Prosinec 2009

Zánik biografů?

28. prosince 2009 v 14:08 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Včera jsme se společně se Slečnou I. chtěli podívat do kina v městě Kroměříž, kde dávali snímek "Oko ve zdi". Bohužel se tak nestalo. Jakoby snad byl včerejší den tak nějak prokletý, neboť se nám zároveň podařilo úspěšně zmeškat vlakový spoj.
Situace biografů na malých a středně velkých městech je skutečně tristní. Označení "malá návštěvnost" je ještě velmi mírné, neboť na včerejší projekci se krom nás dostavili ještě 2 další lidé (a převýšili jsme tak počet zaměstnanců hokejovým výsledkem v poměru 4:3). Vzhledem k nabídce filmů dnes do kin chodí převážně mladší lidé (někdo ve věku 15-40 let), což je navíc generace, která často upřednostňuje konformní pohodlí multikin (nejblíže Kroměříže je asi Zlín, Olomouc) a rovněž se ve své valné většině vyzná ve stahování z různých torrentů, rapidsharů, apod. Není se tedy čemu divit.
Je to ale špatně, neboť projekce filmu v biografu je příjemná společenská událost, která je pro kulturní život stejně důležitá jako návštěva divadla, či výstavy obrazů. Bohužel, filmový průmysl byl degradován na továrnu uspokojující naše vizuální počitky. V daných podmínkách mají malá kina (snad krom Prahy, kde Aero, Oko, Mat, apod. mají početnou skupinu fanoušků) minimální šanci na nějaké důstojné přežití. Jediné co je snad ještě drží nad vodou jsou projekce českých filmů (komedií, pohádek). Paní u pokladny říkala, že na "Peklo s princeznou" (točilo se převážně v Kroměříží) bylo vyprodáno.
Bral bych tento článek trochu jako apel směrem k vám, zkuste se někdy podívat i do místního kina (pokud tak lze) nebo skončíte jako u nás, kde bylo kino zrušeno někdy v roce 1995 a v blízkých Hořovících někdy minulý rok (pokud si pamatuji). Je to určitě škoda, neboť kde jinde se můžete podívat na film za nějakých 65kč?

Printempo - Printempo (2009)

27. prosince 2009 v 17:09 Hudba z ouška do ouška
Printempo je polský hudební projekt, který vám může svoji pohodovou acid-jazzovou, downtempovou hudbou pěkně rozsvítit současné tmavé dny (byť nejkratší den v roce již máme úspěšně za sebou). Není tak těžké se poddat příjemným, náznakově retro hudebním tónům, které vás z dekadentní jazzové party vezmou na večírek konce sedmdesátých let. Moc pěkná deska.

Vánoce

24. prosince 2009 v 11:33 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Slušelo by se popřát svým čtenářům (a čtenářkám) hezké svátky.
Tak tedy, "hezké svátky".
Dejme k dobru nějaké vánoční zajímavosti. Víte třeba, že původ českého slova Vánoce je německý? Co by tomu řekli jazykoví puristé....
A víte také, že Ježíš se možná skutečně narodil 25. prosince? Jak je to možné? Jednoduše - staré spisy (snad 4. století) kladou datum Kristova početí na 25. 3. Přidejte si devět měsíců..... Ovšem musíme a priori předpokládat, že Ješua nebyl dítětem přenošeným, respektive nedonošeným.
A do třetice všeho dobrého, ve Švédsku dárky obvykle nerozdává Santa Claus, ale jakýsi dědeček Jultomten s nápadnou fyziognomií (má hrb, no...), který je obestoupen různými skřítky a trpaslíky.

Sin Nombre (2009)

23. prosince 2009 v 20:03 Filmové recenze
Sin Nombre je mexickým filmem, který diváka zavede do přestředí mexických gangů a latinsko amerických běženců. Zdánlivě nesouvislá témata (a příběhy) se spojí v tomto dosti dojímavém filmu režiséra Cary Fukunaga.

