A ano, jsem v pokušení koupit si ten březnový lístek...(navzdory současným potížím s bubeníkem skupiny).


Mark Ronson - Uptown Special (2015)

8. února 2015 v 12:59 Hudba z ouška do ouška
Mark Ronson je borec, který dokáže vzít do ruky zdánlivě nesourodý materiál a zdánlivě nesourodé interprety a utvořit z toho zručností naspeedovaného rabi Löwa paradní hudební kousek.
Jeho kolaborace s mnohými známými tvářemi současné hudby je celkem dost provařená. Nikdy bych nevěřil, že takový soubor dokáže dát dohromady, jenže....jméno "Ronson" asi působí jako docela slušný magnet.
Na své v pořadí již čtvrté studiové desce se Mark obrací velmi vstřícně k funku a obecně ke zvuku sedmdesátých let. Celé album je tak trochu retro (což dnes zase frčí) a působí na poslech velmi dobře. I mně - člověku, který funk normálně skoro vůbec neposlouchá - se to líbilo. Holt Ronson...., kluk jeden šikovnej :).
Jo, deska by mohla být trochu delší, ale nic asi není dokonalé. Velmi mě potěšila přítomnost Kevina Perkera z psychedelických Tame Impala, jehož hlas dal skladbě "Daffodils" ten správný rozměr. Na desce se ovšem mihly i další známé osobnosti, např. Bruno Mars, Stevie Wonder, apod. a o texty se zase postaral romanopisec Marc Chabon (The Final Solution).

Hodně nadupaná deska.


Vrtěti Zemanem

6. února 2015 v 18:08 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Už krátce po zvolení Miloše Zemana presidentem ČR bylo více méně jasné, že novopečený funkcionář bude terčem posměchu příznivců "druhé strany". Na tom by nebylo nic tak divného, Zeman vždy - navzdory tomu, co rád tvrdí - společnost (podobně jako mnoho jiných státníků) polarizoval, ovšem tehdy ještě nikdo nevěděl, že president dá svým odpůrcům do rukou tak velkou haldu munice.

Ve výsledku z toho máme dost neslavný, místy až groteskní, konec politika, který bohužel zcela neodhadl svůj zenit a nadále se pouští do půtek, kterým nerozumí a vlastně už jim ani porozumět nemůže. Zeman se "zasekl" někde v polovině devadesátých let, současný svět spojený s prudkou globalizací, digitální revolucí, apod. je pro něj neproniknutelnou džunglí. To by samo o sobě nebylo nic divného, kdyby ale takový člověk nebyl ve vrcholné reprezentativní funkci a netrpěl pocitem, že musí nutně světu sdělit své myšlenky, které jsou bohužel často dost mimo, nesouvisející s původním tématem, atd.

Co je snad ale ještě horší, je podle mě to, že tolik lidí ony výše zmíněné "přeblepty" a "nepřesnosti" řeší. Jistě, je zcela v pořádku poukázat na to, že Zeman se někdy mýlí, nicméně něco jiného je však situace, kdy velká část společnosti namísto skutečně závažných otázek řeší soukromou českou "reality show" s názvem "Blbosti pana Zemana". Ano, Zeman sklouzl na úroveň sračkové (dámy prominou...) internetové diskuse a dopouští se mnoha argumentačních "faux pas", ale to je podle mě jen o důvod víc, proč jeho "výroky" dlouhodoběji neřešit.
Ony totiž za tu pozornost ani nestojí.
A pozornost veřejnosti je asi to jediné, co tomuto vrtošivému staříkovi ještě může dělat radost.

P. S. Dámy a pánové konspirátoři by snad ještě mohli tvrdit, že Zeman svými "blbostmi" záměrně odvrací pozornost české veřejnosti od jiných událostí. K tomu mohu jen rozpačitě pokrčit rameny.

Sweatshop

2. února 2015 v 19:11 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)


Norská dokumentární minisérie s výstižným názvem "Sweatshop" (= doslova "zapocený obchod", tedy sociálně dost neutěšené místo) oběhla svět a určitou pozornost získala i v našich médiích.
Oprávněně.
Však si už jen poslechněte základní "zápletku". Trojice norských mládežníků (bože, to slovo...), kteří se zajímají o oděvní design, se účastní jakési formy reality show, kde prožijí několik dní v Kambodži a na vlastní kůži si zkusí jaké to je být tamním "garment workerem". Zážitek, který člověka dokáže změnit.

Je skutečně pozoruhodné sledovat, jak v podstatě tato "cool" a "posh" děcka několik dní v Kambodži ovlivní (nejvíc na nervy mi lezla Anniken). Samozřejmě, podmínky ve "sweatshopu" jsou strašné, ale je třeba přihlédnout ještě k tomu, že k natáčení se dostal navíc i podnik, který na tamní poměry ještě docela ujde. Bezesporu existují ještě mnohem horší místa. Sociální zbídačení některých lidí je skutečně hrozné a nic moc se proti tomu nedělá.
Co oči nevidí...

Lze ale vůbec reálně něco podniknout? Bude se chtít někomu platit za oblečení více peněz? Budou chtít oděvní společnosti osekat své zisky?
Severská společnost HM sice po odvysílání tohoto dokumentu některé podmínky trochu zmírnila, ale stačí to?
Podle mě ne, ale ač je to pro nás možná jen malý úspěch, tak pro ty dělníky tam to může znamenat hranici mezi životem a smrtí.