Quo Vadis

2. května 2009 v 16:08 |  Recenze knih
Quo Vadis je milá knížka, která se čte velice dobře a rychle. Patrně ji všichni budete znát, takže nějaký nástin děje či postav si dovolím milostivě odpustit. Znáte to s tím nošením dříví do lesa...

Sienkiewicz v tomto románu opustil své oblíbené Polsko a vydal se vstříc době dávno minulé - počátku konce Říše římské. Době značně pozoruhodné, v níž se střetává starý - a v podání autora značně prohnilý - svět Římanů s novou světovou vizí křesťanů. V této knize se krom postav smyšlených objevuje i několik reálných osob - jedná se například o sv. Petra, sv. Pavla, císaře Nerona, či mistra slova a vkusu Petronia. Nelze však říci, že by se zde Sienkiewicz pokoušel o nějakou historickou rekonstrukci. Ono to je v podstatě i takřka nemožné, neboť o mnoha osobách nemáme tolik informací, aby byl nějaký autor sto něco podobného napsat. Přesto však dílo působí velmi komplexně a věrohodně - k čemuž přispívá i nebývale velké množství specifických dobových slovíček, jejichž význam je v abecedním seznamu na konci knihy. Podobným duchem na mě naposledy zapůsobil Waltariho "Tajemný Etrusk" - a to byla kniha věru velkolepá. Samozřejmě, šťouralové tu najdou několik nepřesností. Kniha silně straní křesťanům - což je pochopitelné - a odsuzuje Nerona - což je také pochopitelné. Co naplat, že Nero byl - dle názoru mnohých současných historiků - ve své době poměrně oblíben a s největší pravděpodobností nestál za požárem Říma, ba dokonce jeho šílenství nebylo prý asi ani tak hrozné, jak je líčen v knize (popravených křesťanů nebylo několik tisíc, ale "jen" asi 300). Jednou Nero získal takovouto pověst a už si ji asi jen stěží odpáře. Ale to přeci nemůžeme mít Sienkiewiczovi za zlé.
Quo Vadis je nejenom milá knížka, ale zároveň i kniha zábavná a troufám si říci - přes jistou dávku naivity - i chytrá.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | Web | 4. května 2009 v 17:33 | Reagovat

Quo Vadis jsem četla před lety a byla jsme z knížky unešena, byť jsme později zjistila, že Pavel byl fanatický frustrovaný šílenec, s Nerem to možná nebylo tak horké a Petronius byl prostě...chlívák, smích. Ale velmi se mi líbil závěr knihy, kdy Petronius páchající sebevraždu píše Nerovi, že nic nebylo horšího, než poslouchat jeho šílený zpěv podobající se hýkání osla. Tomu říkám odchod ze světa! Polský film mi unikl, ale prý se nepovedl, tak je lepší, že  mi dojmy z knihy nic nekazí

2 Karin Karin | Web | 4. května 2009 v 17:33 | Reagovat

ještě poznámka - Waltari je další můj favorit, doporučuji Nepřátelé lidstva a pokračování Jeho království, hodí se to i k tématu

3 Libor Libor | Web | 4. května 2009 v 17:52 | Reagovat

Díky za doporučení.
Petroniovo rozloučení bylo vskutku stylové :). Krom polského filmu tu je ještě film USA, který je údajně o něco podařenější.

4 Mila Mila | Web | 4. května 2009 v 20:09 | Reagovat

Ahoj Libore! Čirou náhodou jsem narazil na tvůj blog a moc mě zaujal. Určitě se sem budu často vracet, máš tady dost článků z témat, která mě zajímají! Přeji ti krásný květnový večer! Milan

5 Zuzka Zuzka | Web | 9. května 2009 v 20:34 | Reagovat

Quo Vadis jsem četla, ale už to bude tady nějaký ten rok. Každopádně mi vadilo, že knížka je jednostraně zaměřena pro křesťansky. Místy se mi to vážně nezdálo. Prostě autor do toho šel s jistým záměrem a to se mu taky povedlo. Každopádně jinak se mi příběh moc líbil, ale číst to znovu nebudu.. :o)

6 TerA(nebojsemyslet) TerA(nebojsemyslet) | Web | 16. listopadu 2009 v 16:29 | Reagovat

Perfektní kniha...

7 Lit Lit | Web | 14. dubna 2010 v 16:05 | Reagovat

Romanopisci si vždycky přibarví fakta (ať už vědomě či ne.) Ale co by to byl za kouzelný svět literatury, kdyby každý opisoval skutečnost, že?

8 D. D. | Web | 15. ledna 2012 v 23:31 | Reagovat

Vida, co se člověk nedozví, po nějakých faktech o Neronovi jsem se po přečtení knihy moc nepídila... O Neronovi je také "Není římského lidu" od Jarmily Loukotkové.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama