Říjen 2009

Paris..., ale ne Hilton

26. října 2009 v 11:11 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Nějakou dobu nechám svůj blog na pospas internetové džungli. Tedy, ne že bych jej pečlivě kotroloval každý den...
Zítra odjíždím totiž směrem Paříž, kochati se krásou přerostlé Petřínské rozhledny, obdivovat hroby slavných a mocných a přemýšlet na úsměvem Mony Lisy.
Až se vrátím, tak se možná podělím o nějaké snímky a zážitky. Pokud si mě tedy Francouzi nedají k obědu... (kdo viděl film Delikatesy, viď Ájo, tak ten ví své...).

Rádio v autě inside? Problem outside!!

24. října 2009 v 20:55 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Opět dovolím laskavého čtenáře - či čtenářku - o prominutí, neboť jsem znovu použil odporné anglicismy. Nemohl jsem si ale svoji oblíbenou frázi odpustit, neboť bych se jinak jistě budil v nocim zbrocen potem (tedy, doufám, že by to byl pot...:-)). Jistě znáte slogan intelu: intel inside. Dvě slovíčka a reklama jako málokterá. Pamatuje si však někdo z vás na úžasné procesory od společnosti Cyrix? Na ně byla taková roztomilá parodie.... Jistě si vzpomenete na tu reklamu od Intelu, skupina vědců tam v laboratorních podmínkách s nejvyspělejší technikou tvoří úžasný procesor. Parodie a la Cyrix..., skupinka domorodců ve svých slaměných chatrčích buší kladivy do čehosi....a tak vzniká procesor.
Teď už se můžete smát.
To bylo jen tak na úvod, ono pochopit nadpis, to je základ úspěchu. Ale pozor, zase jsou lidé, kteří čtou výhradně jen nadpisy (a někdy nechápou ani je...).
K tomu rádiu - abych se vrátil k jádru pudla - dnes jsem strávil něco přes dvě hodiny v autě, které jsme si chtěli zpříjemnit poslechem hudby. Jelikož interiér auta (nějak nevím lepší slovíčko..) pochází z roku - tuším - 1995, tak zde žádný cd přehrávač - natož mp3 přehrávač - nenaleznete a audio kazety jsem zrovna neměl po ruce. Zavděk jsme tedy museli vzít rádiem. Ovšem poslouchat ty hororové tóny, jež se z reproduktorů linuly bylo místy nad naší trpělivost. JAK JE JEN MOŽNÉ, že v zemi, která se honosí sloganem "co Čech, to muzikant" neexistuje jediné rádio, které by bylo sto hrát současnou hudbu? Dostáváme se tak do situace, kdy hudební skupiny, které se na "západě" (není to přesný termín, tak mě prosím nekamenujte...) v podstatě považují již skoro za "mainstream" (zase ten anglicismus...) - např. Primal Scream, Radiohead, či Air - tu mají stále nádech hluboké alternativy (uvedu to více k jasnosti, Radiohead samozřejmě hrají z velké části alternativní hudbu, ale samotná kapela již je natolik známá, že se dostala i do jedné učebnice angličtiny, takže za zcela alternativní bych ji nepokládal).
Jediné rádio, které výše uvedené neduhy nemá - Rádio 1, jsme navíc bohužel během cesty nedokázali naladit.
Ale stala se i humorná příhoda. Neděje se totiž zrovna často to, když musíte dávat zprava přednost letadlu :-).
(Pozn. na vysvětlenou, cesta z Tlustic do Hořovic vede přes letiště).

No vida...

