Únor 2009

Říman

28. února 2009 v 7:19 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Ne, nehodlám psát o panu ministru Římanovi, ač by to jistě bylo počtení zajímavé .
Od zítřejšího dne si ale budu užívati zasloužené dovolené ve městě, kam vedou všechny cesty (což se náhodou třeba v takovém starověku neříkalo jen tak). Dobře jsem se na vše připravil, nastudovav nějaké výrazivo italské jsem připraven. Obávám se však, že navzdory tomu všemu budu stejně asi nejčastěji užvat "parla inglese?". Doufám rovněž, že všechny památky, které se chystám navštívit, budou "aperto" a nikoliv "chiuso", že vždy najdu "il gabinetto" kdy to bude třeba a zároveň že nebudu potřebovat "la farmacia". Aby mé přípravy byly skutečně kompletní, tak si dnes večer ještě pustím film "Asterix gladiátorem" .
P. S. A teď něco pro ty, kteří nevládnou italštinou: "parla inglese" znamená otázku zda dotyčný hovoří anglicky. "Aperto" je otevřeno a "chiuso" opak, tedy zavřeno. "Il gabinetto" je taková místnost, kam i císař pán chodíval sám... a "La farmacia", to asi překládat ani nemusím.
Ale abych nevypadal zase tak chytře, toto je zhruba 50% italských slovíček, které znám. Většinu z nich jsem se navíc naučil v posledním týdnu .

Milionář z chatrče (2008)

27. února 2009 v 8:31 Filmové recenze
Milionář z chatrče je filmovým hitem této doby. Režisér Danny Boyle (kterého jistě znáte z Mělkého hrobu, Trainspottingu, či z hororu 28 dní poté) se zde pustil do filmových vod, které doposud jeho anglická nožka nezčeřila.
Slyšel jsem, že film Milionář.... je novodobou pohádkou. To je pravda, ale jen tak z poloviny. Z té druhé se totiž jedná o snímek se silným sociálním podtextem, který je okořeněn o několik vskutku vypjatých scén. Nebyl by to ale Danny Boyle, aby své filmové dílko nevyšperkoval dokonalou hudební složkou, která povícero čerpá z indické lidové a pop-kulturní zásoby (takže žádné Underworld jako v případě sci-fi Sunshine nečekejte).
Hlavním hrdinou filmu je Jamal Malik (krásné jméno, ne?), který se zůčastní soutěže "Chcete být milionářem" v Indii. Film má celkem dvě roviny. V té jedné sledujeme Jamalovo úspěšné počínání během soutěže a v té druhé v podstatě celý jeho život. Jamal nemá takřka žádné vzdělání, přesto odpovědi na na otázky v soutěži zná. Jak je to možné? To nezajímá jen diváky, ale i indickou policii..
Milionář se mi líbil. Snad poprvé ve svém životě jsem viděl kino Aero tak zaplněné. Jen tak dál.
P. S. A ty oscary filmu rozhodně přeji (získal jich 8!!!!).

Holky a fotbal

25. února 2009 v 8:05 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
V pondělí se uzavíralo 17. fotbalové ligové kolo, takže jsem se hezky oblékl a vyrazil na promrzlý Eden do Vršovic. Utkání bylo napínavé do samotného závěru, takže člověk se minimálně takto aspoň trochu zahřál. Když jsem po zápase vše co se stalo na stadionu popisoval slečně I., tak jen nevěřícně kroutila hlavou nad tím, jak mohu sledovat 22 chlapů, kteří se na trávníku honí za míčem. "Co z toho máš?", ptala se. "Já bych každému z těch hráčů koupila vlastní míč, takhle mají všichni jen jeden a pořád se tam o něj tahají....".
No jo, já vím, holky a fotbal to nejde moc dohromady. Někde jsem slyšel, že muži mají takovéto sporty rádi proto, že z psychologického hlediska se musí neustále s jinými muži poměřovat. Pokud to nemohou předvádět přímo na hřišti, tak se s ostatními samečky poměřují alespoň v hledišti. V zásadě jde tedy jen o to, kdo dočůrá dál. Možná ano, ale stejně...ruku na srdce...je to moc fajn.
P. S. Slavia nakonec udolala Plzeň 3:2.

