Srpen 2010

Záložky

30. srpna 2010 v 8:08 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Jsou lidé, kteří si při četbě knih danou skončenou stránku vůbec nezakládají, jednoduše si její číslo pamatují.
Obdivuhodné.
Jsou ale i lidé, kteří si namísto pořízení vhodné záložky natrhávají stránky, či přehýbají jejich rohy. To už není obdivuhodné. Jednou se mi stalo, že jsem někomu půjčil knihu a ona se mi vrátila v takto natrhaném, zohybaném stavu. Kulturní barbarství, které snad předčí jen absence The Doors na festivalu Woodstock :-).
Dříve jsem hodně používal záložky, které se v tehdejším Československu prodávaly skoro všude. Asi je budete znát. Byly takové lesklé a na svém povrchu měly několik obrázků všeho možného, například zvířat, ale třeba i hrdinů filmu Vinnetou. Několik jich ještě mám doma, ale bohužel už nevím přesně kde :-(.
Stejně jako se říká, že pes je nejlepší přítel člověka, tak právě záložka pro mě představuje nejlepšího přítele čtenáře. Představte si jen do kolika různých knih se taková záložka podívá, pokud ji máte už náležitě dlouhou dobu. Ta by mohla vyprávět... V poslední době jsem však žádné záložky nepoužíval a vzal často zavděk pokladními lístky, či lístky od českých drah (mimochodem, ke svému překvapení jsem zjistil, že v mnohých stanicích vydávají i lístky k použití WC...), nicméně do knihy kterou čtu teď jsem láskyplně vložil záložku, kterou jsem dostal v Izraeli. Je na ni zobrazen Ježíš a učedníci při poslední večeři a na druhé straně nějaké květiny. Tu knihu jsem opět získal při návštěvě knihovny za dnes směšnou cenu 1kč a chvíli mi trvalo než jsem se k její četbě dostal.
Zaujal mě tam následující odstavec, který si dovolím citovat, protože mi přišel docela úsměvný. Jen si dovolím připomenout, že knihu napsala dnes již bohužel zemřelá česká autorka (narozena v Praze) a její děj se odehrává před necelými 2000 lety.
To není moc indicií, že? :-) Uhádne někdo?
Člověk nikdy neví, proč žena zalže. Mají pro všechno nepochopitelné důvody. Přál by si poznat ženu, která nelže. Ale ta by asi byla k smrti nudná. On sám měl čtyři ženy. Všecky lhaly. A zapíraly svůj pravý věk. První dvě si na letech přidávaly, druhé dvě si ubíraly. Ženy jsou neodolatelné a nesnesitelné. Člověk nejdřív neví, jak by ženu získal, a pak zase neví, jak by se jí zbavil....

