Červenec 2009

Španělská village

30. července 2009 v 13:03 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Obecně užíváme mnoho pozoruhodných slovních spojení, jejichž význam nám ale pak až podezřele často uniká. Určitě již někdo z vás užil otřepaného úsloví "je to pro mě španělská vesnice". Zajímavé. Proč zrovna španělská?
Možná by si někdo mohl myslet, že je to zase nějaká typicky česká jazyková hra, ale v tomto případě tomu tak není. "Španělská vesnice" nám vznikla někdy v polovině 17. století za vlády Karla I. (nebo chcete-li i V.). S datací tedy problém není, ale horší je to s původem tohoto úsloví. Je známo, že v té době ve Španělsku neúměrně vzrostla výroba vlny, jež se následně exportovala. Mnohá pole počala tehdy pustnout, neboť tehdejší páni měnili pole na pastviny pro ovce. Vesnice pak pozvolna mizely. Má tato skutečnost ale co dělat s naším úslovím? Reálněji už se jeví teorie o tom, že "španělská vesnice" vznikla kvůli následkům třicetileté války, kdy mnoho českých vsí bylo doslova "vymazáno z mapy", takže když někdo řekl "česká vesnice", tak si každý představil cosi neznámého, asi i neexistujícího. Z úsloví "česká vesnice" pak udělal "španělskou" asi J. W. Goethe, který Čechy často navštěvoval a zdejší vsi pro něj tedy nebyly nic extra neznámého. Kdežto Španělsko... Tato teorie by mohla vysvětlovat i to, proč se "španělská vesnice" užívá v podstatě jen u nás, kdežto Němci stále remcají cosi o "bömische Dörfer".
Jedno vysvětlení pro "španělskou vesnici" bychom však ještě mohli objevit, a to tezi pramenící z toho, že pro Němce bylo v 17. století takřka vše španělské, směšné, cizí (např. móda). Nezapomínejme, že Karel I. (nebo chcete-li i V.) byl původem Španěl a když do Německých zemí zaváděl - pro něj - přirozené manýry, tak se jistě mohly setkat s jistým nepříjemným přijetím.
Zajímavé, ne? Jedno otřepané úsloví a s kolika událostmi se váže. Ale nebojte, ani cizinci nejsou v zásadě o podobné jazykové skvosty ošizeni. V Rakousku se zase říká malým nepořádným dětem, že mají v pokoji "český dvoreček".
To asi také o něčem vypovídá.

Letní filmová škola v Uherském Hradišti

28. července 2009 v 21:05 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
LFM je zajímavou akcí. Kombinuje v sobě klasický filmový festival a zároveň i soubor několika přednášek, jež se zaměřují na filmy a věci s nimi spojené. Nedílnou součástí je i hudební složka.
Dovolte mi, abych se podělil o některé zážitky, kterých se mi dostalo.
Festival bych zaměřen na "Vysegradské snímky", adaptace slavných komiksů, českou novou vlnu a rovněž i na belgické snímky. Jak vidno, záběr to je veliký.
První film, který jsem shlédl byl polský "33 scén ze života". Snímek, ve kterém excelovala německá herečka J. Jentsch - která všechny své party namluvila v polštině! - divákům zobrazuje život jedné polské umělkyně, který je na první pohled poměrně šťastný a spokojený. Vše se ale má brzy změnit, a to rozhodně ne k lepšímu. Snímek s přibývajícími minutami nabírá temnoty a jeho vyznění je celkově dosti depresivní. Strach ze smrti a její zobrazení jsem snad ještě nikde neviděl přesvědčivější. Film, který mohu doporučit, ale jen pro ty, kteří mají silné nervy.

Z dokumentů bych rád upozornil na skvělý počin režisérky Věry Chytilové (jejíž současné celovečerní filmy bohužel takových kvalit nedosahují) s názvem "Pátrání po Ester". Tento dokument zobrazuje osobnost Ester Krumbachové, filmové výtvarnice (Všichni dobří rodáci, Sedmikrásky, Kočár do Vídně, a jiné...).

Filmový festival však nabízí i poměrně velký počet filmů, jež bych z nedostatku jiných vhodných termínů označil za...kontroverzní. Jak jinak vnímat například snímky "Penzion pro svobodné dámy" a "Deep throat" (což je v podstatě porno). U posledně jmenovaného bych se ještě rád zastavil. Nevím co mě a slečnu I. vedlo k tomu tento film shlédnout (snad zvědost, či fakt, že ve 24:00 už žádný jiný snímek neběžel), ale i teď toho času trochu lituji. Narozdíl od jiných pornofilmů má tento i cosi jako děj, ale...posuďte sami. Hlavní hrdina je smutná dívka, neboť stále nemůže dosáhnout orgasmu (i když zkouší sex se 14 muži najednou). Problém je nasnadě. Její klitoris se totiž nachází v krku! Jak to vyřešit.... Případ hodný Poirota, co? Schválně si zkuste tipnout.
Film jsem neviděl do konce, neboť jsme ze sálu asi po 15 minutách odešli (mimochodem, bylo zaplněno až na "půdu").