Sin Nombre se mi líbilo. Je to film, na který se evidentně nespotřebovalo mnoho financí, ale to je možná jen dobře (i když letecké záběry by jistě do koncepce zapadaly). Tento snímek tedy spíše než formou se snaží zaujmout originalitou, procítěností vyprávění. Skoro polovina jeho délky se odehrává na střeše vlaku, milovníky mexické krajiny rovněž potěší rozsáhlé záběry na tuto oblast.
Film je to drsný jako život sám, takže člověk si aspoň začne vážit toho, že žije v poklidné České republice. Svět chudých totiž ovládají ti silnější, což jsou většinou ti, kteří drží v ruce zbraň - ideálně namířenou na vaši hlavu. Chovat se spravedlivě, dle morálky nelze - a pokud ano, tak jen na krátkou dobu s fatálními následky. A je tu i láska, ano. Dovolit ale sám sobě tento cit v takovém světě je možná až příliš velký luxus.
Co bych filmu trochu vytkl je jistá předvidatelnost, v podstatě v momentě, kdy jsou - obrazně řečeno - "karty rozdány" už v podstatě víte, jak to zhruba dopadne. Celkový dojem je ale výborný. Vzhledem k tomu, že se jedná o filmový debut, tak se velice upřímně těším na další počin režiséra Fukunaga.

Vyplatí se děti? A co manžel?

22. prosince 2009 v 13:11 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Dnes jsem absolvoval svůj pravidelný nájezd na městskou knihovnu v Hořovicích a jal se prozkoumávat vyřazené knihy v antikvariátním oddělení s náruživostí avarských nájezdníků právě objevujících zajímavá městečka k vydrancování.
Nakonec jsem si odnesl cenné literární skvosty, kus zhruba za 3 kč. Cestou ke knihovně jsem si ale všiml lístečku nalepeném na jednom pouličním "kandelábru", stálo tam, "ministr zdravotnictví varuje, mít děti se nevyplácí". Samozřejmě, jednalo se o žertovnou variaci na upozornění na kuřáckých krabičkách, nicméně ta věta mě zarazila i z jiného důvodu. Přijde mi totiž, že s tvrzením absence potomků jakožto kladné věci jsem se již několikrát setkal. Vždy mě velmi zamrzí, když lidé cokoliv hodnotí jen podle peněžních příjmů, respektive výdajů. Jakoby snad děti do lidského života nevnesly zcela jiný rozměr a de facto i naplnily jeden ze smyslů naší existence. Prostě, ekonomicky se to nevyplatí a basta! Jsou ale věci, které si za peníze koupit nelze. Domnívám se, že dát život malému človíčkovi, který si do světa zároveň ponese i kus vás, patří mezi ně.
Ale stala se mi ještě jedna zajímavá věc. Během čekání v místní nemocnici mě upoutal letáček s titulkem "Náhradní manžel". Jistý pán zde nabízí chlapské služby typu: zalévání, smontování nábytku, svařování, nákupy, apod. Zajímalo by mě, zda nabízí služby i trochu...ehm...intimnějšího rázu. Asi ne. Každopádně se jedná o dosti pozoruhodný tržní pokus zacelit mezeru po neschopných mužích v domácnosti (nebo snad v domácnostech, kde muž absentuje). Pokud vás tato inzerce zaujala, tak se mrkněte sem.

Zasněžené městečko

21. prosince 2009 v 13:20 Liborova umělecká fotogalerie :-)
Mé městečko pokryté sněhem vypadá tak poeticky. Člověk si může jen domýšlet, co vše se asi v okamžiku focení odehrávalo uvnitř těch domečků, zcela nedostupné běžným lidským zrakům. Pokud vystoupíte na nějakou vysokou věž v nějakém velkém městě a pořídíte si obrázek toho města pod vámi, tak zároveň s budovou zachytíte i množství lidských emocí. Má to jeden problém, nevidíte je, jen je tak jaksi tušíte. V jednom domě se lidé milují, v druhém nenávidí, v dalším je někdo osamocený... a někde se třeba stala i vražda (nepatrná narážka na film Zvětšenina).

Sníh

19. prosince 2009 v 16:23 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Napadaný sníh, který pokryl Českou republiku, dovoluje chodcům zanechávat svůj podpis na zemi, po které kráčí. Vždy si přitom vzpomenu na slavné povídky Karla Čapka - Šlépěj a Šlépěje (pojednávají de facto o tom samém). Pozorovat stopy zvěře a lidí ve sněhu je velmi zajímavé a člověk se toho dozví poměrně hodně i o svém okolí. Kupříkladu jsme nevěděl, že kousek od našeho domu si udělaly srnky takovou "srnčí stezku". Smutné je jen to, že sníh patrně nevydrží až do Vánoc a tyto svátky budou bohužel opět klasicky "na blátě". Moji rodiče a prarodiče mi vždy často vyprávěli o tom, jak trávili Vánoce hezky zapadaní sněhem. Nevím, zda to bylo skutečně tak úžasné, či zda náhodou vzpomínky nevybělily ty negativní zážitky, ale přiznám se, že jim tu zasněženou atmosféru leckdy trochu i závidím.
Sníh k těmto svátkům prostě tak nějak patří. Věděl to i Josef Lada, který na něj umístil i svůj Betlém, kde - jak je známo snad každému - obvykle nesněží. Betlém bez sněhu prostě není ten "pravý" Betlém.
Zajímavé, že i ve 21. století si s námi ta příroda dokáže tak pěkně pohrávat.Však ji to ale my lidé vracíme. Jednání v Kodani toho budiž menším důkazem. Leckteré věci, jež se tam dějí, mi přijdou tu více a tu méně absurdní. Kupříkladu nechápu, proč není možné utvořit nějaký nadnárodní orgán, který by prováděl dozorčí kontrolu nad emisemi a hlavně měl i nějaké páky k potrestání těch, kteří se zavázali kritéria dodržovat a nečiní tak. V jiných oblastech to jde. Život na téhle planetě ale asi není zase až tak důležitý


Charlotte Gainsbourgh - IRM (2009)

17. prosince 2009 v 20:13 Hudba z ouška do ouška
Album od slavné zpěvačky a herečky (schválně, kdo z vás viděl Betonovou zahradu?) Charlotte Gainsbourgh je báječný hudební kousek, který se vyplatí pořídit si. Ať již preferujete jakoukoliv metodu. Pro tak dobré album se totiž vyplatí si i trochu "zahřešit".
Abychom byli upřímní a féroví, tak je třeba říci, že Charlotte se na této desce nepodílela sama, ale pomáhal ji s ní známý "psychedelický kovboj" Beck (pro ty, kteří jej neznáte: jedná se o takového velmi ....flexibilního muzikanta, který se nelekne žádného žánru). Takto spáchané album se výborně poslouchá. Obsahuje milé melodie, zajímavé, krásně ladící zvuky a místy se malinko poodhalí i drsnější strana Charlotte Gainsbourgh. Jen mě trochu mrzelo, že drtivá většina písniček je v angličtině. Francouzský zvuk by mnohým skladbám možná seděl o trochu lépe... V zásadě však mohu říci, že deska IRM neobsahuje žádné hluché místo a její stopáž 44 minut je tak až "na půdu" naplněna velmi kvalitní popovou (ano, nestydím se za to slovo) hudbou, kde se můžete nechat fascinovat podmanivými melodiemi stejně tak jako lehce experimentálními tóny zcela v mezích příjemného poslechu. Ne náhodou byla výhlášena deskou týdne na rádiu Wave.
Pokud bych snad měl tuto desku k něčemu přirovnat, tak mě napadá snad jedině loňské album švédské Anny Ternheim. Ochutnejte dvě tváře jedné skvělé desky.




Gulášový socialismus

16. prosince 2009 v 10:29 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Doporučil bych k přečtení jeden zajímavý článek, s nímž v mnoha bodech (zvláště kapitola o školství) souhlasím.
http://blisty.cz/2009/12/16/art50330.html
Článek je to dlouhý, pokud by se vám jej nechtělo číst celý, tak jsem tu vybratl takový - řekněme - shrnující odstavec. Cituji:
"Pokusil jsem se demonstrovat, že občané České republiky nejen, že nemohou participovat na demokracii, ale jsou v současném režimu, který jeho proponenti označují jako svobodný a demokratický, stále více zbavováni i oné svobody. Ne ovšem svobody cestovat nebo vyjadřovat své názory, ale svobody rozhodovat o svém životě. Nástrojem omezování svobody dnes ale není - jako tomu bylo před 20 lety - policejní aparát. Svoboda jednotlivce je v současnosti oklešťována ekonomickými nástroji. Deregulace, liberalizace, reformy a privatizace, to jsou postupy, jež nutí jednotlivce a jeho rodinu, aby se zadlužoval, chce-li žít alespoň trochu důstojný život. Jakmile se však člověk zadluží, stává se konformní vůči systému, který jej k zadlužení donutil, a v zájmu finančního zabezpečení sebe a své rodiny přistupuje na dobrovolné omezení svobody projevu (jak ukazuje příklad zaměstnance firmy Hyundai uvedený výše)."