Václav Kaplický - Nalezeno právem

28. srpna 2010 v 12:13 Recenze knih
Václav Kaplický je celkem známý český autor, který se ve svých románech zabýval historickou tematikou, zvláště pak husitským hnutím. Paradoxně je ale asi nejvíce znám za své dílo "Kladivo na čarodějnice", které se v roce 1969 dostalo rovněž velmi úspěšné filmové adaptace. Kniha "Nalezeno právem" se odehrává na sklonku 17. století v okolí Olomouce. Autor se podobně jako u "kladiva" inspiroval skutečnou událostí, kterou na základě rozličných soudních protokolů přetvořil do podoby čtivého románu. Podstata příběhu se točí okolo Roziny Kaiserové, což je mladá dívenka z Rakous, jež se vydává do dalekého Krnova za svým milým. Nikde se dlouho nezdrží, po několika málo dnech si vždy sebere svých "pět švestek" a jde zase o dům dále, jen aby se přiblížila milovanému Krnovu. Do jejího života je ale proti své vůli zapleten židovský vinopalník Rafael, u něhož chvílí rovněž pracuje. Jelikož nebohá Rozina odejde bez nějaké zprávy, tak je Rafael (rovněž by u něj šlo použít slovo nebohý) nařčen z jejího zabití. Zdánlivě bezdůvodné "babské" obvinění se však dostane na stůl prokurátoru Markrabství moravského. Situace se zdá vážnou.
Na tomto díle Kaplický zajímavě popisuje v lidech přežívající silný antisemitismus (tradované rituální židovské oběti, apod.), sklony k přehánění apod. Jeho popis 17. století je velmi působivý. Nejsem historik, takže nemohu posoudit do jaké míry je autentický, ale přiznám se, že na všech historických dílech (filmy, knihy,...) jsem vždy dokázal ocenit, když autor/autoři nastínili atmosféru tehdejšího uvažování, výkladu světa, apod. V tomto směru má u mě prim V. Körner.
Kaplického příběh se ale neodehrává ve středověku, ale už v novověku. Existují zde rozličné úřady, tedy i čerstvě zrozená byrokratická moc, která si ve své důslednosti na "právu" moc nezadá s tou dnešní. Našinec se v podstatě po této stránce v situaci 17. století celkem orientuje (samozřejmě dnes se třeba slovo "fojt" neužívá), je to doba, kdy lidé na jedné straně měli důvěru ve vědy, ale na druhé mnozí z nich stále silně vězeli v zajetí pověr (otázkou mimo tuto knihu by pak mohlo být, zda se to do budoucna nějak významně změnilo :-)).
kaplicky

Houby, houby....

25. srpna 2010 v 10:56 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Houbaření je moc fajn koníček. Dalo by se říci, že dokonce i typicky český koníček. Letošní sezóna se "houbově" docela vydařila a navzdory tomu, že jsem do našich lesů za účelem sběru těchto mykoidních věciček vyrazil jen dvakrát, tak jsem si vždy odnášel úrodu vskutku požehnanou. Nejsem ovšem žádný Smotlacha, takže při sběru hub se raději řídím, vždy zásadou - "neznáš, nesbíráš". Rozhodně bych nerad dopadl jako ta rodina z okolí Kroměříže, jejíž členové snědli muchomůrku zelenou. Mám dojem, že celá rodina se nakonec zachránila, nicméně pokud si pamatuji, tak úmrtnost po požití této houby je asi 25% (v dřívějších časech to bylo jistě číslo o něco horší, snad se dokonce říká, že na otravu po této houbě skonal i císař Karel VI.).
O houbaření se také mluví jako o českém národním sportu. Jak by také ne, když naprostá většina obyvatel ČR vyrazí minimálně jednou za rok houby sbírat do lesů, nicméně docela zdatní jsou v tomto oboru i pobaltské země, Rusko a tu a tam i oblasti na severu Evropy. Škoda, že houbaření neproniklo třeba na olympijské hry. To by naši borci vozili medailí určitě plnou náruč :-).
Vzpomínám si v této souvislosti na úsměvnou příhodu, kterou zvěčinil pan Pondělík ve své knize o Pepim Bicanovi. Během svého trenérského angažmá - tuším - v Belgii se vášnivý houbař Bican vydal do tamních lesů za účelem sběru. Místní se tomu docela divili a poté co si z "úlovku" uvařil smaženici, tak jej pro jistotu ještě týden chodili pravidelně sledovat, zda se neotrávil. Inu, kraj - jiný mrav.
To že u nás máme houby rádi se odráží hezky i v ustálených frází typu, "to jsi byl ještě na houbách" :-). Chodit na "houby" bylo asi častou záminkou mladých k provozování milostných hrátek.
Chodíte rádi na houby?
Já se přiznám, že ze všech hub mám nejraději "kováře" (t.j. hřib kovář). Vždy mě fascinovalo zmodrání nožičky poté co do něj houbař nemilosrdně zařízne svůj nůž. :-) A ta chuť..., to je radost sama.

Youcoco - Big Now!

