Srpen 2011

Cikáni do práce?

31. srpna 2011 v 16:53 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Současné situaci na severu naší země se bezesporu věnuje hodně informačních toků, nicméně dovolil bych si upozornit na video serveru romea.cz, které naleznete na konci tohoto příspěvku. Dav tam pokřikuje větu z mého nadpisu. Jsem zvědav, kdo z nich by Roma (výraz cikán záměrně nepoužiji, ne proto, že bych jej měl za hanlivý, či snad nespisovný, ale proto, že dané etnikum dává přednost termínu Rom - nedej bože, kdyby se jednalo o Synthy - nicméně cikánskou pečeni si vždy dám rád a nikdy ji nebudu říkat jinak :-)) doopravdy zaměstnal, kdyby k tomu měl možnost.
Musím se přiznat, že z uvedených záběrů mě trochu nepříjemně mrazilo. Jak už jsem na tomto místě psal dříve, mám daleko k tomu zastávat se útočníků a agresorů (ať už mají barvu pokožky třeba fialovou), nicméně nejsme na divokém západě, aby zde "soudce Lynch" rozhodoval o tom, kdo je "v právu" a kdo nikoliv.
Dost mě také zarazil pokřik demonstrujících, jejich "Češi, Češi", či zvolání "Čechy Čechům". Například má přítelkyně je z Moravy. Jak k tomu přijde? O Slezsku nemluvě. Žil jsem dosud v přesvědčení, že příslušnost k zemi se u nás určuje ne na základě národnostního principu, ale na principu občanském. Asi jsem se zmýlil, dost přesně to dokresluje několik komentářů na youtube.com, kde např. uživatel Dogydog919 si dosud není vědom toho, že tato země není jen "naše", ale i "jejich". Docela by mě zajímalo jak by se tvářil, kdyby se tu teď vynořili potomci Bójů (vím, je to hloupost) a začali si toto území nárokovat.
A propos, jak si mohou být všichni ti praví Češi tam tak jistí, že kdesi hluboko v sobě nemají trochu romské krve?
Možná bych se k daných událostem neměl vyjadřovat, v té oblasti nežiji, mé zkušenosti jsou tedy značně povrchní, ale nedá mi to... Mezi lidmi u nás obecně je znát velký tlak, snad frustrace z polistopadového vývoje, ze zkorumpovanosti politiků, šílených státních zakázek, papalášství, apod. Nechci dělat z Romů svatoušky, jsem si vědom vysoké míry kriminality tohoto etnika, nicméně nikdy a za žádných okolností nesmíme uplatňovat princip kolektivní viny. Soudí snad nás, kolektivně (ať už to "my" jsme kdokoliv) za zločiny totalitního režimu padesátých let?
(P.S. video mi z technických důvodů vložit nešlo, takže sem dávám pouze odkaz).

