Pavel Kohout - Hodina tance a lásky

25. července 2008 v 18:40 |  Recenze knih
Pavel Kohout je uznávaný autor, který má za sebou dosti bohatou literární tvorbu, jež zahrnuje jak prózu, tak i poesii (byť hlavně ta jeho raná se bohužel nese silně v duchu komunistických idejí). Od pana Kohouta mě silně okouzlila kniha s příznačným názvem - Katyně, kteroužto jsem četl asi před čtyřmi roky. Po dlouhé době jsem opět sáhl po svazku, kde se nachází jméno tohoto muže a ... rozhodně jsem nebyl zklamán.
Hodina tance a lásky se odehrává během dvou dní v červnu roku 1944 (krom poslední kapitoly) a ukazuje nám příběh dospívající dceri nacistického pohlavára Kleinburgera, který má na starosti takový roztomilý tábor, kde jsou koncentrováni nežádoucí nepřátelé Říše. Kniha však není vyprávěna pouze z pohledu tohoto mladého děvčete (jmenuje se Kristýna), ale zahrnuje postav více, což bezesporu napomáhá většímu efektu. Čtenář se tak má možnost dozvědět se velmi zajímavou minulost všech charakterů a tím i určitým způsobem pochopit jejich jednání, rozhodování v současnosti.
Kohout se zde snaží zodpovědět zdánlivě nezodpověditelnou otázkou, jak je možné, že se z "normálních" lidí stanou "nacistické bestie". Jak je možné, že vzdělaní, kultivovaní lidé se začnou chovat jako barbaři? Velmi hezky je to patrné právě na postavě Krystýnina otce, pana Kleinburgera, který je bezesporu povahou dobrý člověk, dbalý kázně, pořádku i předpisů. Je to však také nacista, který bezmezně věří A. Hitlerovi. Věří v to, že Židé plánují zničit Německo atd.. Vlastní rozum a případné občasné pochybnosti jsou překonány obrovitou víru. Již to není víra v Boha, ale víra v prozřetelnost, dějinnou předurčenost. Je však možné tyto jedince odsuzovat? A můžeme tak činit zrovna my, kteří jsme se do podobných situací nedostali jen díky tomu, že jsme se narodili o nějakou tu dekádu později? Děj knihy je umístěn do doby, kdy se pro Německou velmoc takříkajíc "láme chleba", do doby, kdy se spojenci vyloďují v do té doby okupované severní Francii. Čtenář neví, co se s mnoha jinými postavami stalo dále, ale může tušit. Může tušit, do jaké míry byla jejich iracionální víra pevná a zda vydržela i další vojenské katastrofy Říše a padla zároveň s pádem Berlína, či se v určité podobě zachovala takřka až do dnešních dní...
Inu, knihu Hodina tance a lásky mohu jen doporučit. Asi nejvíce bych na ní vyzdvihl skvěle propracované charaktery a morální poselství, které by nemělo být zapomenuto.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 BlackCat BlackCat | Web | 25. července 2008 v 21:07 | Reagovat

Právě jsem si ji chtěla půjčit v knihovně, ale byla vypůjčená. :o( Možná tebou, tak ji koukej co nejrychleji vrátit. :o)

2 Libor Libor | Web | 25. července 2008 v 21:38 | Reagovat

Kdepak, já ji koupil - poctivě - v antikvariátu na Smíchově za 45 kč:-)

3 BlackCat BlackCat | Web | 25. července 2008 v 22:10 | Reagovat

Asi bych se taky měla prohrábnout nějakým antikvariátem...

4 Libor Libor | Web | 25. července 2008 v 22:12 | Reagovat

Doporučuji ten na Smíchově, je hned naproti nádraží.

5 Besch Besch | 28. července 2008 v 1:15 | Reagovat

Ano, pan Pavel Kohout je zcela určitě vynikající spisovatel. Vzhledem k tomu, že současná česká společnost je na kvalitní básníky a dramatiky chudá, považuji jeho existenci za velice podstatnou pro naší kulturu (příznačně žije stále ve Vídni...). Navíc, pokud se nemýlím, byla právě "Hodině tance a lásky" vydařeně zfilována.

V "duchu komunistických idejí"  (cituji článek: "bohužel") psal například i Adolf Hoffmeister, Jaroslav Seifert, Vladislav Vančura, Vítězslav Nezval, Konstantin Biebl, František Halas, Jindřich Hořejší, Jiří Wolker, Karel Konrád, Hugo Sonnenschein a další. Nechám na Vás zvážení, zda jejich tvorba vznikla pro tok českých kulturních dějin "bohužel". Neopomenu připomenout Záviše Kalandru, který byl dokonce za své politické názory popraven.

Co se týká Kohoutova stalinismu, hovořil o tom před časem v pořadu Před půlnocí.

S úctou, Besch

6 Libor Libor | Web | 28. července 2008 v 7:33 | Reagovat

Inu, každý máme právo na omyly (erare humanum es). A ke své vlastní tvorbě se musíme skrze roky práce a psaní propracovat. Z Kohoutovy rané tvorby jsem četl jakousi budovatelskou báseň. Myslím si osobně, že je škoda, že pan Kohout "neprocitl" o nějaký ten rok dříve (vím, byli jedinci, kteří "neprocitli" vůbec), tím nas třeba trochu ochudil o další kritický román s místy až hororovou atmosférou.

K té chudobě současné společnosti vzhledem ke kvalitním básníkům a dramatikům. Inu..., těžko říci, v současné tvorbě se moc neorientuji. Napadá mě např. jména V. Körnera, kterého osobně moc uznávám (jeho Písečná kosa je pro mě vzorem pro historický román).

7 vierkaja vierkaja | E-mail | Web | 25. srpna 2009 v 16:11 | Reagovat

Hodina tance a lásky mě úplně nadchla. Film jsem neviděla celý, takže nemůžu moc posuzovat, ale řekla bych, že kniha vyvolává daleko víc emocí... třeba v závěrečné scéně. Charaktery jsou opravdu popsány skvěle. Naštěstí pan Kohout stále pokračuje ve své tvorbě...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama