Říjen 2008

Šumava

30. října 2008 v 22:02 Liborova umělecká fotogalerie :-)
Dovoluji si představit několi fotografií ze své dovolené na Šumavě, která se mi moc líbila. Počasí sice nebylo nijak kdovíjaké, ale na počasí přece vždy nezáleží...
Krásný dům v centru Sušice, který ale bohužel má trochu nevyjasněné majetkové pozadí, takže další budoucnost tohoto architektonického skvostu je...nejistá..
Oblíbený "andělíček" nad Sušicí, jedná se o pozoruhodné barokní poutní místo.
Tady jsem si zahrál trochu na "retro", jedná se o skupinku židlí pod rozhlednou na kopci Svatobor (dříve patrně místo pohanských obřadů našich prapředků).
Zde je samotná rozhledna (v pozadí) a hotel (v popředí) na výše zmiňovaném kopci.
Autor blogu s městem Sušice v pozadí..

Swastika on our radio! Oh God!!!!

25. října 2008 v 17:33 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Rada Českého rozhlasu řeší závažný problém. Stanice ČRo Wave nedávno odvysílala skladbu skupiny Primal Scream s názem Swastika eyes. K Primal Scream mám osobně dosti blízko (i když jejich předposlední deska se mi moc nelíbila) a právě album XTRMNTR (z něhož Swastika eyes pochází) považuji za jejich desku nejlepší (fanoušci Screamedelicy jistě prominou...).
O co vlastně v případu jde? Radě ČRo se nelíbí, že stanice Wave takto údajně propaguje hnutí směřující k potlačení lidských práv a svobod. Nechali si dokonce text inkriminované skladby přeložit do češtiny (jazykem Shakespeare patrně členové nevládnou), překlad byl kupodivu velmi špatný. Ani to však nemůže zcela omluvit rozhodnutí rady o tom, že Wave nakonec propagoval - podle členů rady - fašismus. Jedná se o zcela absurdní výrok, který pramení z nepochopení hudby, textů Primal scream a z nezájmu o současnou hudbu (což se u postarších pánů z rady dá možná pochopit, i když na druhou stranu by měli být trochu v obraze, když o podobných věcech rozhodují, že?). Primal Scream se totiž dlouhodobě prezentují politicky spíše levicově, silně kritizují "bushovskou" politiku USA, apod. Samotná skladba Swastika eyes je údajně adresována obřím hudebním společnostem, jejichž chování kapela přirovnává k fašistickým praktikám. O žádnou propagaci tohoto politického směru tedy rozhodně nejde.... Jenže, kdo chce psa bít, hůl si vždy najde. Radiu Wave byla nedávno odebrána analogová licence a za vším tím děním lze snadno spatřit, že někomu tady jde jednoduše o to, aby toto rádio (v současné podobě) přestalo vysílat. Připomínám, že Wave je jediné veřejnoprávní rádio, které se snaží vysílat pro mládež (věkem, či duchem) hudbu, která se většinou vymyká mainstreamovému vkusu (už jen proto považuji existenci této stanice za nutnou). To se ovšem každému nemusí líbit.., možná v Radě (či v jejím pozadí) existují lidé, kteří by byli raději, kdyby Wave vysílal hudbu v mainstreamovém stylu. Proč? Za vším hledej peníze...
Nelíbí se mi to, ne že bych tedy byl stabilním posuchačem "wejvu" (pokud už něco poslouchám, tak preferuji Radio 1, Vltavu - na hudbu - a Radiožurnál - na informace), ale i ke čtvrté stanici ČRo mám kladný vztah a vážím si toho, že nabízí alternativu k hrůznému playlistů rozličných komerčních rádiových stanic. Jak si člověk může dnes udělat přehled o současné hudbě, když se na něj ze všech stran valí "zaručené hity" od Evropy 2, apod.? Alternativa je důležitá, a to neplatí jen o hudbě.

Haló, paní Jiřino!

