Březen 2014

DVA - NIPOMO (2014)

31. března 2014 v 21:39 Hudba z ouška do ouška

Skupina Dva je takovou dost rozvernou partou, skládající se z Jana a Báry Kratochvílových. Jejich hudba se jen velmi obtížně popisuje, ale asi nejlépe se hodí nálepka "freakfolk". Jedná se o třetí - a asi i nejlepší - desku tohoto projektu, jehož členové se tak rádi nechávají oslovovat ON a ONA :). Je to deska veskrze pestrá, plná krásného zpěvu ve zvláštním jazyce doplněném o zajímavé zvukové kulisy, šuměním oceánu počínaje a zvukem při hře ping pong konče.
A také je to deska, o které se velmi špatně píše, ale o to lépe se poslouchá (a cena je velmi příznivá, cca 120 korun za digitální stažení).
Docela se těším na jejich zítřejší vystoupení v pražské MeetFactory, živě jsem tuto pozoruhodnou partičku z Hradce Králové (či odkud pocházejí) ještě neviděl, tak snad budu o pozitivní zážitek bohatší :).


grabuj.cz

23. března 2014 v 11:26 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Dávno již minuly ty časy, kdy jsem na jednořádkovém displeji svého dvouhlavého (a už notně zaprášeného) videorekordéru Aiwa (ta společnost už dnes neexistuje) s hrdě se nosícím nápisem, který jsem už tehdy byl sto dekódovat, "made in Japan", nastavoval automatické spuštění při nahrávání jakéhosi filmu (tuším, že to byl slavný Predátor), který jedna nejmenovaná soukromá televizní stanice zařadila pro slušně vychovaného mladého teenagera (to mám být já) do přespříliš pozdních nočních hodin.

Nostalgie je fuč, i když při zpětném racionálnějším ohlédnutí asi není moc o co stát. Pokud si to pamatuji dobře, tak bohužel ona televizní stanice film doslova (a teď už jsem si skoro jistý, že se jednalo o Predátora) napumpovala reklamou, takže očekávaný čas konce byl minimálně o dvacet minut překročen, což mělo pro mé mladší já zdrcující následek v podobě toho, že jsem se s oním sci-fi akčním opusem musel rozloučit v momentu, kdy Arnold spadl do jakéhosi bahna a začal se připravovat na finální bitku s tím zmetkem z vesmíru.... Jistě uznáte, že i slušně vychovaného mladého teenagera to může přivést k návalům zuřivosti...

Ale to vše už je pryč, máme torrenty, digitální archivy televizních stanic, takže šance, že by nám to málo zajímavého z televizního programu uniklo se prakticky rovná nule. Nicméně přece, stát se to tu a tam může. V takové chvíli jistě přijde vhod stránka www.grabuj.cz. Stačí se pohodlně zaregistrovat a v televizním programu jim tam zaškrtnout jaký pořad si přejete nahrát. Do několika málo hodin (většinou tak 2 - 3 hodiny, ale obecně je to dost různé) vám na e-mailovou adresu přijde odkaz, odkud si můžete nahraný pořad stáhnout. Několikrát jsem to vyzkoušel (protože ne vše je v bezplatných i-archivech a na torrentech - zejména pokud se jedná o českou tvorbu - a ne vždy je forma pouštění si pořadu z internetového archivu zcela vhodná, například když člověk odjíždí někam, kde je připojení pomalé, hrozí fup, či připojení zcela absentuje) a s výsledkem jsem byl spokojen.
Nesporným pozitivem určitě je, že grabuj pamatuje na to, že televize často ne zcela přesně dodržují svůj "jízdní řád", tedy televizní program. Nahrají tedy pro jistotu několik minut před začátkem pořadu, i po jeho konci. Faux pas s Predátorem by se tedy nemělo opakovat...