Pošramocený dojem mi napravil až film "Téměř panna", což je maďarský snímek, který vypráví o mladé (čerstvá osmnáctka) dívce, jejíž přítel ji využívá jakožto prostitutku. Film se z počátku tváří jakožto vážný snímek s drsným podtextem, ale poté se zde objevují i komické momenty. Příběh je bohatý a nápaditý. Celkově bych i mohl říci, že právě tento film byl tím nejlepším, který jsem na LFŠ shlédl (a slečna I. s tímto mým názorem souhlasí, což již něco znamená, ne?).

Z české tvorby jsem během svého několikadenního pobytu na festivalu shlédl jen 2 celovečerní snímky, a to Passerovo slavné "Intimní osvětlení" - krásný film z české nové vlny - a "Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?". Film Na půdě... je v podstatě taková animovaná dobrodružná pohádka, jež vznikala dva roky. Od svých převážně "hollywoodských" souputníků se liší typicky českým důrazem pro detail a hrou se slovy a koneckonců i takovou milou laskavostí. Prostě a jednoduše, jedná se o krásný film, na který mohou jít děti i rodiče a mohou si zároveň být jisti, že se obě skupiny budou bavit.
LFŠ ale nebyla - jak jsem psal výše - jen o filmech. V paměti mi velmi hluboko utkvěl koncert newyorské písničkářky Suzanne Vega. Tato dáma - navzdory svému pozdějšímu příjezdu do Uherského Hradiště - neodmítla rozhovor pro novináře a i při celém koncertu se tvářila velmi mile a vtipkovala. Dozvěděl jsem se tak, že "New York je taková holka, která vám sice dá pusu, ale pak vás hezky obere o penízky z kapsy" :-). Suzanne představila skladby nejen ze své poslední desky (z roku 2007), ale i starší skladby (My name is Luka...).
Z dokumentů bych zmínil ještě vynikající "Vítejte v KLDR" od L. Jablonské. Kdo to neviděl, asi neuvěří. Depresivní, pseudokomunistická KLDR je tu zobrazena skutečně působivě.

Jak jsem již psal výše, tak nedílnou součástí LFŠ byly i komiksy (a jejich filmové adaptace, třeba Barbarella).

Tak, to by bylo snad vše. Doufám, že jsem vás nezahltil subjektivními dojmy v míře větší než přiměřené.


Čmelda a Brumda a MF Dnes

28. července 2009 v 10:36 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Tento článek si určitě přečtěte. Je docela vtipný.
Co ale už asi delší dobu číst nebudu je MF Dnes. Tento list se mi totiž pěkně zprotivil úrovní svých článků, z nichž některé jsou vysloveně demagogické, zjednodušující a hlavně, prázdné. Příkladem budiž "úžasný článek" o tom, kterak se jídelníček levičáků liší od toho pravicového (když si rád po výletu na kolech dám klobásku a pivo, znamená to, že jsem volič ksčm?), jehož hodnotová výpověď se de facto rovná nula.
Třešničkou na dortu jsou pak některé pasáže z článku od Tatiany Le Moigne.

Wrestler (2008)

27. července 2009 v 22:00 Filmové recenze
Trochu opožděně, vím. Wrestler nám již nějaký ten týden zápasí v kinech.
Přesto si myslím, že je to film, o kterém bych se měl zmínit, neboť jeho autorem je Daren Aronofsky (autor děl: Requiem for a dream, Pí, Fontána), což je člověk, který svému oboru rozumí. Tečka.
Wrestler se však od přechozí mistrovy tvorby trochu liší. Je to snímek o něco méně podivnější než ty předchozí. To - prosím - neberte jako nějaké hodnocení jeho kladu, či záporu, prostě je to tak.
Hlavní postavou je Randy. Profesionální wrestler (mimochodem, ten sport je dosti zvláštní), který krom svého zaměstnání již nemá mnoho koníčků. Jeho profese se mu s apetitem rozlézá do všech částí života, takže i méně pozorný divák brzy zjistí, že Randy jinak žije dosti prázdně. Jeho dcera jej nenávidí, nemá žádný vztah - nepočítáme-li jednu ..jak ji nazvat.., řekněme "tanečnici". Na pracovní úrovni je sice uznávaný jakožto velký silák a takřka superman, ale v reálném životě s ním zatočí i obyčejný úředníček.
Krásná ukázka toho, kdy je ideál konfrontován se skutečností.
Randymu se navíc zhorší zdraví a......, asi vám dojde, jaké rozhodnutí bude muset udělat.
Upřímně, snímek Wrestler patří mezi to lepší co jsem v poslední době shlédl. Upoutal mě příběhem, hereckým výkonem M. Rourka (který by ale pro jiné úlohy byl asi k ničemu) i množstvím nezapomenutelných scén (např. když Randy nastupuje do nové práce prodavače v masně, tak mu v uších stále zní oslavné skandování fanoušků). Rozhodně jej mohu doporučit, neboť se domnívám, že film Wrestler má schopnost zasáhnout amorovým šípem poměrně početnou diváckou obec.

Temná energie - Juli Zeh

21. července 2009 v 19:36 Recenze knih
Kniha Temná energie od německé autorky Juli Zeh je výborným dílem. To je prostě fakt, o kterém nehodlám diskutovat.
To jen tak na úvod, abychom si ujasnili pravidla hry a hráli fair-play.
Žánrově bychom tento román mohli zařadit do kategorie detektivních příběhů. Temná energie je však detektivkou pouze zdánlivě. V zásadě se jedná o knihu, jejíž hlavní devizou je zkoumání dvou postojů k životů, kauzálního (který zastává vědec Oskar) a multi-světové interpretace (kterou zastává vědec Sebastian). Jen tak mimochodem se stane zločin (vražda a také únos) a do příběhu se vloží komisař Schilf a jeho bývalá studentka Rita Skura (krásné jméno, ne?). Právě komisař Schilf mi přijde jako hlavní plus románu a nejlepší postava z knihy vůbec. Má poměrně zvláštní metody, jedná se o jakousi kombinaci inspektora Colomba a agenta FBI Coopera (toho z Twin Peaks). Své případy řeší s dopomocí intuice, a to tak, že se pokouší číst "zdrojový kód světa". Zajímavé.
Čtenář od začátku ví, kdo je vrah a v průběhu knihy mu i celkem brzo dojde, kdo stojí "v pozadí" všeho. O odhalování zločínců tato kniha skutečně není. Spíše se zaměřuje na popis situací (mimochodem, velmi originálně), který připomíná náhled z ptačí perspektivy na celý děj. Koneckonců ptáci jsou pro knihu nesmírně důležití, samotný policista Schilf nosí vejce jednoho z nich v hlavě. Zdá se vám to podivné? Ale kdeže, zas tak šílené to není... Ptačí perspektivě hodně pomáhá i to, že v ději se nevyskytuje přímo žádná hlavní postava, těch "hlavnějších" tu je několik a každá ma vyčleněnou svoji část příběhu.
Ani ten nejgeniálnější vědec nemá ponětí, proč jablko padá shora dolů, a tuhle nevědomost nazývá gravitace. Také náhoda je taková nálepka. Možná taky déjá-vu a intuice. Neuchopitelné je zachyceno pojmenováním. Myslíte si, že devadesát devět procent všech pojmů je jen taková nálepka? Máte pravdu. Kdybych měl spojit všechny vědy v jednu jedinou, vzniklo by něco, co už dlouho existuje: jazyk.

Libor svědkem podivného jevu

18. července 2009 v 9:40 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Doufám, že si nebudete myslet, že jsem pozbyl poslední zbytky zdravého rozumu, ale rád bych se podělil o jeden zvláštní zážitek, který se mi stal včera večer zhruba okolo 22 hodiny. Vracel jsem se zrovna s kamarádem domů. Dosti jsme spěchali, snad v předzvěsti nadcházejícího deště a bouřky. Všude byla tma, kterou ozařovala jen světla blesků, jež od nás však byly dostatečně vzdáleny. Nicméně musím říci, že takto prudkou bouřku jsem již dlouho neviděl.
V dálce (zhruba směrem od našeho městečka ku Praze) jsme zahlédli dvě poměrně silně zářící světla, která se pomalu přibližovala k sobě. Myslel jsem si, že se jedná o dvě letadla, která se míjejí, nicméně tak to asi nebylo, neboť ta dvě světla se spojila v jeden - ještě silněji zářící - bod, který se trochu přibližoval a pak rychle odletěl někam pryč zhruba severovýchodně.
Pozoruhodné.
Nejsem zastáncem nějakých konspiračních teorií, naopak, v těchto oblastech pro své okolí platím spíše za skeptika. O včerejší situaci si ale tak nějak nemohu učinit střízlivý názor.
Vyzná se někdo v podobných meteorologických jevech natolik, aby mi byl sto danou věc trochu přehledně osvětlit?
Jen připomínám, že jsem se nenacházel pod vlivem alkoholu, neboť mé tělo vypilo jen dvě piva, což - jak jistě uznáte - je množství k opilosti trochu nedostatečné.
Nebo že by to vše mělo něco společného s Harry Potterem? :-)

