Duben 2012

14 let

29. dubna 2012 v 20:31 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Po 14 letech hokejisté ČR vyhráli turnaj EHT (není to zcela přesné, to první vítězství se odehrálo v tzv."nultém" ročníku, ale to už nikoho nezajímá). Lidé typu těch, kteří v pyramidách hledají vzorce pro výpočet data konce světa, či těch, kteří z malých nuancí informačních střípků o Sv. Vojtěchovi rekonstruují jeho domnělou homosexualitu by mohli přijít se zajímavou teorií. Před těmi 14 lety se totiž hrály Olympijské hry v jednom japonském městě.
Pamatuji se, že krátce po naganské zlaté výhře se v ČR dokonce začaly prodávat monitory, které se vyráběly (nebo jen navrhovaly? Nevím...) v onom městě a jejichž propagace v různých počítačových magazínech byla zaměřena zejména na místo jejich původu.
Úspěch holt prodává.

Ozvat se

26. dubna 2012 v 10:59 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Občas mám dojem, že v naší společnosti leckomu (a sebe z toho často bohužel nikterak nevyjímám) chybí vůle ozvat se proti zvůli a evidentnímu porušení principů fungování slušné (dle norem naší kultury) společnosti. Pak se nesmíme té nemístné aroganci mocných divit. Na nedávném veřejném slyšení v Senátu ohledně smyslu současné podoby maturitní zkoušky absentuje člověk, na nějž velká většina osazenstva čekala - pan Zelený. Mnoho politiků neplní své volební sliby, což by se dalo leckdy i pochopit s poukazem na nutnost konsenzuálního řešení správy veřejných věcí, nicméně často jednají i zcela v opozici s intencemi, jež před vstupem do služeb veřejnosti proklamovali, příkladů s "bojem proti korupci a zadlužování" tu máme celou řadu. Tyto věci se však netýkají výhradně politiky, stačí se podívat i na nedávný vývoj v našem ženském fotbale, kde je pražská Slavia (a přiznávám, že v této věci nemusím být zcela objektivní) doslova šikanována ženským svazem za to, že díky semifinálové prohře v poháru s Pardubicemi se tak odehraje finále v režii Sparta - Pardubice, což se svazu moc nelíbí, neboť tento zápas jistě přijde o onen potřebný náboj (a finance!), který by mu derby slavných "S" bezesporu dalo. Co naplat, že Slavia ten zápas prohrála až v prodloužení a také zejména díky tomu, že šetřila několik svých "pokopaných" hráčech z reprezentačního zápasu raději na ligu, kde by to snad po letech konečně mohlo vyjít.... Kdepak, pan Berbr to označí za znevážení fotbalu a vůbec jej neudivuje to, že na další zápas Slavie je šmahem nominována jiná rozhodčí, která onen zápas píská stylem, za který by se nestyděl ani Eklind v roce 1934 (připomínám, že tehdy ČSR prohrála s Itálií po hodně nerovném boji....) a "vidí" fauly v poměru 37:5, což je číslo vskutku nevídané..., když se klub ozve, tak se mu vyčítá, že "dělá problémy" a z ohlasů široké veřejnosti opět padnou slova o klasické "ubrečenosti" a "stěžování".
Jenže někdy je potřeba se ozvat, hlásit se o svá práva není známkou slabosti, naopak.

Poslední přesun (1995)

