Vzpomínky

20. dubna 2008 v 22:53 |  Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Jaká je první věc, kterou si ze svého života pamatujete? Nedávno jsem nad tím přemýšlel a musím upřímně říci, že nevím. Z raného dětství si toho - podobně jako mnoho jiných - moc nepamatuji. V paměti mi utkvěly jen takové drobnosti, jež bych snad ani nenazval vzpomínky, neboť často mají jen podobu tvarů, barev...
Pamatuji si např., jak mi mamka jako malému ukazovala nějaký květ a řekla mi, abych si k němu přivoněl. Učinil jsem tak a někdo stojící kolem (kdo? nepamatuji se..) tento moment zvěčnil do podoby fotografického snímku. Co kdyby ten snímek neexistoval? Pamatoval bych si vůbec ještě dnes ten moment? Lidská paměť je zcela fascinující záležitost. Pokud vezmeme v potaz její obrovské možnosti a to, že ji využíváme jen z malého procenta (podle názorů odborníků), tak je to úžasné. Nedávno jsem četl jednu sovětskou sci-fi povídku o muži, který sestrojil přístroj, jež měl obrovskou paměť a choval se jako člověk. Ta "bytost" si nevzpomínala. Prostě jen věděla. On ten proces vzpomínání sám o sobě mám také něco do sebe. Paměť k nám dokáže být někdy milostivá, nepříjemné věci postupem času obvykle otupí a ty příjemné leckdy ponechává.
P. S. Asi bych měl přestat číst toho P. K. Dicka :-).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rýža Rýža | Web | 21. dubna 2008 v 16:35 | Reagovat

Je to pravda, některé věci nám připadají, jako vzpomínka jen proto, že se o nich doma  ještě teď po letech vykládá,i když...mám v paměti několik, jednu když mi byly asi dva (tudíž nejranější vzpomínka) a zamkla jsem se v autě zevnitř (pozor na to, do staré stopětky a zamkla jsem všechny 4 zámky - což je na tak malé děcko docela s podivem:) a pak chtěla jet k babičce, jakože o tom jak to všechno probíhalo vím spíš od našich, ale takové to mlhavo vzadu v hlavě, to že vím, že to bylo je, myslím, z mých vzpomínek...a pak takové ty záblesky ze školky, jak jsem si blbě slepila lampión a jak se mi Vašek Podhorný za to smál a já strašně brečela, na to, jak jsem chtěla vždycky spát vedle svých kámošek a tak jsem chodila vždycky když jsme měli být na dvoře a vevnitř nám rozkládali lehátka na "záchod" abych mohla měnit pyžama:), nebo na to - a to vážně nezapomenu - jak mě nutili ve školce jíst polívku...a nebo si pamatuju, jak jsem dostala neštovice...hm...myslím, že bych toho ze sebe vydolovala ještě víc, ale asi by to nebylo účelné tady všechny obtěžovat zážitky extrémně hyperaktivního dítěte - naši si se mnou docela užili:D:D

2 Libor Libor | Web | 21. dubna 2008 v 19:01 | Reagovat

Rýža: Zajímavé zkušenosti:-). Každý si sebou vláčíme svá traumata z dětství. Někdo neštovice a...někdo ukradený zelený traktůrek.

3 Rýža Rýža | Web | 21. dubna 2008 v 23:32 | Reagovat

ale...a tys byl okradený...a nebo...ten...druhý...?:) Já z dětství moc traumata nemám...to spíš naši:D

4 Královna Královna | 22. dubna 2008 v 8:46 | Reagovat

Já si asi pamatuju...jídlo;)

5 Libor Libor | Web | 22. dubna 2008 v 11:05 | Reagovat

Rýža: Libor je vždy v pozici okradeného (i kdyby ostatní tvrdili něco jiného:-)).

Královna: Jídlo? To není špatné...to mi připomíná, že mám hlad..

6 Víla Víla | Web | 22. dubna 2008 v 19:33 | Reagovat

Myslím si, že vzpomínky mají co do činění s prožitkem a jeho současným přisouzením emocionálního podtextu...a i když je vzpomínka,kterou máme uchovanou v paměti nelogicky utržkovitá, zřejmě je spojená s obdobím pro nás důležitým a to ve významu citovosti k událostem a lidem, které se mohou objevit s jakýmsi automačním zpožděním (v jiných případech se jedná o zpoždění rovnající se nule -tz. vzpomínka má přímý vztah k uvědomění si pravé podstaty události). Vše je tedy uchováno do skříněk paměti a my si z něj vybíráme podle tématu důležitosti a vývoje naší individuality nebo jak kdo chce třeba osudovosti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama