Září 2013

Pepi

25. září 2013 v 23:14 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Dnes je tomu přesně 100 let, kdy v nedaleké Vídni přišel na svět bezesporu jeden z nejlepších fotbalistů světa - Josef Bican. Každá společnost, skupina, má své rituály a svátky, kterými si (z rozličných důvodů) připomíná (obvykle slavnou) minulost. Nejinak je tomu pochopitelně i u fotbalových fanoušků - a to zcela zaslouženě.
Bican byl do jisté míry unikum, jednalo se o pozoruhodnou osobnost, která se nebála prosazovat myšlenku sportovního profesionalismu, což podporoval excelentními výkony na hřišti a do jisté míry se tak stal symbolem posledních let první československé republiky.

Je proto i dost hezké, že na podobné osobnosti se nezapomíná ani v jejich prakticky mateřském klubu, neboť poslední "sezení" pozoruhodného sportovně-kulturně-historicko-fotbalového projektu, s lehce recesistickým názvem Univerzita Slavia, bylo dnes věnováno právě Bicanovi. Většinu vyřčených informací jsem sice už víceméně znal z knih, které jsem o tomto "šutérovi" přečetl (výborná je třeba publikace od pana Pondělíka s názvem "Pět tisíc gólů"), ale i tak bylo ke slyšení mnoho zajímavého, zejména bílá místa Bicanova života v době Protektorátu...

Příjemný zážitek ale trochu kazí chmury, které obestírají současný sešívaný klub. Prapodivné majetkové pozadí, zvláštní přestupová politika a nelichotivá finanční situace, to jsou vše věci velmi nepříjemné a jen tak je z hlavy nevyžene ani ta vyhraná kniha, kterou se mi podařilo "uchvátit" v rámci jednoho "univerzitního" vědomostního testu...


Bonobo v Arše

22. září 2013 v 8:29 Hudba z ouška do ouška
Ačkoliv Bonobo není zvířátko (i když ten název by k tomu mohl nenápadně odkazovat), tak si své místo v pražském divadle Archa bezesporu zaslouží (nesmělý pokus o židovskou anekdotu). Ještě aby taky ne, jeho hudba mě věrně doprovází už nějakých sedm let a včera to byla první příležitost, jak mr. Simona Greena a jeho suitu vidět živě.

Pravda, Bonobo dal na koncertě přednost (logicky) skladbám z poslední desky, kterou osobně za nejvydařenější nepovažuji, chápu to i z toho důvodu, že právě ona se pro koncertní podání hodí z jeho tvorby asi nejlépe, ale vše budiž odpuštěno, když zazní třeba taková Recurring...

V doprovodném souboru měl s sebou Bonobo i Szjerdene, což je takový milý vokální objev Ninja Tune, kterému to hezky zpívá nejenom ve studiu, ale rovněž i "on stage" a který v žádném případě netrpí (zatím netrpí) celulitidou...


Cypher (2002)

21. září 2013 v 12:14 Filmové recenze

Cypher je trochu netradiční sci - fi film v duchu tvorby slavného žánrového spisovatele P. K. Dicka, autora, jehož náměty jsou i mnoho let po jeho smrti vděčným tématem bezpočtu snímků.
Morgan Sullivan získává novou práci, jejíž náplní je tajemná činnost tajného agenta. Vše je ale pochopitelně mnohem komplikovanější než se na první pohled může zdát a Morgan si záhy není jist nejen tím, na čí straně stojí, ale třeba i tím, jak se ve skutečnosti jmenuje…
Cypher je pozoruhodné sci-fi, které vyniká skvělým vizuálním zpracováním a zajímavou atmosférou, která film provází cca po jeho 50% délky. V té druhé polovině, když se postupně dostavují rozuzlení, to už jaksi není ono a snímek sklouzává do nechutné béčkovitosti. I tak se ale jedná o zajímavý lehoučce artový filmový počin, který by fandům sci-fi a tvorby P. K. Dicka zcela jistě neměl uniknout, třeba už jen kvůli velmi dobré ústřední dvojici Lucy Liu a Jeremy Northam.


ANNO?

12. září 2013 v 10:31 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)

Volební kampaň začala rázně, nicméně stejné rázné je i mé znechucení z ní.