25. dubna 2012 v 10:18 Filmové recenze
O filmu Poslední přesun jsem věděl hned v době jeho vzniku, jako vášnivý čtenář časopisů Nemesis a Ikarie mi něco podobného samozřejmě nemohlo uniknout. V té době jsem ovšem film neviděl a s přibývajícími lety v podstatě onen snímek zapadl takřka dokonale (dosud, mám dojem, nevyšel ani na dvd, takže je na internetu k "mání" jen převedený vhs záznam z televizního vysílání, což není zrovna nic moc pro fajnšmekry přes kvalitní obraz).
Režisér Hanzlík nepatří (a nikdy nepatřil) mezi tuzemskou filmovou elitu, Poslední přesun je v podstatě jeho prvotina, na kterou navázal ještě rodinným/záhadným filmem Do nebíčka, který kritika sepsula tak důsledně, že Hanzlík se raději uchýlil ke tvorbě pohádek pro děti s občasnými hrůzostrašnými výjimkami (Crash Road). Vzato kolem a kolem, Poslední přesun je tak možná jeho nejvýznamnější přínos české kinematografii. Je to film výjimečný zejména proto, že se jako jeden z málo u nás pokouší vstoupit do žánru, který je tu stále velkou exotikou - postapokalyptická sci-fi. Snad s výjimkou filmů "Konec srpna v hotelu Ozon" a "Masseby" byste v české - potažmo československé - tvorbě něco podobného jen těžko hledali.
Příběh se zaměřuje na trojici tuláků, kteří přežívají v jeskyní po katastrofě, jež zasáhla Zemi a díky níž se většina lidí kamsi přesunula. Kam a proč není ve filmu uspokojivě vysvětleno, ale zase tak moc to nevadí. Co se snímku daří je určitě budování tajemné a znepokojivé atmosféry, i prostředí (temné bunkry, jeskyně) je zvoleno velmi přesvědčivě. Co se mi ale nelíbilo, to byla režie, film působil v úvodu neskutečně odpudivým dojmem a herci (jinak jistě dobří - Bartoška, Mrkvička, S. Nováková) jako skupinka zfetovaných trampů. K tomu si přidejte ještě absolutně se nehodící hudební doprovod od skupiny Lucie a výsledkem je film, který jistě měl potenciál stát se kultovním počinem, ale na mnoha detailech prostě a jednoduše pohořel a zapadl.
Škoda, podobné odvážné počiny mi v naší současné kinematografii docela chybí...

A moment to remember (Nae meori sogui jiugae) 2004

22. dubna 2012 v 8:06 Filmové recenze
Poměrně známý korejský snímek jsem shlédl v režisérské verzi, díky čemuž jsem zkoušel tipovat která scéna patří mezi tu cca půlhodinku, jež se nakonec ve verzi pro kina neobjevila.
Mám několik vážných kandidátů.
Film jako takový je v podstatě romancí mezi majetkově nerovným párem, což není nic nového pod sluncem. ON a ONA (korejská jména si ke své škodě takřka nikdy nepamatuji) se do sebe kuriozně zamilují a plánují společný život. Svět ve filmu ovšem není tak idylický, jak by se snad zprvu mohlo zdát. Zápletka tedy působí poměrně tuctově a z velké části v podstatě i je, co však film vynáší mezi (patrně) nejlepší jihokorejské snímky poslední dekády, je jeho provedení, které veškeré emoce "ždímá až na kost" (a to prosím neberte nikterak pejorativně). Druhá polovina filmu rozhodně není nic pro emocionálně slabé povahy, doporučuji vybavit se potřebným počtem papírových kapesníčků.
Trochu mě na filmu iritovala hudba, zejména ta, u níž jsou uvedeny (v mé verzi) české titulky, ale není to zase nic tak hrůzostrašného a své místo ve filmu má. Herecké výkony se mi těžko hodnotí, protože obecně u asijských herců mám trochu problém s jejich prací s mimikou, nicméně obě hlavní postavy působily velmi uvěřitelně a věrohodně. Film je celkově dost soudržný a technicky vybroušený k velmi pěknému pokoukání.
Více než 2 hodiny strávené u tohoto filmu nepovažuji za promarněný čas, pokud se Vám třeba líbí filmy typu americké Love Story, tak je sledování "A moment to remember" doslova povinností.