25. října 2008 v 10:58 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Před chvílí jsem se vrátil z menšího nákupu, při kterém jsem se stavil i v místním novinovém stánku, neboť právě dnes měl vyjít na dvd další disk britcomu Haló Haló. Jelikož poslední dny mé hlasivky trápí nějaká zlovolná choroba (inu, mluvím zhruba jako opilý Elvis Presley), tak hlasový projev nemám pochopitelně zcela ideální - k M. Ebenovi by mě už teď vskutku asi přirovnal málokdo. Na můj dotaz "máte nové dvd haló haló?" totiž prodavačka zareagovala velmi pohotově - až překvapivě - a z pultu přede mě hodila levicové noviny Haló Haló (což jste možná již poznali z obrázku výše). Docela mě překvapilo, že se tyto noviny dostanou i v našem městečku, takže jsem jen stačil ze sebe vyhrknout, že bych raději ten film a....nakonec jsem si domů odnesl oboje .
Haló noviny (dále jen HN - neplést s "hospodářkami") jsou zajímavým periodikem, které se otevřeně hlásí ke svému světonázoru, jež se pochopitelně nacházi silně nalevo. Přečetl jsem si tedy poděkování KSČM svým voličům za podporu při volbách, kritiku papeže Benedikta, či článek o Jiřině Švorcové. Ten poslední mi trochu "zvedl mandle" (hrozné přirovnání), pan Kojzar si zde stěžuje na to, že nebyl na ČT odvysílá medailonek paní J. Švorcové. Já toho upřímně moc nelituji. Dle mého názoru paní Švorcová nebyla nijak výjimečnou herečkou -tím nechci tvrdit, že byla vyloženě špatná, ale veškeré její umělecké aktivity zastiňuje velká politická angažovanost. Pokud si v duchu vybavím např. její projev při podpisu anticharty, tak mě doslava mrazí v zádech. Osobně zastávám názor - byť mnohdy trochu problematický, že umělec se neprezentuje jen svými uměleckými výkony, ale i celou svoji osobností a morálním charakterem. Proto jsem na jednu stranu rád, že ČT dokument z cyklu "po stopách hvězd" neuvedla. Na druhou stranu bych jej docela rád viděl, mohlo by to být celkem zábavné sledovat paní Jiřinu, kterak obhajuje své aktivity před rokem 1989.
Co však svoboda slova? Berete herečku J. Švorcovou jako hvězdu českého (potažmo československého) filmu?

Velká iluze českého školství

24. října 2008 v 19:57 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Dovoluji si upozornit na tento článek, který tematicky trochu navazuje na jeden můj nedávný příspěvek zde na blogu.

Ladytron (20:10. 2008 Lucerna music bar)

21. října 2008 v 10:24 Hudba z ouška do ouška
Odloženou premiéru britsko-bulharských synthpopových Ladytron jsem si nemohl nechat ujít. Byť lístek stál cca 430 kč...
Ladytron zde představili převážně skladby ze své letošní desky Velocifero, která jen prohlubuje nastolený trend po předchozím albu "Witching Hour". Koncert byl po hudební stránce skvělý, nicméně určitou vadou na kráse bylo - dle mého názoru - ozvučení v Lucerně (bohužel asi už tradiční). Všechny desky Ladytron znám poměrně dobře, ale někdy jsem se dokonce přistihl u toho, že jsem se zamyslel "co to vlastně hrají?", to by se stávat rozhodně nemělo. Další vadou je pak určitě velký počet návštěvníků. Co by jinde bezesporu bylo za plus se nedá takto považovat v miniaturních prostorách Lucerna music baru. Ale co, nebudu si pořád jen stěžovat . Jsem rád, že jsem viděl jednu ze svých oblíbených kapel "live", třeba taková skladba "the last man standing" zněla skutečně úžasně!

Malá poznámka k volbám..

