Červen 2010

Věci neveřejné

29. června 2010 v 15:53 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Svět je plný paradoxů. Operační systém windows (jedno jaká verze) je stále terčem různých vtipů a posměšků, nicméně stále si velmi bezpečně drží post jedničky na tomto trhu. Zpěváci v ČR dostávají ocenění bez toho, aby v poslední dekádě vydali nějaké skutečné album a Slovensko hraje osmifinále MS ve fotbale, zatímco naši borci se opalují někde na dovolené.
Politická strana Věci Veřejné (VV) se před volbami holedbala tvrzením, že se jedná snad o první stranu, jež skutečně prosazuje principy "přímé demokracie". Těžko říci, zda si každý z jejich voličů skutečně uvědomil co to ta "přímá demokracie" vlastně je.
Jak mám však chápat postoj strany během vyjednávání (ano, vím, vyjednávat s politickými dinosaury je těžké :)), kdy se pravděpodobně do koaliční dohody nedostane zákon o  (obecném) referendu? Samozřejmě chápu, že politika je umění kompromisu a že během jednání o tvorbě vlády, jež se bude sestávat patrně z členů 3 politických stran, je nutno učinit nějaké ústupky. Tyto ústupky by však podle mého názoru neměly být z oblasti stěžejních programových bodů (doufám, že snad všichni nezapomněli na předvolební plakáty VV s hesly, "klikni a rozhodni" a "strana přímé demokracie")!
Je to zamotané stejně jako můj oblíbený paradox lháře.

Komiks

25. června 2010 v 19:43 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Komiks je svébytné literární médium, které má však v našich zeměpisných šířkách trochu sklony k tomu být spojováno hlavně s dětmi a mládeží. Nebývá zvykem, aby dospělí komiks četli.
I to se však u nás pomalu mění.
Já osobně mám ke komiksu celkem pozitivní vztah. Když jsem byl malý, tak jsem pochopitelně jako většina mých vrstevníků vášnivě hltal všechny ty Čtyřlístky, Asterixy (vycházl v Sedmičce pionýrů) a Duck Tales (po roce 1991). Už tehdy se zde objevovaly komiksy, které nebyly vysloveně dětské, rád bych zmínil třeba fantastickou Kruanovu cestu s vynikající kresbou Františka Kobíka (možno stáhnout zde), jež se dočkalo i pokračování s názvem Kruan a bohyně, což však úrovně první série bohužel nedosáhlo. Trochu si vzpomínám i na další skvělý komiks s výraznými prvky sci-fi, tuším že se jmenoval Galaxie. Tyto skvělé příběhy (jak po grafické, tak i po scenáristické stránce) tehdy vycházely v časopise ABC (který jsem - přiznávám - jeden čas kupoval právě kvůli nim). Krátce po revoluci v Československu vycházel ještě komiksový časopis Kometa (kde mě vždy dokázal učarovat svými obrázky Kája Saudek), který ale po několika málo letech zanikl. To bylo na dlouhou dobu vše na českém komiksovém nebi.
Narozdíl od mnoha jiných států (jmenovitě např. Japonska, či USA) se u nás tento typ literatury pro dospělé (respektive dospělejší :)) úspěšněji začal etablovat až koncem dekády s příchodem časopisu CREW. Do té doby tu bylo víceméně pověstné "ticho po pěšině" a já skoro zapomněl na to, že nějaký komiks vlastně vůbec existuje :-). Upřímně se přiznám, že mi nikdy příliš nebyly blízké tzv. komiksy o superhrdinech (Batman, Spiderman, apod.), které mi vždy přišly trochu...ehm...pitomé (tímto se omlouvám všem fanouškům výše zmiňovaných postav). Naštěstí všechny komiksy nejsou jen superhrdinské, a tak si i dnes u nás můžeme přečíst třeba Sandmana (od N. Gainmana), či silně depresivní Emily Strange.
Pro fanoušky komiksu jistě bude velmi zajímavá informace, že obchod Levné Knihy pořídil do své nabídky i několik časopisů CREW z roku 1999. Cenová relace je více než příznivá, pohybuje se od 19 do 39 korun. Paráda, ne? :)
crew-krev