Pražská dilemata

15. prosince 2009 v 21:45 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Život v matičce Praze sebou nese rozličné události. Po práci má člověk nejednu chuť jíti se někam povyrazit. Včera jsme se Slečnou I. měli v plánu hned několik možností: a) zkusit oblíbené free mondays v Roxy b) v kině Aero hráli 3 sezóny v pekle, což je prý velice zdařilý počin c) podívat se do Oka, kde bylo vystoupení formace Umakart.
Vyhrálo "c". O skupině Umakart jsem dosud věděl jen to, že existuje a že ji tvoří známí lidé z jiných skupin (Neuwirth, Muchow, atd..). Dokonce jsem neměl potuchy ani o hudebním žánru... Jít tedy na "blind" na koncert, to se mi už dlouho nestalo, i když člověk jakési záruky kvality po ruce přece jen měl. Ať jsem pátral v paměti jak jsem jen dokázal, tak jsem si nedokázal vzpomenout, že by Honza Muchow figuroval v nějakém hudebním projektu, který by byl vyloženě nepovedený (namátkou: Lazy Jim, Ecstasy of St. Theresa, Colorfactory,...). Toto pravidlo se mi potvrdilo i teď.
Koncert v Oku byl takovým "Vánočním" vystoupením, kde nejprve zapěl soubor Doubravánek. Pokud jste někdy v životě toužili po tom slyšet např. rapované koledy, či sborovou předělávku slavné "Touch me" od The Doors, tak tento soubor je to pravé pro vás. Samotní Umakart mě překvapili, nutno říci, že pozitivně. Jejich hudba by se dala zaškatulkovat do kategorie pop-rock-folk. Velmi pozoruhodný byl hlas zpěváka Švejdíka ze známých Priessnitz a celková nenucená, pohodová atmosféra všech písniček, jež byla podbarvena promítáním krátkých scének s postavičkami z komiksu Aloise Nebela.
Prostě paráda. Člověk ale ve své nekonečné nenasytnosti se stejně neubrání myšlenkám na to, jaké by to bylo, kdyby náhodou zašel na ten film, či na jiný koncert. Nebyl by to náhodou zážitek lepší? Pochopitelně, těžko říci. S jídlem holt roste chuť a s větší nabídkou kulturních požitků je člověk zákonitě stále vybíravější a jaksi i šťouravější. Asi je to přirozené, ale to vůbec nemusí znamenat, že by to bylo správné.
Kdosi mi kdesi řekl, že pravý kulturní člověk ke svému kulturnímu životu nepotřebuje žádná divadla, kina, sály, apod. Že kulturního - skutečně kulturního - člověka poznáte jen někde na nějaké odlehlé vesničce, kde nejsou žádné podobné podněty a daný jedinec sám se musí starat o to, aby kulturně žil - tzn. pořádat - stále dokola, i přes neúspěchy - rozličné společenské akce, apod.
Něco na tom asi bude.

2012 (2009)

12. prosince 2009 v 18:52 Filmové recenze
O filmu 2012 jste již bezpochyby slyšeli. Je to hit, který zasáhl světová kina rychlostí příchodu tsunami. Pohříchu však - jako ostatně všechny snímky R. Emmericha - je to zábava dosti povrchní zabalena do blištivého pozlátka. Podle toho se také prodává.
Zkuste si namátkou představit ty nejhorší kýče a patos, který vám jen vytane na mysli. To vše ve filmu je. Zkuste si představit všechny možné i nemožné katastrofy, jež by mohly nastat. To vše rovněž ve filmu je (až se jeden diví, kam na ty nápady tvůrci chodí). Ale tohle už prostě je Roland Emmerich. On už ty filmy asi ani jinak točit neumí - nebo ani nechce, jeho "nejvelkolepější" díla jsou silně zisková....

