Listopad 2014

Dámy a pánové konspirátoři

28. listopadu 2014 v 16:37 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Konspirátoři (konspirátorky - abych bych zadobře i s genderovou korektností :)) a konspirační teorie jsou častým tématem různých debat a nezřídka vedou k ostrým názorovým liniím. Asi jen těžko můžeme nalézt událost, na kterou by z nějakého úhlu pohledu nepohlížely, smrtí Kurta Cobaina počínaje a teroristickým útokem na americká "dvojčata" konče.

Je to tak trochu prokletí moderního informačního věku. Jak kdysi ve filmu Knoflíkáři poznamenala jedna z postav, "ke každé informaci existuje nějaká jiná, která ji vyvrací..." (nebo tak nějak, už si to moc nepamatuju, od vzniku filmu už uplynul nějaký ten pátek). Skutečností prostě je, že s masivnějším rozšířením internetu, což pro ČR podle mě platí zhruba s nástupem nového milénia, lidé mohou snadněji nalézt názorově spřízněné jedince a společně si "pokecat", což dříve bylo přece jen o něco komplikovanější. Může se tak zdát, že "konspirační komunita" je tak lépe organizovanější a početnější, i když to zcela nemusí být vždy pravda.
Záměrně píši "konspirační komunita" v uvozovkách. Něco jako jednolitá skupina s aspoň hlavními stěžejními body "víry" prakticky neexistuje. Rozličné konspirační teorie se totiž vzájemně vyvracejí, čím šílenější teorie (můj subjektivní názor), tím ostřejší hranice. Jsem si tak samozřejmě vědom ošemetného označení "konspirační teorie", připouštím, že leckteré z nich se mohou (aspoň částečně) zakládat na skutečných faktech, historie nám zároveň dává i několik příkladu událostí, kdy "alternativní teorie" byly pravdě o poznání blíže než oficiální verze, to by ale rozhodně nemělo znamenat, že bysme měli k oficiálním informacím přistupovat a priori skepticky.

Současná psychologie nabízí několik možných vysvětlení šíření konspiračních teorií. Člověk žijící v post-moderním světě postrádá leckteré základní jistoty. Svět se mu mění doslova před očima, to co bylo jisté včera podléhá nejistotě zítřka, lidé migrují, kulty osobností padají a tvoří se noví "hrdinové z mramoru", mnohé věci jsou relativizovány, nastané příšerná katastrofa, apod. Člověk přirozeně touží po jistotě a harmonii, tu mu vnese do duše myšlenka, že to vše se neděje náhodou, ale je to součástí nějakého plánu mocných, kteří tahají za nitky světa. Přistoupení na pravidla této "hry" pak do mysli navráti klid. Další následné informace pak jedinec filtruje podle teorie kognitivní disonance (Kassin, 2007, s. 488), tedy podle toho, zda mu prvotní názor potvrzují x nepotvrzují.
Člověk taky zároveň neumí moc přijmout, že něco strašlivého (smrt mnoha tisíců lidí) může nastat jen v podstatě nevinnou souhrou okolností. Dovolil bych si při té příležitosti odcitovat jednoho ze svých oblíbených autorů, "Znakem neurotiků i dogmatiků bývá, že křečovitě popírají možnost náhody. Pokud člověk uklouzne na slupce od banánu, musí to být proto, že tajný nepřítel tam slupku úmyslně položil. Nebo pokud se neurodí brambory, zjevně skrytí nepřátelé sabotují kolektivizaci..." - Erazim Kohák, Hesla mladých svišťů.

Skutečně není těžké držet se své teorie i navzdory tomu, že leckteré skutečnosti hovoří proti. Vzpomínám si na jedno video, které znázorňovalo nějaké exploze ve "dvojčatech", tyto exploze ale byly do záznamu přidány až následně nějakým počítačovým programem. Když se tato informace provalila, některé zastánce to jen utvrdilo v jejich přesvědčení, neboť je určitě vytvořil někdo z mocné vládnoucí elity proto, aby konspirační teoretiky diskreditoval. Takovým přístupem se dá obhájit prakticky cokoliv.

Konspirační teorie jsou tak krásným lákadlem, které mohou do našeho vnitřního světa vnést pořádek, ucelenost, dělení na ovládané x ovládající, dobré x špatné, apod. To je mnohdy přijatelnější varianta než smířit se s tím, že svět je nejednoznačné, často smysl nedávající místo.