Výlet na Tetín

16. července 2009 v 19:41 Liborova umělecká fotogalerie :-)
Jak jsem slíbil slečně Rejžové :-), tak zde přináším fotku v mém novém cyklistickém dresu. Doufám, že nevyvolá nějaký smích. Skikubíku, je to ten dres, který jsi měl na mysli?
Udělal jsem si totiž kráný výlet na Tetín, kde se v dávných dobách (snad již v první polovině desátého století) nacházelo slovanské hradiště, na kterém byla pravděpodobně zavražděna Ludmila (pozdějí svatá) pravděpodobně na příkaz Drahomíry (nesvaté). Křesťanské legendy nám nabízejí celkem jednoduchý motiv, ale jak to tak bývá, příčiny budou asi o něco prozaičtější...moc, politika... Dnes však na místě hradiště mnoho nenaleznete, jen tu a tam část zdiva, výhled odtamtud je však dechberoucí, viz foto dole.
Cestou jsme minuli i Karlštejn, hrad, jehož podoba je nezaměnitelné (poděkujme za to úžasnému 19. století). Jeden hodný pán nás pustil na svoji zahradu, takže mohl vzniknout tento pěkný snímek.
No není ten Libor šikula, co?
Na závěr si dovolím ještě snímek hrobky rodiny Doubků u Litně (jejíž někteří členové patřili do řádu rytířského). V útrobách je pohřbena i známá pěvkyně Jarmila Novotná, která roku 1931 pojala za manžela pana Jiřího Doubka.

Libor je dobře vybavený

14. července 2009 v 22:40 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Nebojte, tento článek bude slušný (a doufám, že nikoho ani nenapadlo nic jiného..., však já vás znám).
Dnešního dne jsem si udělal radost a v lokálním cyklistickém obchodě zakoupil hned několik předmětů, které od dnešního dne považuji za jakýsi standard při jízdě na jízdním kole.
Tak, jednak jsem si pořídil již dlouho (a touženě) očekávané cyklistické rukavice (s gelovou náplní, která vaše ručky ušetří všemožných neduhů) a navrch dokonce i cyklistický dres, jehož výběrem jsem strávil notný čas.
Ono to není totiž jen tak, některé dresy jsou praktické a jiné se vám líbí. Věčný to problém. Nakonec jsem to vyřešil - doufám - přijatelným kompromisem a pořídil si černo-žlutý dres s obrázkem vosy na přední i zadní straně. Na zádech vypadá jako klasická vosa, ale na mém předku je zpodobněna o něco méně prozaicky, sedí tam totiž na jízdním kole a tváří se značně nepříjemně.
Ne, neléčím si tím žádný komplex. :-)
Ještě dnes jsem s novou výbavou vyrazil na menší testovací jízdu po našich malebných podbrdských místech. Dokonce jsem byl i v pokušení nechat se na fotografii zvěčnit v novém úboru a dát ji sem, pak jsem si ale řekl, že již by to asi notně zavánělo nepříjemných exhibicionismem... Mohu jen říci, že ve všem se jezdí moc hezky a investovaných peněz vůbec nelituji. Člověk si čas od času musí něčím zpříemnit život.
A jak jste na tom vy? Jezdíte na kole? A pokud ano, používáte nějakou výbavu, či jezdíte "jen tak"?

Nezapomínejme na staré songy...

14. července 2009 v 15:08 Hudba z ouška do ouška
... nebo nám je někdo vbrzku nadělí v novém balení.
Skupina OMD (orchestrální manévry v temnotě - ten název už mluví za vše, co?) spatřila oficiálně světlo světa roku 1978 v městě hudbě zaslíbeném - v Liverpoolu.
Dnes se však jedná o takřka zapomenutou skupinu. Zatímco jejich žánroví souputnící Depeche Mode si dál vesele koncertují a vyprodávají haly, tak OMD pokračuji (po reunionu, tuším, od roku 1996) v daleko skromnější podobě (i když jejich kooperace se symfonickým královským orchestrem zrovna moc skromně nevyhlíží).
V paměti nás - Čechů - však by zůstat měli, i díky songu z roku 1983 s názvem "Radio Prague", kde zazní i věta v češtině, "zde rádio Praha, československé zahraniční vysílání".
Připomeňme si jeden jejich, dnes již klasický, song.

