Únor 2011

Půjčky

27. února 2011 v 13:30 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
To, že nezaměstnanost v ČR roste je nepopiratelný fakt, v mnoha regionech je v současnosti i rekordní (pokud se toto pojetí vzáhne na období 4 let zpátky). V této souvislosti mě zarazil článěk jedněch regionálních novin, kde se pod zprávou oznamující zvýšení nezaměstnanosti a obtíže s tím spojené vyskytla reklama na Provident.
Náhoda?
Možná ano, ale stejně...
Jsou situace, kdy se půjčce asi vyhnete jen těžko, nicméně člověk by si měl vždy dopředu trochu prokalkulovat, zda je schopen vůbec půjčku do budoucna vracet a také hlavně to, od koho si ji vezme.
Velmi lákavý může být výše zmíněný Provident (a podobné organizace). Nechtějí po Vás totiž takřka nic, půjčí hned, dá se dokonce půjčku vyřídit online. Vše vypadá hezky, příjemně, energicky a z lidí v reklamě přímo sálá touha pomoci Vám ve Vašem momentálním stavu finanční neschopnosti. Navíc mají registrovánu tu krásnou webovou adresu rozumnapujcka.cz.
Hotoví filantropové.
Co na tom, že někdy se úroky mohou vyšplhat až na 80% celkové půjčky...

Lowb - Leap and the Net Will Appear (2011)

26. února 2011 v 11:35 Hudba z ouška do ouška


Andy Barlow - stojící za projektem Lowb - není na hudebním poli žádným nováčkem. Skupina Lamb v polovině devadesátých let patřila mezi stálice elektronické britské scény. Hity jako byly např. Gabriel, či Górecki, zná i leckterý člověk, který se jinak o hudbu ani moc do hloubky nezajímá. Po rozpadu vztahu s Lou Rhodes (druhá část Lamb) skupina ještě nějaký čas existovala (koneckonců, když to zvládli i takoví Moloko... :-)), ale poslední album z roku 2003 už asi nadobro zůstane skutečně albem posledním. Andy ovšem nelenil, s chutí se pod názvem LOWB pustil do opětovného skládání hudby a musím uznat že dílo se mu podařilo náramně.
Na úvod roku 2011 vyšlo hned několik velmi pozoruhodných hudebních desek. Jedná se o dlouho očekávané Radiohead a třeba i o takovou osobnost, jakou bezesporu je PJ Harvey, nicméně z toho, co jsem měl letos možnost doposud slyšet se mi nejvíc zálíbilo právě album od Lowb. Jedná se o příjemnou kombinaci downtempového beatu, trip-hopově znějících ženských vokálů s atmosféru dotvářejícím ambientním zvukem strun, či čehokoliv jiného. Moc krásná deska.

Transmission

23. února 2011 v 21:58 Hudba z ouška do ouška
Nemohu si pomoci, ale toto video mě hodně rozesmálo. Pro fanoušky Joy Division naprostá povinnost!!! :-)
N

Dosluhující věci

21. února 2011 v 8:29 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Člověk by si neměl vytvářet nějaké silné pouto k věcem. Říká se, že to jsou jen nástroje, zařízení, které nám mají usnadňovat život. Nic víc. Někdy je to ale těžké. Já jsem byl vždy zvyklý k věcem, jež mě obklopovaly, mít nějaké citové pouto. Je to asi sentiment, který mi často zabraňuje hodit to vše do odpadkového koše. Mám tak igelitové tašky plné starých komiksů čtyřlístků (které asi nikdy už číst nebudu..), pod postelí se mi ještě donedávna nacházel "motherboard" jednoho dnes již možná muzejního počítačového kousku a ve skříňce je stále na čestném místě bílé triko s obrázky hrdinů filmu Velká sýrová loupež (do trika bych se nenasoukal ani náhodou)...
Hlavně v elektrotechnice jsou ty změny na mě moc rychlé. Koupíte si například mobilní telefon, ale jeho životnost je tak 2, max. 3 roky a musíte spěchat pro nový. Chcete ho opravit? :-) Jen se Vám vysmějí, to už se přece dávno nedělá.
Nedávno se rodičům porouchala televize, která víceméně dobře sloužila minimálně 11 let. Byl to přístroj, který jsem znal skoro jako "své boty". Tu stačilo milou bedničku pohladit, tu do ní mírně praštit a veselé obrázky blikaly dál. Nikomu se nechtělo kupovat si televizi novou, proč? Bohužel jsme (a nejenom my) k této situaci nepřímo nuceni (a nemám teď na mysli televizor, bez kterého bych se já osobně celkem i obešel), protože věci se dnes už nevyrábí proto, aby sloužily dobře a dlouho, ale proto, aby sloužily a rychle dosloužily a přiměly zákazníka k nákupu něčeho nového. Jak jsem zjistil (a zaspal jsem na tomto poli asi nějakou tu dobu), tak v televizorech je dnes běžné mít usb vstup, zabudovaný set to box, i možnost přehrávání rozličných audio i video kodeků. Jo, to vše je moc fajn, ale stejně...
Strategie "kup si, spotřebuj a zahoď" je strašně neperspektivní, jen si pomyslete, kolik tím vytváříme odpadků a k jakému - mnohdy nesmyslnému - plýtvání zdroji tak dochází. Vím, že jsem neobjevil žádnou "améériku", ale trochu mi to vadí a určitě v tom nejsem sám.
Trochu se mi rozlepují boty, zalepil jsem je, ale moc to nepomohlo. Nevím o žádném obuvníkovi, dělá se ta práce ještě? Snad ano, pokud víte, tak napište do komentářů, ty boty se mi líbí, dost toho se mnou po světě naběhaly...
Ach jo, asi se ze mě stává sentimentální člověk.