23. října 2009 v 10:10 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Český fotbal teď mnoho radosti fanouškům asi nepřinesl. Nevalné výkony reprezentace dospěly do bodu, kdy se nekvalifikovala na MS. V domácí lize se také nepředvádějí bůhvíjaké výkony a evropské poháry..., to je místy jedna velká tragédie.
Včerejšek byl ale jiný. Pražská Sparta si poměrně hladce porazila s "černým koněm" své skupiny, rumunskou Kluží (vtipné, dárci krve měli vstupné zdarma :-)) a Slavia vybojovala ceněný bod ve španělské Valencii.
Technicky se naše kluby pochopitelně těm z "vyspělých" fotbalových lig nemohou rovnat. Hlavní otázka je však otázka finanční, už i v zemích jako je Rumunsko a Ukrajina proudí do fotbalu daleko více peněz než u nás. A situace se asi jen tak nezlepší. Je to v podstatě takový začarovaný kruh, kdy diváci nemají velkého zájmu na tom chodit na domácí fotbalovou soutěž, neboť jim přijde nudná a bez hvězd. Nicméně s upadajícím číslem diváckých návštěv klesá i zápasová atmosféra a rovněž i případný zájem sponzorů o financování českého fotbalu.
Takže, pokud máte rádi fotbal, zvedněte někdy svá pozadí a zkuste se na něj i někdy podívat živě. Dost často to stojí za to.
P. S. A jsem pochopitelně hodně rád hlavně za ten zápas s Valencií. Je to takový roztomilý políček do tváře všem těm škarohlídům, kteří by náš fotbal deklasovali na úroveň vesnického posvíceneckého turnaje a těm, kteří tipovali milostivých 3:0.

Klass (Zkažená mládež) 2007

21. října 2009 v 9:13 Filmové recenze
Jsou filmy, jež se vám jaksi neúprosně zaryjí do mozku s náruživostí rýče Bédy Trávníčka. Klass mezi ně bezesporu patří.
Film je to estonský a musím přiznat, že tuto zemi zrovna moc filmově zmapovanou nemám, nicméně kdybych soudil jen dle snímku Klass, tak bych bezesporu hodnotil dobře.
Upřímně, po čistě řemeslné filmové práci není Klas bůhvíjakým majstrštykem, ale o to snad ani nejde. Tento film je významný hlavně svým poselstvím a námětem. Odehrává se mezi - asi - gymnaziální mládeží. Nabízí nám jakousi sondu do vnitřního života jedné třídy, která má pochopitelně přirozeného vůdce a rovněž svého přirozeného outsidera Josefa (omlouvám se za ten anglicism, ale lepší termín by člověk jen těžko pohledal). Ostrakizace, šikana se stupňují a jeden student - Kasper - přestává být netečný k těmto fujtajblovým věcem. Za Josefa se postaví. Tímto morálně správným činem se však v očích manipulovatelné třídy stane dalším vyvrhelem. Události nabírají na obrátkách, až vyústí v krvavé finále.
Film se mi líbil. Musím se rovněž přiznat k tomu, že v průběhu sledování tohoto snímku jsem se neubránil vcítění se do hlavního hrdiny a jeho marného boje až do té míry, že jsem všem těm "záporákům" jejich konec docela i přál...

Pííívooo

18. října 2009 v 13:18 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Říkalo se, že která Vláda podraží pivo padne.
Nestalo se.
Aby taky ano. Pivo nám totiž podražuje již několik pěkných let. Pamatuji se živě na dobu svého středoškolského studia, kdy pivo v restauraci U Štiky v Berouně stávalo krásných 9,50. Podotýkám, že se jednalo o pivo "velké". Ne, nechci tu plakat nad starými časy, jimž jakousi auru výjimečnosti a dobra dává z velké části i nezpochybnitelná skutečnost toho, že se nám ve vzpomínkách trochu přikrášlily a oděly do hávu nostalgie.
Jen jsem chtěl poukázat na to, jak jsou některé otřepané fráze nebetyčnými blbostmi.
A pak, včera jsem byl po nějakém čase opět v Berouně, a dokonce i na pivu. Nebyl jsem však u výše jmenované Štiky, ale v místě, kde se dnes nachází berounský pivovat. Je to trochu zastrčená lokalita blízko poměrně nevábného nádraží, nicméně pokud máte rádi tradiční českou kuchyni v pěkném prostředí a s lokálním pivem "Berounský medved" za 17kč, tak je to místo přesně pro vás. Už dlouho jsem v podstatě ani neviděl pivo, jež by se prodávalo za 17kč.
Třeba se v berounském pivovaru ještě nedozvěděli, že okřídlená fráze o pivu a pádu vlády neplatí.
Ale stejně si to ti naši předci uměli s tím národním nápojem pěkně zvolit. Nebýt piva, tak bychom tu asi jako výsostně český nápoj pili....třeba Mattonku.


