Leden 2012

Anonymous (Anonym) 2011

31. ledna 2012 v 12:42 Filmové recenze
Ne, není to o hackerské skupině, i když události posledních dní by tomu mohly nasvědčovat.
Režisér Roland Emmerich se asi zbláznil. Tento tvůrce německého původu mě vůbec poprvé oslovil krátce po sametové revoluci, kdy do našeho místního kina "vtrhl" film Měsíc 44. Jednalo se o jednu z prvních sci-fi, jež jsem měl tu možnost vidět na velkém plátně a já byl naprosto unešen a do konce života již ztracen v marném pocitu lásky k vědecké fantastice. Dnes, s odstupem několika let, vím, že "Moon 44" je docela bídné akční sci-fi béčko, ale tehdy pro mě skutečně znamenal jakýsi přelom. Emmericha jsem vždy chápal jako režiséra nenáročných, zábavných sci-fi snímků, které sice jsou mnohdy trochu hloupé, ale snad nikdy ne vyloženě nudné. Tak jsem tedy vnímal i jeho filmy Univerzální voják, Hvězdná brána, či Den nezávislosti.
Jenže to bylo předtím, než Emmerich zešílel.
První známkou byl snímek Patriot (asi jej znáte, Gibson a Ledger,...), který se kupodivu neodehrával kdesi ve vnějším vesmíru, ale v historii bojů o nezávislost Spojených států. Moc mě sice nenadchl (toho patriotismu a schématičnosti tam bylo na můj vkus až přehršel), ale bojové scény doslova "dýchaly" zkušenou filmařskou rukou, která se snad pokoušela vymanit z žánrové kategori "sci-fi béček", a to celkem úspěšně.
Emmerich si vše ale "napravil" filmy Den poté, 10 000 př.n.l. a 2012.
Jeho nejnovější snímek Anonym tedy působí jako pořádný Tysonův direkt přímo na oko.
Jako Žid mezi Palestinci.
Jako běloh žijící v Lakewoodu v New Jersey.
Z nedostatku lepších přirovnání raději přestanu, ale přesto vězte, že to pro mě byl dost velký šok, když jsem pod filmem viděl Emmerichovo jméno.
Tak tedy, Anonym je filmem odehrávájícím se na přelomu 16. a 17. století v několika časových rovinách, což může zprvu divákovi dělat pěkné trable v orientaci mezi postavami a v jejich motivaci. Pokud však snaživý divák (divačka) zatne zub a přes úvod filmu se prokouše, tak je odměněn velmi působivým ztvárněním světa se zajímavou kamerou a neméně působivou rekonstrukcí Londýna oněch časů. Asi není tajemstvím, že Emmerich se v příběhu drží populární konspirační teorie, kde Shakespeare není skutečným autorem svých děl, ale jen se podepisuje pod práce člověka, který z různých důvodů nemůže pod svým jménem nic takového uveřejňovat.
Emmerichovi se podle mého podařilo velmi dobře - i když možná pro někoho i dost zmateně - vykreslit svět, který se mně osobně jeví jako velmi věrohodný, slušně zakombinoval do příběhu všechny "shakespearovské" narážky a akcentoval velmi dobré dialogy, které vlastně tvoří páteř celého filmu.
Pro mě osobně je Anonym velkým filmovým překvapením.

ACTA

27. ledna 2012 v 19:22 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Česká republika ratifikovala smlouvlu ACTA (podobně jako mnoho jiných zemí). Tato smlouva pochopitelně vyvolala velké vlny odporu mezi širokou "internetovou veřejností", není se čemu divit, zcela zásadně totiž mění dosavadní status quo.....nebo ne?
Porušování "práv duševního vlastnictví" je asi nezpochybnitelné, nicméně tuto věc je podle mého názoru nutné vnímat v širší souvislosti, v současném informačním věku je možná potřeba tato práva do jisté misté míry reformovat. Nechci se rozhodně zastávat krádeží, nicméně je třeba si také uvědomit, že v digitální době je v podstatě nemožné uplatňovat principy, které zde fungovaly (a fungovaly vůbec?) před dvaceti lety. Otázkou samozřejmě také je, kolik procent ze samotné tržby na hudebních cd, filmových dvd a blue-ray, apod. skutečně jde na konto jejich tvůrcům a kolik zůstává v rukou vydavatelských společností. V době, kdy internet je rozšířen všude (v západní civilizaci) dostatečně je jasná alternativa nabízet svá alba přímo na internetu a vyřadit tak vydavatelské společnosti ze hry. Něco podobného funguje už několik let (viz http://goodnetlabels.blogspot.com/), výjimkou rovněž nejsou ani hudební skupiny, které svoji tvorbu dají na internet volně ke stažení a do kamených obchodů pak nasadí cd s nějakým bonusem, které hard-core fanoušky přiláká. Výdělek takovým skupinám zajišťují zejména koncerty (Radiohead). Něco podobného může fungovat i na poli filmů (jen koncert je pochopitelně nahrazen promítáním v biografu), horší je to pochopitelně s počítačovými softwary, ale i tam jistě lze najít nějaké vzájemně uspokojující řešení.
Smlouvu ACTA považují v podstatě za dost špatný počin, je v rozporu s mnoha důležitými listinami (Listina základních práv EU) a navíc jej osobně považuji za dost prázdné, politické body sbírající ,gesto. Je sice pravda, že z megauploadu si toho už moc nestáhnete - a patrně se tento proces nezastaví jen tam, nicméně zcela zlikvidovat všechny "warez" data na internetu je podle mého - vzhledem k neuchopitelnosti a tvárnosti onoho média - v podstatě nemožné. Smlova ACTA je tak tedy jen snahou prezentovat se před veřejností a chvástat se poražením počítačových pirátů, bojem proti nim, v reálu ale data budou po síťi proudit dál, jen pro jejich dosažení budou uživatelé používat jiné cesty. Vlk se nažere a koza zůstane celá.
Docela paradoxní je i situace ohledně společnosti OSA, která vybírá poplatky z každého média (cd, hdd), což takhle plošně založeno je kritizováno už léta (proč musím z cd, kde mám fotky z dovolené, platit jakési OSE?), ale tou paradoxní věcí je zejména to, že OSE se platí poplatky i ze zakoupení disků, které používá pro uložení dat i takový český internetový gigant jakým bezesporu je uloz.to....

Nordwand (2008)

25. ledna 2012 v 16:44 Filmové recenze
Lézt po horách je super, zažít tam sněhovou bouři už ale moc ne.

Film Nordwand je takřka povinností pro všechny fanoušky horolezeckých filmů už jen kvůli tomu, že podobně laděných - kvalitních - snímků zase tak moc není. Film je ale jistě i vhodný pro jedince, kteří jinak vášni pro vysoké hory a dobrodružství na nich zatím moc nepropadli. Je totiž vážné "nebezpečí", že po shlédnutí tohoto filmu dostanete intenzivní potřebu si o události dohledat nějaké další, podrobnější informace.
Buď jak buď, Nordwand je filmem velmi povedeným, pečlivě dávkuje drama a pro nezasvěceného člověka skýtá nemalá překvapení. Režiséru Stölzelovi se podařilo dát dohromady zajímavou látku s neméně zajímavým, dramatickým přístupem a dobrými herci.
Píše se rok 1936 a Německo by rádo dobylo doposud k horolezcům dost nevstřícný vrcholek Eiger, pokusit se o to má - mimo jiné - i dvojice německých dobroduhů. Shodou okolností se do místa činu dostává i jejich kamarádka z dětství, která pracuje pro jedny významné německé noviny. Jenže není náhodou, že Nordwandu (severní stěně Eigeru) se někdy přezdívá i Mordwand...
Přiznám se, že herce jsem až na výjimku Johanny Wokalek (např. Baader Meinhof Komplex), neznal, takže na mě působili velmi věrohodně. Dobře je tam zachyceno i jazykové pozadí, kde i negermanista pozná rozdíly mezi rakouskou, německou a švýcarskou němčinou. Některé výrazy ("lano", "lavina") se vryjí hluboko do paměti. Film je vůbec celý takový, že jej - podle mého názoru - z hlavy moc lidí jen tak nedostane. Není to totiž jen tak docela snímek o lezení po horách.