Nečtenáři

13. července 2009 v 15:13 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Někdy se až divím, že nám stále přežívá tolik knihkupectví. Když jsem byl ještě dítětem, tak jsem měl několik snů o tom, kterak bych chtěl působit na trhu práce (ano, vím, tehdy se o žádném trhu práce moc nemluvilo). Přirozená dětská přání typu: voják (ha ha ha!), kosmonaut (se svojí akrofobií, ha ha ha!), filmový režisér (bez komentáře), či spisovatel (no, možná tak na blogu :)) vystřídal někdy v období puberty pocit, že ideální duševní konstelace mohu dostát jen v okamžiku, když začnu provozovat vlastní knihkupectví (ach, mladická naivita).
Díkybohu jsem od té doby prozřel (a vydal se na dráhu daleko strmější), neboť jinak, nevím, nevím.
Pan M. mi před chvílí poslal odkaz na tento pozoruhodný článek. Ponechme stranou jeho hlavní myšlenku a zaměřme se na - na první pohled - podružnost. Tedy skutečnost, že Matthew Robson varoval, že žádný teenager, kterého zná, dnes nečte noviny, protože většina z nich "nemá zájem číst dlouhé stránky textu", stačí jim shrnutí zpráv na internetu nebo v televizi. Není třeba asi dodávat, že něco podobného se vztahuje i na knihy.
Osobně mi přijde, že celá naše společnost prošla poslední dobou (nevím jak ji přesně vymezit) jistou dávkou lenosti. Lenost je nakažlivá. Velký pokrok, převážně v oblasti technologické, nám zpřístupnil druhy zábav dosud nevídané. Nevýrazné videohry typu pong nahradily fascinující grafické orgie. Mnoho filmů má efekty bez nadsázky dechberoucí. Jak proti těmto lákadlům prosadit klasickou knihu? Druhů zábavy je přece tolik a číst knihu je samozřejmě o něco náročnější než sledovat díl svého oblíbeného seriálu v tv. Pasivní zábavu pak tedy můžeme rozdělit na méně pasivní a více pasivní, což zní sice prapodivně, ale je to tak.
Dalším velkým problémem je podle mého názoru přílišná stručnost. Zprávy - ať již se jedná o ty televizní, novinové, internetové, apod. - se musí vejít do určitého předem daného rámce, dlouhého tak, aby náhodou nezačaly někoho nudit. Navíc dnes mnoho médií vzdává možnost mít přímo na místě svého reportéra (či reportérku, abychom byli genderově korektní) a z velké části mnoho zpráv přímo přebírá od rozličných agentur. Dochází tak často k jednostrannému výkladu událostí. Lidé se ale paradoxně - ano, paradoxně, v době informačního boomu internetu - po informacích tolik nepídí.
Lze se pak divit tomu, že se nikomu nechce trávit hodiny nad dlouhými texty v knihách?
Obzvláště to asi platí pro mladou generaci (snad nezním jako zapšklý důchodce). Z tohoto hlediska vítám takřka jakoukoliv publikaci, která může vrátit děti zpátky ke knihám. Mnoho se hovoří o Harry Potterovi (hlavně tedy v souvislosti s filmy) a často i negativně (působí prý na děti jakožto propagace černé magie a okultismu), ale měli bychom si i uvědomit, že byla to právě paní Rowlingová, která v podstatě na celou generaci zapůsobila tak, že je doslova přišpendlila ke knížkám. Její knihy jsou psány poutavým, strhujícím způsobem. Neodsuzoval bych je.
S trochou nadsázky se dá říci, že i braková literatura (kam bych ale Pottera nezařazoval) může mít pozitivní efekt už jen tím, že člověku vytvoří "návyk" na čtení a ukáže mu text, který je psán zcela v souladu s pravidly našeho pravopisu (i když, jsou vydavatelství, např. Laser, kde to klukům občas trochu ujede...).
Tak nebuďme někdy líní, vypněme si večer televizor a zkusme sáhnout po nějaké dobré knize (a význam slova dobrá ponechám na individuálním názoru čtenáře). Já teď zrovna čtu knihu "Temná energie" od Juli Zeh. Mohu doporučit, jak jinak.