Léto v Berlíně (Sommer vorm Balkon) 2005

23. června 2010 v 17:14 Filmové recenze
leto v berline
Léto v Berlíně (český překlad nám zdůrazňuje místo, kde se děj odehrává, byť pro film samotný to zase až tak důležité není) jsem viděl včera v Goethe institutu. Nutno dodat, že film bylo možno vidět zdarma. 
Žánrově se jedná o tragikomický příběh 2 žen (věkem okolo 35 - 40 let), které nezažívají úplně úžasný život. Nika pracuje jako ošetřovatelka a pečovatelka starých lidí a rozvedená Katrin se stará o svého syna - který zrovna malými krůčky směřuje ke chlapecké pubertě - a pokouší se najít si nějakou práci. Nic z toho se jim ale zrovna na výbornou nedaří. Jakýmsi východiskem z trudné životní situace je pak pro obě ženy balkón, ze kterého vždy v noci s doprovodem několika lahví vína (červeného!... bílé asi nepijí...) shlížejí na svět dole pod sebou a dopřávají si vzácných chvilek štěstí. Velkým problémem pro obě dámy je rovněž neexistence nějakého volného a aspoň minimálně přitažlivého samce v jejich "lovišti", tedy až do té doby, než se objeví Ronald (nebo Roland?), jehož přítomnost důvěrný vztah obou žen trochu naruší....
Ano, Léto v Berlíně se mi líbilo. Osobně mám rád kombinaci příběhů z jedné strany vážných, z nichž ale po straně druhé vždy kouká nějaký příjemný vtip. Léto v Berlíně tuto podmínku krásně splňuje. Špatné nebyly ani herecké výkony. Z obou hlavních rolí bych více ocenil Inku Friedrich (Katrin), jejíž postava nabízí herečce trochu více možností ukázat svůj um, než je tomu v případě Nadji Uhl (Nika).

Staré letecké snímky

19. června 2010 v 8:41 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Chcete se podívat na naši krásnou zemi v roce 1953?
Bezesporu.
Stroj času však měl naposledy k dispozici H. G. Wells. Nemusíme však truchlit. Na serveru http://kontaminace.cenia.cz/ se můžete klidně podívat na letecké snímky státu. Rozlišení pochopitelně není moc vysoké, ale jednotlivé domy se dají celkem bez problémů rozpoznat. Některá místa za těch více než padesát let prošla docela velkou změnou, ale na jiných se půlstoletí, z pohledu z ptačí perspektivy, takřka nepodepsalo.

Fotbááál

17. června 2010 v 21:11 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Ano, hraje se mistrovství světa v kopané a já - ač se za fotbalového fanouška považuji - jsem zatím skoro žádný zápas ani neviděl. Nějak mě to bez účasti našich hochů moc netáhne. Prý jsem ale zatím o nic moc nepřišel, neboť takřka všechny zápasy nabízejí dost nudnou hru. Škoda, možná je to trend současného fotbalu (takže pohříchu mohu tvrdit, že borci SK Slavia hráli minulou sezónu zcela dle světových trendů :-)).
Na mistrovství ve fotbale se těšilo mnoho fandů. Mně osobně však krom hry odpuzuje ještě přítomnost šílených trubek vuvuzel, které z krásné fotbalové atmosféry dělají rojení včel v úlu. Fakt hrůza. Sice jsem toho ze šampionátu moc neviděl, ale těch několik minut mi stačilo. Zvuk trubek se prý pohybuje na hranici snesitelnosti lidského ucha. To by mě zajímalo, co tomu říká hygienik....
Šampionát ale přináší i další věci, na které se ve všeobecném jásání trochu zapomíná. Kvůli výstavbě rozsáhlé infrastruktury se v JAR mnoho obyvatel dostalo do stavu nouzového vystěhování. Bylo jim sice nabídnuto náhradní ubytování, ale to je docela nevzhledné, lidé tam jsou stísněni skoro jako pověstné sardinky a navíc se prý aglomerací šíří dost nakažlivých chorob... Jenže v přítomnosti hvězdných Ronaldů, a spol. se na problémy "obyčejných" lidí (jakkoli to slovo volební kampaň trochu zprofanovala) dost zapomíná.
Včera jsem se šel raději podívat na přípravné utkání mezi Slavii a Plzní (3:3). Oba týmy testovaly nové hráče, takže se bylo na co koukat. Předvedená hra možná předčila i některé utkání na mistrovství světa :-), minimálně co do počtu branek určitě. Hrálo se na tréninkovém hřišti v Edenu, což pro mě byl dost nezvyklý zážitek, neboť jsem zvyklý vidět prvoligové hráče trochu z odstupu tribun. Takhle to ale vypadalo trochu jako na nějakém okresním přeboru. Diváku poskrovnu (tak 200), krásně šlo zaslechnout fotbalové dirigentské pokyny brankářů a k autové čáře jsem to měl tak 30 centimetrů.
A vstupné bylo 0,- Kč :-). 
Pche, kam se hrabe fotbal v televizi..
Schválně, kdo pozná na fotce nejvíc hráčů....?
grco

