Říjen 2013

Original (2009)

30. října 2013 v 13:06 Filmové recenze

Lidé v severských státech prý nemají moc velký smysl pro humor a chovají se údajně jako "studený čumák". Jakkoliv nemám rád nacionální stereotypy, tak trochu pravdy na tom asi bude.
To ale nemusí znamet, že by se v té oblasti nemohly točit komedie.
Točí.
Jen jsou trochu jiné.
Henry (Sverrir Gudnason) je takový loser, kterému se toho moc v životě nedaří. Jistý obrat přichází až s příchodem Jona, který se navzdory prvnímu dojmu ukáže byt jako velmi dobrý kamarád a pohledné Marie (Tuva Novotny), s kterými Henry zažívá roztodivná dobrodružství návštěvou své matky v psychiatrické léčebně počínaje a pašováním stereoidů (či co to bylo) pro hokejový tým v Malmö konče.
Dalo by se říci, že se jedná takřka o standardní komediální zápletku. Jistě, člověk se při sledování filmu několikrát zasměje (ale nebyl jsem si vždy jist, zda se směji na těch správných místech), nicméně v takových 80% se jednalo o momenty, které dříve než smích způsobí šokující údiv. "Krásným" příkladem je třeba scéna s létající andulkou...
Buď jak buď, komedií na letošním Severském filmovém podzimu moc není, takže Original mohu určitě s čistým svědomím doporučit.

Povstávající naděje?

29. října 2013 v 12:51 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Asi bych měl předeslat, že (nejen) povolební aktivita pánů Haška, Tejce, apod. mi přijde dost odporná a "unfair". Pokusit se o vnitrostranický převrat v době, kdy sice sociální demokracie volby vyhrála, ale tato výhra má trochu nádech vítězství Pyrrhova, je velmi nešťastné řešení, které stranu z dlouhodobého hlediska jen poškodí, ať už současný spor dopadne jakkoliv.

Nepatřím mezi nekritické obdivovatele B. Sobotky, pochopitelně má mnoho chyb, ale pořád mi strana pod jeho předsednictvím přije jako čitelnější a čistší objekt, než kdyby ji vedli lidé úzce napojeni na krajské hejtmany, leckdy praktikující český "jánabráchismus", programovou prázdnotu a hustou neprostupnost nových myšlenek.

Z tohoto hlediska je potěšitelné zjištění, že relativně dost lidí se v krátké době stávajícího předsedy Sobotky zastalo, co mě však zaujalo ještě více bylo to, že například někteří z účastníků včerejší demonstrace (oficiálně svolané na podporu B. Sobotky) vůbec nebyli příznivci ČSSD, leckteří z nich se klonili spíše třeba i k pravicovému politickému spektru a někteří patřili i mezi velké Sobotkovy kritiky. Avšak ti všichni si uvědomili, že v české politice se stala ošklivá "podpásovka", kterou by - jakožto občané v demokratické zemi - měli odsoudit. Považuji to za velmi pozitivní zprávu o (snad doufejme) probouzejícím se pozitivním občanském vědomí mezi lidmi.

P. S. Podstatným znamek zarytého optimisty je (krom fandění fotbalové Slavii) i to, že v největším morálním bahně dokáže vidět záblesky naděje.

#volby2013

27. října 2013 v 13:16 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Jako člověk, který se do jisté míry snaží zajímat o veřejné dění, jsem pochopitelně včerejší volby sledoval s jistým druhem intenzivního napětí a měl bych tu několik skromných postřehů:

1) Neúspěšní pánové Klaus a Zeman. Je to možná trochu s podivem, ale politici, kteří byli donedávna relativně populární, politici, kteří se významně podíleli na osudu této země (zejména) v devadesátých letech jsou dnes už patrně definitivně za zenitem. Dochází tak k jistému politickému "střídání stráží". Zarážející je to zejména u Miloše Zemana, jehož strana (jakkoliv se od ní tu a tam snaží lehce distancovat) ještě nedávno vykazovala potřebných 5% a zároveň v posledních sněmovních volbách stanula těsně před branami vstupu do PSP ČR. Znechutilo potenciální voliče SPOZ Zemanovo prezidentování, vnitřní rozpory strany samotné, "osobnosti" typu pana Šloufa? Nebo to vše dohromady?