Holubičí povaha...a podobně

20. února 2011 v 13:09 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Leckteré národy si rády k sobě připisují různorodé přívlastky. Hovoří se tak o národech udatných, velkých, ba dokonce i o věčných. My jsme - jako obykle - o něco skromnější a spokojíme se s označením "holubičího národa".
Ale kdeže...
"Potom Čechové, vpadnuvše do oné země, beze všeho odporu ji pustošili, hrady rozbořili, vesnice spálili a mnoho kořisti pobrali..."
Kosmas - Kronika Česká, 1. kniha. Svoboda 1972. Str. 31
Představa pokojného Čecha švejkovského typu sedícího za oknem své jizby se sklenkou dobře vychlazené "plzničky" dostává povážlivé trhliny.
Nebo třeba, "co Čech to muzikant". Ano, v časech J. J. Ryby byla dovednost v ovládání hudebních nástrojů v rámci tehdejší Evropy na poměrně dobré úrovni, ale nebyli často těmi poskytovateli hudebního vzdělání tehdejší "českých knih hubitelé lítí..."? 
Národní přívlastky jsou v podstatě takové "nálepky", které kdesi kdysi vznikly, ale o současném stavu nemusí zrovna nic určitého vypovídat. Podobně je to samozřejmě i s politickými nálepkami levice a pravice. Po pravé straně parlamentu kdysi dávno ve Francii sedávali zástupci aristokracie a na levé straně pak jejich oponenti hající zájmy jiných vrstev. Rozmístění jejich sedaček dalo vzniknout snad největším "nálepkám", které znám.  Ano, je to přehledné, uspořádané a každý snad ví, že když je někdo levičák/pravičák (podle vlastního uvážení si nehodicí termín škrtněte), tak se jedná o osobu z principu zlou, patrně pojídající lidské maso a pijící krev (taktéž lidskou). No jo, jenže co třeba s takovým liberalismem? Pryč se starými pořádky! Vzhůru k lepším zítřkům klidně přes mrtvoly! 
Kam pak s takovým učením?
A pro příklady netřeba chodit daleko, stačí se podívat na diskuse o změně sazby současného DPH. Nastává paradoxní situace, pravicová koalice podporuje zvýšení daní a jejich levicoví oponenti jsou proti. Pokud by se někdo orientoval výhradně podle "nálepek", tak by byl asi docela zmaten.
Je dost špatné si nějakou osobu, či skupinu osob, nějakým způsobem označit nálepkou a dále už nediskutovat, nepátrat a chovat se k ní podle toho, jak si "zaslouží".