22. srpna 2010 v 17:22 Hudba z ouška do ouška
Jak už napovídá název této slovenské partičky z Trenčína, tak se jedná o velmi sebevědomý projekt, za nímž stojí dvě odvážná děvčata, která se rozhodně nebojí vystoupit na pódium a předvést svojí verzi toho, čemu osobně říkám "americká devadesátková indie kytarovka". Vím, trochu kostrbatý termín, ale zase docela výstižný. Český divák se o tom koneckonců mohl cca před rokem přesvědčit i v pořadu "Ladí, neladí", kde skupina vystoupila.
Jejich hudba rozhodně není marná, byť je z ní na první poslech zcela jasně patrno co že to děvčata mají za zdroj své inspirace. V podstatě to ale rozhodně není na škodu, protože už po několika prvních taktech úvodní skladby "Hello" si podstatná většina fanoušků "devadesátkových kytarovek" začne poklepávat nohou spokojeně do rytmu.
Suma sumarum, zatraceně dobrá deska, která by rozhodně neměla uniknout pozornosti fanouškům výše jmenovaného kostrbatého označení :-)



Jan Keller - Nedomyšlená společnost

18. srpna 2010 v 8:06 Recenze knih
Nedomyšlená společnost je docela známá knížka, dočkala se celkem čtyř vydání a dobrého přijetí z řad čtenářů. Názor na text jež je v ní obsažen může být samozřejmě různý. Pan Keller je do jisté míry specifická osobnost a výběr sociologů a jiných společenských vědců, které si pro svoji knihu připravil asi nebude zrovna v každém vyvolávat pocity libosti. To je ale u podobných společenskovědních knih celkem normální.
Základním smyslem knihy je narušit pevnou víru v to, že současná společnost je nějak vysoce racionální, rozumná, a tímto se odlišuje od společností dřívějších, respektive dnešních, kterým jsme si zvykli říkat společnosti primitivní. Keller zde nastiňuje názory několika renomovaných sociologů na toto téma (jmenovitě Maxe Webera, Raymonda Boudona, atd...), sám pak přidává jen tu a tam pomyslnou "třešničku na dortu".
Podle těchto tezí se v naší společnosti zhruba od 16. století vyvinuly jisté nezpochybnitelné civilizační návyky (přijímat stravu příborem, apod.). Tuto "civilizovanost" upevnil proces tehdejší mocenské centralizace, který ale zároveň "uvedla...do pohyby mechanismy, které o lidech rozhodují zcela bez ohledu na stupeň či míru zdvořilosti jejich chování...". Má to být totiž právě byrokratický úředník, který je pověřen službě veřejnosti a který musí ke každému člověku přistupovat ne dle toho jaký je to jedinec, ale zcela nestranně, dle svých listin, spisů a příslušných kolonek. Není jistě náhodou, že byrokracii se daří velmi dobře v demokratických společnostech (kdy lidé si jsou formálně rovni a na každého lze uplatnit stejný spis, formulář, právní normu, apod.). Keller se pak táže, "Co je vlastně rozumného na tom, může-li být v každém okamžiku svržena atomová bomba na lidi, kteří smrkají do kapesníku a stydí se vzít si jídlo u stolu jako první?"
Dalším paradoxem který je v knize zmíněn je vztah rodiny a státu. Velmi často se tvrdí, že rodina je základem státu, leč toto tvrzení Keller zpochybňuje. Současná státní politika ve vztahu k rodinám, kdy stát je postupem staletí připravil o všechna práva a možnosti rozhodovat uvnitř rodinného klanu, či domácnosti, totiž vede k znehodnocení formy tradičního rodinného soužití a tedy i k současnému nárůstu rozvodů ve společnosti.
Velmi zajímavou byla pro mě kapitola s názvem "Společnost, která neví co slaví", kdy je vysvětlován původ svátků jako takových a jejich význam pro současné společenské uspořádání. 
V knize se dospívá k závěru, že člověk (a tedy ani celá společnost) se nechová racionálně, rozumně, ale řídí se hodnotami z tohoto hlediska poněkud absurdními. I pokud se někdy člověk řídí racionálním hlediskem, tak jeho jednání často poté doprovázejí vedlejší efekty, jež původní záměr dost zkazí (jako příklad se třeba uvádí touha cestovat rychle -) nákup automobilu, ale s větším počtem lidí, kteří se začnou chovat takto "rozumně" vznikají i ucpané cesty, znečištěné ovzduší, apod.).
Kniha je to krátká (asi 130 stran), velmi čtivá a troufám si tvrdit že i zajímavá. Jsem si samozřejmě vědom toho, že ne každý může se závěry jež přináší souhlasit, ale jak jsem psal výše, to už je takové úskalí podobných publikací.