Proč jsme ateisté?

21. února 2009 v 10:05 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Česká republika patří mezi nejateističtější země na světě - fakt. Proč je ale tomu tak? České země ve své době (14. - 15. století) za zbytkem Evropy v tomto ohledu jistě tolik nezaostávaly. Svou vinu na tom může mít násilná rekatolizace, která se snažila zbloudilé české kacíře přivést zpátky do papežského stáda, a pochopitelně i minulý režim, který svým materialistickým filosofickým pojetím nebyl náboženství (v klasickém slova smyslu) příliš nakloněn. Částečně si za to možná mohou církve i samy, neboť jak za doby druhé světové války, tak i za totality, jež následovala, se někteří její představitele chovali navýsost kolaborantsky. Nicméně podle činů jednotlivců přeci nemůžeme hodnotit celek. Tak proč jsou Čechy tak ateistické?
I v naší ateistické zemi můžeme zaznamenat určité "vzedmutí víry". To následovala například v posledních letetech "osmdesátek", kdy se v ní skrýval i určitý negativní postoj, odpor proti vládnoucí straně. Jenže cokoliv postavené výhradně jen na negaci nemůže dlouho vydržet.
Dnes se otázky církve a náboženství dostávají před veřejnost povícero jen ve formě rozličných majetkových kauz, či skandálů církevních představitelů. Nedávno se o jeden "zasloužil" i pan Halík, kázající u Sv. Salvátora v Praze. Důrazně se tam "pustil" do pana presidenta Klause a do jeho názorů, jež ostře kritizují Lisabonskou smlouvu a globální oteplování. Mnoho lidí se ohradilo proti tomu, co má tento "pánbíčkář co kritizovat světskou moc". Hm. Měl by se vůbec člen církve - kněz - vyjadřovat k otázkám každodenního žití? Neměl by se jen vyjadřovat k výkladu evangelií a přednášet modlitby? Podle mého názoru neměl. Námitky typu, že věřící jsou slepé ovečky, kterou jdou tam, kam jim káže jejich pastýř nepřipouštím. V dnešní době se totiž tito "pastýři" nevyskytují jen v chrámech, ale běžně je vídáte i v televizi, to však již jako ovlivňování nikomu moc nepřijde - asi jsme si zvykli. Většina lidí, kteří chodí ke Sv. Salvátorovi na úterní mše jsou navíc studenti VŠ, což - opět dle mého názoru a zkušeností - nejso žádné "slepé ovce". Věřím, že tito lidé i někdy mohou s církevním představitelem nesouhlasit, ale i přesto si jej mohou vážit. Ne s každým člověkem však můžete nesouhlasit (v některých otázkách) a přesto si jej vážit - pan Halík patří mezi tuto nepočetnou skupinu (což neznamená, že s ním zase až tolik nesouhlasím).

Televize..

20. února 2009 v 17:56 Liborova umělecká fotogalerie :-)
Zajímavé umění na ulici aneb - líbí se vám takovéto věci?

Warhol v Rudolfinu

19. února 2009 v 8:03 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Nedávno jsem navštívil pozoruhodou výstavu Andyho Warhola v pražském Rudolfinu. Všichni jistě znáte Warhola jakožto představitele stylu zvaného pop-art a jeho tvorbu si víceméně spojujete s obrazy, či fotografováním. Byla by však chyba zůstat jen u tohoto, protože Warhol za svého života vytvořil i několik filmů. A právě nejslavnější z těchto filmů nabízí galerie Rudolfinum svým návštěvníkům.
Byla by ovšem také chyba očekávat nějaké konvenční filmy. Warhol byl umělec toužící vše zobrazovat nečekaně. Ve výstavě jsem tak shlédl jeho slavný více než pěti hodinový snímek - "Spánek", který zobrazuje muže, jenž....pět hodin spí. Pozoruhodný byl i film "Polibek", který zachycuje různé páry, kterak se líbají - až jsem si u toho připadal trochu jako šmírák. Hlavní část výstavy však tvoří filmy z tzv. "kamerových zkoušek", kdy Warhol posadil dotyčnou osobu na židli a nechal si ji několik minut jen tak snímat. Před jeho záběr usedli hodně rozliční lidé (např. Denis Hopper, či zpěvák the Velvet Underground - John Cale). Zbývá ještě podotknout, že všechna díla pochází z poloviny šedesátých let.
Warholovo filmové dílo vzbuzuje otázku, zda se vůbec jedná ještě o film, či zda je to jen sled promítaných fotografií. Andy Warhol totiž záměrně své filmy zpomalil (zhruba o polovinu, na 16 snímků za vteřinu).
Výstava je velmi pozoruhodná, ale netroufl bych si ji jen tak doporučit, neboť chápu, že toto umění rozhodně není pro každého.

Che Guevara - revoluce (2008)

16. února 2009 v 16:15 Filmové recenze

Do kin dorazil dlouho očekávaný snímek o slavném kubánském revolucionáři - Che Guevara - Revoluce. Jedná se v podstatě o životopisný snímek, který tvoří první část chystaného cyklu. Tento začíná příjezdem na Kubu a končí krátce před dosažením Havany. Mapuje tak tedy nejtěžší část celé revoluce, a to svržení Batistovy diktatury. Tvůrci se inspirovali pamětmi samotného Guevary, což může být ale zbraň notně dvojsečná. Jednak to jsou jistě pozoruhodná svědectví muže, který byl přímo v centru dění, druhak ale může docházet k neobjektivnímu zkreslení.
Osobně se přiznám, že o pozadí kubánské revoluce toho vím velmi málo, což je dozajista škoda. Tak trochu se bojím, zda mě poté autoři filmu nemohou "tahat za fusekli" s tím, že některé události mohou interpretovat trochu svérázně. Inu, to je problém takřka všech životopisných filmů.

Tento snímek není vyloženě nudný, jen většina scének divákovi postupně splývá. Objevuje se zde také poměrně hodně postav a divák - částečně i díky poměrně uniformní image :-) - ztrácí v přehled. Ano, Fidela, jeho bratra a pochopitelně ani Ernesta Guevaru přehlédnout nemůžete..
Snímek je navíc docela nešikovně (mluvou LOST) vyplněn některými "flashforwardy", které jsou černobíle (snad aby evokovaly autentické filmové materiály) z projevu a příprav na projev v New Yorku. Do konceptu filmu mi nezapadaly a spíše jen rušily.
Velmi dobře tu jsou však zpracované bojové scény, které jsou hezky ozvučeny. Svou zásluhu však na této skutečnosti mohlo mít i pěkné prostředí pražského kina Lucerna, kde jsem film shlédl.
Celkově vzato Che Guevara - Revoluce není špatný film. Bez svého pokračování, které se objeví přesně v...nevím kdy, se jedná jen a pouze o půl filmu. Ideovou stránku věci ponechme stranou, revolucionáři tu jsou docela fajn kluci. Zločinů se - krom na těch, kteří si to zcela zaslouží - nedopouští, další důvod pro to, aby si lidé po celém světě dávali na svá těla trika s hlavou Guevary.
P. S. Dosti otřesné byly titulky - černobílé scénky, bílé spodky obrazů a do toho bíložluté titulky. Fakt paráda! Bohužel španělsky neumím....
Režie: Steven Soderbergh
Hrají: Benicio Del Toro, Edgar Ramirez, Santiago Cabrera, Catalina Sandino Moreno, Yul Vazquez, Victor Rasuk, Jsu Garcia, Demián Bichir, Elvira Mínguez, Óscar Jaenada, Jorge Perugorría, Roberto Urbina
Španělsko / Francie / USA, 2008, 126 min

SMS...

13. února 2009 v 8:32 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
SMS je jedním z aspektů dnešní doby. Krátké textové zprávy využíváme asi všichni. Dá se tedy bez nadsázky říci, že je to náš bežná denní činnost.
Pokud jedete v nějakém dopravním prostředku, vidíte kolem sebe rozličné lidi, kteří se baví rozličným způsobem a snaží si tak zkrátit svoji cestu. Někteří si čtou, jiní cosi "datlují" do svých mobilních přístrojů. Člověk se často při takovéto cestě (pokud zrovna nemá dobrou knihu po ruce, či naléhavou zprávu k napsání, či snad jen stojí v přeplněném dopravním prostředku a na podobné radosti jednoduše není prostor) nachomýtne k tomu, že leckterému spolucestujícímu hledí přes rameno a čte si stránky jeho knihy. Je to zvláštní, ale nic extra špatného na tom nevidím.
Horší je to s mobilním telefonem. Číst si něčí zprávu už je tak trochu zákrok do soukromí (ne nepodobný tomu, když rozlepujete sousedovu poštovní obálku). Včera jsem přesto neodolal a jednoho muže (respektive jeho mobil) v autobuse sledoval.
Zaujalo mě tam hned několik faktorů. Jednak ten muž vypadal zcela obyčejně, tuctově. Druhak, svoji zprávu psal v jazyce anglickém a ....za třetí, ta zpráva byla docela drsná. Jen tak pro ukázku - neboť jsem jeho sms nestihl dočíst do konce, neboť jsem byl nucen vystoupit - zalovím v paměti. Stálo tam zhruba toto "I admit I considered murdering the three bloodsucking cheaters by baseball bat...".
Zajímavé, co? Docela jsem pak se slečnou I. spekuloval nad tím, zda to bylo míněno v nadsázce, či nikoliv. Doufám, že ano. Romantičtější část mé duše však již v tu chvíli začala spřádat nitky příběhu, ve kterém já osobně budu hrát roli klíčového svědka v případu brutální vraždy.
Poučení: raději se nikomu přes rameno nedívejte.

Internetová žumpa

9. února 2009 v 17:21 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)

O internetových vulgárních diskuzích jsem tu již před časem cosi psal. Teď se situace trochu změnila, (patrně) největší tuzemský informační portál novinky.cz od začátku března zavede přísnější kontrolu svých přispivatelů do diskuzí. Pokud budete chtít na "novinky" něco napsat, tak se budete muset předtím celým svým jménem a názvem města zaregistrovat a poštou zpět vám přijde přístupové heslo. Je to správný krok, či nikoliv?
Já osobně se domnívám, že velmi správný. Člověk by si měl za svými názory stát. Internetová anonymita svádí k vulgarizaci a k psaní - s prominutím - pitomostí. Stačí si otevřít jakoukoliv diskusi a ostré výrazy plné nadávek, rasismu a hloupostí se na vás jen vyhrnou. Zkuste si pak v takové žumpě smysluplně diskutovat. Šílení jedinci vás umlčí svými hláškami, které samozřejmě s tématem dané věci nemají co dělat. Jedinou nevýhodu spatřuji ve shromaždování osobních dat o čtenářích novinek.cz, což je ale věc, se kterou toho moc neuděláme. Inu, kdo chce diskutovat, bude se muset odtajnit (nebo přejít na jiný server). To se ale lidé tak stydí za to, co píší?
Tak nějak si říkám, zda lidé u nás mají ještě vůbec schopnost a chuť diskutovat. Není to vše jen o tom si tak v poklidu zanadávat a tím si ulevit?
Odkaz na zajímavý článek, který pojednává o tom samém tématu je zde.

Ukradená deska..