Ale stejně, ten film mě víc bavil, když tehdy pro mě neměl konec... :)

True Detective (Temný případ, tv seriál 2014)

21. března 2014 v 19:43 Filmové recenze

Stane se dost odpudivá vražda, neznámá holka je nalezana nahá (a mrtvá) u jakéhosi hororově vyhlížejícího stromu s prapodivným parožím na hlavě. A kolem se povalují takové zvláštní, jakoby pohanské, symboly všeho možného.
Stačí už jen na dobře viditelné místo položit cedulku s nápisem, "byl jsem zde - psychopat." :)

Tak takhle nějak začíná temný detektivní seriál z produkce HBO mající název "True Detective", který si momentálně stojí na čsfd velmi slušně, ve chvíli kdy píši tyto řádky je "3. nejlepším seriálem" s hodnocením 94%. Mysleme si o čsfd co chceme, ale čísla to jsou hodně slibná.

A i sám seriál je slibný. Paradoxně nejvíce škodit mu ale může přehnané očekávání. True Detective (dále jen TD) není seriálem, který má vypracované "cliffhangery", takže by Vás donutil odpočítávát vteřiny do vysílání další části, nicméně o vynikající dílo, zasloužící si oněch pověstných "5 hvězd", se bezesporu jedná. Zasloužili se o to zejména obě hlavní postavy charakterově dost odlišných detektivů (a vůbec to tu nevypadá jako klišé), které si zahráli skvělí Woody Harrelson (Marty) a Matthew McConaughey (Rusty). Marty je takový ten klasický drsný polda, který věří v Boha (což je v místě kde se příběh odehrává v podstatě standard), byť asi dost povrchně, má na první pohled spořádanou rodinku, preferuje svůj klid, jasná vysvětlení a....také má milenku (což osobně moc nechápu, neboť jeho manželku zde hraje Michelle Monoghan). Kolega Rusty je zamlklý policista s podivnou minulostí, který všude tahá obrovský zápisník, do kterého si co chvíli něco čmárá, na svět má dost nihilistický pohled, žije osaměle, nicméně asi v souladu s jakousi svoji vnitřní pravdou.

Důležitou postavou je zde ovšem i místo, kde se příběh odehrává, tedy lousianské močály a vše okolo - chudoba mnohých lidí, rozsáhlé prostory v nichž se jako had vine jen mírně stoupající sílnice míjející opuštěná, polorozbožená stavení, za jejichž zdmi se kdysi možná mohly odehrávat dost hrůzné příběhy...
Ano, atmosféra je to, co vynáší TD mezi nejlepší seriály ve svém žánru. Atmosféra a....uvěřitelnost, o kterou se postarala i velmi dobrá kamera a stylově padnoucí hudba.

True Detectvie, profesionálně zpracovaný seriál se skvělou atmosférou zobrazující zvrácené náboženské zanícení, pokrytectví a třeba i to, že některé zločince prostě musíte chytat zatraceně dlouhou dobu...

Blood Red Shoes - Blood Red Shoes (2014)

15. března 2014 v 16:09 Hudba z ouška do ouška
Kytarové duo z Brightonu se s názvem svého čtvrtého alba moc nepáralo. Podobně byl asi vytvářen i zvuk. Nač se pokoušet o bůhvíjaký progres, bůhvíjaký průnik s rozličnými žánry, když nejlépe nám jde stará poctivá kytarovka. Dáme do toho patřičně hutný, jakoby betonový (skutečně), zvuk s lehkou příměsí retra a skvělá deska je na světě.
Ano.
Ač se to nezdá, tak Blood Red Shoes figurují na hudební scéně už celou jednu dekádu a za tu dobu si stihli vydobýt jistě zasloužené renomé, které poslední deska jen potvrzuje. Jedná se o návrat ke kořenům, kterým jistě pomohlo i nahrávání desky v Berlíně, self produkce alba i všech věcí okolo nahrávání. Skupina si prostě album udělala přesně podle svého - a udělala jej zatraceně dobře.
Už úvodní "Welcome Home" připraví půdu na očekávaný nášup, který dle mého názoru vrcholí až takřka v závěru skladnou "Cigaretes in the Dark". Pomalejší a jemnější kousky aby tu člověk hledal silnou lupou, ale vůbec to nevadí. Tohle album jde totiž do uší přímo od srdce...
A pokud by se někomu zdála stopáž čítající cca 37 minut příliš krátká, tak je tu v rámci "deluxe edice" i druhý disk s předešlými skladbami skupiny v jejich živé verzi, taková příjemná upoutávka na blížící se dubnový koncert, na který se těším den ode dne více a více... :)