Kajínek je...

16. srpna 2010 v 19:18 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Děvčátka a chlapci, vězte, že Jirka Kajínků je coooool! Vyšla s ním stolní hra, kde můžete dle vzoru novodobého Jánošíka utíkat z Mírova, či dokonce zajít do blízkého multikina a tam se podívat na český snímek dle Holywoodského vzorce, který prý chce odhalit nevídané a nečekané. Nevím, jak toho mladší Jákl chce dosáhnout, nicméně v kaskadérských kouscích si dost libuje, takže určitě z toho nějak důstojně vybruslí. O tom se ale jen tak nepřesvědčím, neboť film jsem neviděl a ani se na něj nechystám.
Každopádně se stačí rychle zapouslouchat do hovorů čekajícího lidu na autobusových zastávkách, babiček sedících u staré lípy (tak staré, že pamatuje ještě stín a Sváťu Čecha) a můžete se vsadit že tu a tam jistě narazíte na někoho, kdo se rozhovoří na téma vina a trest Jiřího Kajínka.
Pokud Vám to bude málo, mrkněte se na stránky na podporu výše zmiňovaného recidivisty a budete se možná divit kolik je u nás v republice lidí znalých jeho případu a přesvědčených o jeho křivém obvinění, jež jsou mírumilovně schopni hájit až do krve (ale ne do té vlastní).
Lidé asi potřebují nějakého hrdinu, který by se nebál policie a státních úřadů (neboť tam dle všeobecného mínění sedí jen lidé křiví, zkorumpovaní, či nestydatě hlupí - popř. kombinace těchto možností), tropil si z nich žerty a ideálně ještě bohatým bral a chudým dával. Tu poslední podmínku Jiří Kajínek bohužel nesplnil.
Nabízí se srovnání s legendárním Babinským, kterého svého času kdekdo viděl, kdekdo se s ním znal a kdekoho okradl (a dotyčný se k tomu hrdě hlásil) a který ke konci svého života už jen střihal v zahradě růže za asistence řádových sester (ale to už lidový mýtus moc nezmiňuje). Ať už je na obvinění pana Kajínka pravdy hodně, málo (nebo vůbec), tak je to v podstatě i jedno. Jeho legenda si podle mě bude žít vesele dál a.... za pár desetiletí o něm možná ještě někdo napíše písničku. Nevím, zda bude slavnější než ta o Babinském, asi ne... Doba Babinského měla trochu větší smysl pro romantiku.