Některé věci asi nikdy nepochopím. Zemanovci nasadí v Praze (v Praze!!!) na kandidátku pana Šloufa a i když vím, že Praha zrovna není jejich voličské území, tak jen pouhé spojení Šlouf + Zeman může budit: tu hrůzu, tu zajímavou reminiscenci na staré časy. Pan Šlouf, člověk, který údajně s SPOZ nemá vůbec, ale vůbec nic společného je teď vyslán k volbám...

Svět je plný překvapení.



KSČM se snad ale rozhodla Zemanovce trumfnout, neboť v jejich čele bude na pražské kandidátce paní Semelová, což je žena zastupující tu konzervativní část komunistů, která se nikterak neštítí oslavovat prvního dělnického prezidenta a tvrdit, že popraven byl skutečně jen ten, kdo si to doopravdy zasloužil. KSČM mi trochu přijde jako postupně se rozevírající nůžky. Na jedné straně jsou tam politici, kteří bezesporu ctí současné demokratické principy a proti jejich případnému působení v exekutivě bych asi větších námitek neměl, ale na druhé straně je komunistická strana naplněna i lidmi, jako je paní Semelová, jejichž politické principy a hodnoty se mi vůbec nelíbí. Komunistická strana - dříve označována jako nositelka pokroku a bojovnice proti reakci - se tak profiluje spíše konzervativně, využívající vzpomínku na "staré dobré časy" a tu a tam, když se to hodí, rovněž využívá nacionalistický podtext některých svých prohlášení.



Velkým favoritem voleb v Praze tak určitě bude Schwarzenberg z TOP09, kterému prostě "jeho Pražané rozumějí" a který má velkou podporu tzv. "kulturní obce", jejíž valná část se bydlištěm nachází právě v matičce stověžaté.



Překvapit může ale i zvláštní projekt (označující se za politické hnutí, neboť termín politická strana je v této zemi asi zdiskreditován) s názvem ANNO. Reklamy tohoto hnutí se sympaťákem Babišem (který si od samých nákupů udělal i čas zapózovat pro fotografy) slibují lepší zaměstnanost mladých i těch po padesátce, pochopitelně, moc konkrétních kroků jak toho docílit (navíc se současnými cca 7% preferencí) si potenciální volič nepřečte, ale koho to zajímá. Program se přece už dávno nevolí, stejně jej všechny strany mají z 90% stejný, takže nezbývá než volit tváře, nejlépe ty mediální, prověřené, které jsou takřka součástí naší rodiny a každý večer na nás příjemně juknou z televizních pořadů.

Navíc pan Babiš, šikula jeden, se může chlubit tím (a také to ve své kampani dělá), že on je odborník, který je sto zvládnout chod mnoha obřích společností, takže proč by si voliči takového odborníka nemohli najmout na práci na chodu státu, že?

A to je právě ten problém. Mám dojem, že spravovat stát a spravovat soukromou firmu jsou dvě dost odlišné záležitosti. Soukromé společnosti jde primárně o zisk, kdežto stát, jakkoliv se zisku jistě nebrání, má i jiné funkce, než jen vydělávat peníze. Nejsem si zcela jist, zda tento rozdíl pan Babiš a jeho suita dostatečně vidí...



Volby se staly dostatečným lákadlem i pro pana Zavadila, který se vzdal své dosavadní funkce v ČMKOS a povede sociální demokracii. Zajímavé bude sledovat zejména následky "souboje" Šlouf x Zavadil, tedy Zemanových (asi bývalých) poradců.



… a za Zelené jde v Praze do "boje", troufám si říci, že ne zcela bez šancí, Ondřej Liška.

Goldfrapp - Tales Of Us (2013)

9. září 2013 v 15:57 Hudba z ouška do ouška
Alison Goldfrapp (polovina dua s krásným jménem Goldfrapp) má na svém kontě už řadu zajímavých a hudebně celkem rozmanitých desek.
Všechny však mají jeden společný atribut - jsou po čertech dobré...