Dropbox

23. ledna 2012 v 10:56 Počítačové hrátky
Připadám si trochu jako Eratosthenés, který prý údajně objevil kulatost (i když je to taková elipsa) naší domovské planety.
Pro mnohé je Dropbox už dávno známým termínem a jistě často tuto zajímavou webovou aplikaci využívají.
O co tedy jde? Různá data jsou zrcadlena a synchronizována přes internet, takže odpadá nutnost si všude tahat flash disk s potřebnými dokumenty. Do základu uživatel dostane 2gb, což zprvu jistě stačí (pokud hlavní potřeba využití stránek spočívá ve sdílení textových dokumentů), ale za menší poplatek (nebo pozvání více lidí do služeb Dropboxu) lze kapacitu pochopitelně zvětšit. Mně zatím postačí ony 2gb. Jsem rád, že konečně mohu s klidem na různých místech své flashdisky zapomínat a zároveň nebudu nucen si klíčové dokumenty posílat "sám sobě" na mail. Dobrý - a přitom poměrně jednoduchý - nápad. Pokud je člověk "závislákem" na operačním systému windows, tak i pro něj je k dispozici podobná aplikace Windows Live Mesh.
Adresa je vcelku prostá www.dropbox.com.

Lui

18. ledna 2012 v 13:06 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Časopisů u nás vychází prakticky nepřeberné množství, snad každá oblast lidské činnosti má svůj stylový magazín. Osobně nejsem zrovna časopisecky náruživý čtenář, ale svého času jsem dost hltal Kometu, Ikarii, Nemesis, Gól, Ultramix a Dech Draka (pokud jsem jej sehnal), většina výše zmiňovaných periodik už neexistuje, což je ale pro společnost masivního nástupu digitálního věku docela pochopitelné. Jsou ale i časopisy, které jsem držel v ruce prvně teprve nedávno. Příkladem může být takový Lui Mag (nevím, zda se to nepíše náhodou dohromady). Nepatřím mezi cílovou skupinu čtenářů, ale až do nedávna jsem jej na pultech novinových stánků nikdy neviděl. Asi mnozí víte, že Lui je časopis pro gaye. Já jsem jej zaregistroval jen jednou (asi jako skoro každý, kdo se minimálně elementárně zajímá o veřejné dění) v souvislosti s koncem éry Mirka Topolánka. Pan M. k mému neskonalému štěstí však časopis získal v jedné restauraci, kde byl zdarma k rozebrání (neptal jsem se ve které) v naivním dojmu, že si přečte zajímavý rozhovor o cestování s panem Okamurou. Pan Okamura v čísle je, dokonce i mluví o cestování, ale trochu jiným způsobem než si původně pan M. myslel. Rozhodně pro pana M. není určující skutečnost kde všude v zahraničí může navštívit gay-friendly podniky. Rozumějte, pan M. není nějaký homofob, ale chvíli mu trvalo než se zorientoval co to vlastně drží v ruce. Kdyby mi to neřekl, tak bych asi také na první pohled nepoznal, že Lui je magazín primárně pro gaye. Má zajímavou typografii, kvalitní papír, hodně fotografií a relativně málo reklamy. Přiznám se, že některé články mě docela zaujaly a vědomostně obohatily. Teď už vím co to znamená, když gayové mezi sebou hovoří o tom, zda jsou active, passive nebo versatile (schválně, zkuste hádat, je to docela jednoduché). Pohledy na nahá mužské těla v reklamách na různé parfémy mě tedy zrovna nezaujaly, trochu mi to bylo i nepříjemné, ale aspoň jsem se mohl krásně "sociologicky imaginovat" do pozice žen, které se na podobné věci (tedy na polonahé divy, jež pózují pro různé korporace) asi také občas dívají nelibě (feministky z 3. vlny určitě). Žijeme v době, kdy ideálem krásy je štíhlé ženské tělo, na ty muže se nějak trochu zapomíná (zlaté časy antiky...), už jen kvůli tomu má smysl si Lui někdy otevřít.