Up (Vzhůru do oblak) 2009

15. srpna 2010 v 12:21 Filmové recenze
Musím se rovnou přiznat k tomu, že film Up je mým nejoblíbenějším animákem (a že jich za posledních cca 6 let vzniklo). Původně jsem k tomuto žánru byl trochu ....no, choval jsem k němu trochu rezervovaný postoj.
Ale ledy tají.
up
Stará pravda, že 3D počítačově animované snímky jsou určeny převážně pro děti už dnes moc neplatí. Tyto filmy jsou podle mě koncipovány tak, aby - minimálně ve studiu Pixar - si na své přišli i ti dospělejší. Nejinak je tomu i v případě tohoto filmu (mimochodem, ten český překlad se mi docela líbí). Nejde zde ani tolik o velké množství gagů, šílených honiček, atd. (což netvrdím že tu nejsou), ale hlavně o lidský příběh touhy po nenaplněném snu.
Už hlavní postavy jsou trochu atypické (narozdíl od všech těch zlobrů a zvířátek všeho druhu), stařičký důchodce a mladý, obézní skautík se z rozličných motivací vydávají na leteckou cestu domem na balóncích (!) - ano, takových těch pouťových....
Nejvíc se mi líbil úvod filmu, ve kterém je krásně nastíněn život hlavního hrdiny (důchodce), jeho seznámení s manželkou, společný život, .... i smrt. Ano, smrti a problémům s přicházejícím stářím se zde tvůrci rozhodně nevyhýbají, což činí jejich dílo v jistém smyslu zvláštní.
Postavičkám z filmu "Up" se asi nikdy nedostane té cti být zvěčněni v podobě gumových figurek v obchodech, neboť jejich "trademark" se podle mě tak vysoko nedostane. To ale vůbec nevadí. Film je to podle mě až překvapivě podařený. Za zmínku stojí i celkem dobrý český dabing, kde učinkoval mimo jiné i Pavel Liška.

Persons Unknown (2010)

14. srpna 2010 v 15:23 Filmové recenze
pu
Někdo na jakémsi internetovém fóru nedávno řekl, že dnešní televizní tvorba je přeseriálovaná. Toto tvrzení bych rád trochu poupravil, krom seriálů (kterých je samozřejmě dost a dost) je velkým fenoménem i styl tzv. "reality shows". Obě tyto módní složky v sobě spojuje současný americký seriál s prostým názvem "Persons Unknown" (český překlad zní: Osoby neznámé).
K tomuto seriálu jsem se dostal víceméně náhodou, na stránkách studna.net (věnovaných filmovému hororu) byl poukaz na to, že právě tento seriál by měl v sobě kombinovat zajímavé mysteriózní prvky s hororem.
Odvážné tvrzení, které se však naplnilo podle mého názoru jen z části.
Tak tedy, zápletka se točí okolo malé skupinky lidí, kteří se prostě jednoho dne probudí v jakémsi podivném, vylidněném městečku, ze kterého bohužel pro ně není úniku (inspirace sérií Saw nebo Kostkou?). Brzy si všimnou, že každý jejich pohyb, čin je pečlivě monitorován všudepřítomnými kamerami (inspirace sérii show Big Brother?). Příběh je jistě zajímavý a tvůrcům (např. Christopher McQuarrie) se zatím daří (viděl jsem zatím jen 9 prvním epizod, desátá se v USA vysílá až 21.8., neboť teď stanice NBC dává nějakou gymnastiku....grrr. Otázkou je, zda se ale vůbec bude v seriálu po první sérii pokračovat, neboť jeho sledovanost docela klesá a za oceánem si dokonce získal nelichotivou přezdívku "persons unwatched"...) budovat zajímavou atmosféru. Otázkou však je, jak dlouho jim to vydrží. Neustálé napětí a pocit mysteriózna prostě nelze budovat donekonečna. Trochu se obávám, že s případným úspěchem seriálu přijde obvyklá seriálová nemoc, t.j. neúnosné natahování až do té míry, kdy se původně dobrý nápad rozmělní v hloupostech.
Persons Unknown se také trochu veze na popularitě mysteriózních seriálů, kterou patrně rozpoutal seriál LOST a který rovněž mnoho svých fanoušků po této stránce asi dostatečně nesaturoval.
Suma sumarum, zatím dobrý :-)