Jedná se už o šesté album této anglické elektronické skupiny, která si po experimentech v synth popu a glam rocku vrhla do daleko klidnějších vod. Skutečně, přídavné jméno "taneční hudba" by zde šlo použít jen s velkou nadsázkou. Až na vskutku vzácené výjimky (část skladby Thea) tu moc rychlejších tónu nalézt nejde. Jedná se o velmi intimní, pomalé, místy snad až nostalgicky znějící album, která je však ve své relativní jednoduchosti velmi křehké a krásné. Každá skladba je jako výletem do posmutnělých krajin duše zpěvačky Alison Goldfrapp. Na první poslech to možná zcela nezaujme, ale když už to slyšíte po několikáté a v momentě kdy Alison spustí své "run for your life" v písničce Alvar, tak je možné, že se do této desky bezhlavě zamilujete.
Jako se to stalo třeba i mně :).


Zulu (1964)

1. září 2013 v 14:32 Filmové recenze

Britský snímek Zulu z roku 1964 patří mezi ty nemnohé filmy, jejichž samotná existence je řadí k jakémusi pomyslnému "zlatému fondu kinematografie". Tedy, hodně se o nich mluví a leckteří filmoví kritici a vědci nechápavě zakroutí svým bolavým (od častého vysedávání v nepohodlných křeslech kinosálů) krkem, kdykoliv potkají někoho, komu názvy těchto filmů nic neříkají.

Ušetřme proto tyto lidi jejich trápení a na Zulu se podívejme (aspoň formou tohoto textu).
Nakonec, on ten film je skutečně dobrý.
Ale popořadě.

Píše se leden roku 1879, nicméně na zimu a sníh bysme čekali marně, neboť...(chvilka dramatického napětí)... se nacházíme kdesi na jihu Afriky, během rychle propuknuvší války mezi kmenem Zulu a Angličany. Ano, okovaná noha anglického lieutnanta, zástupce jediných pravých lidí - tedy Britů, se došourala i do tohoto Bohem zapomenutého koutu světa, kde narazila na (do té doby) víceméně samostatné království Zulu.
Film začíná po skončení bitvy u Isandlwany, kterou britské jednotky krutě podcenily a byly doslova zmasakrovány. Velká část domorodé armády pochoduje dále a v cestě jim stojí jen špatně bráněná misijní základna zvaná Rorke´s Drift. Necelých 200 Britů a jejich spojenců tak musí čelit bezmála 4000 bojovníků kmene Zulu.

Základní zápletka je napsána a vzhůru do boje!

Film Zulu je jedním z těch válečných filmů, které se moc nepárají s nějakým podrobnějším nastíněním okolností, či se sáhodlouhými retrospektivami různých postav. Jsme tady a teď, máme problém (horda divochů s oštěpy), tak jej řešme. Skoro celý film je tak v podstatě jednou velkou bitvou, která je natočena pozoruhodně dobře.
Ano, lze poznat, že těch 4000 komparzistů se sehnat nepodařilo, nicméně i tak je velmi úchvatné sledovat útočící (černou) masu domorodých bojovníků. V době digitálních triků je i těch cca 500 komparzistů úctyhodný výkon a bitva skutečně vypadá celkem přesvědčivě. Jistě, i zde je nutno pamatovat na rok výroby (1964). Tu a tam se mihne nějaký patetický moment, ale rozhodně to není v takové míře, jako třeba slavné Alamo s Johnem Waynem, které jsem měl svého času vůbec problém dokoukat do konce.

To, že film točili Britové (což je logické), je určitě dobře, protože všechny postavají mají úžasný přízvuk. V tomto ohledu exceluje zejména Michael Caine v roli velitele britské posádky. Jeho aristokratický způsob mluvy i držení těla, to je prostě jedna velká lahůdka.
Rovněž dobře se také podařilo zachytit styl boje obou armád, "býčí" taktiků Zulů a střelbu v salvách Britů. Obojí působí velmi přirozeně a... (neubráním se výrazu) úchvatně.

Takže (trocha klišé na konec), i když ten film má bezesporu své mouchy a možná ani nebude zcela historicky přesný, tak se určitě jedná o zážitek, který by žádnému příznivci válečných snímků neměl utéci.

A přidejte si k tomu ještě skvělou hudbu skladatele J. Barryho...