Interstellar (2014)

27. listopadu 2014 v 18:17 Filmové recenze

Interstellar jsem viděl už před několika dny, tak si troufám tvrdit, že mi v hlavě dostatečně "zkontemploval".
Tož, vzhůru do toho...

Mám rád sci-fi filmy, myslím tím skutečné sci-fi filmy, mezi něž neřadím třeba ani takové Hvězdné války, kde je podle mého názoru daleko více toho "fiction" než "science". Koneckonců podobně to viděl i třeba takový A. C. Clarke, a to už je persona hodna naslouchání :-). Jméno tohoto slavného spisovatele tu ale neuvádím jen tak náhodou, celý Interstellar je koneckonců Clarkem trochu inspirován a pokud potenciální divák patří mezi fanoušky filmového klenotu S. Kubricka s názvem "2001: Vesmírná odysea", pak bude pravděpodobně nadšen.

Režii u Interstellaru má na svědomí Christopher Nolan, člověk který snad ani neumí udělat vyloženě špatný film. Mohu mít trochu výhrady k jeho Batmanům, ale to jsou výhrady víceméně spočívající v tom, že mě podobná látka moc nezajímá. Své řemeslo Nolan zvládá bravurně. Když si k tomu připočtete hudební složku Hanse Zimmera, tak tu máme ve výsledku audiovizuální zážitek, se kterým se nemůže jen tak něco měřit.
Jenže filmy nejsou jen o své vzhledu a ozvučení. Skrývá se něco pod pokličkou Interstellaru?
Skrývá! :-).

Země je unavena, člověk jei exploatoval jak jen mohl a ona mu to tak trochu vrací (Lovelock se svoji teorií Gaia by zaplesal...). Lidé pozvolna zapomínají (asi i cíleně) na to, že kdysi pomocí techniky tomuto světu skoro i vládli a raději se orientují na zemědělství, neboť odtud pochází chléb náš vezdejší... Jenže plodiny začnou chřadnou a jídla se bude do budoucna nedostávat. Nezbývá tedy než pohlédnout znovu ke hvězdám v marné snaze najít nové místo k životu...

Prozrazovat příběh se nemá, je to ošklivá záležitost, která může leckdy zhatit celý filmový zážitek i jen nepatrnou informací. V případě Interstellaru je příběh náležitě komplikovaný a podle mého soudu i dost nečekaný, má na to taky výraznou plochu 169 minut!! Vyzrazovat jej by bylo tedy i celkem náročné. Mně zbývá jen dodat, že srovnání Kubrickovým vesmírým opusem je snad skutečně na místě.

Nolanovi se povedl i výběr herců. McConaughey se mi líbil už v nedávných True Detective a i když Anne Hathaway asi nepatří mezi mé nejoblíbenější postavy ze stříbrného plátna, tak i jí padla rola velmi slušně. Moc se mi líbilo, že role se "tvářily" uvěřitelně bez velkého patosu i v momentech, které by si o něco podobného mohly říkat.

Pokud bych měl svůj filmový dojem nějak shrnout, tak věcí která mě asi na Interstellaru dostala úplně nejvíce je jeho přesah (který byl podle mě vlastní i Vesmírné odysee), ten a pak i dokonalé spojení obrazu s hudbou.
A na něco takového přece do kina chodíme velmi rádi, ne? :)

Listopad v sametu

17. listopadu 2014 v 9:15 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
25 let od 17. listopadu přímo vybízí k hodnocení. Diskuse k této události jen potvrzuje, že 17.listopad rozhodně není něčím, co by šlo uzavřít se slovy - vyřešeno. Stále tu existuje mnoho otazníků a stále je nad čím bádat, což se díkybohu skutečně děje.

Ke svátku se vyjádřil i prezident Zeman, který tvrdil, že se nejednalo o nějaké krveprolití, jak se často říká. Pochopitelně, srovnávat zákrok na Národní třídě s potlačováním demonstrací v jiných státech asi uplně nelze, ale i tak se v rámci naší země jednalo o zásah velmi krutý, který spoustu lidí probudil z "normalizační" letargie. Já jsem v té době byl žákem prvního stupně ZŠ a události jsem vnímal tak nějak po svém. Naši přede mnou doma o politice raději nemluvili (asi abych něco pak nereplikoval třeba ve škole), takže na mě jako šok zapůsobila informace, která jednoho dne roku 1989 vypadla z úst mému otci při vášnivé hře na nacisty a sovětské partyzány (jo, fakt mě to bavilo), že "Rusáci jsou pěkný svině" (to, že si teď myslí něco jiného, je věc druhá).