20. října 2008 v 8:38 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Nemohu si odpustit poznámku k právě ukončeným volbám. Na internetu se to jen hemží rozličnými úvahami, prognózami, ať již optimistickými, či pesimistickými. Jedno je však jisté, sociální demokracie zaznamenala volební úspěch vskutku nevýdaný. Ve všech krajích drtivě porazila největšího volebního rivala - ods. Jedině vítězství v kraji Středočeském bylo "o fous", totiž cca o 2, 5%, jinde však soc dem dominovala daleko razantněji. Např. v Karlovarském kraji, kde rivala "udolala" o více než 13%. Někdo by tuto skutečnost mohl odbýt konstatováním, že se jedná o "pouhé kraje", nicméně je nutno si pamatovat, že sněmovní volby máme na pořadu dne již za 2 roky. Blíží se rovněž další "komunálky" a také volby do Evropského parlamentu.. Signál, který dali voliči pravicovým (či středopravicovým) stranám je dosti jasný. I když do jisté míry si za tuto skutečnost mohou tyto strany samy, viz tvrzení Pavla Béma, že výsledek voleb je jen zrcadlem naší neschopnosti. Debata o radaru, zavedení poplatků ve zdravotnictví, to vše jsou témata, která při krajských volbách voliči jistě zvažovali, byť samozřejmě s klasickou politikou krajů toto nemá mnoho společného. Soc dem použila jednoduchého populistického "triku" (a teď to nemyslím nijak přehnaně hanlivě) a voličům nabídla drtivou kritiku svého politického oponenta, kterou přetavila v již výše zmiňované drtivé vítězství. To fungovalo vždy, obzvláště v naší zemi. Samotná kampaň mi přišla trochu..jemně řečeno sprostá. Pouze a výhradně negativní a nekoncepční kritika svých oponentů (kterou soc dem použila i u předchozích voleb) je sice možná efektivní, ale rozhodně nepokládá nějaký seriózní základ koncepční politiky do budoucna. Navíc výroky pana Paroubka z doby voleb typu: Jen politicky stupidní člověk by volil proti sociální demokracii" vypovídají o nedostatku pokory a naopak o velké kumulaci sebevědomí..
Upřímně musím napsat, že v některých (podtrhnout slovo některých) otázkách je mi názorově bližští soc dem. Nicméně se stejně domnívám, že toto její volební vítězství není zcela ideální ani pro velké příznivce této strany. Jak známo: moc korumpuje...a absolutní moc (ke které má však soc dem zatím dosti daleko) korumpuje absolutně. Inu, jak se říká, sáhněte lidem na jejich penízky (v tomto případě je těch penízku hned dokonce 30) a lidé vás za to plácnou přes prsty. Nikoho už však nezajímá, že se během té doby většna nemocnic (jistě, nejedná se o všechny) dostala ven z dluhů (alespoň částečně). Zároveň se i dále pilně kritizuje, ale kdo si vzomene, že to byla právě soc dem, která poslala vojáky ČR do Afghánistánu a začala jednat o umístění radarové základny na našem území.....? Krátká česká paměť...
V závěru (i když se to podstaty tohoto článku mnoho netýká) bych ještě masochistickým pesimistům doporučil navštívit tyto stránky komunistické mládeže a přečíst si třeba pěkný článek o soudruhu Gotwaldovi..

Quo vadis dětská výchovo?