Intermezzo: Roland Emmerich a pan Libor.
Ke tvorbě tohoto pána z Německa jsem se dostal čirou náhodou jako malý chlapec v našem tehdy ještě fungujícím biografu při příležitosti sledování filmu Měsíc 44. Tato sci-fi (tuším rok 1989) je poměrně pitomoučkým příběhem o souboji dvou megakorporací ve vesmíru, nicméně vzhledem k mému věku a silnému zaujetí pro vše, co tehdy obsahovalo magická slůvka "sájnc fikšn" se mi film moooc líbil. To dokonce natolik, že o několik let později jsem si jej pořídil i na originální vhs... Další filmy - Den nezávislosti a Den poté - jsem již projal o poznání chladněji. Přeci jen, člověk z dětského nadšení pro patos a kýč jednou vyroste...

Příběh filmu je prostý jako pás cudnosti ukrajinské prostitutky. Rozvedená rodina k sobě díky rozičným přírodním katastrofám nachází zpět cestu, všechny kladné postavy se chovají příkladně kladně (to je věta, panečku) a záporňáci div že nad sebou nemáchají cedulemi s nápisem "já jsem ten zlý!". Člověk by sice mohl ocenit zajímavé efekty, ale to je asi tak vše, co by šlo filmu připsat k dobru. Pokud jste se jako malí bavili borcením hradů z písku, tak si zde bezesporu přijdete na své. Bordí se tu domy, dálnice, zem. Lidé neustále křičí a pobíhají sem a tam. Pokud máte takové věci rádi, tak hybaj do kina - budete nadšeni. Bohužel, film není zase až tak pitomý, aby se mu šlo čistě od srdce zasmát. Dokonce se musím přiznat, že jsem se během sledování vůbec nenudil.
Jsem ale stejně rád, že jsem na to nešel do kina.

Kterak Libor čekal děťátko

12. prosince 2009 v 11:12 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Nedávno jsem si musel v Městské knihovně v Praze vyzvednout jednu zarezervovanou knihu, kterou si přes moji kartičku objednala Slečna I. Zaplatil jsem obligátních 10kč a vydal se k pultíku pro výdej rezervovaných publikací. Slečna (paní?) za pultem odešla, nějak podezřele dlouho se nevracela, načež přece jen přišla a v ruce držela dosti obsáhlou publikaci, jejíž obal jsem ani nestudoval, neboť jsem z knihovny ještě spěchal někam jinam.
U konečného výdeje knih se na mě však dáma s brýlemi trochu zamračila a říkala, že tato kniha asi nebude pro mě, neboť ji má zarezervovanou někdo jiní. Teprve teď jsem se podíval na titulek, který velkými písmenky sděloval světu "čekáme děťátko". Na obálce byla roztomilá mladá maminka, která si hraje s novorozencem. Paní u prvního pultu totiž udělala administrativní chybu a dala mi knihu někoho jiného, naštěstí se vše napravilo. Další knihu jsem si už ale raději prohlédl - byla to publikace o Islámu, takže "alles in ordnung" (pomalu se nám z češtiny ztrácí germanismy, napravme to :-)).
Takhle tedy Libor chvíli čekal děťátko.
A Židé v těchto dnech očekávají Chanuku. Každý máme něco.

Zemský ráj to na pohled (2009)