Největší z Čechů (2010)

16. února 2011 v 15:59 Filmové recenze
ffsafNová komedie Roberta Sedláčka (Muži v říji) nás přivádí do života filmových tvůrců, kde se jistě pan Sedláček cítí jako ryba ve vodě.
"Ty čteš Katolický týdeník?"
"Jo, jsou to jediné noviny ze kterých nemám depresi."
Režisér (Plesl) neprožívá se svoji Producentkou (Babčáková) zrovna nejšťastnější roky. Všechny jejich projekty jsou Radou (kde zasedá před plakáty nedávných českých filmů i taková persona jako Hřebejk :-)) slušně, leč rezolutně odmítnuty. Zbývá jediná nabídka, natočit dokument pro jeden lokální pivovar o tamních rekordmanech v kuriozitách (ano, jedná se o pojídání párků, sbírání čtyřlístků a jiné roztomilé výstřednosti).
Scéna v lese...
"Co tu děláte?" - směrem k dětem
"My si tu hrajeme na indiány"
"Ale já tady seru!!!!"
Abych byl upřímný, tak musím přiznat, že takřka po celý film jsem se vydržel v kině smát. Humor snímku Největší z Čechů se totiž skvěle trefil do mého vkusu, je cynický a na scéně se odehrává jen tak "jakoby mimochodem". V podstatě se ani nejedná o žádné vtipy a gagy v klasickém slova smyslu, ale o cosi "realisticky ironického", ne zcela nepodobné britskému stylu zábavy. Když si tomu přičteme i to, že ve filmu hrají mnozí moji oblíbení herci, krom Babčákové a Plesla je vynikající postava Marka Taclíka, coby nacionalisticky smýšlejícího pivního potápěče, skvělý je i Igor Chmela, jehož role šíleného stavitele ze slámy Vás svým zaujetím pro jemné nuance svého díla bezesporu pobaví, tak mě to dovede ke tvrzení, že za poslední roky se podle mého názoru jedná o nejpodařenější komedii z našich luhů a hájů.
"Vidíš tamty stromy? Na kterém z nich bys chtěl viset...?"

Špekáčky

12. února 2011 v 20:32 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Už jsem toho jedl hodně. Pokrmy chutné, pokrmy chutné méně, dokonce i pokrmy vyloženě nechutné, např. červy (ano, byla to sázka z mladické nerozvážnosti, křupaly jako písek, potvůrky jedny....), nicméně máloco se vyrovná chuti čerstvě opečeného buřtíku nad ohněn v přírodě po náležitém výstupu na vytyčený vrcholek kopce.
Ať žije nezdravá strava na zdravém vzduchu :-).

Hooverphonic - The Night Before (2010)

11. února 2011 v 20:55 Hudba z ouška do ouška
Hooverphonic, belgická skupina, která vždy tak trochu balancovala na hraně popu a trip-hopu, pro někoho i na hraně dobrého vkusu. Jak dopadla jejich nová deska po odchodu zpěvačky Geike?
hoover
Pro mě osobně deska se zajímavým názvem "The Night Before" dopadla lépe než poslední album (The President of the LSD Golf Club), nicméně na desku Blue Wonder Power Milk (kterou považuji za absolutní špičku svého žánru) nové album nemá. Hooverphonic jsou pořád tou starou kapelou, která má příjemné vokály, westernově znějící kytaru a melancholickou náladu, nicméně větší posun k popovému formátu skladeb tu je celkem dost znát. Skladbám jako "Eden", či "Dictionary" se z nové desky nejvíce přibližuje asi "George´s Café", prostě a jednoduše, dnes si moc nedokážu představit společné turné Hooverphonic třeba s takovými Massive Attack, což ovšem nemusí znamenat, že by tato deska byla špatná.
Naopak, poslouchala se mi velmi dobře a když už člověk přistoupí na skutečnost, že časy raných alb Hooverphonic jsou prostě a jednoduše minulostí a současná zvuková podoba není úlitbou hudebnímu průmyslu, ale jakýmsi vývojem, tak"The Night Before" určitě může Váš sluch obohatit příjemnými melodiemi, které dají jednoduše zapomenout starostech všedních dní. Fanoušci skupiny navíc mohou porovnávat výkon současné zpěvačky Noémie Wolfs s Geike Arnaert, či ti skutečně věrní i s Liesje Sadonius (která se podílela na první desce "A New Stereophonic Sound Spectacular", kde jste mohli najít úžasnou písničku 2Wicky, do které se svého času zamiloval i takový machr, jakým bezesporu je Bernardo Bertolucci a....., to už by bylo trochu mimo téma :-)).

Socka

10. února 2011 v 9:37 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
"Od prvního máje devadesátého roku se všichni tak zhruba znali. Tenkrát jich vyrukovalo nemálo a přes noc se stalo z přezdívky socan slovo, na které mnozí byli tak hrdi, že neváhali se jím sami označit."
Marie Majerová. Siréna. Československý spisovatel 1965. Str. 206.