18. října 2008 v 10:38 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Tento článek píši v trochu naštvané náladě. Ano, vím, člověk by si měl vše vždy minimálně několik minut promyslet a až pak se k dané věci vyjádřit, leč…někdy jsou ústa (v tomto případě prsty) rychlejší než preventivní opatření šedé kůry mozkové.
Včera mě při cestě domů zastavili dva malí chlapci, věkem asi desetiletí, kteří slušně pozdravili (což od nich bylo hezké), ale pak se optali na to, zda nemám pro ně nějakou cigaretu. No hrůza. V tu chvíli mi došlo, že ten milý pozdrav mi byl určen jen proto, aby děcka dostala kýžený nikotin (což se naštěstí nekonalo). Situací jsem byl zcela zaražen, proto jsem se nezmohl ani na pronesení nějaké moralizující fráze. Škoda, příště bych to měl napravit..
Nechci vypadat jako starý, moralizující důchodce, ale mám dojem, že s výchovou děti se děje něco…něco nepěkného. Pokud srovnáte výchovu dětí a mládeže z doby cca před 40 lety a dnes, tak dostanete zcela diametrálně odlišný obraz. Dřívější výchova nepovažovala dítě za - promiňte mi ten výraz - plnohodnotnou lidskou bytost. Mnoho věcí se před dětmi tajilo, jednalo se s nimi metodou cukru a biče, samostatná úvaha a jejich názory se moc nepřipouštěly. "Utiskované" děti dospěly a patrně se zařekly, že výchovu svých rodičů opakovat nebudou a zvolily - demokratický přístup. Dítě je bráno hlavně jako člověk, který má právo na svůj názor, má určité postoje, hodnoty a je nutno na jeho úhel pohledu rovněž dbát.
Problém však podle mého nastává v tom, že se pohybujeme od jednoho extrému ke druhému. Trochu to může člověku připomínat současné počasí, které má spíše tendenci k tomu být buď extrémně teplé, či extrémně chladné, žádné mírné přechody. "Stará" výchova jistě dobrá nebyla. Z dětí se často stávali zakřiknutí, nesvobodní, leckdy i agresivní, jedinci, kteří se báli projevit svůj názor, kreativitu. Tělesné tresty já osobně rovněž považuji za cosi - řekněme - přežilého a amorálního. Nechceme-li, aby daný jedinec rovněž jiné lidi tělesně trestal, tak proč tuto činnost praktikujeme na něm?
Demokratické výchova však také není bez chyby. Z dětí mohou vyrůst až příliš sebestředné bytosti, které jsou zvyklé na to, že svět se svým způsobem točí kolem nich. Vysvětlujte pak takovému člověku základní principy kompromisu, skromnosti a koneckonců i slušnosti..
Podle mého názoru nezáleží ani tak na obecném typu výchovy, ale spíše na každodenní praxi soužití rodičů a dětí. Rodina je základ státu - toto stokráte omleté heslo je ale víceméně pravdivé. Právě v rodině přeci člověk získává základní sociální návyky a morální hodnoty, které pak předává dál. Návrat do dob výchovy našich rodičů a prarodičů již asi ale možný není. Uvolněné stavidlo restrikce se nedá tak lehce vrátit zpátky. Jde však o to, aby ta tzv. "demokratická" výchova byla skutečně demokratická. Tedy, aby krom zdůrazňování vlastních práv zdůraznila rovněž i povinnosti, které mladý člověk (chcete-li človíček) má, aby hodnoty jako úcta a tolerance nahradily populární egoismus a aby lhaní a vymlouvání se ustoupily pravdě a zdravé sebekritičnosti.
Není to lehký úkol, ale koneckonců..žádná společnost není dokonalá. Jen se obávám, že se nikomu do takto náročné výchovy nebude chtít pustit… Jak toto vše chcete vysvětlit lidem, kteří mají takřka základní vzdělání, vyrůstali v nefunkčním rodinném prostředí, apod.? Bude snad budoucnost naplněna skepsí….?



Cartonnage - Curiously connected (2008)

15. října 2008 v 12:20 Hudba z ouška do ouška
Tak konečně, po trochu delším čase, vyšla debutová deska seskupení s názvem Cartonnage, o jehož koncertu jsem již informoval zde. Hudba Cartonnage je velmi zajímavá a obecně i dosti líbivá, to však nemusí nutně znamenat, že by se jednalo o hudbu vyloženě podbízivou. Jako svůj styl samotná skupina uvádí pop, synthpop, jazz, či ambient - tedy poměrně pestré a pro mě osobně zároveň líbivé vymezení.
Výše napsatá věta ohledně debutové desky je však pravdivou jen z poloviny. Cartonnage již "světu dali" jednu desku s příznačným názvem "CD 1". Ale za skutečnou desku v pravém slova smyslu můžeme asi snad považovat až album "Curiously connected". Asi nejvíce bych tvorbu Cartonnage přirovnal k raným Depeche Mode, či k synthpopovým Ladytron. Na tomto hudebním poli je v České republice poměrně prázdno, takže výplň v podobě Cartonnage já osobně velmi vítám. Výbornou část vystoupení Cartonnage tvoří i vizuální prezentace skupiny, jako např. promítání na plochu v pozadí, tanečnice, kostýmy, apod. Je dobře, že si skupina nezakládá jen na audio složce, ale je pro ně důležité rovněž vizuální prezentace (v České republice bohužel často podceňovaná).
Na této desce se mi líbily snad všechny skladby, ale s nadhledem řečeno musím napsat, že více mému sluchu lahodily skladby spíše tempa rychlejšího (I smell danger, I need your stereo,..), než ty pomalejší (Brand new day,..). Ale stejně, jen více takových desek z našich luhů a hájů .