Hermelínek

12. srpna 2010 v 10:21 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Přiznám se, že má oblíbená pochutina k českému národnímu nápoji je právě nakládaný hermelín. Většinou se k němu dává dost rozličná příloha (papriky, cibule, apod.), ale včera jsem jej poprvé jedl s oříšky a brusinkami. Chutnalo to výborně!
Místem, kde jsem zažil takové lukulské hody byla pražská hospoda Konvikt známá především asi díky svému krásnému (středověkému?) sklepnímu výčepu. Ten je ale teď bohužel po celé léto zavřený, nicméně nakládaný hermelín chutná dobře i nahoře :-).
Máte zkušenost s nějakou netradiční přílohou k nakládanému hermelínu?
A jedna povinná stránka pro fanoušky: http://www.nakladanyhermelin.cz/

The Box (2009)

9. srpna 2010 v 11:26 Filmové recenze
bb
Krabice nejsou špatné, vůbec. Žijeme v krabici, jezdíme krabicemi, díváme se na krabici. Celý náš život je jedna velká krabice. The Box je filmem podivným, mysteriózním a leckdy i mnohoznačným. Častokrát se mi při jeho sledování kradla na mysl vzpomínka na některé filmy Davida Lynche. Ano, The Box by šlo označit za "lynčovinu". The Box je filmem od režiséra slavného snímku Donnie Darko, který se rovněž vyznačoval podobnými atributy. Zase se ale nejedná o absolutní šílenost (jako třeba mistrův snímek Inland Empire), The Box vám celkem bez problémů celou hlavní dějovou linii objasní, takže ke konci filmu si můžete s klidem říci, "aha, tak takhle". A to je docela příjemné, ne?
Děj se odehrává v roce 1976, ale to není zrovna důležité. Mladí manželé a jejich jediný potomek obývají příjemný domeček, když tu náhle se před jejich dveřmi objeví tajuplná krabice (inspirace Lost Highway?). Samozřejmě ji otevřou (to by film nemohl pochopitelně pokračovat dál) a zjistí, že v krabici je další….krabice s čudlíkem pod sklem. Krátce poté se tam zjeví tajemný pán s klíčem (velikosti středního šmoulího penisu) od krabice s čudlíkem a nabídkou milionu dolarů za zmáčknutí čudlíku. Vše má ale svůj háček, pokud jej zmáčknou, tak někdo neznámý zemře.
To je rozhodování, co? Na filmu je vidět, že vznikl na základě relativně krátké povídky, neboť jeho střední část mě přiměla celkem asi třikrát zívnout (kdežto na začátku jsem zívl jen jednou a ke konci dokonce vůbec!!!). Přesto se však jedná podle mě o dost zajímavý počin, který se určitě bude líbit všem, kteří rádi luští rozličné záhady.
Herecké výkony je těžké hodnotit. Velký prostor zde dostala i jedna z hlavních postav, Cameron Diaz, jejíž jediný herecký výraz - vyděšená a utrápená žena - jí stačí po většinu snímku. 

Meoskop

8. srpna 2010 v 19:42 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Znáte "Meoskop"? Možná ano, možná ne. Přitom meoskop je taková úžasná a stará věc. Kdysi dávno (v šedesátých, sedmdesátých letech) se meoskopy vyráběly kousek od Broumova (závod Hynčice). Jeden takový výrobek stál cca 35 kč, což nebylo zrovna málo, ale přesto ještě cenově dosažitelné.
A co že to vlastně je?
Meoskop je takový 3D prohlížeč, který si dáte proti sluníčku před očka (pro každé oko je tam jeden otvůrek) a můžete se kochat obrázky, jež se na tenkém kotouči vkládaly do samotného zařízení.
Počátky působení tohoto přístroje u nás spadají do roku 1959 a já se mohu pochlubit, že jsem vlastníkem jednoho meoskopu s pěknou krabičkou plnou zajímavých "filmů", jež zobrazují na snímcích rozličné kouty tehdejšího Československa.
Kupodivu po dlouhou dobu jsem ani nevěděl co se nám to skrývá v té tajemné a zachovalé krabičce s názvem meoskop. Až teprve nedávno - po návratu ze Slovenska - jsem si všiml, že mezi "filmy" se nachází i jeden s označením "Dobšínské ledové jeskyně". Krabičku jsem otevřel a vzpomenul si na zážitky z dětství, kdy mě nahlížení do meoskopu velmi fascinovalo.
Fascinující je ale i dnes. Díky technologii - které bohužel moc nerozumím - se Vám naskytne velice pěkný prostorový pohled na vybrané snímky. Skutečně paráda.
Trochu jsem prohledal síť sítí a zjistil že i dnes se najde několik jedinců, kteří buď prodávají nebo se naopak poptávají po meoskopu. Mezi lidmi čile bují i sháňka po kotoučích s obrázky. Prostě meoskop je takové příjemné retro.
meoskop
Znáte ten velice příjemný pocit, když objevíte doma něco, o čem sice matně víte že máte, ale nějak si to běžně neuvědomujete?
P. S. A ty Dobšínské jeskyně se vyplatí navštívit i živě, vstup stojí asi 7 euro a za to dostanete cca 30 minutovou procházku po světově unikátním jeskynním komplexu. Jen si dejte pozor na dostatečné oblečení, neboť teplota tam nad nulu stoupá jen zcela výjimečně :-).