7. února 2009 v 19:53 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Ne, nejedná se o desku hudební (byť i ty se kradou..), ale desku pamětní, která se nacházela na Praze 8 a byla věnována československých parašutistům, kteří provedli atentát na zastupujícího řišského protektora Heydricha. Podle mého názoru se jedná o významný čin v našich dějinách a zasluhuje jistého uznání (minimálně za odvahu parašutistů vrátit se do okupované vlasti a bojovat s nacismem), proto je mi čin jedince (či jedinců), kteří tuto pamětní desku zcizili zcela nepochopitelný a z duše odporný. Podle mého názoru se jedná o "duševní mrzáctví" a nedostatek úcty a možná také je to částečně následek života v pohodlnosti. Až příliš jsme si zvykli žít v demokracii, v právním státě, který nám - i přes zjevné občasné nedostatky - zaručuje základní svobody. Svobodu bereme jako samozřejmost a už tolik nevnímáme to, že za to, abychom si my dnes mohli žít v poklidu museli jiní platit často i svými životy. Smutné.

Čistka? Ale kdepak...

5. února 2009 v 10:55 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Včera jsem poslouchal vysílání ČRO-Radiožurnál, kde v pořadu Heleny Šulcové vystoupila hejtmanka Milada Emmerová. Pokud sledujete aktuální dění na domácí politické scéně, tak vás asi nepřekvapí důvod - v pondělí totiž došlo k odvolání všech dvanácti ředitelů sociální péče v plzeňském kraji (kde je paní Emmerová hejtmankou).
Možná jsem během pořadu nenaslouchal dostatečně pořádně, ale nějak jsem nebyl sto pochopit nějaký racionální důvod proč k tomu došlo.
Hejtmanka Emmerová jako důvod udává to, že na místa přišla nová politická reprezentace, a ta si chce ověřit své pracovníky. Inu, myšlenka je to určitě hezká. Jen mi nějak nedochází proč museli být odvoláni všichni. Jistě, vyskytly se určité stížnosti, které paní Emmerová rovněž zmínila, v podobě anonymních dopisů, které práci některých odvolaných kritizují. Proč ale odvolávat všechny, když kritika směřuje jen na některé? Na koho (a co konkrétně v těch dopisech stálo) však paní Emmerová odpovědět nechtěla.
A...ruku na srdce. To už jsme dospěli do stavu, kdy se budou funkcionáři odvolávat na základě anonymních udání?
Odvolaní ředitelé se pochopitelně mohou přihlásit do nového konkurzu. Paní Emmerová dokonce soudí, že ti "slušní, kteří nic špatného neprovedli a mají svoji práci rádi" tak jistě učiní. Upřímně řečeno, nevím. Pokud bych svoji práci dělal zodpovědně, slušně, nedopustil se ničeho špatného a pak bych najednou zčistajasna (dokonce bez toho, aby o tom se mnou paní hejtmanka dopředu mluvila) byl odvolán, tak bych se cítil docela podveden a znechucen a další pokračování v této funkci bych si setsakra rozmýšlel.
Nepřijde tím tento kraj i o mnoho schopných lidí?
Mám dojem, že daleko lepší by bylo utvořit nějakou kontrolní komisi (když už jsou ty anonymy o kterých vlastně nic nevíme tak závažné), která by celou záležitost prošetřila. Tímto způsobem se podle mě jen mlží a vytváří se prostor pro vznik spekulací.
Ale vše špatné u nás zase není. Když už jsme u těch hejtmanů, tak David Rath se rozhodl přispět svým platem potřebným (pokud mu tedy napíší a svěří se s důvody své finanční situace). Bezesporu hezká věc. Podobné aktivity však dělají i jiní polici (Ježek, Tesařík,..), jen se okolo toho neudělal takový humbuk

39 stupňů (Dejvické divadlo)