Bouře na severu

28. srpna 2011 v 9:27 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Léto často bývá nazýváno "okurkovou sezónou", o tom dnešním to můžeme tvrdit asi jen stěží. Stačí si vzpomenout na spor na trase Bátora - Kalousek, válku v Lybii, hrozící finanční krizi, či teď - nejnověji - na nepokoje v Rumburku a okolí.
Samozřejmě, soužití Romů a Čechů (i když k romské národnosti se hlásí de facto jen asi 2% obyvatel, takže všichni Romové asi Romové ve skutečnosti nejsou a i kdyby, jedná se "jen" o národnost, nikoliv o občanství) bylo jen málokdy bez problémů. Vzájemná napadání a osočování z rasové předpojatosti jsou a byly vodou na mlýn mnoha zpravodajství, už to tak nějak bohužel patří ke koloritu současných událostí, nicméně v posledních několika dnech po sérii poměrně brutálních útoků nabraly zcela jiného rozměru. O Romech se často hovoří v souvislosti s poukazem na jejich nepřizpůsobivost vůči majoritní společnosti a sklony ke kriminalitě, jež prý zajišťuje jejich obživu. Nemíním tu nijak obhajovat útočníky z "mačetového masakru", trest jim bezesporu patří (a pokud byl rasově motivovaný, tak jsem pro co nejpřísnější potrestání), nicméně jsem zastáncem názoru, že komplikované věci by se měly vnímat ze širší perspektivy. Stoupající počet Romů v oblasti Rubmurka a okolí není náhodný, často se jedná o lidi (ano, i Romové jsou lidé, navzdory tomu, že jeden z našich nejčtenějších deníků má titulek, "Lidé protestovali proti Romům", jen tak pro poznámku, jedná se o idnes.), kteří původně bydleli ve středních Čechách. Ve svých povinnostech platit nájem a podobné poplatky však nebyli zrovna vzorní, z čehož pochopitelně byli zoufalí majitelé nemovitostí, těm "vytrhli trn z paty" skupiny patrně severočeských podnikatelů, kteří nemovitosti odkoupili i se závazky vůči "nepřizpůsobivým", které následně sestěhovali do severních Čech. Netřeba snad říkat, že oni podnikatelé za uvolněné nemovitosti ve středních Čechách zinkasovali slušné peníze a navíc i státní příspěvky na sociální bydlení.
Jistě, ono je to v podstatě legální, že.... Jen mě trochu překvapilo, že výše uvedené skutečnosti naše média prezentují buď zcela okrajově (zpravodajský server čtk) nebo ji zcela vůbec vynechávají. Lepší je živit vzájemné nepokoje, ono to aspoň zvýší náklad novin.

Dáša na "hrad"!

27. srpna 2011 v 10:17 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
...ale ne na ten, z něhož se vládne našim luhům a hájům (jako nejzávažnější překážka mi přijde to, že Damkové ještě nebylo 40), ale na ten z praktického hlediska možná i lukrativnější a "silovější", na post šéfa (šéfky?) českého fotbalu.
Asi i lidem, kteří se o českou kopanou moc nezajímají, je dostatečně známa korupce, jež se bohužel v tomto bohulibém sportu rozmáhá velkou měrou. Podivné kšefty a zvláštní zákulisní hry jsou faktory, které bohužel dobré jméno sportu moc nepodporují. Český fotbal prostě potřebuje jistou rehabilitaci a - jak se říká - když "ryba smrdí od hlavy" je asi potřeba začít právě od té hlavy. Domnívám se, že volba Damkové za předsedkyni FAČR by byla z tohoto hlediska kladným krokem. Pryč je sice doba, kdy veřejnost doufala a věrila ve spasitele typu Ivana Haška, který svůj mandát nedotáhl do zdárného konce a zmizel kdesi daleko, ale důvěryhodný vedoucí v čele svazu je podle mě skutečně potřeba.
Proč tedy preferovat Damkovou na úkor jejích soupeřů Pelty a Vinše (?)?
1) Damková je žena, nechci pozitivně diskriminovat, ale svůj zvuk to v Evropě, kde se jinde ženy v čele svazů nenacházejí, mít bezesporu bude. Mohlo by to probudit i zájem o fotbal mezi skupinami, jež doposud měly k tomuto odvětví ambivalentní vztah.
2) S Damkovou není dosud spojen žádný skandál (což pochoitelně nemusí znamenat, že je čistá jako lilie), pokud za něj nepovažujeme vztah s panem Berbrem, nicméně v porovnání s Peltou (a jeho výrokem z odposlechů, že "celé jaro bylo cinklý" a koneckonců i z časů je manažerského pobytu v jednom nejmenovaném klubu na Letné kolují zajímavé povídačky) je snad rozdíl patrný.
3) Můj subjektivní dojem, je, že Damková lépe zvládá mediální komunikaci.
Pochopitelně, mohou se objevit i názory, že právě Pelta - který dokáže sehnat vždy na vše peníze - by byl pro náši situaci v kopané velmi vhodný, nicméně já se nedomnívám, že zrovna tato schopnost je vhodná pro tak prestižní post, jakým je předsednictví FAČR. Něco takového si může dovolit šéf ligového klubu, kdy některé hráče pořizuje na úvěr, zapojuje své politické lobby, apod., ale já osobně mám pořád jakousi naivní představu, že pro národní tým, či českomoravský svaz by to bylo trochu nedůstojné. Aby pak nebyl celý svaz také úspěšně "cinklý".