Telefon...telefon

16. října 2009 v 18:46 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Po mnoha a mnoha letech strávených s mým - dnes již - stařičkých siemensem m65 se budu muset s touto krabičkou rozloučit.
Odpočívej v pokoji v křemíkovém nebi!
Siemens m65. Jeden z prvnívh tzv. "nezničitelných" telefonů. Pěkně odolná mašinka, která ale ani tak neúprosnému zubu času neutekla.
Loučení je ale těžké, jednak i proto, že v jedné hře tam mám nahraný rekord takřka nepřekonatelný :-).

Babylon

12. října 2009 v 10:08 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Život je někdy plný lehce absurdních situací, byť ne vždy musí zcela odporovat logickým zákonům a být ve vlastním vnitřním rozporu (např. contradictio in adjecto v názvu politické strany Unie svobody).
Včera jsem byl v našem malém obchůdku, který vlastní jedna vietnamská rodina, zakoupit nějaký ten chmelový mok a trochu lahodného pečiva (na něž jsem nakonec zapomněl). Krom mé osoby se v obchodě nacházelo ještě několik jedinců - patrně - ukrajinské národnosti, kteří si shodou okolností koupili to samé zboží co já. Hoši však měli ještě trochu náročnější požadavky, neboť se pokušeli vrátit i nějaké prázdné lahve od piva. Zkoušeli to tedy na vietnamskou prodavačku lámanou češtinou se zbytky ruských výrazů a ona jim naopak lámanou češtinou odpovídala. Docela komická situace, už jsem chtěl zasáhnout coby tlumočník.
A pak že ta čeština není světový jazyk.

Fotbal s Arnoldem

11. října 2009 v 12:01 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Včerejší fotbalové klání s Polskem mnoho krásy nenabídlo, nicméně výhra 2:0 potěší. Tedy, potěšila by, kdyby Slovinsko nevyhrálo nad našimi východními sousedy stejným poměrem. Pokaženou náladu jsem si chtěl vylepšit sledováním dnes již legendárního akčního filmu Predátor, který jsem jako malý chlapec měl dost rád (jen tak na vysvětlenou, nejsem televizní maniak, jen během týdne na bytě televizi nemám, tak se není čemu divit, že si někdy o sobotách večer najdu čas a zvolím tuto pasivní zábavu). Arnold je prostě borec, to mi nikdo nevymluví. Ano, znám všechny výtky směřované k Arnoldovy a k jeho topornému herectví, či k přitroublým replikám, nicméně...Arnie je stylový jako málokdo. Kdyby jeho roli hrál někdo jiný, asi by to tak nefungovalo.
V Predátorovi Arnie dokázal, že je schopen skutečně zabít asi už cokoliv a poradit si s čímkoliv. Panečku, to by byl trenér pro náš národní fotbalový tým :-).
Přitom by to neměl zase tak daleko, ve svém rodném Rakousku by si jistě nějaký ten domeček sehnal a - upřímně - jsem si jist, že práce guvernéra v USA zdaleka není taková bžunda a nervák zároveň jako koučovat fotbalové mužstvo. No nebyla by to super reklama? :-).
Českému národnímu týmu však teď už nezbývá nic jiného než se modlit o zázrak (ano...dějí se tak jednou za 100 a více let), či trochu zlomyslně doufat, že na území bývalé Jugoslávie znovu vypukne nějaká válka, jako se stalo před eurem 1992. Tehdy se místo Jugoslávie kvalifikoval tým Dánska. Víte jak dopadl? Ano, mistrovství tehdy vyhrál.

Delikatesy (Delicatessen) 1991

10. října 2009 v 16:28 Filmové recenze
Jsou v zásadě dva druhy filmů, ten první druh má silný příběh, děj, zajímavou zápletku, často se nechává inspirovat skutečnými události. Ten druhý je jiný, o příběh tu moc nejde, spíš o výsledný dojem vizuálních zážitků.
Delikatesy patří zcela jasně ke druhé skupině.