1. Hush hush 2. I smell danger 3. Brand new day 4. Patisserie 5. Trees 6. Synthetique 7. Curiously connected 8. Can U hear me 9. Oh depressed man 10. I need your stereo 11. Now.

Jak si užít zbytky léta?

13. října 2008 v 15:19 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Všemocné počasí - snad poslední nástroj přírody, který dokáže člověka i dnes notně vystrašit - nám nyní dalo k dobru posledních pár krásných dní tohoto roku. Osobně moc nemám rád, když o - čemkoliv vím, že je to jen taková jakási "předsmrtelná křeč". Jedná se např. o loučení s přáteli, o nichž víte, že je už dlouhou dobu neuvidíte, či o loučení s místem, o kterém rovněž víte, že jej více nenavštívíte. Podobně to cítím i vzhledem k tomu počasí, jež nám ještě dnes panuje venku. Člověk ví, že by jej měl nějak využít a tak se často nutí k aktivitám, které by jinak třeba ani nedělal, jen z toho důvodu, že v příštích týdnech je už vykonávat nebude moci.
Mám osobně moc rád teplé venkovní počasí, kdy ale zároveň není tzv. "horko k padnutí", prostě dobu, kdy mohu být v pěkně venku bez toho, abych na sebe musel nabalovat tuny svetrů a rukavic. Jenže my lidé jsme bytosti dosti náladové a poměrně často nespokojené (což je však zároveň i hnacím motorem našeho pokroku). Máloco nám stačí. Když je venku teplo, tak si stěžuje na horko, když venku fičí studený vítr, tak se stěžujeme na zimu, apod. Nespokojenost vládne světem.
Nevím komu by však součané počasí v podstatě ale nevyhovovalo (snad jen majitelům horských sjezdovek). Babí léto má v sobě něco ohromně kouzelného a úchvatného. Připomíná nám zároveň i podzim života, tedy to, že i když je člověk starý, tak si přesto může na své existenci najít něco krásného a že jsou ve stáří i hezké chvíle. Barvy podzimu se v prudčím slunečním světle jeví ještě krásněji než obvykle a vzduch...ten je nasycen zvláštní, neopakovatelnou vůni. Můj oblíbený koníček této doby je chození v listí, v té pestrobarevné paletě, z níž místy až oči přecházejí.
No jo..mám rád babí léto, i když vím, že brzy skončí a bude tu paní zima..

Radar v Brdech

13. října 2008 v 8:20 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
A zase jeden příspěvek o stavbě chystané radarové základny...
odkaz je zde.

Hřbitovní atmosféra ve 21. století..

11. října 2008 v 8:42 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Nedávno jsem se po mnoha letech dostal na Olšanský hřbitov. Hřbitovy obecně jsou místa, jež mají zvláštní, ponurou, atmosféru. Obzvláště v Praze - městě plném ruchu a zvuků - jejich přítomnost oceňuji, protože poskytují jakou si oázu klidu uprosřed toho místy dosti šíleného mraveniště. Na Olšanech jsem byl naposledy někdy cca před 10 lety, takže si toho mnoho nepamatuji (snad jen tu zmatenost při hledání jednoho hrobu). Nyní na mě tento hřbitov zapůsobil poměrně silně. Hroby zarostlé vegetací, některé náhrobky byly polámané věkem, jiné se skvěly novotou a bylo na nich znát, že jsou opečovávány poctivou rukou.. Při procházení staré části hřbitova může mít člověk dojem jakoby se přenesl kamsi do 19. století, do světa Byronových básní a Máchovy fantasie. Jistý silně mrazivý pocit ve mně však vyvolaly některé hrobky, které byly notně poničené (ať již zásluhou vandalů, či snad sešlostí "věkem"), a to takovým způsobem, že bylo možno zahlédnout i část rakve. Není to věru pohled moc příjemný...
Olšanský hřbitov je zároveň místem plným kontrastů. Stačí jen sejít do jeho staré části a podívat se přes zeď ven a ....z atmosféry 19. století jste hned v současnosti. Těsně vedle tohoto místa se totiž nachází moderní nákupní centrum Flora. Po návštěvě hřibitova jsem byl i tam. Zajímavý zážitek, během pěti minut se přesunete do zcela jiné doby. Potemnělé hřbitovní uličky nahradily blískavé reklamy, kýčovitá hudba a množství lidí (živých) i obchodů. Některé obchody jsem viděl poprvé v životě, např. ten s oděvy s prozaickým názvem "Retro". Jedná se totiž o obchod, ve kterém prodávají věci, jež by si ještě před takovými 8 lety na sebe nikdo skutečně nevzal, neboť až příliš asociují "atmošku osmdesátek" - skutečně příšerné šaty, které jakoby vypadly ze skříní zarytých fanynek Depeche Mode (nic proti nim), či ze soukromé sbírky Michala Davida.
Ach, ta Praha má tolik kouzelných míst...