SWAT 4

12. července 2009 v 9:01 Počítačové hrátky
Vyšetřil jsem si trochu času a podíval se na to, co se válí na disku mého notebooku. Hra SWAT 4 vyšla již před drahnou dobou, ale musím říci, že za ten čas (cca 4 roky) neztratila nic ze svého kouzla.
Hráč se zde dostává do role člena speciální policejní jednotky SWAT (Special weapons and tactics), která řeší rozličné problémy od šíleného maniaka ve svém domě, až po kvalitně vybavenou jednotku teroristů, která se opevní v hotelu a má nehorázné požadavky. Od většiny jiných her - zaměřených převážně na přestřelky - se však liší tím, že zde si mnoho nezastřílíte. Drtivá většina prostoru je zde věnována taktice a plánování (pokud vám to však místy ne zrovna slavná AI vašich kolegů dovolí). Několika misemi jsem prošel i bez jediného výstřelu. Primární je vždy zachránit všechny rukojmí, členy svého týmu nechát přežít a od věci rovněž není, aby i "ti zlí" nakonec zůstali s rukama v poutech a ne v rakvi... Celkový dojem je pak tedy poměrně věrohodný (pokud mohu posoudit) a realistický.

Určitou nevýhodu bych spatřoval v tom, že mise, kterými se svými členy týmu procházíte, na sebe vzájemně nenavazují. Není zde tedy žádný jednotící příběh, což je docela škoda.
Hra SWAT 4 má na dnešní dobu nízké hardwarové nároky. V zásadě vám stačí procesor s 1,4 ghz a zhruba 256 mb RAM.

Libor a úředníci

10. července 2009 v 16:57 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Úředníci jsou také lidé. Mohou mít své chyby, ale co je moc, to je moc. Poslední dobou musím se státními "ouřady" (jak by řekla má babička) jednat poměrně často z jedné nepříjemné přičiny, a tak cítím jakési niterné poslání (ba přímo snad povinnost) vás se svými závěry seznámit.
Nechtěl bych paušalizovat, existují i výjimky, například dnes jsem se setkal s jednou dámou na vzp, která byla celkem milá, spolehlivá a hlavně ochotná řešit mé požadavky. Nicméně již dříve jsem narazil na jakousi intoleranční úřednickou zeď.
Takový úředník na vás primárně pohlíží jakožto na jedince, který jej obtěžuje v jeho Bohem požehnaném zaměstnání. Mezi svými klienty nedělá rozdílů - což mě dokázalo dosti rozpálit. Prostě někdy s vámi jednají trochu jako s hadrem, patrně pod vlivem jejich většinové zkušenosti. Netřeba připomínat, že některé kanceláře jsou poměrně hezky vybavené, takže lidský pocit malosti a nedůležitosti se v nich jen násobí...
Takovéto úředníky nejvíce zaskočíte, když se k nim budete chovat s extrémem, což znamená, že 1) je strašně seřvete (jak učinila slečna I. :-)) a dáte jim najevo, že tím "hadrem" prostě nejste, či 2) se k nim budete chovat až překvapivě mile a na rozloučenou jim popřejete krásný den a poklidnou pracovní službu (jako třeba já, neboť křik nemá moje klidná povaha zrovna zažitý....snad s výjimkou když se hraje fotbal a sudí ošklivě "zařízne" Slavii :-)), což tyto lidi docela rozhodí.
U jedné takové paní jsem v kanceláři objevil i fotku, na které byla ona ještě s nějakým pejskem (asi husky, ale co já vím.....). Hrozně mile se tam usmívala a bylo zřejmé, že v té chvíli asi byla spokojená. Hle, jaký to rozdíl!
Nedělá snad z úředníků ty odporné byrokraty právě to prostředí, sociální role, kterou musí hrát?
Nebo snad při vstupu do zaměstnání skládají nějaké zkoušky z rozličných oborů, jako by mohlo např. být "mračení se 1.", "významný POHLED", "mračení se 2.", či "úvod do ironického smíchu"?
Ale jedna věc mně dnes zvedla docela náladu. V cukrárně v Hořovicích visí na zdi docela roztomilý nápis - "Nejlepší sport je kafe a dort" - Halina Pawlowská.
Co kdyby úředníci více takto sportovali? :-)Mimochodem, znáte ten pražský "běh kancelářských krys"?

Ikarie XB 1 (1963)

9. července 2009 v 9:24 Filmové recenze
Ikarie XB 1. Do jisté míry ojedinělý film v československé kinematografii. Skutečně, žánr sci-fi nepatří zrovna mezi ty, které by měly v našich podmínkách ustláno na růžích. Pokud však už něco na tomto poli vznikne, tak se obvykle jedná (i když jsou výjimky typu nevkusného filmu Nexus) o věc kvalitní. Krom Ikarie bych mohl jmenovat ještě seriál Návštěvníci, Krakatit, Zemanovy filmy a ....tím je výčet skoro u konce (nechcete-li tam počítat i díla, která ale více než sci-fi jsou jen komediemi ve vědecko-fantastickém prostředí).
Naše československá Ikarie předběhla takové filmy, jako byly např. Vesmírna odyssea od Kubricka, či filmy ze světa StarTrek. To vše přišlo až po Ikarii. Režisér Jindřich Polák (ano, to je ten, co stvořil Nebeské jezdce) si dal na filmu záležet. Trikové efekty jsou vzhledem k době vzniku filmu na vynikající úrovni. Stejnou pochvalu bych mohl rovněž dát i hudbě, za kterou stojí geniální Zdeněk Liška (a věřte, že slovíčkem geniální mnoho nepřeháním).
Film je i dobře herecky obsazen. V rolích kosmonautů tak má divák možnost vidět např. Zdeňka Štěpánka, Radovana Lukavského, Františka Smolíka, či Danu Medřickou.

