Červenec 2010

Izrael

26. července 2010 v 20:20 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Dovolená v Izraeli byla velmi zajímavá, dodržím svůj slib a dám sem nějaké informace. Zážitků mám sice plno až nad hlavu, nicméně délkou článku bych se asi jen stěží vyrovnal jedné blogové kolegyni a jejímu románu na pokračování z cest :-), takže jen tak stručně.
Co mě na Izraeli velmi zaujalo je jeho různorodost. Člověk si místy připadá jako ve velkých městech západní Evropy (některé části Tel Avivu, Haifa, apod.), jinde jakoby se snad přemístil do časů Sulejmana Nádherného. Ne nadarmo tamní lidé říkají, že Tel Aviv tančí, Jeruzalém se modlí a Haifa pracuje. Rozdíl mezi městy je poznat na mnoha krocích.
Krom toho je v zemi znát i značné napětí, které se však neodehrává pouze na bázi Židé X Palestinci, ale i v podobě ortodoxních a sekularizovaných obyvatel Izraele. Pro nás je to mnohdy asi dost obtížné si představit, nicméně možná víte, že v Izraeli je povinná vojenská služba (i pro ženy, byť kratší) na 3 roky, což ale neplatí pro ty ortodoxní Židy, neboť jejich povinností je se víceméně "jen" modlit. Vzhledem k tomu, že tato původně nepočetná skupina lidí se reprodukuje celkem rychle (běžné je prý mít tak 6 dětí), tak i samotní Izraelci pociťují jejich přítomnost jako velkou zátěž pro společnost (kde má "normální" rodina tak 1-2 potomky). Vzhledem k politickému systému země (kde vládní koalici tvoří několik malých stran) je vždy nutné přizvat do vlády i nějakou stranu hájící zájmy ortodoxních Židů, takže po této stránce se nic moc neřeší a podle mého názoru to bude pro tuto zemi znamenat velké problémy do budoucna.
Kapitolou samou pro sebe je pak Palestina (respektive její autonomní oblast na západním břehu Jordánu, do Gazy jsme se neodvážili), která některým mým známých trochu nahání hrůzu z možných teroristických útoku. Osobně mám však z této oblasti zkušenosti velmi dobré. Ubytování v Betlému bylo skutečně na velice dobré úrovni. Tamní lidé laskaví, ochotní, dokonce i pouliční prodejci se podle mého názoru chovali o trošinku lépe než ti v ulicích Říma a Paříže. Velmi mě potěšilo, že zhruba 80% lidí má poměrně dobrou představu co že to je ta Česká republika. Dokonce jsem měl tu možnost natrefit v Tel Avivu na českou restauraci s příznačným názvem "Little Prague". Majitel byl Čech a jelikož jsem měl toho dne i svátek, tak jsem obdržel jedno malé pivečko zdarma.
Bylo lahodné :-)
asdffjsdkfjasůf
Dost emotivním zážitkem byla návštěva slavné Zdi nářků. Těžko si dnes představit co tehdy pro Židy znamenal jejich chrám, nicméně i tento poslední zbytek zdi okolo něj vyvolává uhrančivou atmosféru.
zed narku
Asi nejvíce na mě ale zapůsobila pevnost Masada. Její pohnutá historie a úžasná přírodní scenérie poblíže Mrtvého moře je takřka pohádková. Herodes si tedy uměl vybrat. Osobně bych nechtěl být v úloze Římanů a dobývat tuto skálu. Mimochodem, izraelští vojáci (se kterými se nakonec Slečna I. vyfotila) zde skládají svoji přísahu se slovy "Masada se nebude opakovat". Takové izraelské Alamo.
masada
Jeruzalém je svaté město pro všechna 3 největší monoteistická náboženství. Podle mě se to vše hezky prolíná na Chrámové hoře, místě, kde dříve stával židovský chrám a kde podle tradice Abraham málem obětoval svého syna. Jak známo, zkázu chrámu předpověděl Ježíš Nazaretský. Na Chrámové hoře se teď nachází tato úžasná stavba. Jistě ji znáte.
skalni dom
Co mi na Jeruzalému trochu vadilo byla absence úcty vůči některým aspektům víry. Zkusit si kupříkladu projít křížovou cestu je v podstatě nemožné. Všude kolem jsou prodavači, občas úzkými uličkami projede auto. Očekával jsem to osobně trochu klidnější. Vrcholem je pak tlačenice ve frontě před Chrámem Božího hrobu. Jen tak jsem si v duchu říkal, co by asi s dotyčnými provedl Ježíš... (pokud nevíte, tak si přečtěte v Janovi 2, 13-25).
Tak, to by stačilo. Ono by bylo ještě moc o čem psát (kupříkladu vojenské kontroly, vstupní pohovory, apod.), pokud Vás tedy můj příspěvek o této krásné zemi zaujal, tak bych se tu mohl o své subjektivní dojmy ještě podělit. Velmi mě kupříkladu zaujalo ještě umění (street art, ale lepší výraz by byl jistě wall art) na zdech, jež oddělují palestinská území od okolí, nicméně to dám do samostatného příspěvku někdy v budoucnu.

