Listopad 2012

Walking Dead (PC, Telltale Games)

25. listopadu 2012 v 10:45 Počítačové hrátky
Walking Dead je už zavedená značka. Na počátku byl komiks (dnes má "na kontě" více než 100 čísel), poté televizní seriál (de facto adaptace komiksu) a bylo jen otázkou času, kdy se nemrtví došourají i na monitory počítačů a do různých herních konzolí. Stalo se tak v dubnu.
Walking Dead se nesoustředí na charaktery z komiksu (krom nepatrných výjimek, např. Glen, Lilly, apod.), ale rozvíjí vlastní příběh, který si ale s komiksem vůbec nezadá. Dobré atmosféře napomáhá i zajímavá grafika, která se tváří jako kdyby zrovna vypadla z kreslířovi ruky.
Pokud bych měl být upřímný, tak bych určitě měl napsat, že ve hře samotné toho moc k hraní ani není, cca 70% jsou přednastavené situace, animace, vložené filmečky, takže hra spíše připomíná interaktivní film. Není to ovšem vůbec nudné, jak by se snad na první pohled mohlo zdát, neboť hra ma vynikající atmosféru, strhující příběh a skvěle napsané postavy, na které jsem si jako hráč velmi brzy zvykl a jejichž případná ztráta, či nutnost volby na čí stranu se přiklonit, koho zachránit, rozhodně nezpůsobovala snadné rozhodování. Právě možnost volby je dalším výborným atributem, příběh se totiž dále odvíjí od Vašich rozhodnutí, a to i velmi často dost fatálně, postavy si Vaše rozhodnutí pamatují a podle toho se i dále chovají.
Hlavní linií je vztah Leeho, což je učitel historie, který byl odsouzen za vraždu manželky, nicméně kvůli nastanuvší apokalypse se do něj ani nedostane, a Clementine, devitileté dívky, na kterou Lee v úvodu hry narazí. Lee se snaží Clementine ochraňovat před všemi hrůzami, které tam venku číhají (a často to nejsou jen zombies), brzy mezi nimi vznikne zvláštní pouto a Lee chápe, že i když se svět zbláznil, tak stále stojí za to bojovat o naději pro lepší zítřky už jen kvůli té malé holce... Sám jsem se několikrát přistihl, že mi po nějakém obzvláště vypjatém momentě ve hře bylo dost smutno i v realitě. Tak silná dokáže tato hra být.
Určitou nevýhodou byla u hry bezesporu distribuce, neboť hra je rozdělena do 5 kapitol, první vyšla v dubnu, další přibližně s měsíčním zpožděním. Poslední díl před několika dny. Má trochu otevřený konec, takže pokračování v podobě "Season 2" je už jisté. A já už se teď nemohu dočkat...

China Miéville - Město a město

22. listopadu 2012 v 13:47 Recenze knih
China Miéville, slavný britský autor, představitel New Weird, zajímavého to směru, který přináší nový, svěží vzduch do zatuchlého světa fantasy. Koneckonců ne nadarmo se říkalo, že dějově méně nápadité než fantasy je už snad jen porno...
Kniha Město a město má tak daleko blíže k Orwellovi, P. K. Dickovi a F. Kafkovi, než třeba k takovému Tolkienovi. Do úžasného fantaskního světa, který Miéville v knize představuje, dost často promítá své politické názory (je členem trockistické strany) a zkušenosti se studiem antropologie, či zájem o blízkovýchodní vztahy. Výsledkem je pak uvěřitelné fantasy, což může znít trochu jako rozpor, ale rozhodně tomu tak není. Město a město se odehrává v našem světě a době, jen místo samotné je (geniální způsobem) smyšlené. Jedná se v podstatě o dvě města, která existují v jednom časoprostoru, mezi městy nevládnou zrovna dobré vztahy, jejich obyvatelé se musí už od malička učit strategii nevidět "ty druhé", i když se ve skutečnosti nachází třeba jen metr daleko. V tomto podivném dvojměstí je hlavní postavou policista Tyador Borlú, který vyšetřuje smrt neznámé mladé ženy, jak už to ale v podobných příbězích bývá, vše je daleko spletitější, než se na první pohled může zdát, nicméně samotná detektivní linie není zase až tak důležitá, spíše to vše slouží jako kulisa pro představení něčeho daleko zajímavějšího, a to obou měst (Beszel a Ul Qoma), jejich různorodosti, charakterů, které se v nich pohybují a také všemocného trans - g, což je takový tamní "big brother", který bdí na dodržování rozdělení obou měst a na vzájemné nevšímání si sebe navzájem.
Bez ostychu mohu říci, že Město a město je jedna z nejpůsobivěji a funkčně nejuvěřitelněji napsaných knih, které jsem kdy četl.

23 let

17. listopadu 2012 v 10:09 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
17. listopad 1989.
23 let už uběhlo od okamžiku, kdy si lid zazvonil klíči a....
- čekal, že přijde ráj
- čekal, že přijde slušnost
- zaklínal se kouzelným slůvkem demokracie
- čekal na blahobyt
- doufal, že Havel a spol. to vše zařídí
- čekal,....na Godota?
Dnes už snad víme, že nic z toho se "samo od sebe" nestane. To je snad nejvýznamnější poučení z "listopadu".