Důkazem kvalit tohoto filmu je pak bezesporu to, že snímek obdržel v roce 1963 cenu na festivalu v Terstu a promítal se následně i v mnoha jiných státech (a dokonce i ve státech kapitalistických!). Např. v USA ale film doznal jistých úprav, byl zkrácen o posledních 26 minut a vytvořen mu tak byl alternativní konec s příletem pod sochu svobody. Zajímavé, ale dnes již asi prakticky nemožné někde sehnat. Koneckonců i s obstaráním samotného filmu Ikarie XB 1 (klenotu mezi československými snímky) jsem měl velké obtíže, jež mi nakonec rozřešil fascinující server rapidshare, kde je možnost si jej obstarat (což samozřejmě nedělejte, protože se to nemá :-)).
Děj filmu se odehrává v roce 2163, kdy je k souhvězdí Alfy Centaury vyslána loď Ikarie XB 1 se čtyřicetičlenou posádkou, aby tam zjistila případnou existenci života. Film byl inspirován románem polského spisovatele Stanislawa Lema (jehož román Nepřemožitelný ve mně ještě i teď vyvolává silný pocit čtenářské vášně) a nese mnoho znaků jeho tvorby.
Jen tak pro zajímavost, film stál na tehdejší dobu neuvěřitelných 6 000 000 korun. A zkuste hádat, jaký film dal název populárnímu českému časopisu pro fanoušky sci-fi Ikarii?

Hus

7. července 2009 v 19:52 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Tak nějak mě nenapadl lepší nadpis.
Nedávno jsme si připomněli výročí upálení Jana z Husince (1415). Lidé v ČR si povětšinou užili dne volna, prodloužili si "weekend" (mimochodem, co si myslíte o užívání slova víkend? Věřte tomu, že existují lidé, které toto slovo silně irituje) a vůbec si užili sluníčko a pěkného počasí - pokud zrovna nemuseli odklízet následky protivných povodní (či snad záplav? Osobně v tom nemám jasno - narozdíl od českých pojišťoven).
Proč tak dlouhý úvod?
Jen jsem chtěl poukázat na to, že pro většinou Čechů tento den (6. 7.) znamenal jen volno - absolutní ideové vyprázdnění. Je tomu tak dobře?
Samozřejmě ne.
Jenže co s tím?
Naše televizní stanice s takřka železnou pravidelností v těchto dnech obvykle opakují Vávrovy "husitské filmy". Tyto snímky jsou samy o sobě poměrně kontroverzní. Pokud se podíváte na datum jejich vzniku, tak se tomu jistě ani moc divit nebudete. Jedná se o pozoruhodný hybrid, ve kterém se spojují romanticko-nacionalistické představy 19. století, historický základ a několik socialistických myšlenek. Celé toto dílo je výrazně podbarveno pathosem tak silným, až z toho očka někdy bolí.
Jak je asi pozornému čtenáři zřejmé, tak jsem k těmto filmům nikdy nepřilnul (byť jim samozřejmě nemohu upřít jistou dávku kvalit v oblasti choreografie, kamery, apod, Vávra prostě je dobrý režisér, o tom žádná). Smutné mi však přijde to, že právě tyto filmy jsou pro mnoho lidí určující pro jejich postoj k daným historickým událostem. Pranic nepomůže argumentace, že Jirásek - ze kterého Vávrova trilogie vychází - byl spíše než historikem romanopiscem (víte, že byl dokonce nominován na nobelovku za literaturu?) se silně idealizovanou představou o minulosti.
V širokém povědomí české společnosti pak tedy představy o "husitských časech" zůstávají poněkud zidealizovány, byť v dnešní době velmi oblíbený relativizační výklad historie jistě i zde zanechal své stopy.
Co si myslíte vy o relativizaci historie? Je správné pokoušet se na postavách minulosti na "mramorových piedestalech" pokoušet nalézt i jejich slabé stránky (a že je jistě měli, jsme jen lidé...)?
Myslím si, že "husitské časy" by si zasloužili nějaké novější, věrohodněji podané (ale to je těžké, vím) filmové zpracování. Je trochu smutné, když o době, kterou ještě i dnes mnozí Češi považují za "vrchol naší historie" máme filmy staré zhruba 50 let.
Nebo to snad znamená, že dnes to již za "vrchol naší historie" nepovažujeme? Obvykle bývá Hus a jeho učení úzce spojováno právě s husitskými válkami. Je to ovšem správné? Schvaloval by tento středověký kazatel násilné prosazování kališnických pravd a s tím spojené "nabalování" individuálních sobeckých zájmů rozličných lidí, kteří pod záminkou "očisty víry" jen rozšiřují svůj majetek, aby poté udělali několik dalších názorových kotrmelců? Asi ne...
Husovo učení jakožto jeden z vrcholů dějin - možná ano. Husitské války - nevím.
Štěstí, že v historii žádné kdyby neplatí.
Mimochodem, znáte ten stařičký vtip o středověkém palivu na tři?