Slepice nebo vejce?

16. července 2010 v 9:51 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Domnívám se, že rozřešením této zapeklité otázky jsme opět o trochu blíže poznání vesmíru :-)
http://technet.idnes.cz/odpoved-na-nejvetsi-otazku-lidstva-slepice-pry-byla-driv-nez-vejce-1de-/tec_technika.asp?c=A100715_150422_tec_technika_nyv

The Doors v Kongresovém centru 13. 7. 2010

15. července 2010 v 10:13 Hudba z ouška do ouška
Na koncert pozůstatků legendární šedesátkové formace The Doors jsem se pochopitelně těšil. Samozřejmě, bez Jima Morrisona - který chyběl ze zcela jistě velmi dobře známých důvodů (pokud nevíte jakých, tak ve čtení článku raději vůbec nepokračujte, byla by to pro Vás jen ztráta času) - a Johna Densmora (problémy se srdcem a soudní pře se zbytkem skupiny) - to bylo trochu nedokonalé, nicméně zbylí hudebníci výše jmenované aspoň důstojně zastoupili. Jednalo se konkrétně o zpěváka Matijeviče, bubeníka Ty Denise a basáka Phila Chena.
Sál byl takřka stoprocentně zaplněn lidmi rozličných věkových skupin a ošacení. Mohli jste tak hezky vidět okolo sebe jedince s Morrisonem na triku postávající nedaleko skupinky mladíků ve sportovním oblečení následovaných dvojicí pánů okolo padesátého roku věku - pro změnu v oblecích. Kongresové centrum se mi ostatně ale pro místo konání tohoto koncertu nezdálo zrovna jako ideální místo. Podle mého názoru se jedná hlavně o prostor určený pro trochu jiné koncerty (např. flamenco, muzikály, apod.), ale psychedelický rock s nádechem blues v podání Doors mi do tohoto prostoru moc nezapadal.
Diváci to samozřejmě pochopili po svém a po úvodních výzvách pořadatelů k tomu, aby setrvali na svých místech se pochopitelně rozhodli těmito výzvami vůbec neřídit. Stačilo k tomu mocné Manzarekovo "Come On, Prague!"
Ale nedivte se.
Po monstrózním Orffově intru přišli hipíci v důchodu hned k věci a spustili Road House Blues. Dostalo se na takřka všechny osvědčené hity skupiny, byť některé skladby jsem trochu postrádal. Například "oidipovská" The End, či When the music´s over by určitě zněly skutečně výborně. Několika lidem se podařilo získat playlist z vystoupení. Jednoho jsme s panem JLC umluvili ať nám jej nechá aspoň vyfotit.
play_list
Asi nejzajímavějším momentem podle mě bylo flamencové sólo Kriegera na kytaru, na které poté plynule navázala má oblíbená Spanish Caravan. Musím také v tomto ohledu ocenit výkon zpěváka Matijeviče. Jak už jsme psal výše, Jim to rozhodně není (a to ani v okamžicích, kdy se snažil trochu napodobit jeho gesta a promluvy mezi písničkami), ale hlas má úžasný.
A stejně úžasný byl i celý koncert. Vloženého bakšiše rozhodně nelituji, zhruba devadesátiminutový exkurz do šedesátých let za to rozhodně stál.
live

Nabušená opera!

13. července 2010 v 12:00 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Kdepak, článek nebudde o hudbě, nicméně i ta si své místečko po dnešním koncertu Doors jistě najde.
Zaujal mě nový (lépe řečeno, zatím poslední) webový prohlížeč od Opery, tentokráte s pořadovým číslem 10.6. Opera v podstatě funguje od roku 1994 a u nás se považuje za 3. nejoblíbenější internetový prohlížeč. Já osobně jej preferuji už z toho důvodu, že v mobilním telefonu používám také dost populární prohlížeč Opera-Mini.
A proč tu vlastně skládám takový hold tomuto binárnímu géniovi?
Předně Opera má několik funkcí, které jsem u jiných webových slídilů dost dlouhou dobu citelně postrádal. Velmi mě zaujala funkce Opera Turbo, což je ideální možnost pro lidi, kteří ne vždy disponují rychlým internetovým připojením (kolísající wi-fi, gprs, cdma,...). Docela často jsem na internet připojen přes CDMA (a pozor, nejedná se o czech dance music awards :-), zase ta hudba...), takže vím o čem mluvím. Opera Turbo však tento handicap poměrně úspěšně řeší tím, že komprimuje velikost obrázků při načítání. Preferuje tedy text, který se Vám i při nízkém připojení objeví takřka hned. Obrázky se dokreslí později. Docela vhodná funkce jsou i náhledy na webové záložky, což dost zpřehledňuje práci na počítači.
Těch funkcí je samozřejmě více (namátkou podpora WebM videa), ale do takové míry těmto záležitostem nerozumím.
Každý, kdo se v těchto věcech orientuje byť jen značně povrchně asi ví, že mezi uživateli tří (dnes vlastně už čtyř) hlavních internetových prohlížečů zuří taková menší válka. Většina uživatelů má ten svůj vyvolený a oblíbený prohlížeč, na nějž nedá za žádných okolností dopustit. Opera 10.6 je podle mě silný kalibr pro fanoušky této značky, ale na druhou stranu jsem si pochopitelně vědom toho, že např. fanoušci IE budou tvrdit, že jejich prohlížeč je minimálně stejně dobrý.
Asi neřešitelné téma :-)
A ono je to asi i celkem jedno, dost velkému procentu uživatelů (soudě dle místních statistik top list) stačí i obyčejný IE6.
Operu 10.6 možno stáhnout zde.
operka

Uffie - Sex Dreams and Denim Jeans (2010)

12. července 2010 v 11:21 Hudba z ouška do ouška
Uffie, vlastním jménem Anna-Catherine Hartley je dokonalý světoběžník. Podobná různost se odráží i na jejím debutovém albu, které mě - přes počáteční nedůvěru - docela příjemně překvapilo.
ufie
Tak především, tahle holčina toho do svých 22 let stihla skutečně hodně. Narodila se na Floridě, ze které se však záhy přestěhovala do Hong Kongu a následně do Paříže. Tam se potkala s lidmi jako je DJ Feadz a další francouzští vinyloví mistři. Ve své hudbě mísí prkvy značně nesourodé. Krom electro-popu tu je i rap a některé skladby mají i velmi slušný taneční základ. Kupříkladu skladba "Sex Dreams and Denim Jeans" - shodná s názvem celé desky - mi zase přišla jakoby vypadla z oka nějaké současné indie kytarovky s nádechem The Velvet Underground.
Album vznikalo velmi dlouho - považte, první singel "Pop the glock" se objevil už v roce 2006 a obsahuje souhrn rozličných hudebních vlivů, které na Uffie působily (např. skladba Hong Kong Garden, apod.) Právě zmiňovaná skladba Hong Kong Garden - mimochodem, je to předělávka od Siouxies and the Banshes - mi přijde docela zajímavá.