Zeman má samozřejmě pravdu v tom, že akce na Národní třídě byla jen jednou akci z mnoha. Sám jsem toho názoru, že je škoda, ze se trochu zapomíná na ekologickou demonstraci v Teplicích i na jiné události. Zejména pak na mezinárodní rozměr, bez kterého by náš sametový listopad byl jen těžko myslitelný. Samotný československý disent byl relativně malý a pro tehdejší vládnoucí garnituru nepředstavoval prakticky žádné nebezpečí, jak ostatně vyplývá ze skvělé knihy M. Vaňka "Vítězové x Poražení?"

Nedávno jsem četl nějaký výzkum veřejného mínění, kde se tvrdilo, ze značná část obyvatel je s vývojem po listopadu nespokojená. Nedivím se. Mnoho lidí, včetně spousty jedinců z mého okolí, mělo dost nereálná očekávání. Neuvědomovali si, že morální chátrání z doby normalizace, blahosklonný přístup ke stínové ekonomice (vezmu si v práci pytel cementu, však to nikomu chybět nebude...) a vůbec způsob žití v systému, který odvrhl takřka vše ideové a nahradil to falešnou maskou rutinních oslav, se promítne i do naší budoucnosti. Nestačí jen mávnout kouzelným proutkem. Minulost si neseme s sebou. Toto si ale v oné době uvědomoval jen málokdo. "Do několika málo let doženeme Rakousko, Německo..", hřímala čerstvě svobodná média. Začaly vycházet různé roztodivné tituly, třeba noviny "Ty rudá krávo", kde se zverejňovaly seznamy spolupracovníků StB. Nebyli jsme ale tak trochu spolupracovníky tehdejšího režimu my všichni? Možná právě odsud pochází ta touha vybrat si z "lidu" někoho, kdo si s režimem asi doopravdy nezadal a projektovat do něj svá přání a touhy, která ale stejně nemohou nikdy vyjít a která tento lehce zmatený dramatik jemuž jde o lidská práva (i když jak kde, že....) jen těžko může splnit...

A v tom mumraji tehdy i dnes se bohužel zapomíná na mrtvé z listopadu 1939.

Broncho - Just Enough Hip To Be a Woman (2014)

15. listopadu 2014 v 14:28 Hudba z ouška do ouška

Broncho je americká kytarovka z Oklahomy. Album Just Enough... je jejich druhým počinem a nutno dodat, že v mých uších se jedná o desku nadmíru vyvedenou, byť cesta k jejímu poslechu pro mě byla trochu klikatá. Na počátku totiž stála skladba "Class Historian", která má velmi chytlavou melodii a doclea slušnou atmosféru prodchnutou duchem konce osmdesátých let. Koneckonců posuďte sami.
Jo, tenhle song si asi budeme dlouho pamatovat. Svým způsobem mi tak nějak i rámuje podzim 2014 po hudební stránce. Postupem času skladba sice už dokáže celkem slušně iritovat (ale není to tak hrozné, koneckonců písnička se líbí i mé matce :)), nicméně to už si dokážete s náruživostí dlouholetého uživatele pervitinu zvyknout i na zbytek desky, který je neméně zajímavý. Osobně mě asi nejvíce zaujala "Stay Loose", ale upřímně musím přiznat, že vyloženě slabá skladba na desce podle mě není (celé album má cca 32 minut). Hudebně bych Broncho zařadil kamsi mezi indie rock a garage pop, ale podobné dělení podle mě není v roce 2014 vůbec podstatné.
Desku od Broncho kvituji s nadšením, je to sympatická a pohodová kytarovka, která se jen tak nepřejí.

Mám rád South Park

10. listopadu 2014 v 20:50 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Ano, mám rád South Park, ten nechutný, vulgární a přihlouplý seriál (často připisované atributy) a pro mé okolí je to někdy trochu překvapení. Není od věci se zamyslet (třeba i takto slovně) nad tím, proč tomu tak je.

Vždy jsem měl rád trochu divný a střelený humor, který si dělal legraci z různých stereotypů. To je požadavek, který South Park skvěle splňuje. Na mušku si totiž bere prakticky vše a rozhodně se o něm nedá říci, že by byl nějak ideově vyhraněný. Netepe tedy výhradně do republikánů, nesnaží se adorovat USA a ani nepatří mezi jejich vyhraněné kritiky. Zkrátka a dobře, tento seriál si dělá legraci z každého, a to za všech okolností.