Bibio - Ambivalence Avenue (2009)

6. července 2009 v 22:18 Hudba z ouška do ouška

Bibio hraje hudební styl známý jako folktronica. Na první pohled zvláštní slovo, co? Po poslechu desky nazvané Ambivalence Avenue však tento slovní patvar nabude jasnějších obrysů.
Bibio je umělecké jméno Stephena Wilkinsona, který již nějaký ten čas (konkrétně od roku 2004) působí na poli experimentální hudby. Má k tomu fundované základy, neboť studoval na univerzitě v Londýně obor "sonic arts". Jeho tvorba by se zjednodušeně dala popsat jakožto alternativně pojatá elektronická hudba s příměsí kytarových zvuků, které si často zadají s klasickým zvukem folkové hudby. Každopádně to není žádný kočkopes, ale velmi pozoruhodný hudební počin.
Z desky Ambivalence Avenue jsem si nejvíce oblíbil skladbu "Dwrcan".
A jen tak mezi námi, Ambivalence Avenue je deska, u které se skvěle relaxuje!
Bezesporu jedna z těch "nej" desek tohoto roku.

Pocit

5. července 2009 v 19:44 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Znáte krásnější pocit (ok...., výhru Slavie a sex drogy a rock n´roll vynechme :-) ) než ten, když jedete na svém bicyklovém oři dolů, po kopci - na jehož zvládnutí jste předtím museli vypotit snad hektolitr potu - vítr vám čechrá přiměřeně (neboť máte jako zodpovědní cyklisté helmu) vlasy a sluníčko pomalu zapadá?
Libor zdraví své čtenáře z cyklistické dovolené.
A propos, jak trávíte své dovolené?
Pokud nějaké jsou (workoholikům se omlouvám).
Dnes jsem slyšel, že Češi (a počítejme tam prosím i lidi z Moravy a Slezska) obvykle neutratí za dovolenou více než 10 tisíc korun. Já mám těch dovolených během roku trochu více (to víte, pedagogický pracovník), takže bych se do limitu asi nevešel. Hodně se také hovoří o větších úsporách v cestovním ruchu. Pochopitelně, krize není nic příjemného. Jsem zvědav, kolik Češi utratí za toto léto peněz při cestování. Pokud jich bude méně (a bude i méně turistů), tak to má i své kladné stránky.
Je jen málo nepříjemnějších věcí, než prodírat se o dovolené davy lidí (viz Velehrad, mimochodem, zajímalo by mě, zda všichni ti návštěvníci měli alespoň hrubý pojem o tom, co se v roce 863 stalo).

Mário Bihári v Kroměříži

3. července 2009 v 9:45 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Včera jsem navštívil vystoupení Mária Biháriho v areálu starého pivovaru v Kroměříži. Tohoto slovenského multiinstrumentalistu jsem již několikrát slyšel z cd, ale živě jsem jej doposud neměl možnost spatřit.
Až tedy do včerejšího dne.
Ačkoli tato hudba není zrovna můj "šálek čaje" a rozhodně mi doma nezní den co den, mohu říci, že se poslouchá poměrně dobře. Není z ní cítit nějaký kalkul, klišé, či kýč, ale jen láska k hudbě svých předků a koneckonců i k hudbě jako takové.
Jak jistě asi víte, Mário Bihári je romský umělec. Docela mě překvapilo ale to, že na jeho koncertě nebyl ani jeden Rom, byť v samotném Kroměříži jich žije poměrně dost. Ne, nechci se tu pouštět do nějakých rasově motivovaných debat, jen mě tato skutečnost trochu zarazila. Na podobné koncerty moc často nechodím, proto nevím, zda je toto norma, či jen výjimka. Vkradla se mi však do mysli otázka.
Je romská hudba vůbec pro Romy?