Režisérský tandem Jeunet (Amélie z Montmartru, Město ztracených dětí) a Caro natočil film, který je velmi originální, zcela jistě si jej s něčím podobným nezpletete. Ono totiž nic podobného - vyjma tvorby výše jmenovaných pánů - není k vidění.
Film nás zavádí do blíže nespecifikované doby, patrně po nějakém velkém konfliktu (snad jaderná válka?), kdy lidé sice žijí v relativním pohodlí, nicméně potravin je nedostatek. Tento handicap však lze poměrně rychle odstranit, vždyť masa kolem nás běhá docela dost, ne? Hlavní hrdina (v podání Dominika Pinona) Louison je bývalý klaun, který si teď snaží přivydělat i jiným způsobem, třeba pomáhat ve velkém, rozpadajícím se domě, který má mnoho podivných obyvatel. Například pana řezníka, který si vás zvědavě měří a ptá se kolikpak to vlastně vážíte. Navíc v podzemí žijí takoví divní lidé, jsou oblečeni v jakémsi igelitu a na hlavě mají velké svítilny, všichni jim říkají troglové a asi chystají nějakou revoluci. A samozřejmě, láska, ta je tu také.
Delikatesy jsou filmové mňamky! Fajnšmekři jistě ocení scénku, kdy do rytmu vrzající postle pod ehm...kopulujícím párem dělají ostatní obyvatelé své běžné denní činnosti. To jen tak na okraj.

Krajina se zbraní .... a s Řepkou

8. října 2009 v 15:25 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Krajina se zbraní je úžasná divadelní hra z pera britského autora J. Penhalla, kterou v mém oblíbeném Dejvickém divadle režíruje Martin Myšička (filmoví fandové jej jistě znají z filmů Šeptej, Protektor, či Karamazovi), který si v představení dokonce "střihl" i hlavní roli, neboť představitel hlavního hrdiny jaksi dlouhodobě onemocněl.
Hra je silně současná, vyjadřuje se k problematice "správných a spravedlivých" válek v našem světě. Hlavní postavou je vědec Nick (Myšička), který objeví úžasný malý výzvědný a útočný stroj (viz foto nahoře), pomocí něhož je možno vyhrát snadněji nějaký konflikt, případně eliminovat lidské ztráty na nezbytné minimu. Tento čin však brzy nastolí závažné morální otázky o smyslu a oprávněnosti někoho vůbec zabít a o principu osobní odpovědnosti na zmařených lidských životech. Hra je také hezkou ukázkou fungování státní moci a jejího takřka neomezeného nátlaku na jedince.
V dalších rolích se představily poměrně známé tváře, např. Simona Babčáková a Ivan Trojan. Hra rovněž vyniká skvělým hudbním "podbarvením", o něž se postarala česká elektronická formace Midi Lidi (soundtrack k filmu Protektor).
Cestou k divadlu se nám však se Slečnou I. stala taková roztomilá věc (to píši, abych článek uzavřel trochu méně formálně). Směrem od metra Dejvická k Dejvickému divadlu se totiž náchází jedna roztomilá pizzeria, kde jsme včerejšího večera zahlédli slovutného obránce fotbalové Sparty - Tomáše Řepku. Slečna I. zprvu pojala úmyslu vstoupit dovnitř a zapět slovutnému sportsmanovi hymnu mistrovské Slavie Praha (kterou jsem ji poctivě několikrát učil), nicméně já jsem ji od podobných nerozvážností raději odradil a rychle zpacifikoval. Jeden nikdy neví, co se tomu ostrému hochovi původem ze Slavičína honí hlavou...

Wikipedia offline? Proč ne..