Nebohá paní pomsta (2005)

23. srpna 2011 v 11:56 Filmové recenze
Pomsta, slovo, které ještě po vyřčení zůstává dlouho na jazyku.
Film Nebohá paní pomsta (Chinjeolhan Geum-ja ssi) je korejský snímek, který de facto završuje "pomstichtivou trilogii" režiséra Chan-Wook Parka (patří tam mimo jiné i slavný Oldboy). Hlavní postavou je zde žena Geum-ja, která je v úvodu filmu propuštěna z vězení za vraždu šestiletého chlapce. Po několika retrospektivním záběrech, kdy jsou představeny její spoluvězenkyně a pozadí celého příběhu se už divák může koncentrovat na hlavní linii - a tou je pochopitelně pomsta. Pomsta člověku, který to celé zavinil. Jenže, přináší pomsta skutečný klid na duši a je morálně ospravedlnitelná?
Pokud Vám předchozí řádky snad připomněly Tarantinova Kill Billa, tak to je částečně i pravda, nicméně ta část je velmi malá, neboť oba filmy spolu krom zápletky nemají nic společného. Celkem nerad označuji filmy nějakými nacionálními stereotypy, nicméně zde označení "asijský" skutečně sedí. Režisér Chan-Wook Park se neštítí pohledu na useknutý prst, drsné sexuální scény a zároveň dokáže do svého snímku dostat - a to velmi věrohodně - velmi citlivé záběry matky a dcery. Nebohá paní pomsta je film poněkud "objemný", není jen o jednom tématu (byť by se to možná tak mohlo i zdát), ale o mnoha lidských osudech, které jako leitmotiv provází touha po pomstě hlavní představitelky, kterou velmi dobře v mnoha hereckých polohách zahrála Yeon-ae Lee. Vynikají je i užití barev (např. interiér pokoje hlavní hrdinky) a smyčcová hudba. Jediným negativním zákoutím pro diváka by snad mohl být místy trochu zmateně vyprávění děje, nicméně i na to si člověk po několika minutách zvykne.


Třebíč

21. srpna 2011 v 15:16 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Třebíč je město, po jehož návštěvě jsem toužil již nějaký ten pátek. Jsem rád, že se mi konečně splnila, ba co více, dokonce i přímo nádherně vyšlo počasí, takže o zajímavé zážitky (a snímky) rozhodně není nouze.
Historie je v Třebíči skoro na každém kroku, počátky města sahají až k roku 1101, kdy byl v místech dnešního zámku založen benediktinský klášter. Takové místo jako je toto město je však nejlépe prozkoumávat několik dní, takže je jistě záhodno si také vybrat nějaké to ubytování. Výběr byl celkem jednoduchý, už od času, kdy jsem restauraci U Dubu zahlédl v pořadu toho plešatého kuchaře, který je rád oslovován "šéfem", jsem toužil se v ta místa podívat. Součástí restaurace (i když v současnosti bych toto označení raději měl psát s uvozovkami) je totiž i hostel travellers.
Vypadá hezky, že? Cena je v pořádku, pokoje krásné, rustikálně zařízené, toaleta čistá, snídaně super, jen ta wi-fi tam díky extra tlustým zdem trochu haprovala. Není se ostatně čemu divit, dům má své počátky v 16. století a stojí na samém prahu bývalé židovské čtvrti.
Zajímavostí v hostelu, kterou jistojistě nelze opominout je vlastní pekárna chleba, servírují jej s domácí paštičkou a prý je to náramné pošušňáníčko, ale potvrdit to nemohu, neboť jsem si tam dal jen kulajdu a zelňačku (obě vynikající), nicméně společně s paštičkou a chlebem a nějakým tím naloženým hermelínem to jsou jediné pokrmy, které si můžete v "restauraci U Dubu" dát...., tak proto ta poznámka stran uvozovek.
Ale zpátky k historii!
V tamním muzeu (kde jsou mimochodem moc příjemní lidé) židovské kutlury (či jak se ta instituce jmenuje) jsme si krom pochutnávání na macesech (krev pannem tam bohužel prý nebyla) dali i prohlídku jedné ze dvou třebíčských synagog. V patře, kde bylo ,jak asi víte, místo pro ženy, je uložen velmi zajímavý model čtvrti zobrazují oblast "v židech" asi někdy z poloviny 19. století. Jednalo se o celkem rozlehlé území, v čase největšího rozkvětu (tedy před rokem 1848) tam sídlilo zhruba na 3000 židů s vlastním lékařským zařízením, obchody, školou, rabinátem, apod. Zcela vzadu je pak dům s názvem "šlachta", kde sídlil muž, který svojí profesí byl hodně podobný našemu klasickému řezníkovi. Samozřejmě, maso musí být košer!
Fascinující místo. Pochopitelně, takový velký počet osob vyžaduje i nějaký ten hřbitov. Židovský hřbitov v Třebíči se řadí mezi nejrozsáhlejší památky tohoto druhu na světě.