Slova nabývají jiného významu, domnívám se, že dnes by se za socana s hrdostí málokdo z mládeže označil. Když dnes někdo tento výraz používá, tak podle mého názoru činí většinou v pejorativním duchu. Hromadné dopravě se přezdívá hanlivě "socka" a stejným oslovením někteří častují i ty, jež si nejsou schopni (ochotni?) obstarat slušivé, módní oblečení a další potřebné doplňky k dotvoření "cool fashion look".
A což teprve ti nebozí lidé, kteří bydlí v městečku Socka ve Slovinsku (nachází se blízko města Nova Cerkev)? :-)

Pověsti

7. února 2011 v 11:31 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Včera jsem navštívil výstavu v Národním muzeu s názvem Staré pověsti české. Tato výstava je poměrně zajímavé zpracována, je interaktivní, barvitá a velmi působivá. S prastarými českými pověstmi zpracovanými Jiráskem člověk v podstatě vyrůstá od malička, takže jejich příběhy jsou mu pochopitelně notoricky známy, což znamená, že Vás jen těžko mohou něčím překvapit. Na výstavě se mi nejvíce líbilo to, že Vám na tyto příběhy dá nový pohled (místy ironizující) a Vy tak můžete znovu ocenit krásu těch příběhů navzdory tomu, že velice dobře víte, že s největší pravděpodobností se nikdy nestaly. U pověstí na tom ale zase až tak nezáleží, žijí si svým vlastním životem a ovlivňují život občanů, kteří se hlásí k národu, "jenž povstal z plémě Čechova". Tak trochu mi to připomíná nedávnou přednášku pana Sedláčka (viz minulý článek), kde padla i otázka stran toho, co je skutečné. Skutečné je prý to, co může ovlivnit realitu. To české pověsti do velké míry splňují (vzpomeňte si jen na poutě na Říp, Přemyslovy střevíce, apod.).
Dovolím si tvrdit, že my - Češi - máme ke svým pověstem dost zvláštní vztah. Dosud existují lidé (a soudím, že jich není málo), kteří je nekriticky berou za skutečnost (aspoň většinu z nich), pak je ale také poměrně velká skupina lidí, které pověsti vůbec nezajímají. Je to sice asi jediné světélko z temné historie 8. století na našem současném území, někdy přináší trochu zajímavé rozpor  (např. Čech Přemysl Oráč de facto nebyl Čech, nýbrž Lemuzan, pokud tedy vůbec byl....,) ale světélko značně ošidné, připomínající spíše bludičku poblíž blat. Já osobně se domnívám, že stará česká mytologie (kam ale pochopitelně nemůžeme zařadit celý Jiráskův kánon, neboť některé pověsti se nám objevují až v 16. století) je velmi krásná a zasloužila by si trochu zdravé pozornosti. Kupříkladu si nemohu vzpomenout - krom Trnkova snímku a nedávno Kněžny Libuše (což byl ale hrozný počin) - na nějaké jejich filmové zpracování. Je to celkem škoda, když uvážíte, jak se leckteré mýty mohou stát zajímavé ve filmové podobě (Beowulf, apod.). Zdá se mi, že po dost nekritické fázi v 19. století tak nějak v současnosti moc nevíme, jak s těmi mýty naložit, což je asi docela škoda.