"Vokurka"

9. července 2010 v 11:23 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Letní období má své krásné kouzlo skryté i v tom, že mnoho lidí - včetně politiků, pokud zrovna nevyjednávají o sestavení Vlády - ano, i to jsou lidé - si bere dovolenou a odjíždí zanechat starosti všedních dní na pracovních stolech po dobu co možná nejdelší. Vzpomeňte si třeba na slavnou sérii knih o Jindrovi Hrnčířovi (Harry Potter), které se vždy odehrávají jen během šk. roku a v létě nic.... Tato skutečnost mě vždy silně znepokojovala. To si všichni ti záporňáci v čele s tím nejzápornějším záporňákem (teď si nemohu vzpomenout na jméno) berou prázdniny a odjíždějí se rekreovat na Balaton? :-)
Následkem okurkové sezóny se pochopitelně snižuje frekvence skutečně důležitých zpráv (i když o skutečné důležitosti bychom mohli diskutovat i mimo léto) a média si netrpělivě masírují mozky ve snaze zaplnit se něčím aspoň trochu smysluplným.
Někdy to nevyjde.
A někdy je díky tomu i docela legrace.
Nedávno lidovky psali o prohlášení sudetských Němců (z organizace slö), kteří politovali nebohou Českou republiku, neboť zjistili, že německý úspěšný fotbalista Lahm by mohl reprezentovat náš stát, kdyby...po druhé světové válce nedošlo k odsunu sudetských Němců. Dědeček pana Lahma byl totiž rodák odkudsi od Tachova.
Jako zajímavost je tato zpráva jistě pozoruhodná, ale tím to podle mě také končí. Tvořit nějaké rozsáhlé konstrukty o tom, kterak v případě odlišného rozhodnutí československé vlády nyní obránce Lahm šéfuje české fotbalové defenzivě, se mi jeví šílené. Osobně nevěřím tomu, že lidé jsou nějaké uzavřené schránky, jež proplouvají dějinami, ale že to jsou v podstatě "otevření tvorové", na něž v různé míře působí vlivy okolního prostředí.
Takže Lahm - v případě setrvání v Československu - klidně mohl v současnosti třeba být naším reprezentantem na mistrovství světa v pojídání švestkových knedlíků :-).
Ale jinak je ta letní sezóna stejně hezká. Pro svůj bicykl jsem si včera zakoupil roztomilý "cycle-computer" - jak se tvůrcí krásně chlubí na krabičce. Samozřejmě, je to obyčejný "tacháč" za 199 ká čé, ale radost jsem z něj měl velkou. Tedy, přesněji, až do té doby, než mi kolo po cca 500 metrech vypovědělo službu a přehazovačka odešla na "onen svět".
Requiescat in pace.
P. S. A nejzápornější záporňák v Potterovi se jmenoval Voldemort. Za to kolo určitě může on.

Nejdelší den (The Longest Day) 1962

5. července 2010 v 17:49 Filmové recenze
Nejdelší den patří mezi nejslavnější válečné filmy, což navzdory jeho stáří zhruba padesáti let platí i pro dnešek.