2) Virtuální politika. Politika se už dlouhá nedělá jen "kontaktní kampaní na ulicích", ale proniká skrze média i do občanských domácností. Stále větší roli tu pochopitelně hraje internet, zejména pak sociální sítě. Podpora a propagace některých stran skrze toto médium přineslo několik zajímavých výsledků k porovnání, jedná se zejména o Zelené a Piráty, slušně si v tomto ohledu vedli i Svobodní. Není to ale zároveň určitou slabinou těchto stran? Stále ještě žijeme ve společnosti, kde rozhodně ne všichni obyvatelé tato média používají a určité procento (netroufám si tvrdit jaké, ale odhaduji to tak na 40%) obyvatel je tedy z potenciální kampaně takto vyřazeno.
Podobně je tomu třeba i u dělení město x venkov, kdy třeba výše jmenovaní Zelení v případě Prahy přesáhli 6%, ale v celostátním měřítku měli jen přibližně polovinu tohoto zisku. Je opět příčinou špatné zacílení, absence podpory na malých, středních městech? Patrně ano.

3) Odideologizování politiky. ANO i Úsvit (nové sněmovní strany) mají ledacos společného. U obou stojí v čele celkem charismatický a veřenosti známý vůdce a obě strany a obě strany (více to platí pro ANO) jsou prosté nějaké zavedené ideologie. Je pravdou, že ANO "sebralo" voliče zejména ODS, nicméně bylo by asi chybné považovat ANO za stranu liberálně konzervativní, či třeba obecněji pravicovou. Hlas ANO je tak spíše potřeba brát jako hlas protestní, hlas nespokojených se současnou správou státu. Odideologizování politiky není žádnou novinkou, něco podobného provedli předtím i VV. Bude jen zajímavé sledovat, jak se patrně dost nesourodý spolek lidí, u nichž absentuje nějaké hlubší politicko-ideové zakotvení, udrží dlouho pohromadě.
Snahy Úsvitu o zavedení "přímé demokracie" a la Švýcarsko budou bezesporu zajímavé (samozřejmě pochybuji, že jim to jejich slabý mandát umožní), snad nebude muset nakonec pro funkčnost tohoto systému pan Okamura do ČR importovat i nějaké ty Švýcary...

4) Volební účast. Kampaň, která předcházela tyto předčasné volby často tvrdila a mobilizovala občany způsobem, který říkal že se jedná volby zlomové (to pochopitelně není žádná novinka), znechucenost ze správy věcí veřejných dosáhla v nedávné době svého maxima. To vše jsou atributy, které by za určitých předpokladů mohly vést ke zvýšené volební účasti. Nestalo se tak. Oproti volbám v roce 2010 se jedná o pokles v účasti cca o 3%. V roce 1996 přitom bylo účast přesahující 76%, nemluvě o roce 1990 (volby do České národní rady), kdy účast přesáhla 96% (to ovšem bylo za zcela zřejmých a specifických podmínek). Existuje tu tedy určitý nemalý segment občanů, který tvoří celkem stabilně v poslední době asi 40% a který se rozhodl vzdát svého práva volby a patrně jej nic jen tak nepřinutí toto rozhodnutí změnit. Přitom, dovolím si trochu otřepanou frázi, kdyby si nevoliči založili vlastní stranu, tak by byli nejsilnějším subjektem v celé zemi.

Babiš

23. října 2013 v 15:21 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Původně mě napadla taková lehce humorná a lehoučce košilatá básnička, nicméně s přihlédnutím k tomu, že volby jsou vážná věc jsem od ní raději upustil.