Tomáš Sedláček o Matrixu

3. února 2011 v 17:06 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
HUB Praha je zajímavý prostor, o jehož existenci jsem až do včerejšího večera neměl pražádnou potuchu. Jedná se v podstatě o místo, kde se kombinují možnosti klasických kanceláří s veřejným prostorem pro různé akce, přednášky, apod. Zajímavé. Nevím sice z jakých zdrojů se daný projekt financuje, nicméně o to v tomto článku stejně nejde. Včera jsem totiž s panem V. navštívil diskusi na téma Matrix (ten film), které se účastnil a zároveň ji i moderoval známý ekonom Tomáš Sedláček. Krom něj si bylo možno vyslechnout i mediálně protřelou Kateřinu Cajthamlovou (ano, to je ta paní z reality show o hubnutí), Lukáše Sedláčka (ne, nejsou příbuzní, Lukáš je odborník na hebrejskou kulturu), Víta Janečka z FAMU a sociálního antropologa Lišku. Docela pěkná směska profesí a zaměření, což? Výsledek debaty tomu také odpovídal. Každý ze zainteresovaných se na témata a symboly filmu Matrix díval svým zorným polem (paradigmatem? :-)), což bylo jistě v mnoha ohledech zajímavé, leč po zhruba 2 hodinách i docela matoucí. Diskuse se tedy celkem "rozutekla" a rozmělnila, k čemuž bohužel trochu přispěl i samotný T. Sedláček, neboť jako dobrý moderátor se moc neosvědčil. 
Nechci však tvrdit, že by to byl ztracený čas, naopak. Člověk se aspoň mohl zamyslet nad určitými aspekty filmu Matrix, které by mi normálně ani nepřišly na mysl. Například výklad různých symbolů počínající jmény postav - Neo (the one), Morfeus (antická mytologie a jeho role probouzejícího ze snů), závěrečný souboj Nea s agentem Smithem (alegorie boje dvou částí jedné duše), či obecné pojetí Matrixu jakožto reprezentanta nové, respektive současné, mytologie.
Matrix sám je filmem, o němž se domnívám, že své kvality má, ale byl bych trochu zdrženlivý pokusit se nějak interpretovat jeho všechny - domnělé - symboly a odkazy, jak třeba často činila pí. Cajthamlová, která do počtů kopií agenta Smithe přimíchala i své znalosti z numerologie. Jistě, Matrix se podle mého názoru již od počátku profiloval silně symbolicky, byl naplněn odkazy na křesťanství, judaismus, apod., nicméně vždy jsem jej chápal jakožto akční sci-fi, tedy film, který má primárně bavit. Ty ostatní věci mi tam přišli jen jako třešnička na dortu. Jsem si vědom toho, že se možná mýlím a fanoušky této trilogie mohu urazit, ale takový je můj subjektivní dojem. Některé výklady mi tedy přišly drobet....přitažené za vlasy.
Nicméně dostal jsem chuť si ten film pustit znovu.
Třeba poté změním názor :-).
P. S. A propos, nemáte náhodou ten dojem, že všechny "chytré" filmy (to nemyslím nijak pejorativně, jde mi o filmy, ve kterých vše strašně komplikované do sebe na konci přesně zapadne, o filmy, které obsahují inspirativní myšlenky, apod. a zároveň jsou typickými blockbustery) mají ty své myšlenky zabaleny do přijatelného hávu akčních dobrodružství? Ať už se jedná o Matrix, či o nový film Inception. Proč? Větší přístupnost divácké obci? Nevím, ale někdy mi to trochu vadí, protože veškerá ta akce je tam někdy použita dost samoúčelně. Obdivuji filmy, které svým klidným tempem a střihem (žádná klipovitá šílenost) dokáží hodně předat (např. Stalker).

Černá labuť (Black Swan) 2010

2. února 2011 v 11:35 Filmové recenze
b

Darren Aronofsky je v současnosti jeden z nejlepších světových režisérů. Přijmeme-li toto tvrzení za vlastní, pak se nám na film Černá labuť bude dívat daleko lépe.
Nina (N. Portman) je baletka, ovšem ne jen obyčejná baletka, slušelo by jí označení primabalerína. Má svůj sen, získat hlavní úlohu v připravovaném představení Čajkovského Labutího jezera. Pro tuto roli je ochotna udělat v podstatě vše, což je celkem logickém, neboť Nina sama nemá takřka žádný soukromý život a je zcela pohlcena svoji profesí. Zahrát bílou labuť - ctnost, řád a dobro - ji nečiní velké potíže, nicméně s výkonem její černé labutě je režisér poněkud nespokojen. Prý je to moc předvídatelné, bez emocí... Nina pochopí, že k dobrému výkonu na jevišti bude muset změnit i svoji osobnost, a to je dost riskantní cesta vzhledem k tomu, že Nina trpí jakýmisi blíže nespecifikovanými psychickými problémy.
Po shlédnutí filmu se mi chtělo prohlásit, "typický Aronofsky". Skutečně, pokud jste už měli možnost vidět některé Darrenovy snímky, tak mi možná dáte za pravdu (např. Pí, Requiem for a dream, Wrestler, Fontána, apod.). Jedná se o filmy se silnou lyrickou stránku, která často stírá rozdíly mezi skutečností a fantazií tak mocně, že i P. K. Dick by se lačně olízl :-). Filmy to obvykle nejsou "mainstreamové" - byť herecké obsazení může nalákat široké vrstvy lidí (krom Portman zde hraje i V. Cassel) - ale zatraceně silně se Vám vryjí do paměti.