4. února 2009 v 10:40 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Do divadla chodím docela rád, ale musím se přiznat, že na pořádné komedii jsem už dlouho v žádném stánku Thálie nebyl. Včerejšek to napravil (a myslím si, že dostatečně). Původně totiž měli v Dejvickém divadle hrát jakousi hru od Goetha - což by jistě nebylo špatné - ale nakonec z provozních důvodů hráli právě komedii/parodii 39 stupňů, která hezky zapadla do kulturních rytmů mých posledních dní. Hra 39 stupńů je totiž vynikající parodií na Hitchockockův film se stejným názvem. Ve hře se dokonale parodojí tzv. osvědčené atributy špionážních filmů a rovněž i Hitchcockovské motivy. Podstata humoru tedy spočívá v úmyslném přehrávání, pronášení patetických projevů a v troše nezbytného lehkého kýče. Pro úplný zážitek je vhodné znát alespoň minumum z filmové tvorby Alfréda Hitchcocka (např. hudbu z Psycha, či slavné scénky z Ptáků), protože na jejich parodování a dekonstrukci patosu se hra zakládá.
Výborné výkony zde podávají všichni čtyři herci. Každý z nich zvládá hned několik - a to charakterově
dosti odlišných - postav. Asi nejvíce mi k srdci přirostl Václav Neužil, jehož postava majitele hotelu
se zálibou v hebkých předmětech nemá chybu.
Takže, pokud se chystáte na dobrou komedii v Praze, hra 39 stupňů by vás neměla minout...

Hrají: Jaroslav Plesl, Simona Babčáková, Václav Neužil, David Novotný
Překlad: Pavel Dominik, scéna: Martin Chocholoušek, kostýmy: Martin Chocholoušek Vladimíra Fomínová, hudební spolupráce: Matěj Kroupa, dramaturgie: Eva Suková
Režie: David Ondříček


Howling Bells - Radio Wars (2009)

2. února 2009 v 15:39 Hudba z ouška do ouška
Howling Bells jsou skupinou z Austrálie (Sydney), které 9. 2. tohoto roku vyjde jejich v pořadí již druhé album. To první (jež se nahrávalo ve staré, dobré Anglii) bylo prý velmi úspěšné. Bohužel jsem jej neslyšel, tak nezbývá než kladným kritikám věřit. Koneckonců jejich druhá deska (kterou jsem již slyšel pro změnu několikrát) je výborná záležitost. Žánrově Howling Bells spadají po indie/alternative/rock/pop-rock, tedy zhruba takto bych to vymezil já (i když mi moc často není jasné právě to slovíčko "alternative", obzvláště u kapel, které hrají skoro to samé jako např. Killers...to moc velká alternativa tedy není :-) ). Osobně mi nejvíce z existujících skupin připomínají britské JJ72. Jejich styl melodií, kytarových částí, apod., je v některých momentech nové desky takřka totožný (např. ve skladbě "It Ain´t You"). Mezi nejvýraznější skladby patří "Cities burning down", jejíž kytary lehounce asociují americké Sonic Youth a "Into the Chaos", jejíž video verzi máte na začátku článku. Zvuk Howling Bells je příjemně melodický, nápaditý a výrazný. Co více si od kytarovky 21. století přát více?

Waltz with Bashir (Valčík s Bašírem) 2008

1. února 2009 v 7:55 Filmové recenze

Valčík s Bašírem je filmem, který se stal záhy po svém uvedení do kin hitem. Podle mého názoru zcela zaslouženě. Tento válečně protiválečný snímek izraelského režiséra Ariho Folmana divákovi představuje tzv. "první libanonskou válku" v osmdesátých letech. Nahlíženo je z perspektivy izraelských vojáků, a to hned několika. Důvodem toho jest, že hlavní hrdina příběhu - jakýsi Ari, že by šlo o částečně autobiografické zpracování? - trpí jakousi ztrátou paměti. Jeho mozek se brání vrátit se k událostem v Beirutu. Ari se pokouší kontaktovat své frontové kamarády a zjistit, co se tehdy skutečně stalo. Pravda však obvykle v takovýchto případech nebývá moc hezká...

Na filmu Valčík s Bašírem mnozí oceňují právě animaci (a to jistě zcela oprávněně), která mi místy připomněla snímek "Temný obraz". Právě animace umožňuje tvůrcům snové výlety a celkové zobrazení poetiky filmu. Nejedná se tedy o válečný film v klasickém slova smyslu. Spíše o jakési zamyšlení nad lidskou selektivní pamětí a nepochopitelnou krutostí a lhostejností.
Valčík s Bašírem je skvělým filmem a neměl by uniknout pozornosti žádného filmového fanouška. Minimálně dobrý důvod pro to navštívit kino.