Není proto divu, že židovské město bylo roku 2003 zapsáno na listinu UNESCO, ovšem není to jediná třebíčská památka takového významu, neboť na této listině je i bazilika Sv. Prokopa.


Velmí zajímavá stavba, která dříve dokonce sloužila i jako pivovar (památky na tuto trapnou epizodu jsou dodnes patrné), dovnitř se smí pouze s průvodcem, ale i tak bez fotoaparátu. Bazilika byla vybudována někdy v roce 1240, má tři lodě a kouzelnou kryptu.
Všeliké putování tolika pro únavu dobré jest... V prostorách bývalého kláštera, v krásném, chladivém stínu se tak dobře posedává, že má člověk potom i dost sil na noční putování bývalou židovskou čtvrtí, která má právě zejména v noci neopakovatelnou atmosféru.
Z této fotografie na nás sice nedýchá ta klasická "těsnost" tamních uliček, ale zato máme možnost pokochat se pohledem na druhou třebíčskou synagogu, která je ale dnes využívána jako kostel jedné protestantské církve. Naproti budově se pak nacházel rabinát.
Člověk by však neměl zapomenout ani na různé kuriozity, např. zde se můžete podívat na předmět, který jsem překřtil na "šmoulí hydrant".
Může za to pochopitelně obrovská mediální masáž na nové "malé odéesáčky" - jak je překřtila (tuším) Mirka Spáčilová, dávali je i v tamním (po technické stránce prvotřídně vybaveném) biografu, ale odolal jsem (a místo toho vyrazil na novou planetu opic a další zpracování Jany Eyrové).
Za zmínku v Třebíči stojí pochopitelně i obrovité Karlovo náměstí, vež s vyhlídkou, či pozoruhodné množství knihkupectví. Článek však není nafukovací a obávám se, že i tento výčet mohl leckoho trochu nudit. Pokud jste dočetli až sem bez zívnutí, tak jsem ale spokojen :-).

O2 fest Panenský Týnec

14. srpna 2011 v 16:58 Liborova umělecká fotogalerie :-)
Několik drobných fotografických postřehů...
Aneb Jim je stále mezi námi..
Tamní figurky stolních fotbalistů měly skutečně zajímavé dresy..
Vanda z Cartonnage se svými klávesami a la Michal David :-)

Za co může sexualita.

10. srpna 2011 v 14:00 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Ministerskému úředníkovi Bátorovi se povedl velmi pozoruhodný výrok, který je jistě hodno zaznamenat. Podle něj totiž sexualita podmiňuje politickou orientaci lidí (homosexuálové jsou samozřejmě liberálové, konzervativci pak pochopitelně heterosexuální). Velmi zajímavé, prý na to ani nepotřebuje žádný výzkum, hm..., takový Žaluda z ČD, to je levičák par excellence!
Zajímalo by mě, zda také preferovaná sexuální poloha může mít vliv na politické preference, např. lidé provozující misionářskou klasiku jsou - dejme tomu - lidovci, páry souložící "na pejsky" by zase mohly preferovat zelené a ženy s velmi komplikovaným vaginálním orgasmem...to asi budou VV.

Konec éry dluhokracie?