Fotbal...

6. října 2008 v 20:10 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Den pomsty nadešel....
Sparta - Slavia 1:4!!!!

No co..mám z toho radost

Zajímavá cesta...

6. října 2008 v 15:20 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Dnes jsem potřeboval být v Praze o něco, dříve, takže jsem si s dopomocí serveru idos.cz nalezl spoj, který by mým potřebám vyhovoval nejvíce. Musel jsem sice vstávat v ranní dobu, kdy obvykle ještě sním své sladké sny, ale vstávání samotné nakonec zase tak komplikované nebylo, jen jsem díky časnějšímu termínu probuzení bohužel včera nestihl dokoukat film "Into the wild", což docela zamrzí...jenže...kdo mohl tušit, že je to tak dlouhý snímek a navíc že se mi tak rychle budou klížit očka? :-)
Do Prahy jsem autobusem již nejel dosti dlouho, těšil jsem se proto tedy docela i na cestu. Venku se rozkládala tma a do útrob samohybu pozvolna nastupovali lidé, jejichž tváře a život mi nic neříkaly. Prostě novum. Kupodivu nás nepotkala ani žádná dopravní zácpa (jak je prý na tomto spoji běžné) a do Prahy jsme dorazili jen asi s 2 minutovým zpožděním. Že bych příště opět zkusil autobus?
Kdepak...na své milované vláčky, jejich romantické projíždění krajinou a příjemné hopsání (no..to zase tak příjemné není) nedám dopustit, ale (občasná) změna je život. Navíc přišlo mi, že jízda autobusem je o něco mého hlučnější..a také delší (stihl jsem za cestu poslechnout desku od elektronické formace Gong Gong).
Na cestování obecně mě fascinují hlavně spolucestující. V podstatě toho o nich víte hodně a zároveň málo . Víte jak se chovají, jsou lidé, kteří nekompromisně zaberou svými věcmi několik sedaček, jsou i lidé, kteří tiše sedí v koutku. Někteří si nahlas povídají - doslova řvou - jiní raději poslouchají hudbu, ať již ze sluchátek, či ji dávají poslouchat celému vagónu (autobusu). Prostě, jak se kdo chová v dopravním prostředku, tak se nějak - dle mého názoru - chová i v soukromém životě. Ač tedy o těchto jedincích jinak - krom stanic nástupu a výstupu - nic konkrétního nevíte, tak si po čase několika jízd, jež společně strávíte v útrobách dopravního prostředku, dáte několik informací dohromady. Někdy je to velmi zajímavé...., dokonce snad zajímavější než poslech hudby z mp3 (album od Gong Gong totiž za moc nestálo....).
Krásný a úspěšný den!
P. S. Dnes jdu držet palce Slavii...

Střecha (Il Tetto) - režie: Vittorio De Sica

5. října 2008 v 10:47 Filmové recenze

Itálie 1956. 94 min. Režie: Vittorio De Sica. Scénář: Cesare Zavattini. Hrají: Gabriella Pallotta, Giorgio Listuzzi, a další...