the longest day
Děj tohoto známého snímku se odehrává v červnu 1944, kdy spojenci chystají vylodění v Normandii. Film se nesnaží přiblížit nám jednotlivé lidské osudy v jejich úplnosti (jak činí mnoho jiných snímků, kdy máme možnost nahlédnout do rodin vojáků, či pomocí flashbacků i do jejich minulosti). Divák je přímo umístěn do situace krátce před dnem D. V úvodu filmu je při nástupu na scénu důležitých postav vždy přítomen kratičký text stručně informující o tom, kdo daná osobnost je. Nedočkáme se tu tedy klasické americké popcornové zábavy, kde musí takřka v každém válečném snímku být přítomen i milostný vztah - asi jako protiváha všemu tomu násilí, či - mnohem prozaičtěji - jako útok na peněženky něžných poloviček.
Události, jež film popisuje, se mi jevily poměrně věrohodné. Věřím sice tomu, že skutečný odborník na dané období by jistě našel několik historických nepřesností, ale zároveň věřím i tomu, že v porovnání s mnoha jinými snímky tento obsahuje nepřesností minimum.
Vzhledem k datu výroby filmu nejsou žádné scény pochopitelně dodělávány počítačem a divák se tak může krásně pokochat úžasnými záběry se stovky (tisíci) komparzisty a herci. Asi nejpovedenější záběr je ten nejlegendárnější, kdy francouzští vojáci útočí na město Ouistreham. Záběr je snímán z výšky a je skutečně i po všech těch letech neskutečně působivý (viz video pod článkem).
Herecký ansábl je přímo hvězdný, bok po boku tu hrají např. Sean Connery, Paul Anka, Henry Fonda, John Wayne, Bourvil (byť jeho role je celkem zbytečná), či Richard Burton. Pozitivem bezesporu je také to, že krom angloamerických herců tu naleznete i herce francouzské a německé (i jednoho kanaďana :-)) a mluví zde ve svých rodných jazycích, což jen napomáhá uvěřitelnosti celého díla.
Negativem může být pro někoho možná až příliš velká délka filmu (cca 180 minut), která je však ale podle mého názoru díky komplexnosti celého snímku nezbytná.

Jména

2. července 2010 v 23:03 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Pokud jste si vždy mysleli, že Vaše jméno je jakési podivné, nevhodné,...trapné, či jakkoliv jinak odporné a že jeho tvůrci by si zasloužili smažit se v pátém levelu počítačové hry Doom II., tak se podívejte na stránku dole a dozajista změníte názor.
Mně se nejvíce líbí Tekla Řídká :-)
http://odhaleni.info/neobvykl-jmna-a14.html
Ono se řekne, že jméno je jen shluk písmenek, ale vykládejte to pak takovému Sergeji Omrdovi :-).

Trentemøller - Into the great wide yonder (2010)

1. července 2010 v 14:00 Hudba z ouška do ouška

trente

Za tímto dost kostrbatým názvem se nachází dánský muzikant Andreas Trentemøller, který už dělá hudbu zhruba pátým rokem. Jeho poslední deska je dost dobrá, zvláštní, pozoruhodná, takže jsem se rozhodl se o ní v krátkosti zmínit.
V dnešních dnech vychází mnoho zajímavých hudebních alb, o některých z nich - bezesporu úžasných - se tu zmiňovat ale nebudu, neboť jejich recenze, postřehy, apod. nabízejí papírové časopisy i internetové stránky, jež jsou bezesporu mnohem lépe informovanější než já a jistě také nabídkou kvalitnější počtení. Zaměřuji se proto hlavně na interprety takřka neznámé (což vždy nemusí znamenat, že by výlučně patřili k nějaké alternativě), o nichž něco vypátrat je občas dost těžké. Trentemøller  patří mezi ně. Zcela určitě.
Oficiálně se jeho hudba označuje jako trip-hop, což je ovšem škatulka tomuto kodaňskému šikulkovi velmi těsná. Jeho tvorba na výše jmenované desce není konzistentní. V zásadě by se dala rozdělit do 2 skupin 1) trip-hop, tak jak jej asi všichni známé   2) experimentální electro. Některé skladby náleží k 1) a některé ke 2). Je to tak 50:50. Mně osobně toto nevadí, ale jsem si vědom toho, že jsou lidé, kteří si buď neoblíbí jednu či druhou složku. 
Vrchol alba se podle mě nachází hned na začátku, v podobě skladby "The Mash And The Fury", která navozuje tajemnou, syrově drsnou atmosféru a minimálně mě spolehlivě nalákala na poslech zbytku desky. Po této skladbě následuje příjemná "Sycamore Feeling" s vokálem Marie Frisker, která spolehlivě demonstruje výše zmíněnou dualitu.
Deska Into the great wide yonder je odvážná, příjemná a hlavně velice dobře udělaná (bez zbytečných hluchých míst). Určitě doporučuji, byť samozřejmě vkus máme každý svůj (a je to tak jen dobře).
Ochutnejte tedy 2 tváře jedné skvělé desky.