Andrej Babiš, bezprecedentní fenomén letošních sněmovních voleb, který obratně využil současného českého znechucení politikou (a vším, co jen lze s tímto slovem spojovat) a s pomocí jedné zahraniční mediální agentury utvořil pozoruhodný projekt, který si snad v ničem nezadá s leckterým náboženstvím, či třeba utopistickými politickými vizemi.
V podstatě vše je postaveno na nádherné formulce: "Ano, bude líp", která sice působí značně nově, netradičně, ale de facto je to ten samý "slogan", který svého času využívali komunisté, odkazující do vzdálenější budoucnosti k beztřídní společnosti, či třeba i křesťané odkazující jaksi do neurčitě (nepočítaje Svědky Jehovovi, kteří datum konce "tohoto stavu věcí" jeden čas znali přesně na den) vzdálené budoucnosti v představě posmrtného života. Jo, bude líp.

Jediné, co k tomu musí občan ČR udělat a přispět je vhodit do volební urny lístek s kandidáty hnutí Ano.
Zajímavé je, jak se Ano silně vymezuje vůči čemukoli stranicko-politického. Už jen ten slogan, "nejsme jako politici - makáme"- pochopitelně, všichni na kandidátkách teď už asi politici jsou, ale vždyť to zní tak hezky, přijatelně, zbavit se toho negativně stigmatizujícího označení "politik", to je pěkný marketingový kousek, koneckonců samotné Ano sebe samo (jak se to hezky rýmuje) označuje za politické hnutí, což je samozřejmě takový roztomilý nesmysl, ale koho to dnes zajímá, že?

Jsou to zejména tváře populárních jedinců, které "dělají image strany". Koho zajímá nějaký program? Třeba taková klíčová politicko-ekonomická věc, jakou bezesporu je přijetí eura, nevykazuje u pana Babiše a jeho kolegů a kolegyň dostatečné pozornosti, Babiš je chvíli pro přijetí eura, poté s výhradami, nakonec proti, někteří lidé ve straně, kteří se pravděpodobně do PSPČR dostanou, by zase euro u nás zavedli velice rádi. Nejde ale jen o euro, ale o princip, neboť podobné rozpory ve straně jsou věcí docela častou a je to logická daň za velmi široce rozpřáhlé ruce této "super catch all party", mířící snad skoro na každého potenciálního voliče. Můžeme jen spekulovat nad tím, co se stane, až budou poslanci Ano hlasovat o něčem podobném, poslechnou svého předsedu, rozpadnou se podobně jako VV a pokud ne, jak tomu chce Babiš zabránit?
Třeba kouzlem své osobnosti, které ale určitě nebude založeno na toporných hereckých výkonech, které zatím podává v různých propagačních klipech a reklamách.

Andrej Babiš zkrátka ví jak na to, tvrdí, že by rád řídil stát jako soukromou firmu a málokdo se už pozastavuje nad tím, že stát má asi trochu jiné úkoly než potravinářská společnost. V čase ekonomické (asi ještě pořád) recese to zní pro voličské uši velmi lákavě. Úspěšný samec - Babiš - se ujme kormidla a nastaví kurz prosperita. Málokdo se pak už dokáže zeptat na to, co vlastně Babišem prosazované dohlížení na obchodní řetězce (krom jiného, pochopitelně) přinese hlavně jemu, majiteli obří potravinářské společnosti.

Ale ono ani s tím "úspěšným podnikatelem" to nebude zase tak žhavé. Zisky Agrofertu by bez dotací byly tristní - a i kdyby, Babiš rozhodně není tím typem podnikatele, který by si svoji firmu vydupal navzdory osudu takřka z ničeho (a splnil tak onen "american dream"), bůhví kde by byl nebýt kontaktů na tehdejšího ministra Grégra a jemu podobné... Pokud bude podobným stylem (potenciálně) vést i stát... V tomto duchu vyznívá docela ironicky klíčová myšlenka jeho hnutí "peněz je tu dost, jen musíme zabránit jejich rozkrádání".
No, vzhůru do toho...