11. prosince 2009 v 10:05 Filmové recenze
Zemský ráj to na pohled je český film, který ve mně vyvolal trochu rozporuplné dojmy. V atmosféře těch rozličných příšerných děsivostí typu "Jak ulovit miliardáře" (či jak se to jmenuje) patří tento film bezesporu k tomu lepšímu, co je možno v kinech z české produkce spatřit. Ale ani to na výborný film nestačí.
Příběh mapuje dobu od r. 1968 do r. 1977. Bezesporu zajímavé období vývoje Československa, o němž se ale divák mnoho nedoví. Politika se zde moc neřeší, daleko přednější jsou vztahy - ve kterých se koneckonců i režisérka I. Pavlásková vyzná podstatně lépe. Pokud jste viděli Pavláskové Bestiář, tak můžete trochu komparovat. Zemský ráj mi vychází osobně jako lepší snímek, ale propastný rozdíl to zase není. Spíš taková prsa korejské studentky.
Když už jsme u těch prsou, tak sexuálně laděných - či motivovaných - scén si užijete dosyta. Pohříchu však v nich takřka bez výjimky vystupuje jen představitelka titulní role Marty (Vilma Cibulková). Film nabízí dostatek známých hereckých osobností. Krom Cibulkové tu je ještě v této době velmi populární Voříšková, můj oblíbený Jiří Dvořák, Ondřej Vetchý, M. Etzler, Jan Hartl, i doposud poměrně neznámá Dana Marková.
Události ve filmu znázorňují dobu roku 1968, ale že by nějak nastínily i atmosféru, to se říci nedá. Divák v podstatě nepozná výraznější přechod mezi rokem 68 a 77. Postavy vypadají pořád stejně, není u nich znát žádný vývoj. Změna atmosféry ve společnosti se tak redukovala pouze na proměnu charakteru jedné sousedky. To je zoufale málo. Z tak zajímavé zápletky šlo vytvořit něco mnohem pestřejšího, otázkou ale zůstává, zda to vůbec bylo ve intencích scenáristiky Boučkové (mimochodem, dostala cenu za nejlepší nerealizovaný scénář).
Vykreslení doby bych viděl tedy jako velké mínus. Nic tomu nepomůže ani zakomponování původních záběrů (např. hokejový zápas se Sověty). Velmi mě na filmu iritovaly i repliky, které postavy pronášely, např. věta Voříškové, "tak jsem podepsala Chartu 77" zní z jejích úst tak nemístě až jsem se v kinosále neubránil smíchu. Postavy a děj je i jinak poměrně schématicky, takže tu můžete nalézt alkoholem opojené, nevěrné a často volně souložící "odbojáře" a hloupé, zlé příslušníky StB. Většina postav chodí v šatech dle poslední pařížské módy roku 1968, což zrovna moc věrohodně rovněž nepůsobí.
Tedy, suma sumárum, pokud na film půjdete a budete očekávat jakousi sondu do společnosti roku 1968 - 77, tak budete zklamáni, neboť o něčem takovém si snímek může nechat jen zdát. Pokud se však chystáte jít na snímek o vztazích (byť i tady se postavy pohybují bez ujasněné motivace), tak budete spokojeni o něco více. Přes všechny nedostatky se však na Zemský ráj to na pohled dá docela i dívat. Rozhodně není nudný a zbytečně natahovaný.

Zero 7 - Yeah Ghost (2009)

9. prosince 2009 v 11:45 Hudba z ouška do ouška
Projekt Zero 7 bychom mohli hudebně zařadit pod kolonku "downtempo". Toto jejich - v pořadí již 4. album - se však danému schématu malinko vyvaruje, neboť se více blíží písničkové podobě. Není to však žádný pop, jen charismatické zvuky této britské formace jsou doprovázeny výrazným zpěvem několika dam. Album Yeah Ghost se mi líbilo, byť je zvukově trochu neuspořádané, ale domnívám se, že rozhodně patří k tomu lepšímu, co letos opustilo lisovnu cd disků.
Zkuste třeba tuto skladbu, je poměrně výrazná a o něco méně písničkovější než zbytek desky.