Mnoha lidem se nelíbí, že seriál je přehnaně vulgární. Jistě, často tam padají slova, která se ve slušné společnosti asi moc neříkají, ale mám dojem, že pocit přílišné vulgarity South Parku pramení zejména z jeho českého překladu (dabingu), kde se i jinak celkem jemnější nadávky (Goddamn Hippies!) zejména z úst Erica Cartmana překládají o něco silněji než by asi bylo správné (aspoň takový je můj názor). Ve skutečnosti to tak hrozné není a tamní humor je založen na mnoha jiných věcech (udělat popularitu seriálu s 18 sezónami jen z vulgarit skutečně asi nejde). Předně je to parodování čehokoli známého z naší reality, dělání si legrace z klišé tím, že jej zcela obrátíme a dále přehnané reakce na nějaký globální problém, ve kterých excelují zejména dospělí, zatímco právě děti - hlavní hrdinové seriálu - se chovají víceméně racionálně. To jsou základní ingredience South Parku, který tento relativně jednoduchý vzorec dovádí takřka k dokonalosti.

Jeden příklad za všechny. Závěrečný díl desáté série se jmenuje "Stanley´s Cup" a Stan (jeden z hlavním hrdinů) je po různých drobných peripetiích nucen trénovat místní hokejový potěr (asi ve věku mateřské školky). Jeden z jeho hráčů má však rakovinu a tým South Parku nastupuje do důležitého zápasu. Nemocný chlapec má jen jedno přání, ať tým South Parku aspoň jednou zvítězí... Asi každého napadne, že ve většině filmů zámořské produkce by následoval šíleně vypjatý doják v podobě vítězství a radujícího se umírajícího chlapce, kterému se podaří aspoň na moment zapomenout na šílenou tragédii, která jej postihla. Ne tak v South Parku, tam totiž Stanovu týmu nedorazí soupeř a soubor z mateřské školky je tak nucen nastoupit proti profesionálům z klubu Detroit Red Wings (sic!)...
Zápas dopadne nějak takto...
Samozřejmě, dospělí profesionálové tým z mateřské školy zničí (doslova). Po skončení zápasu se pak radují, jako kdyby se stali olympijskými šampiony. Malé děti leží zmrzačeny a zkrvaveny na ledě, jeden procedí skrze (chybějící) chrup, "nenávidím Tě, trenére..." a záběr se přesune na umírajícího chlapce v nemocnici, který celý mač sledoval v TV, ten jen pronese, "There is no hope....", načež se ozve výhružný pískot životadárných přístrojů, který signalizuje blížící se smrt...

Jo, chápu, tohle asi není vždy pro každého vtipné, stejně jako když Cartman rozmixuje ostatky rodičů jednoho neoblíbeného chlapce do čili a pak je onomu hochovi podává k jídlu, nicméně jde podle mě o to, že v kontoxtu v jakém je něco podobného provedeno, to docela vtipné je. Seriál se hodně trefuje i do Židů (ne nadarmo se v počítačové hře The Stick of Truth můžete krom obligátních rpg povolání bojovník a mág, stát i ....Židem..), ale nikdy jsem z toho nenabyl dojmu, že by to samo o sobě bylo rasistické (xenofobní), apod.

Cartman: "Jimmy, do you know what happened to the last people the germans were pissed off at?.... Tell him Kyle!"

South Park je prostě takový, jaký je. Pokud ale divák dokáže přistoupit na pravidla jeho hry, tak je možné, že se bude bavit přímo královsky. Rozhodně to není jen o tom, že by se tam člověk uculovat sprosťárnám. Za zmínku stojí třeba díly, kdy se South Park věnuje náboženstvím, tento byl třeba o mormonech...
Video neobsahuje žádnou fabulaci tvůrců seriálu, v něco takového mimochodem mormoni skutečně věří. I v tom spatřuji jisté kouzlo South Parku, tedy přesněji v poukazování na pokrytectví. Nádherně to ukazuje třeba díl o scientologii, inkriminovanou scénu se mi bohužel na youtube nepodařilo vyhledat.

Bohužel se navzdory tomu všemu setkávám s názorem, že South Park je hloupý seriál stojící na vulgaritách. Ne, podle mě tomu tak skutečně není, i když i ty jsou tu někdy docela vtipné :-).

Horory z Lán

4. listopadu 2014 v 15:32 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Omlouvám se předem za ten tak trochu lacině humorný název (který bezesporu uvozuje více článků na internetu), nicméně je docela výstižný a myslím si, že jen člověku žijícímu v ČR v absolutní izolaci nebude jasný.