Demonstrace

21. dubna 2012 v 15:47 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Před chvílí skončila možná největší demonstrace od památných listopadových dní roku 1989. Sledoval jsem její průběh a řečníky na televizním kanále a byl jsem - a stále jsem - zvědav, jak věci "půjdou dále".
Lidé jsou už dlouhodobě nespokojeni se správou "věcí veřejných" (s malými "v"), nicméně napadá mě otázka, kdy vlastně spokojeni byli? V době normalizace se protestovalo (zprvu hlučně, nahlas, poté doma, potají a na závěr zase hlučně), za protektorátu také nikdo nebyl spokojen a koneckonců i za "zlatých časů" první republiky nebylo o stávky a demonstrace zrovna nouze (a dokonce se tam i střílelo). Ne, nechci tu demonstrující odsuzovat (naopak), nicméně je dobré si uvědomit, že lidé asi zcela spokojeni nebudou nikdy a demonstrovat se bude vždy.
Otázkou však je, zda ony protesty mohou něco významného změnit. Osobně se domnívám, že vrcholní vládní činitelé mají tento "vox populi" za nedůležitý, koneckonců ve většině případů se stejně jedná o lidi, kteří současnou koalici asi nevolili, takže jaké starosti... O osudu země tak rozhodne několik poslanců VV, podle mého názoru se stejně nakonec nějak dohodnou a vládu podpoří, VV je už minulostí, tak proč si předčasně krátit svůj pohodlný mandát? Předpokládám, že většina lidí z VV se už dostala na seznam nevolitelných osob, kterým dnes tak maximálně někdo namaluje tykadla.
Snad se aspoň lid poučí z toho, že korupce nepůjde vykořenit jen tím, že si boj proti ní vetkneme do volebního programu, takových akcí už bylo...

J. P. Sartre - Špinavé ruce

19. dubna 2012 v 20:43 Tyjátr
V divadle Kolowrat jsem se poprvé ocitl až toto úterý, kdy jsem shlédl slavnou hru slavného autora s názvem "Špinavé ruce". Pamatuji si, že v době (a není to zase tak dávno), kdy jsem byl věkově čerstvě po kategorii "náct" jsem dost Sartra "žral", hledejte v tom možná jakousi mladickou nerozvážnost a pozérství, nicméně už tehdy se mi "Špinavé ruce" moc zamlouvaly a moc jsem si je přál vidět. A vida....
Poslední dobou jsem z produkce ND trochu zklamán, forma vítězí nad obsahem a leckdy je dost neuchopitelná a podle mého názoru i trochu nesrozumitelná. Jistě, každý může mít jiný názor, ale podle mě na prkna ND ledacos nepatří (mimochodem, velice hezky to nedávno v pořadu Před půlnocí řekl pan Munzar). Divadlo Kolowrat je malé, komorní a k podobným experimentům (Makropulos, Lear) rozhodně nesvádí. Proč také, už jen samotné téma hry "Špinavé ruce" je studnicí mnoha zamyšlení.
Hra znázorňuje problematiku odboje a revoluce na otázce, zda striktně zachovávat vytyčenou ideologii, či se uchýlit ke kompromisům. Názory představuje vůdce strany Hoeder (Jan Hartl) a jeho mladý asistent s vražedným posláním Hugo. I když divák od počátku zná výsledek Hugovy mise, tak brzy zjistí, že o tom hra v podstatě ani není. Jedná se totiž zejména o ukázku "špinění si rukou", bez čehož de facto politiku ani jinak dělat nelze.
Z herců bych vyzdvihl skvělého Hartla, který dal stárnoucímu a zkušenému Hoederovi skutečně všechny potřebné atributy a Kristýnu Podzimkovou, které se své role mladé manželky, ale v podstatě ještě dívky, Jesiky zhostila rovněž velmi přesvědčivě (a pak že herci z nekonečných seriálů jsou na odpis :)). Skvělá byla také hudba Petra Kofroně, což koneckonců lze posoudit i z youtube ukázky níže.
Holt konec války neznamená konec "špinavé politiky", téma stále aktuální (i když nejsme ve válce).

Austra

18. dubna 2012 v 9:31 Hudba z ouška do ouška
27. 5. v pražské Meet Factory vystoupí Austra, tentokrát to nesmím propásnout!! I cenaje celkem příznivá, cca 270 kč...
Když tu vystupovali loni, tak skupinu skoro nikdo neznal, ne že by se na tom dodnes něco významně zlepšilo, nicméně skupina už do našeho hlavního města přijíždí v pozici etablovanější formace, která si v zahraničí získala určité renomé.
Článek o desce můžete najít zde.