9. srpna 2011 v 8:00 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Otřepaná fráze, která tvrdí, že, "svět se mění a my s ním", je podle mě pravdivá. Snížení ratingu USA, který provedla agentura Standard and Poor´s, se ukázalo jako tah, jenž možná měl přijít už dávno. Není žádným tajemstvím, že veřejný dluh této zaoceánské velmoci dávno přesáhl polovinu jejich HDP (pomineme-li fakt, že právě tento makroekonomický ukazatel tam - narozdíl třeba od čistého ekonomického bohatství - není právě nejvyužívanější) a problémy třeba takové Kalifornie, či města Detroitu (vzpomínám si, že byty se tam v některých částech města prodávaly za 8 (sic!) dolarů) už dávno nabobtnaly do dost nebezpečných rozměrů. Situaci nepomohl ani projev B. Obamy, kterému podle mého názoru chybělo trochu zdravé kritiky. Agentury prý mohou snižovat jaký chtějí rating, ale USA bude vždy zemí top AAA... Co k tomu dodat, snad jen to, že index tamních akcií klesá dál.
Paradoxně se mi ale jeví situace, kdy na dluhové krizi patrně více prodělají země, které se americkému dluhu ani nepřibližují. Mám tím na mysli třeba Čínu (tuším, že tam je výše dluhu ccca 18% hdp), která je však ekonomickou pupeční šňůrou svázána právě i s USA (a samozřejmě i jinými "západními" zeměmi), neboť jen málokdo jiný může mít více v zájmu to, aby "západní státy" bohatly a hospodářsky sílily, neboť jen tak dojdou čínské výrobky náležitému odbytu. Nejde ale samozřejmě jen o USA - byť ten příklad je tam velmi markantní - ale i mnoho zemí eurozóny už delší dobu tiše přešlapuje na hranici bankrotu, vše je tak zamotané jako pověstný gordický uzel (jen ten Alexander tu nikde není), s každým dalším otálením (viz USA a jejich kompromisní řešení) se snižuje důvěryhodnost v dluhopisy daných států, což tedy vede i k logicky menší poptávce po nich, a to může spirálovitě vést k dalšímu propadu.
Další vývoj je pochopitelně velice těžké odhadnout, ale určitě se nejednomu člověku nabízí nepříjemná otázka, "Stojíme na pokraji konce jedné éry?"
Že je to nemyslitelné? To se domníval třeba i takový sv. Augustýn (mimochodem, patron pivovarníků), když už barbaři (konkrétně Vandalové) byli doslova "ante portas", že Řím nemůže nikdy padnout, že jeho říše bude věčná.... Nepřipomíná to něco?

Laine - Sånt é livet (2007)

8. srpna 2011 v 14:15 Hudba z ouška do ouška
Asi každý má jakousi svojí pomyslnou skříňku oblíbených hudebních alb. Já pochopitelně nejsem výjimkou. Poslouchat stále nové a nové věci a sledovat trendy je sice velmi zajímavé, nicméně čas od času si oprášit i starší alba (i když slovo "starší" tu není zrovna na místě) není tak zcela od věci. Desku Sånt é livet jsem slyšel poprvé krátce poté co vyšla a hned na první poslech se mi velmi zalíbila (z mnoha důvodů, které rozeberu dále), když jsem si ji však chtěl nedávno pustit, tak jsem bohužel zjistil, že dané cd je notně poškrábáno a nahrávka nepříjemně přeskakuje, což ji bohužel činí silně neposlouchatelnou. Škoda, nicméně ve 21. století není problém takřka jakoukoliv hudební desku sehnat během několika minut, takže jsem si tento kousek od této švédsko - rakouské skupiny přece jen pustil.
Laine spadají do kategorie nu-jazzu, trip-hopu, jedná se o tzv. "easylistening", u které se skvěle relaxuje. Většinou bývá příjemným zvykem, že severské skupiny jsou velmi dobře vokálově vybaveny, Laine tuto tradici rozhodně nijak nenarušuje,...naopak. Album se poslouchá velmi dobře, snad to bude díky příjemně nostalgicky letní atmosféře, či velice pestrému zvuku, se kterým si tvůrci skutečně velmi vyhráli, na desce je vždy slyšet velmi rozmanitá škála zvuků, zpěvem počínaje a takřka všudypřítomným ševelením, cinkáním a mírným praskáním konče, rozhodně se nejedná o minimalistický projekt.
U nás se svého času album prodávalo za cca 500kč, což je docela velká cena.
P. S. Mimochodem, zajímavý obal, ne?