A co takhle kočičku?

8. srpna 2010 v 14:55 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Máte rádi zvířátka? Tak to Vás jistě zaujme následující odkaz.....
http://www.bonsajkotatka.cz/
Trochu pobuřující, že?
Tvůrci stránek to samozřejmě nemysleli vážně, ale stejně (a celkem i pochopitelně) mají na "krku" několik obvinění od ochránců zvířat. Někteří lidé však těchto "bonsai koťátek" využili pro rozesílání hoax mailů, kde se sbíraly podpisy pro zákaz podobných praktik. Zajímalo by mě kolik podpisů získali...
Jinak originální stránky "bonsai koťátek" je možno nalézt zde http://web.archive.org/web/20050206115314/bonsaikitten.com/bnw.html
Je tento humor ještě ok nebo už za hranou dobrého vkusu?

Palestinské zdi

5. srpna 2010 v 12:04 Liborova umělecká fotogalerie :-)
Že politická situace v Izraeli je poměrně napjatá není žádným velkým tajemstvím. Signifikantním úkazem této skutečnosti je pak asi nejvíce právě zeď (respektive zdi), jež odděluje palestinskou samosprávu od zbytku území. Měl jsem možnost si zdi z palestinské strany pečlivě prohlédnout a také nafotit.
Věřte, že jsem nebyl sám, kdo s foťákem (respektive v mém případě s mobilem) v ruce cvakal dost zajímavé obrázky. Zeď která odděluje západní břeh řeky Jordánu od Izraele je místem, kde se Palestinci pomocí sprejů a barev (a nejenom Palestinci) vyjadřují ke světu kolem sebe, zejména k výše zmíněné napjaté situaci, k vývoji po roce 1967 a společenským stavům v zemi obecně.
Tato zeď, kterou současný papež Benedikt označil za tragédii, stojí od roku 2006 (zhruba rok skončení druhé intifády), i když některé zátarasy byly postaveny již 2002,  a další části jsou stále ve výstavbě (paradoxem je, že na Zdi ponejvíce pracovali právě Palestinci, neboť nezaměstnanost na jejich území je skutečně velká). Oprávněnost této bariéry bych nechal bez komentáře. Co člověk, to názor. Jen připomenu, že v roce 2005 Haagský tribunál její existenci odsoudil. Argumentem proti by ale samozřejmě mohlo být snížení počtu teroristických útoků.
Buď jak buď, bariéra tu prostě je a díky tomu zde mám tyto snímky.
freedom
wall
Tento snímek není přímo na zdi, ale nachází se v jejím blízkém okolí.
soldier
mesto
holubice
betlemska hvezda
Docela zajímavé, ne?
"And now something completely different" - jak by řekl Erik Idle a spol. Se Slečnou I. jsme se rozhodli, že problémy s odstraněním zdi se dají řešit jedině silou :-).
Snad tu fotku neuvidí Mossad.... :-)
fire!