Papouškovská politika

15. června 2010 v 19:50 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
On by sice název mohl svádět k tomu, že článek bude - opět - o politice...
Kdepak.
A když, tak v hooooooodně širokém smyslu :).
Napadla mě totiž otázka, což si takhle pořídit nějaké domácí zvířátko? Svůj úmysl jsem pochopitelně prokonzultoval se Slečnou I., což však přivodilo jen další otázky. Předně, již od útlého věku jsem silně tíhnul k rozličným zbarveným opeřencům - papouškům, andulkám, apod. Několik z nich jsme doma dokonce vlastnili, ale nikdy jsem se neodvážil učit je nějaká sprostá slova :-). Slečna I. však má k těnto opeřencům dosti rezervovaný vztah, neboť naproti tomu v jejím útlém věku ji jeden takový opeřenec napadl svým ďábelským zobáčkem, podle ji zranil a tím v jejích očích dehonestoval celé papouškovské plémě. Škoda. Představte si, že ani osvědčené argumenty o tom, kterak si s papouškem můžete krásně poklábosit nepomáhají.
Asi budeme muset přijít s nějakým kompromisním zvířátkem.
Kůň?
Nějaké návrhy?
Ale rybičky nechci.
Karin mi určitě doporučí morčata :-), což?

Fotky a Branická skála roku 2010

11. června 2010 v 8:44 Liborova umělecká fotogalerie :-)
Jako každý rok, tak i tento jsem si pořídil snímek před výše uvedenou skálou. Je to taková pěkná tradice (kterou praktikuji od roku 2005, viz fotky z minulých let). Jsem zvědav jak dlouho mi focení ještě vydrží. Fotografem byl tentokrát pan JLC.
Když jsme se procházeli zpět, tak jsme našli několik podivných nápisů na zdech, očividně pocházely od stejné osoby. Je to trochu jiná forma "street artu" (či jak to nazvat), než všudypřítomné a někdy už trochu přeplácané a nudící graffity. Takové krátké nápisy mi někdy trochu připomínají poznámky naškrábané na dveře pánských (na dámské pochopitelně nechodím,...dobrá, tak jednou v Lucerna music baru, ale to bylo akutní....) toalet. To se člověk dozví věcí...
obr
obr2

obr3
A na závěr to nejdůležitější.
lubs10

Člověče, nezlob se

9. června 2010 v 9:03 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
"Člověče" je snad nejpopulárnější desková hra v ČR. Mnoho lidí se domnívá, že hra pochází z naší země, ale bohužel tomu tak není (možná jste před nedávnem zaznamenali snahu jednoho českého podnikatele o registraci této hry). Do Evropy ji přivezli z Indie Angličané. Docela by mě však zajímal anglický název této hry.
Nemohl by někdo pomoci?
Vím, že v němčině se používá výrazu "Mensch ärgere dich nicht", ale v angličtině to jistě také musí mít nějaké jméno. Zaslechl jsem pouze název "Sorry", což je sice výstižné, ale tak nějak bych čekal název o něco delší. Nedávno mě kdosi přesvědčoval, že ten pravý anglický název je "Sorry People".
Mně osobně by se docela zamlouval "Don´t be angry".