Beach House v MeetFactory

13. listopadu 2012 v 16:38 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Na koncert Beach House z Baltimoru jsem se moc těšil, notabene když se jednalo o jejich vůbec první vystoupení v České republice. S poslední deskou Bloom si mě navíc definitivně přiklonili na svoji stranu. Dream popových kapel je sice jako hub po dešti, ale tato se poslouchá obzvláště dobře.
Lístky do MeetFactory byly za relativně přijatelnou cenu (cca 490 - 550 ká čé), nicméně radost mi trochu kalilo to, že na místě se sešlo velké množství lidí, stát tak frontu u vstupu, u kontroly při vstupu, u šatny a na pivo (a navíc to velmi dobré s medovou příchutí došlo!!) dokáže trochu naštvat. Předkapela Holy Other (spíše "předprojekt") se svým potemnělým witch-ambientem zrovna nepatří mezi můj "šálek čaje" a když se k tomu ještě přidá klasické "meetfactoriovské" zpoždění, tak důvod návštěvy - Beach House - se na scénu dostal až cca ve 22:20 a mně osobně zastihl trochu v nepříznivé náladě (z výše uvedených důvodů).
Koncert ale rozhodně za ony útrapy stál. Vrcholem byla asi skladba Wishes, která byla krásně synchonizována s osvětlením. Odehrané písničky na koncertě pocházely - krom jedné výjimky - z posledních dvou desek (Tenn Dream a Bloom), což mi vyhovovalo, protože starší alba moc neznám.
Pokusil jsem si také udělat nějakou soukromou digitální vzpomínku na tento večer, ale bohužel jsem měl po ruce jen svoji nokii, takže obraz i zvuk nejsou zrovna nejkvalitnější a hodnotný zážitek mohou přinést jen otrlejším divákům :-). Video je níže.

Penis

11. listopadu 2012 v 9:17 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Jistě není náhodou, že mnoho lidských architektonických výtvorů má příhodně falický tvar, stačí si vzpomenout například na tu zvláštní věc v Brně, které se říká orloj (nachází se na "Svoboďáku"), či třeba na množství různých pyšně stojících monumentů. Jistě, to vše může být také jen náhoda, ale při pohledu na rozhlednu v Heřmanicích se už asi na náhodu vymlouvat nelze.
Mužský penis je prostě zajímavým symbolem, který se porůznu přelívá i do mnoha jiných oblastí. Vzpomeňme si třeba jen na to velké množství eufemistických názvů onoho údu, v češtině se - pokud vím - používá třeba "frantík", "culínek", či "ferda". Ale pozor, i angličtina je v tomto ohledu velmi bohatá, jistě budete znát slova jako "cock", "dick", či roztomilé "willy", které užívají třeba i děti.
Vzpomenete si ještě na nějaký příhodný název v češtině?

Americké volby v nás

8. listopadu 2012 v 8:02 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Obama obhájil svůj úřad, na další 4 roky má zajištěné křeslo v ještě stále asi nejmocnější zemi světa. Tyto volby pochopitelně zanechaly svůj mediální odraz i u nás a jak to tak už bývá, z komentářů (ať už psaných v tisku, či jen tak prohozených v nezávazné konverzaci) se člověk zase tolik o volbách v USA nedozví, ale dozví se poměrně dost zajímavých věcí o nás samotných.
Takže jen tak stručně; ano, skutečně se domnívám, že ty volby jsou důležité nejenom pro občany USA; ten systém kterým se volí opravdu není přímý, i když se tak docela slušně tváří; někdo obvykle také nezapomene dodat, že stejně ti Američané jsou národem hlupáků a omezenců (neboť neví, kde se nachází pupek světa - ČR), což je příkladem národních stereotypů jako například, "Němci jsou pořádní" a "všichni Japonci ovládají bojová umění".

120 let

2. listopadu 2012 v 17:05 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
120 let. Taková doba - na den přesně - dnes uplynula od 2. listopadu roku 1892, kdy byl v Praze v Kulichově domě založen ACOS. Pod touto zvláštní zkratkou se skrývá název Akademický cyklistický oddíl Slavia, který spadal pod "velkou" Slavii, jež v podmínkách starého Rakouska v podobě literárního a řečnického spolku "žila" už od roku 1856. Hausmann, Kratochvíl, Schöbel a Čížek - to jsou "sešívaní" otcové zakladatelé. "Velká", řečnická, Slavia brzy poté z popudu rakouských úřadů zanikla, ta "malá" ACOS "žila" a "žije" i dnes. V roce 1895, v krásném květnovém dni, vzniká SK Slavia (to SK znamená sportovní klub), je prohlášena za nástupnickou organizaci po ACOS a krátce poté (snad v listopadu) začíná pěstovat zajímavou sportovní novinku, která se tehdy nazývá "kopaný míč cvičící", sport, který se klubu stane osudný....
120 let, je to tak dlouho a přitom tak krátce...