Špatný součet

5. srpna 2011 v 19:23 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Internetové stránky na blog.cz mají k dokonalosti (podobně jako koneckonců skoro vše lidské) daleko. Naposledy mě trochu pozlobily tím, že po vložení komentáře vyhrkly jakousi načervenalou hlášku s oznámením o špatně provedeném součtu.
Chyba se dá poměrně jednoduše odstranit smazáním webové historie a cookies v prohlížeči, ale...člověka to jen tak hned nenapadne.

Zaříkávání

2. srpna 2011 v 14:20 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Pročítám si v těchto dnech poměrně obsáhlou monografii mého kraje, která byla vydána v roce 1928. Je tedy už poněkud "vousatá". Krom krásného jazyka a roztomilých slovních obratů tu však lze nalézt i mnoho velmi zajímavých a pozoruhodných informací. Dost mě zaujala kapitola s názvem "Léčení a zaříkávání", ve které si autor pochvaluje současný (respektive tehdejší) stav zdravotnictví a porovnává jej s dobou ne zrovna dávno minulou, tedy s dobou různých léčitelů, babek kořenářek, apod. Popisuje tam i několik případu jak se různé neduhy léčily. Některé znímím. Tak například takový lišej se léčil tím, že se potíral vodou ze zapocených oken a při tom se muselo říkat: "Lišej, lišej divokej, nedělej se širokej, židi v pátek maso jedí, ať si tebe také snědí." Docela půvabně působí i takový boj proti bradavicím, to se musela sláma rozpůlit a dát se křížem přes sebe, vzal se křížek, třikrát se překládal přes bradavici a říkalo se u toho, "Zvoní hrana, nevím komu, bradavice, slez mi dolů!". Paráda.
O něco větší úspěch snad mohlo slavit "léčení" škytavky, kdy nebohý takto postižený člověk musel třikrát po sobě rychle zopakovat, "Běžela škytka okolo moře, potkala Řehoře, Řehoř se vrátil, škytku zadávil." Toto mohlo snad i fungovat, pokud jste správně artikulovali a dýchali, tak se snad stahy bránice mohly uvolnit (jen hádám).
Můžeme si říci, že dnes se v ČR už nikde asi podle těchto "směrnic" neřídí a neléčí, nicméně my sami si občas vytváříme určitá vlastní "zaříkávání", stačí se podívat na "serizoně" se tvářící horoskopy, věštění z kávové sedliny, či podobné praktiky. Asi ten svět magična a zaříkávání je příliš krásný a vábivý, než aby se jej šlo jen tak vzdát.
A teď mě omluvte, jdu hledat mandragoru.....

Austra - Feel It Break (2011)

1. srpna 2011 v 9:13 Hudba z ouška do ouška
Jsou hudební desky, které se člověku zaryjí do šedé kůry mozkové hned na první poslech. Album Feel It Break, které je debutem již nějaký čas fungující kanadské formace Austra, mezi ně určitě patří.
Deska vyšla v květnu a já si troufám tvrdit, že určitě během tohoto a následujícího roku posbírá nějaká ocenění. Základem úspěchu alba je kombinace skvělé elektronické hudby na pozadí, která vytváří zasněně mrazivou atmosféru, a skvělého hlasu zpěvačky Katie Stelmanis (operní zpěvačka původem z Lotyšska). Žánrově snad na Austru můžeme přihodit nálepku se slovy "indietronica", někdy se uvádí i dost zvláštní označení "goth-pop". Asi nejvíce mi deska Feel It Break připomíná debutové album Bat Fro Lashes.
Nezbývá než se těšit na září na jejich pražské vystoupení a porovnat si studiový zvuk s tím koncertním. Možná uvidíme nastupující hvězdu indietronické scény.