Rozchod (Partir, 2009)

4. srpna 2010 v 19:04 Filmové recenze
Partir je francouzský snímek s poměrně dobře známou Kristin Scott Thomas (Anglický pacient), která zde hraje dobře situovanou (lidově řečeno, "vydržovanou") paničku středního věku, jež by mohla být zároveň i docela dobrým vzorem za člena ideální rodiny. Má bohatého a úspěšného manžela, pěkné, nadějné dospívající děti a dostatek zájmů. Do jejího života však vstoupí Ivan. Muž, který je do jisté míry opakem manžela.
Film hezky ukazuje sílu lásky, která je však konfrontována s realitou všedního života a jeho nástrah. Příběh by se tak dal s trochou fantazie přirovnat ke slavné Anně Kareninové, neboť zpracovává podobné téma.
Film se mi líbil a přesvědčil mě krom toho, že Kristin S. Thomas je na svůj věk stále velmi půvabná i o tom, že překvapivé konce jsou někdy….skutečně překvapivé. Někdo by možná mohl za negativum považovat absenci výrazného hudebního doprovodu, ale podle mého názoru se k tomuto žánru, komorně laděnému dramatu, to ticho a jemně doplňující hudba docela hodí.
Určitě doporučuji ke shlédnutí. Ještě nedávno to dávali v kinech, ale nejsem si zcela jist, zda je tento film ještě někde na "playlistu". Každopádně všichni jistě znáte takřka magickou sílu rozličných internetových stránek (kupříkladu uloz.to)….
partir

Zálohovaná "petka"?

2. srpna 2010 v 9:07 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Nový ministr životního prostředí přichází s "novým" nápadem o zálohování pet lahví. Ty uvozovky tu jsou skutečně na místě. O něco podobného se pokoušel již M. Bursík, i několik zahraničních společností. Leč neúspěšně.
Samotný ministr si zatím ale není jist, zda dané nařízení skutečně bude prosazovat. Lidovky dokonce píší, že si nechá zpracovat nějaký průzkum o tom, zda si lidé vlastně tuto zálohu na "petky" vůbec přejí.
Průzkum ještě neproběhl, ale troufám si tvrdit, že dopadne negativní odpovědí na výše uvedenou otázku. Já osobně si myslím, že úplně špatný nápad to s tím zálohováním ale rozhodně není.
Sám ale raději piji vodu stejně ze skla. To jen tak pro pořádek.
Situace mi trochu připomíná problematiku recyklování, třídění plastů, skla, apod. V době, kdy se to zde zavádělo, bylo kupříkladu v Německu recyklování těchto věcí běžnou praxí. Zálohování "petek" je i teď v mnoha jiných státech rovněž poměrně běžné (opět bych jako příklad mohl uvést Německo). To, že si občané - možná - danou věc nebudou přát je jistě závažný argument, ale - ruku na srdce - mělo by si ministerstvo kvůli každému rozhodování zpracovávat podobný průzkum? Nebo vstupovat do vlády již s pevnou agendou, s níž se prezentovalo před volbami (a daný výzkum by v té situaci byl de facto zbytečný)?
Odvrácenou stranou zálohování "petek" je samozřejmě velká pravděpodobnost toho, že si z daného projektu někdo udělá pěkný tunel...., určitě stabilnější než pověstná Blanka.
Pochopitelně, nejsem odborník na danou problematiku, takže tento příspěvek berte jako hlas z pléna, ale domnívám se, že toto zálohování by pomohlo odstranit nešvar pohozených pet lahví podél silnic, v lesích, apod. Dokonce jsem kdesi četl, že by to vyšlo i levněji než separované třídění.
P. S. Osobně bych určitě zálohoval kelímky od piva, jako to proběhlo na loňském koncertu Radiohead (Pierre ví, že?)
P. P. S. Pokračování Izraele bude zveřejněno v dalších dnech.