Ondřej Neff - Tma

5. června 2010 v 10:55 Recenze knih
tma
Ondřeje Neffa bude s největší pravděpodobností jistě znát. Jedná se o osobu vpravdě renesanční (co se literatury týče). Já osobně jsem s ním první literární kontakt měl coby malý chlapec čtoucí comicsy Káji Saudka, ke kterým psal právě O. Neff "scénář". Nějakou dobu působil i v kultovní Ikarii a známý je rovněž jeho "neviditelný pes" (a to nemluvím o aktivitě při překládání a propagaci J. Verna). Románová tvorba páně Neffa se mi docela dlouho vyhýbala. Ano, znal jsme trilogii Milenium, ale nikdy jsem se nedostal k tomu si ji přečíst. Teď ale - díky slevové poukázce od Slečny I. - jsem vyrazil do pražského Luxoru a ze všech tamních publikací mě nejvíce upoutala ta s prostým názvem Tma (autor Ondřej Neff).
Ondřej Neff tuto knihu chtěl původně nazvat "Tma jako v prdeli", ale název posléze trochu zkrátil. Prvotní inspirací mu sice byla nějaká pohádka, nicméně z ní nenechal takřka kámen na kameni a v roce 1998 napsal tento svůj pravděpodobně nejlépe hodnocený román. Neff nám ukazuje Českou republiku v dubnu roku 1998, kdy náhle přestane fungovat elektřina (respektive vodiče nejsou schopny vést elektrický proud). Jedná se v podstatě o katastrofický román s prvky vědecké fantastiky. Neff se zde snaží upozornit na křehkost současné civilizace a poukazuje na tenkou bariéru, která nás dělí od animálního barbarství a krutosti. Pravá tma nenastává s absencí elektrického proudu, ale s příchodem tmářských ideologií (různých esoterik, teorií o škodlivosti technicky vzdělaných lidí, kteří zotročili elektřinu a ta nás pak díky tomu opustila, apod.), které se brzy po výpadku vynoří a pokoušejí se - poměrně úspěšně - upevnit ve společnosti.
Román je vyšperkován i přítomností tehdejších známých osobností veřejného života. Objevuje se zde tedy primátor Koukal, ministerský předseda Václav Klaus (který zde zemře strašlivou smrtí), či president Havel i Milouš Jakeš. Ztvárnění těchto postav sice může v začátcích knihy působit trochu nepřirozeně, násilně, ale s postupujícím rozpadem civilizace (a nepřímým návratem k feudalismu a barbarství, které místy evokuje atmosféru skvělého australského filmu Mad Max) může mít leckterý čtenář tendence se k těmto postavám - byť se zcela jasně jedná o charaktery vedlejší důležitosti - upnout jakožto k ostrůvkům rozumu v moři šílenství.

Curling - Bowling

3. června 2010 v 11:53 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Oba výše jmenované sporty se řadí do kategorií sportů při jejichž vyslovení mnozí učiní pomyslné uvozovky. Není se čemu divit. Nejde zde o to podávat maximální fyzické výkony, ale hlavní je se soustředit, mít klidnou ruku a přesně mířit. Takové sporty pro pohodlné, chtělo by se říci.
Curling jsem v životě nehrál, byť k němu mám jedním způsobem dost blízko. Pan Č. (krycí jméno, které se nic nezadá s Cibulkovými seznamy) totiž působí na sekretariátu českého curlingového svazu (http://www.curling.cz/) a díky němu jsem se před nedávnem dostal na jednu pěknou večeři (all inclusive!!) pořádanou u příležitosti čtvrtého ročníku curlingového kempu pro dospělé v Praze. V ČR není curling zrovna moc rozšířený - na vině patrně bude fakt, že je tu v podstatě jen jedna curlingová hala - zaregistrovaných máme zhruba 500 hráčů (hráček). Osobně bych si rád tento sport někdy zkusil, neboť při sledování v televizi (Olympijské hry) mě vždy fascinoval ten pohyb dvojice s košťátky (omlouvám se panu Č. za nedostatečnou terminologii).
Jak jsme psal již výše, curling a bowling mají ledasco společného. Dalším společným jmenovatelem by mohla být i skutečnost, že ani bowling jsme nikdy nehral - přesněji až do včerejšího dne. A opět u toho byl pan Č. - dalo by se říci - takový můj osobní guru v těchto sportech :-).
Přiznám se, že předtím než jsem hodil svoji kouli (a není v tom žádný dvojsmysl!) na hrací plochu, tak jsem cítil drobnou nejistotu. Přece jen, člověk se bojí, aby svým amatérským hodem náhodou někoho nezranil, či nepřipletl se nechtěně do hry těch bowlingově zdatnějších jedinců. Nastudoval jsem si předtím trochu nezbytné teorie - jak mám často ve zvyku - nicméně znát výrobce jedné z prvních bowlingových koulí je sice hezká věc, ale více bodů vám to rozhodně nepřinese.
Na následující fotografii veškerý estetický zážitek z takřka dokonalého hodu (trochu přeháním, no) ruší mé prosvítající, absolutně neestetické, bílé spodní prádlo.
Otázka za milion (jen obrazně). Kolik si myslíte, že jsem tímto hodem dostal kuželek?
bowling