Tento film je mým prvním setkáním se slavným režisérem De Sicou (ach, ta čeština ...). Setkání to bylo rozhodně příjemné, dovolte mi tedy, abych se o své dojmy z tohoto filmu podělil (neboť sdílená radost je radostí násobenou).
Snímek začíná scénou nadmíru šťastnou, a to svatbou. Natale a Luisa jsou mladí lidé, kteří mají krásné vize o své další budoucnosti a životě. Nicméně již v prvních minutách filmu vidí divák jisté trhliny tohoto snu. Šaty použité při svatbě se musí rychle vrátit (den jejich půjčení stojí velké peníze), novomanželé spěchají hned ze svatby na autobus (!), horko-těžko dají dohromady peníze na taxík, apod. Realita je krušná. Největší problém však nastává s bydlením, neboť Natale a Luisa bydlí v jednom bytě spolu s Natalovým bratrem, jeho manželkou, rozrůstající se rodinou a navíc i se stárnoucími rodiči. Toto soužití zcela přirozeně vyvolává konflikty. Jak ale sehnat nějaké pořádné bydlení, když peněz rozhodně není nazbyt? Co třeba si jej postavit sám?
Film Střecha je sociální drama, které vás rozhodně nenechá klidnými. Osud postav je velmi smutný. Člověk se neubrání tomu, aby jim nedržel palce v jejich cestě za štěstím, která je však velmi trnitá. Film velmi dobře znázorňuje život chudých lidí, jejichž jedinou starostí a cílem všech snažení je obživa a střecha nad hlavou. O to více vyniknou momenty, kdy jsou si oba mladí hrdinové blízko, políbí se, povídají si o svém prvním setkání, či na sebe je láskyplně hledí.
Snímek Střecha je důkazem, že italský příspěvek do "pokladnice světového filmu" není jen Fellini (kterého osobně já moc nemusím), ale bezesporu i De Sica.

Lehké magično

2. října 2008 v 7:56 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Nedávno jsem v časopise Reflex četl poměrně poutavý článek o tom, kterak esoterika a magično získávají stále větší vliv a popularitu mezi lidmi v tzv. západním světě. Je to jev jistě pozoruhodný a rád bych mu i zde věnoval několik řádek.
Sám mám s touto oblastí jistou zkušenost - byť je již dosti stará a možná vám přijde i poněkud úsměvná. Doma jsme vlastnili paperbackovou knihu, která vyšla někdy v roce 1970, s prozaickým názvem "Magický almanach". Jaký malý chlapec jsem si v něm často listoval a nejvíce mě upoutala první kapitola, kterážto se nazývala "Pythágorovo zrcadlo". Jednalo se v podstatě o matematické kolo (koneckonců byl to právě Pýthagoras, kdo prohlásil, že podstatou světa je číslo), na jehož ose jste mohli zadávat rozličná čísla (např. data narození, různých událostí, apod.) a pomocí kola jste s nimi prováděli všelijaké výpočty. Výsledek byl pak "ano" nebo "ne".... Světe div se...ono mi to tehdy docela vycházelo a já uvěřil. Dnes jsem ale starší a o podobných věcech si myslím své, proto mě právě velmi udivuje zájem o tyto "magické" věci okolo nás. Možná je to tím, že lidé mají v sobě určitou silnou potřebu jakéhosi mystéria, tajemna, které však moderní věda poměrně systematicky boří. Snad právě proto hledají lidé toto mystérium v esoterice, či např. ve fantasy literatuře, kde se mohou oddávat rozličným proroctvím, hledáním "vyvoleného", či "pravé cesty a osudu". V realitě něco takového moc často nemáme. Otázkou však také je, zda celý tento směr není ničím jiným než jen dobře vloženou módou, která v naší sice hodně techicky a racionálně založené společnosti - ale zároveň společnosti duchovně dosti prosté - našla vhodné podhoubí. Neměli bychom také zapomínat, že podobné okultní praktiky bývají také často silně nebezpečné, viz. např. nacisté a jejich záliby, která tak krásně popsal L. Feuchtwanger v knize Bratři Lautensackové..
Vždy mě totiž fascinovali lidé, kteří zcela se samozřejmostí věřili stupidním horoskopům a zároveň jiná víra (např. v Boha) jim přišla zcela beze smyslu.