Contagion (Nákaza) 2011

15. ledna 2012 v 11:20 Filmové recenze
Režiséra Soderbergha je asi zbytečné představovat (Che Guevara), i na snímku Nákaza je patrná jeho poctivá řemeslná práce zkušeného filmaře, který ví jak ty obrázky na stříbrném plátně rozpohybovat tak, aby se nikdo v sále (či doma u tv) nenudil.
Jméno známého režiséra možná přilákalo i tolik známých hereckých tváří, neboť v tomto filmu jich hraje tolik, že jen herecké honoráře musely činit podstatnou části finanční zátěže filmu, ale což, lidé rádi vidí své oblíbené herce a jména jako Jude Law, Kate Winslet, L. Fishbure, Marion Cottilard, či Matt Damon jistě přilákají nejednoho zvědavce do kin s mísou plnou popcornu.
Světem se rychle šíří nebezpečná choroba, kterou se můžete nakazit jen pouhým podáním ruky. Bohužel jsem záhy po několika minutách shledal, že nedělá z lidí krvelačné zombie, ale jen "pouhé" mrtvé. Nejedná se tedy o apokalyptický horor (na REC 3 si holt ještě musíme nějakou dobu počkat), ale o snímek, který se snaží tvářit o něco realističtěji. Pokud si vzpomenete na paniku při událostech okolo prasečí chřipky, SARS, apod., tak jste částečně doma. Není to ale jen samotná choroba, která šíří nebezpečí, podobně nebezpečná je i panika, nepokoje a leckdy i selhávání působení přslušných institucí (funkcionalisté by zaplesali...). Film Nákaza nám nabídne pohled do světa (který je velmi blízký našemu), který se z ničeho nic dostane do dost nepěkných problémů.
Určitou nevýhodou by mohlo být, že film sleduje až příliš mnoho postav, takže jejich osudy a motivace v některých momentech nejsou zcela uspokojivě rozpracovány, přesto vše ve filmu funguje tak jak má, takže něčeho podobného si divák v podstatě ani nevšimne, dokonce i jinak dost toporné herectví páně Matta Damona tu lze díky slušně napsané postavě překousnout :-).
P.S. Lidé, kteří nemají rádi G. Patrow by se na tento film měli určitě podívat, protože tady jí rozříznou hlavu!

Nejlepší hudební desky roku 2011

11. ledna 2012 v 8:49 Hudba z ouška do ouška
A opět, jako tradičně už po několik let, se snažím na začátku nového roku subjektivně zhodnotit hudební alba roku loňského, které z různých důvodů považuji za zajímavá, dobrá, prostě a jednoduše za nejlepší. Zvykem bylo vždy vybrat pouze tři, což se zvláště v loňském roce stalo docela náročným oříškem.
Dobrých desek totiž vyšlo opravdu požehnaně.

Tato dáma nahrála možná nejlepší album své dlouhé kariéry. Úžasná deska se skvělými texty. V hlavě mi ještě pořád zní její, "if I take my problem to the United Nations.."

Jo, Austra, taková menší senzace loňského roku, která si zahrála i v Praze. Co dodat, trochu The Knife z nich kouká možná až moc okatě, ale i tak je to vynikající poslech.

Upřímně, tahle deska mě zprvu moc nezasáhla, měl jsem tendence porovnávat s minulým albem, s nímž jsem byl nadmíru spokojen, nicméně po zhruba sedmém poslechu jsem si ji doslova zamiloval. Kytarovka šlapající jako hodinky, naplněná procítěním až po okraj.

Osudové peníze (2010)

8. ledna 2012 v 11:01 Filmové recenze
Film Osudové peníze režiséra Jiřího Krejčíka jsem shlédl včera a musím uznat, že v tomto případě veřejnoprávní peníze padly na úrodnou půdu.
Režisér Krejčík je klasikem českého (potažmo československého) filmu. Snad neexistuje český divák, který by neznal jeho snímek Vyšší princip (velkou popularitu mu získal i známý film Pension pro svobodné pány). Filmem Osudové peníze se tento rodák ještě z doby Rakouska - Uherska vrací do časů první republiky. Musím poznamenat, že tento návrat se mi jevil velmi zdařile. Na televizní film se v Osudových penězích vyskytuje relativně ještě docela slušná kamera (byť žádný zázrak to není), ale kostýmy i výběr herců bych hodnotil na výbornou, byť soudě dle různých reakcí na tento film bylo mnoho herců kritizováno za svůj "toporný" projev. Pravdou je, že zvuková stránka není bůhvíjaká. Přízvuk mnoha postav je strašně nečeský a dost to kazí celkový dojem. Velmi se mi ale líbil Jan Budař, který si zde střihl postavu, jež jsem u něho do té doby ještě neviděl - seriózního, morálního gymnaziálního profesora. Krom Budaře se ve filmu objevil i Marián Labuda mladší, který zahrál postavu Františka, jež má asi být nesympatický až politováníhodný, což se mu zřejmě podařilo, ve filmu hraje i Kateřina Winterová (což je jistě plus, neboť Katka se zase až tak moc na televizní obrazovce neobjevuje) a hlavní roli pak získala Gabriela Marcinková, kterou si jen matně pamatuji z dalšího televizního filmu Zakázaný člověk.
Příběh Osudových peněz je vlastně příběhem o utrpení. Trpí filmové postavy i divák před televizí, ne snad, že by to bylo nějak katastrofálně zpracováno, ale hlavní hrdinka Růženka je prostě trochu nešikovný smolař, který jde z jedné kalamity do druhé. Snad kvůli jejímu nevinému vzezření si k ní jistě nejeden divák najde cestu a soucítí s ní (a čert vem, že ten její "český" přízvuk někdy tahá za vlasy...). Ocenil bych, že Krejčík se ve filmu snaží děj podávat nečernobíle, tedy nelze jednoznačně ukázat na klasicky kladné a záporné charaktery, skoro každá motivace postav je leckdy sporná (byť z jejich hlediska ospravedlnitelná), což se mi moc líbilo a mám dojem, že to u českých filmů není zase tak časté.
Sluší se ještě dodat, že vznik filmu inspirovala povídka "Peníze" Krejčíkova tak oblíbeného Karla Čapka