Miloš Zeman navázal na tradici projevů a cca 4 x za rok má na ČRo svoji "padesátiminutovku", ve které glosuje současné dění doma i venku. Prakticky každý takový přenos se záhy stane terčem různých vtipů a parodií, o což si leckdy svým mentorským a "vševědoucím" způsobem projevu prezident docela dost koleduje. Poslední přenos ale překonal asi i ta nejšťavnatější očekávání.

Po určitém období klidu Zeman opět rozvířil veřejné dění svoji cestou do Číny. Možná se mu už po konfrontaci stýskalo, možná je příčinou i něco jiného, to není zase tak podstatné. Předně, Zeman se snaží prosazovat politiku realismu, asi jen velký naivka by v něm na kolbišti mezinárodních vztahů hledal zastánce idealismu. I realismus lze však podle mého názoru prosazovat s citem pro věc. Osobně nemám nic proti navázání ekonomických kontaktů s Čínou a s podepsáním 9 dohod (což byl mimo jiné i výsledek Zemanovi mise). Politika totiž skutečně v naší neidální společnosti není založena na morálce a ten, kdo si to myslí, bohužel často bývá na osudových křižovatkách dějin zastižen v nedbalkách. Z tohoto hlediska, ač rozhodně nepatřím mezi obdivovatele čínského společenského zřízení (třeba už jen kvůli tomu, že pro více než polovinu obyvatel tam není dostupná lékařská péče, různě se obchází pracovní právo, apod.), je pro ČR skutečně asi výhodné s touto zemí navázat intenzivní hospodářské styky. Zeman však ve svém postoji šel dál. Nevím jistě, zda podmínkou podepsání oněch dohod bylo i zřetelné potvrzení územní integrity Číny a trapné extempore s krtečkem a pandou, ale jsem toho názoru, že určité sporné oblasti je možná lépe přejít mlčením. Třeba by i to čínské straně stačilo.

Uplynulo však sotva pár hodin a Zeman šokoval dále při udílení vyznamenání u 28. října. Osobně se mi také nelíbila Sedláčkova mikina a soudím, že je to od režiséra velmi necitlivé, ale cenu jako takovou mu přeji, protože některé jeho filmy mám velmi rád (Největší z Čechů, České století, Muži v říji). Daleko větší problém mám s Renčem a Bílou, ale uznávám, že to je záležitosí mého subjektivního vkusu. Což o to, předávání vyznamenání zase až tak velký průšvih asi nebyl. Za ten bych označil až Zemanovo vystoupení ve výše zmiňovaném rozhlasovém pořadu. Je to podle mě docela škoda, protože prezident Zeman občas nadnese zajímavou myšlenku, kterou však záhy bohužel zcela "zabije" nesmyslně arogantním mentorským způsobem vůči moderátorům (popř. ostatním diskutujícím).
Sice jsem se trochu podivoval nad tím, že v oblasti práv žen je na tom podle prezidenta lépe Čína než ČR a myšlenky harmonie a konfucianismu v současné Číně mi také přišly poněkud zvláští, znechutilo mě ale až označení "lumpenkavárna" (lumpen = staré hadry, označení původně od K. Marxe, který takhle tituloval tu část proletariátu, která je - slušně řečeno - k ničemu) a dost mi pak žaludek zvedly Zemanovi vulgarismy. To je ale přesně celý Miloš Zeman, touha provokovat své ideové nepřátele je podle mě v něm natolik silná, že je ochoten kvůli ní přestoupit veškeré meze slušného chování.

Zcela tak ve světle jeho projevu zanikla pozoruhodná poznámka o Karlu Krylovi, který pochopitelně byl kritikem předlistopadového režimu, ale který v podstatě stejně vehementně kritizoval i "mafiánský kapitalismus" prvních několika let polistopadového Československa. Píseň "Demokracie rozkvétá" skutečně často z éteru neslyšíme a daleko více bývá nastavována výlučně protinormalizační poloha tohoto rodáka z Kroměříže, což považuji za ne zcela správné.

To, že vulgarismy Zeman diskredituje i sám sebe, je mu pak asi už zcela jedno. Zeman není hlupák, ví, co jeho slova přinesou a naštvání "pražské kavárny" je asi možná jedna z posledních věcí, které tomuto vrtošivému staříkovi s nezdravým životním stylem udělají radost. To je podle mého názoru smutnější, než slyšet z rozhlasu "hovno" a "kunda".