Taking Off company - Oblíbenci

17. dubna 2012 v 15:41 Tyjátr
Hru Oblíbenci od švýcarské autorky Laury de Weck (ročník narození 1981) jsem shlédl v neděli v Paláci Akropolis, takže dojmy jsou ještě docela čerstvé a zároveň už mám trochu toho potřebného kontemplačního odstupu. Podtitulek "nebezpečné známosti éry facebooku" je vcelku výstižný. V této hře mě více než její samotný obsah zaujala forma, koneckonců vše podstatné si lze přečíst v popiscích ve videu, jehož odkaz by měl být níže. Samozřejmě, řeší se tu studentské vztahy a klasické problémy, to není nic nového a překvapivého, ale právě zapojení nevšední choreografie, interakce s diváky pomocí mobilních telefonů (což mě tedy dost překvapilo) a zajímavá taneční hudba činí z Oblíbenců představení, které bych rozhodně doporučoval ke shlédnutí.

A je to!?

14. dubna 2012 v 19:56 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
A je to u konce. Mediálně silně sledovaný proces se členy politické strany VV skončil poměrně překvapivě. Škárka i Bárta dostali své tresty a navzdory tomu, že se odvolali, tak určitého puncu nespolehlivosti a korupčního "potenciálu" se asi jen těžko zbaví. Četl jsem v dnešních LN rozhovor se soudcem onoho případu a musím se přiznat, že na mě zapůsobil dost pozitivně, nicméně jsem v tomto oboru laik, takže to berte s rezervou.
Dost často se teď objevují názory, že to stejně každý věděl a že skoro všichni politici jsou minimálně stejně tak zkorumpovaní a dělají podobné nečestné a "nedušínovské" aktivity, hodně lidí se podivuje nad tím, jak je to jen možné.... V anketách na internetu se většina uživatelů této sítě sítí vyslovuje pro to, aby dotyční z politiky definitivně odešli (například na ceskenoviny.cz je to v tuto chvíli 82%), osobně se domnívám, že ani jeden z pánů se nebude obtěžovat, aby ze svých činů vyvodil nějaké rozhodnutí a mandát složil, je to už taková "česká tradice", držet se funkce co to jen jde.
A nikomu už to ani nepřijde divné (jen v hospodě občas u piva pod vousy od pivní pěny někdo něco zabreptá).
Možná budu vypadat jako velký naivka, ale domnívám se, že bez rozsáhlejších a dlouhotrvajících společenských změn se tu nic k lepšímu nezmění, ať už budou u moci modří, oranžoví,....nebo klidně i ti komunisté, vyjde to nastejno.

Prague City Festival

11. dubna 2012 v 17:04 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Praha má konečně skutečně velký hudební festival. Prague City Festival se uskuteční ve dnech 29. a 30. června, to už jsem věděl nějakou dobu, nicméně teprve dnes jsem zjistil co že to tam vlastně bude hrát. Snad jsem trochu pesimista a očekával jsem takovou tu českou festivalovou klasiku, která neurazí a neohromí (a hlavně asi i leckomu vydělá peníze), ale není to zase tak hrozné, svoji slávu si tu mohou obnovit Hadouken, příznivci lámaných beatů si určitě smlsnou na Amonu Tobinovi, ale hlavně, vystoupí tu znovu dohromady sešlí New Order!
Super, ale bohužel jako už mnohokrát mám v daný termín něco dopředu domluvené.
Asi bych ty playlisty měl procházet častěji a dříve...