Lidovky

5. prosince 2009 v 12:25 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Čtete někdy Lidové noviny? Já v poslední době moc ne, tedy pokud mluvíme o té papírově podobě. Z papírových novin snad krom Metra zdarma si ještě tu a tam koupím oddychové bulvární čtení Sportu a jinak nic zvláštního. Noviny čtu hlavně na internetu. Co si budeme povídat, je to pohodlnější a také úspornější (navíc pokudá máte wi-fi iv mobilním telefonu, tak si zpravodajství můžete číst skutečně kdekoliv). Samozřejmě jsem rád, že tu stále ještě máme klasickou podobu denního tisku. Atmosféra kavárny, kde si můžete pročítat rozměrné listy je k nezaplacení. Nemohl jsem si tedy nepovšimnout skutečnosti, že Lidovky v brzké době zakáží anonymní diskusi pod svými články. Domnívám se, že je to postoj dobrý, neboť ono místo se často stávalo semeništěm zakomplexovaných a záštiplných lidí, kteří na skutečnou diskusi přistupovali jen velmi těžko. Mnoho jedinců se však ohání argumenty, kterými poukazují na "nedemokratičnost" takového rozhodnutí, jež čtenářům ukrajuje svobodu. S tímto tvrzením však nesouhlasím. Pokud někdo skutečně chce svými komentáři přispívat do internetové podoby celostátních novin tak by jeho příspěvek měl prokázat jisté minimální kvality slušnosti a věcnosti. Např. v Británii jsou mnohá média moderována daleko tvrdším způsobem. Připuštěny jsou pouze ty komentáře, jež jsou skutečně věcné a vhodné pro diskusi, výkřiky typu "smrt komunismu" apod. tam tedy nenaleznete. Pokud se však člověk bojí o své osobní údajé, jež by mohli zveřejněním na internetu dojít jisté újmě tak si samozřejmě může zvolit i jiný druh internetové komunikace. Nikdo vám přece nebrání založit si vlastní webovou stránku, nějaký blog, apod. Na daných platformách se dá diskutovat jak je libo. Jestli si mnozí tu svobodu nevykládají tak trochu pokřiveně... Dovolím si menší citát od E. Koháka, "...lidé si dnes svobodu představují především jako možnost dělat co chci. Jenže to je svoboda až na druhém místě. Daleko základnější je možnost volit, co chci. Nebýt spoutaný závislostí, štvaný výčitkami svědomí, zatížený minulostí...".

Absurdita

2. prosince 2009 v 17:15 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Nikdy by mě nenapadlo, že bych se někdy ocitl ve zcela absurdní situaci .... a hle, je to tu a ani to nebolelo a je to docela i úsměvné . Ale o tom se rozepisovat nebudu.
Teď trochu něco jiného, byť neméně absurdního. Všimli jste si, jak horečka jménem "Klaus bojuje proti Lisabonské smlouvě" vyprchala? Několik týdnů zpět tyto informace plnily stránky médií a dnes? Skoro "ticho po pěšině".
Obsáhlá debata se rozpoutala zejména na téma tzv. "Benešových dekretů", což je s léty stále více a více obsáhlejší debata a diskuze jejíž podoba se však de facto mnoho nezměnila. Nevím konkrétně na čem politici jako pí. Bobošíková, president V. Klaus apod. ohrožení "Benešových dekretů" zakládali a přiznám se bez mučení, že v dané oblasti jsem laik, nicméně i tak mi to není zcela jasné, neboť mi je známé, že LZP Lisabonské smlouvy rozhodně neměla působit retroaktivně. Navíc Evropský soudní dvůr již před časem proklamoval, že majetkové restituce jsou v plné pravomoci národních orgánů a nelze se v tomto případě obracet na jiné instituce.
Není rovněž trochu absurdní, že právě toto téma před čase zcela pohltilo českou společnost, aby se zase na chvíli odklidlo do ústraní až znovu nastane doba, kdy jej bude znovu možno vhodně použít.

Laura & Rodent v Roxy

1. prosince 2009 v 13:29 Hudba z ouška do ouška
Do pražského klubu Roxy včera zavítala česká electro-rave-clash skupina Laura & Rodent. Provedl se zde totiž křest jejich nového alba (mezi kmotry byla i Charlie One z Ohm Square) s příznačným názvem "House of fire". Hudebně byl jejich koncert velmi zajímavý a hodina - po kterou koncert trval - utekla velmi rychle. Projekt Laura & Rodent bych doporučil všem milovníkům "syrového elektra", temné odlidštělé hudby a podobných věcí. Vyzdvihnout by se mohl i zajímavý vokál Laury (to je ta blonďatá dívčina) a fakt, že pro několik prvních návštěvníků bylo cd "House of fire" přichystáno zdarma jako dárek.
A pokud do klubu Roxy občas zajdete, tak jistě víte, že včerejší den, tj. pondělí, bylo zdarma i vstupné.
foto: roxy.cz