Nightmares On Wax - Feelin Good (2013)

22. října 2013 v 16:28 Hudba z ouška do ouška
George Evelyn je už dlouhodobým hudebním přispivatelem do žánru, který lze velmi zběžně vymezit jako "chiil-out". Tento obyvatel Leeds je navíc na hudební scéně aktivní už od roku 1991. To je tedy pěkná řádka let.
A nikterak nám hoch jeden anglická nelení... Feeling Good je jeho už desátým albem.

Osobně jsem toho názoru, že "downtempo, chill-out" zažívalo svůj zlatý věk na přelomu milénia, kdy mnoho zajímavých alb vyšlo na labelu Pork Recordings (dnes neexistujícím), jmenovitě třeba Tetris, Baby Mammoth, apod. Samozřejmě, hudby je dnes doslova přehršel a snad každý si najde to své bez nějakých velkých komplikací (zejména v žánru jako je tento) a možná zde i zahrálo svoji roli ono pověstné "kouzlo poprvé slyšeného", ale faktem zůstává, že na podobně dobrou desku jsem čekal docela dlouho.

George Evelyn posluchače nikterak nešetří, nastoupí s působivou a jemnou "So Here We Are", kterou poté veselá "Be, I Do" s nesmírně chytlavou linkou.... A i zbytek desky se line v podobném duchu. Smutnější věci střídají ty veselejší, odlehčenější, někdy i tak trochu do reggae, a celkově to funguje jako moc dobře připravený koktejl.


Gravitace (Gravity) 2013

15. října 2013 v 16:04 Filmové recenze
Režisér Cuarón je bezesporu ambiciozní osobností, malými krůčky se propracovává mezi holywoodskou elitu a zatím mu to náležitě vychází, jen těžko by šlo z jeho filmografie vyhrabat nějaký ten vyložený propadák.

Kdo umí, ten umí.
A nejinak je tomu i u jeho posledního filmu - Gravitace. Gravitace je absolutní trefou do černého, pokud dotyčný divák/divačka obdivuje filmy typu Apollo 13, či vynikající Marooned. Cuarónův snímek jde tak trochu v jejich stopách, ale přidává i mnoho svého (a nutno říci, že nového).
Předně je třeba zmínit velmi dobře udělané filmové triky, které jsou na plátně takřka pořád (což je logické, neboť film se až na několik drobností odehrává ve vesmíru). Samotný příběh a zápletka nejsou bůhvíjak originální a nápadité, nicméně rozhodně ne zlé a v kombinaci s dokonalou technologií a způsobem provedení vytvářejí neuvěřitelně intenzivní zážitek, kdy s kosmonautem (respektive kosmonautkou, kterou hraje Sandra Bullock a jejím kolegou G. Clooneym) prožíváte každé nadechnutí. Musel bych v paměti pátrat hodně dlouho, abych byl sto vybavit si moment, kdy jsem naposledy viděl něco tak napínavého a intenzivního.

Gravitace je skutečně jedním z těch filmů, na které má cenu utratit hříšné peníze za promítání v IMAXu, věřte tomu, že tato investice se vyplatí.
Film je navíc velmi věrohodný i po fyzikální stránce (jistě, nějaké chyby se tu najdou, ale ve srovnání s ostatní filmovou produkci jsou to jen drobné mušky), výtečná je i práce se zvukem, který jen podtrhuje už výše zmíněný dojem toho, že divák/divačka je opravdu TAM.
A věřte tomu, že TAM po zkušenostech z tohoto filmu rozhodně jen tak být nechci, navzdory své dětské letité vášni pro kosmonautiku.

P. S. A jak poznamenal jeden z diváků v kině: K tomu konci by se hodilo něco ve stylu Planety opic :-).


Farinelli (1994)

6. října 2013 v 21:13 Filmové recenze
Gérard Corbiau by měl těch filmů asi točit více, moc jich na kontě nemá a je to o to větší škoda, neboť každý jeho počin je velkou filmovou událostí.