Sklepmistr

6. dubna 2012 v 18:48 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Znáte víno Sklepmistr? Vyrábějí jej už od roku 1965 České vinařské závody (ze státního podniku se po "sametu" změnily na akciovku) a stále se na trhu drží poměrně úspěšně. Já si jej pamatuji už od dětství, tedy ne že bych již jako malý chlapec nasával nápoj řeckých bohů, nicméně občas jsem tu lednici (měli jsme značku Calex, což mi vždy v tehdejších časech působilo menší jazykový problém, neboť v určitém věku jsem ještě nebyl sto pobrat, že některá slova se jinak čtou a jinak píší...) otevřel a z ní na mě z etikety vína vykoukl spokojený obličej jakéhosi staříka, který držel v ruce sklenku s pohledem přímo vybízejícím k ochutnání onoho moku. Působil na mě trochu jako dědečk z pohádky.
Docela dlouho mi v hlavě "vrtalo" pomyšlení na to, kdo že ten stařík vlastně byl (vzhledem k evidentnímu stáří mých nejranějších vzpomínek jsem si byl jist, že onen člověk asi už nebude živ), ale teprve nedávno jsem se vydal "na pátrání" po jeho jménu, a to hned cestou nejjednoduší - podle hesla, "kdo se moc ptá, málo googlí". Zjistil jsem, že na snímku se nachází pan Josef Benda z Pražského závodu v Nuslích....
Vím, je to taková hloupost, nicméně člověk má poté dost dobrý pocit.
Další tajemství kouzla zbavené...

Finanční poradci

4. dubna 2012 v 20:08 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Finanční poradce bude dnes u nás znát asi každý, skutečně by bylo obtížné najít někoho, kdo ještě nebyl osloven nějakým "dávno ztraceným" kamarádem a pod nevinnou záminkou společného posezení u piva, kávy je po několika minutách dotyčný osloven s dotazy směřujícími na jeho finanční situaci. Abych byl upřímný, proti samotné existenci finančního poradenství nic nemám, je to obživa jako každá jiná a stejně jako každá jiná se dá dělat dobře i špatně. Jsou země, kde je existence finančního poradce ve své rodině běžné skoro jako existence rodinného lékaře. ČR je v tomto ohledu poněkud jinde, koneckonců i finanční povědomí (nebo chcete-li - finanční gramotnost) je na dost nízké úrovni, chtělo by se tedy snad říci, že právě určitá vstřícnost směrem k poradcům by byla zcela na místě.
Jenže poradci jsou také jen lidé a vážně pochybuji o tom, že skutečně všichni jsou tak dobří, jak se často holedbají. Často používají výrazy jako "chceme pomoci", či "děláme to pro vaše dobro...", apod. Nechci být velký pesimista, skutečně věřím v to, že existují lidé, kteří některé věci dělají z ryzího altruismu a duši mají čistou přinejmenším jako běloskvoucí sako pana Kalouska, nicméně nejsem si zcela jist, zda se oni jedinci pohybují v divokých vodch českého finančnictví. Předně, domnívám se, že oni poradci nejsou - podobně jako sovy v Twin Peaks - tím, čím se zdají být, tedy, rozhodně se nejedná o nezávislé finanční poradce, představa, že takový poradce by doporučil klientovi nějaký produkt, který by pro něj samotného nebyl výhodný (a čest nepatrným výjimkám, které potvrzují pravidlo) mi přijde krajně nepravděpodobná.
Ano, podle výzkumu ING Pojišťovny z loňského roku patří ČR mezi země s nejnižším skóre u finanční gramotnosti (jakkoliv se z jednoho výzkumu nedá moc usuzovat), ale nejsem si zcela jist, že tuto skutečnost zlepšíme svěřením se do rukou finančních poradců, kteří někdy bývají skutečně dost pochybných kvalit. Vím dokonce o případech, kdy někteří z nich dokázali lidem s příjmem, který se jen tak tak vyrovnal jejich výdajům doporučit stavební spoření, životní pojistku, apod. Pro samé splátky museli dotyční jít dokonce pro půjčku (a kam jinam než k lichváři...). Zastávám názor, že člověk by se měl o svých volných financích rozhodovat sám a případné rady brát skutečně jen jako rady a inspiraci. Je to podobné jako s opisováním na škole, kde opisující bere jistotu, že ten člověk vedle má na otázku správnou odpověď?