No Hope?

3. ledna 2012 v 19:55 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Tak nám nějak jako mouchy umírají známí lidé. Nejprve to byl Magor Jirous, pak V. Havel a před několika hodinami i spisovatel Škvorecký. Málokomu se podaří ještě během svého života dostat do středoškolských učebnic literatury. Všichni tři výše jmenovaní to zvládli...
Vzpomněl jsem si v této příležitosti na jeden, možná už notoricky známý, vtip: 10 years ago we had Steve Jobs, Bob Hope and Johny Cash. Now we have no Jobs, no Hope and no Cash...
V případě Škvoreckého snad nehrozí taková šílená polarizace společnosti jako v případě nedávno zesnulého Havla.

Něco končí, něco začíná

2. ledna 2012 v 8:31 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Jen tak na vysvětlenou, nadpis jsem si půjčil od (mezi fanoušky) docela známé povídky A. Sapkowského, která kdysi vyšla v - dnes již zaniklém - časopise Ikarie (v současnosti vychází, patrně v menším nákladu, pod názvem XB 1,....ano, něco opravdu končí proto, aby něco jiného mohlo začít). Zajímavé. Žánr sci-fi tu má mezi fanoušky velmi silnou základnu (soudě dle účasti na různých "conech"), ale sci-fi časopisům se tu nikdy moc nedařilo, obvykle končily po nějaké době v temném jícnu historie (vzpomínám si zejména na Nemesis, ten časopis šel cestou dávání prostoru neznámým - většinou amatérským - českým sci-fi autorům, mezi kterými se prosadil třeba i takový Svatopluk Doseděl).
U mě osobně bylo takovou příjemnou tradicí nechat se každý rok vyfotit v matičce Praze před Branickou skálou. Nebylo to kvůli krásným teplomilným společenstvím rostlin, které se tam vyskytují (a proto je také tato skála na seznamu přírodních památek), ale byla to tradice, jež vznikla před několika lety z náhlého popudu a sama se pak nějak udržovala při životě. Letos to nějak nevyšlo. Lhal bych, kdybych se snažil tvrdit, že na foto prostě nebyl čas. Byl. Ale co, stalo se... I na tradice, které skončily, se dá nějakým způsobem navázat. Stačí si jen vzpomenout na olympijské hry. Koneckonců fůra tradic, které bereme jako bezpečnou a odvěkou součást naší kultury jsou ve skutečnosti dost mladé, například česká vánočních klasika - kapr s bramborovým salátem - je zde sotva od časů Rettigové (a v té současné podobě dokonce až od počátku 20. století), předtím by lidi něco podobného na svátky napadlo jíst asi jen stěží. Dále třeba ideál romantické lásky, který si lidé často projektují i do historických period, ve kterých v podstatě neměl vůbe co dělat. Ještě před nějakými 300 lety byla romantická láska chápána jako něco, co nastupuje po manželství, které ale bylo pochopitelně uzavřeno zejména z ekonomických důvodů (vzájemné sympatie nebyly tak důležité). Ideál romantické lásky existoval snad jen ve vysokých aristokratických kruzích.
Suma sumarum, i když nám to tak často nepřijde, svět se mění možná rychleji než stíháme pozorovat a zaznamenat.
Ale letos tu fotku určitě zvládnu....Usmívající se