Jo, když jste kastrát, tak máte těžký život. Je sice pravdou, že svým zpěvěm v době baroka dostáváte muže i ženy do extáze (zejména ženy, neboť leckteré si v tamních tyjátrech prožívají hudební orgasmy), to vše je hezké, ale k čemu to je, když vám pořád to "cosi" chybí, že? Pak rozhodně není na škodu se přimknout ke svému bratru, který sice možná není ani ze setiny tak geniální jako vy, ale což....
Jo, být kastrátem je asi skutečně kříž (ne že bych o tom něco věděl.....).

Corbiau nám ale nabízí krásný barokní film v pravém slova smyslu, mnoho barev, výstředností (snad jen tak náboženská zbožnost jaksi přišla vniveč) a s půvabnou kamerou i s excelentní výpravou tak můžeme podniknout cestu do duše Farinelliho, v pravdě božského to zjevení na operní scéně 18. století. Co na tom záleží, že film se asi striktně nedrží historických faktů (Amadeus to také nedělal a jaký to byl panečku biják, že?), co na tom, že místy to má trochu hluchá místa. Celkový dojem je prostě vynikající - a o ten jde především, ne?

Možná by někoho zajímalo, jak takový zpěv kastráta pro filmové účely vznikal. Ne, nebojte se, herec Dionisi se nenechal kvůli roli vykastrovat (to by jistě mnohé dámy považovaly za katastrofu srovnatelnou snad jen s vydáním windows 95). Díkybohu žijeme v době digitálního věku a tvůrci jenoduše smíchali mužský a ženský hlas...

Promixujte trochu barokní erotiky, přidejte notnou dávku barokního zpěvu a špetku barokní okázalosti a ... výsledným koktejlem budiž film Farinelli :).

Boards Of Canada - Tomorrow´s Harvest (2013)

4. října 2013 v 18:41 Hudba z ouška do ouška
Boards of Canada (BoC) je dvojice bratrů, kteří začali na svých elektronických mašinkách vyluzovat zvuky už koncem osmdesátých let, aby se na konci let devadesátých stali jednou z uznavaných značek elektronického ambientu.
Jejich v pořadí už čtvrtá řadová deska vyšla letos v červnu.
Pokud potenciální posluchačka/posluchač patří mezi příznivce žánru, tak se pochopitelně jedná o album, které by rozhodně nemělo upláchnout v digitálním labyrintu. Kouzelné syntezátory, příjemný retro nádech sedmdesátých let a vkusně vložené samply, to vše, čemu se dnes říká IDM, je zde umně namícháno a chce jen jediné, trochu trpělivosti (a tu fanoušci BoC bezesporu mají, protože na toto album museli čekat dlouhých 8 let..).

Tak nějak mě při poslechu přepadla chuť pustit si něco od Aphex Twin :-).
A ještě si neodpustím jeden osobní dojem, BoC se skvěle hodí jako hudební doprovod k prakticky jakémukoli cestování.


Viník

3. října 2013 v 8:10 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Václav Klaus se opět objevil v centru mediálního zájmu, a to hned z několika důvodů. Jednak zaujal tvrzením, že nadcházející sněmovní volby jsou jakési "mezivolby" bez zásadních témat směrem k naší zemi, ale zejména pak tím, že za viníka, který z velké části přispívá k současnému politickému a morálního marasmu, označil Evropskou unii.

Inu, může být.
Nicméně já bych onu "příčinu zmaru" spíše spatřoval v jiných věcech, třeba ve stálé existenci anonymních akcií na doručitele, v absenci dlouhodobé koncepce české politiky, neprůhlednému financování politických stran, obecné netransparentnosti, absenci zákona o státní službě a z toho všeho plynoucí občanskou pasivitu ve věcech politických. Dále pak třeba i z toho, že u "kormidla moci" se nadále drží jedinci bez pochopení pro moderní, efektivní společnost a s absencí jakéhokoli taktu pro kultivovanou politiku (a už je celkem jedno, zda si na sebe dávají vágní nálepky typu "levice" - "pravice"). To vše jsou záležitosti, na kterých se EU podílí skutečně jen pramálo...