4. října 2009 v 8:56 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Otevřená internetová encyklopedie wikipedia je poměrně známá a budu tedy a priori počítat s tím, že laskavého čtenáře (čtenářku) s ní seznamovat nemusím. Snad každý z nás jsme z ní někdy čerpali a zároveň snad každý také ví, že wikipedia jakožto zdroj informací není zdrojem úplně nejrelevantnějším. Na některých školách (vš) se dokonce neuznávaly seminární práce studentů, kteří ve svých textech citovali výše zmíňovanou encyklopedii (on vám tam totiž nějaký trouba může napsat, že Hitler je žena :-)). Tedy, pro prvotní informovanost a rychlý přehled je wikipedia neocenitelnou pomůckou, ale pokud se o danou problematiku zajímáte více, jistě vám začne být více než těsnou. Proč to ale vše píší. Nedávno totiž v jednom časopise (Extra PC), který se zabývá it technologiemi, vyšlo v příloze dvd, na kterém máte celou českou wikipedii offline. Můžete si ji tedy v pohodě překopírovat na váš pevný disk (mimochodem, všimli jste si, že označení "pevný disk" se už moc nepoužívá? Pořád se metají termíny jako "hadr" atd.)a listovat si v heslech. Bohužel tam nejsou obrázky, ale to se ještě dá oželet. Příjemné pro mě bylo, že jsem na inkriminovaném dvd našel i hesla, které jsem na wikipedii vytvořil (schválně si zkuste do české wikipedie zadat heslo "Zbyněk z Hostomic"). Celá myšlenka wikipedie a participace na ní mi přijde úžasná. Mohli bychom to krásně nazvat "od lidí pro lidi", kdyby něco podobného neměla ve sloganu jedna naše politická strana...

Protektor (2009)

2. října 2009 v 18:36 Filmové recenze

Od filmu Protektor jsem si toho zprvu mnoho nesliboval. Prostě asi jen nějaký další snímek ve stylu "musíme si pomáhat" s profláknutými tvářemi sterilního českého filmu nového tisíciletí. Ale ouha. Ono je to vše zcela jinak.
Dobrá, několik "profláklých" tváří tu je - pokud za ně tedy považujete např. Sandru Novákovou, či Jana Budaře (ti ale mají jen malé roličky), vůbec to ale nevadí. V hlavních rolích totiž excelují Jana Plodková (v roli Heleny) a Marek Daniel (v roli jejího manžela Emila), a to natolik dobře, že na ostatní postavy místy až zapomenete.
Něco k příběhu. Nacházíme se v roce 1938 (děj filmu zahrnuje roky 1938 - 1942), krátce po podpisu nechvalně známé dohody v Mnichově. Československé pohraničí je odstoupeno Německu, Polsku a Maďarsku. Ambiciozní redektar Českého rozhlasu Emil Vrbata trochu žárlí na svoji mladou a půvabnou manželku Helenku, která odstartovala poměrně úspěšnou kariéru u prvorepublikového filmu. Jenže její kariéra moc dlouhá nebude, první republika se chýlí ke svému konci spolu s Helenou. Helena je totiž židovka. Role se obrátí a náhle se tím důležitějším a slavnějším stává právě Emil. Helena byla po celou dobu své slávy svému manželovi věrná, i když ve společnosti šaramantních herců to asi nebylo lehké. Dokáže to ale i Emil? Emil si totiž hezky buduje svoji kariéru u rozhlasu. Nepohodlní redaktoři opouštějí svá místa a na jejich pozice se dostává "nová krev". Kde je však hranice mezi tím být loajální k Říši a tím uchránit svoji židovskou manželku a kolaborací? A co vše se dá zradit pro lásku? To jsou otázky, které film klade - a na jejichž odpověď si budete muset počkat do samotného závěru snímku.
Dost bylo příběhu. Měl bych tu rovněž pochválit skvělu stylizační práci režiséra Marka Najbrta, který se nebál toto poměrně vážné téma zpracovat velmi netradičně. Ta netradičnost se vyznačuje jednak zajímavou barvou snímku (vše je takové trochu šedivé), místry zkratkovitým způsobev vyprávění a také úžasnou hudbou (skupina Midi Lidi), kterou byste si za normální okolností u filmu z protektorátní doby dokázali představit asi jen stěží.
Shrnuto a podtrženo - Protektor je jedním z nejlepších českých filmů posledních deseti let. Jedná se však čistě o můj subjektivní názor. Peníze do něj vložené (16 milionů) rozhodně nepřišly vniveč.
P. S. Těch scén, kdy se jezdí s fimovým pozadím na bicyklu se stále nemohu nabažit.