Únor 2008

Mašínové - vrazi nebo hrdinové?

29. února 2008 v 11:25 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Bratři Mašínové, lidé, kteří svými skutky i po padesáti letech stále obrazně řečeno hýbou děním v naší malé republice. Co člověk, to názor na jejich počínání. Já zde přidám svůj osobní pohled na činy, jež je proslavily.
Jablko nepadá daleko od stromu, toto rčení platí v případě bří. Mašínů dvojnásob. Jejich otec - Josef Mašín, jeden z pověstných Tí králů našeho domácího odboje - byl znám pro své odhodlání a odvahu, se kterou slavil úspěchy jednak na polích 1. sv. války, tak i v boji proti nacistickým okupantům. On i jeho synové jsou bezesporu osoby velmi odvážné, schopné i nejvyšší oběti - svého života. V jejich duších je archetyp (jakkoli toto slovo nemám zrovna v oblibě) asyrského bojovníka - trochu přeháním, vím - který jedná podle hlasu svého srdce (jistě, naslouchat svému srdci bez předchozí konzultace s šedou kůrou mozkovou bývá leckdy ošidné). A byl to právě hlas srdce, jež velel bratřím k útěku z ČSR, k čemuž bezesporu přispěla i jistě negativní zkušenost z komunistického vězení, kam byli oba hoši na nějaký čas umístěni. Srdce člověka, milujícího demokracii a nenávidícího totalitu, nemůže vydržet podmínky v ČSR padesátých let. Roku 1953 Ctirad a Josef (spolu s M. Paumer a později chycenými a popravenými Janatou a Švédou) prchají pryč, na západ. Útěk pochopitelně neprobíhá hladce, během něho skupina zabije šest lidí, což má za následek to, že dnes je mnozí považují za vrahy. A co já? Nevím....Otázka: vrazi X hrdinové není podle mě správně položena. Ani vrazi, ale ani hrdinové. Neboť, podle mého názoru, záleží na povaze člověka, který jejich činy soudí.
Pro lidi, kteří preferují otevřené vystoupení proti nespravedlnosti, mají odvahu a vůli jsou bří. Mašínové patrně hrdinové. Pro jiné lidi, kteří volí cestu odporu v mezích možností, popř. přizpůsobení se, budou tito lidé pravděpodobně jen vrazi.
A máme vůbec my právo soudit jejich činy? Jak bychom se zachovali my v situaci po komunistickém převzetí moci? Volili bychom cestu odporu v mezích možností, či odporu otevřeného (rovnající se sebevraždě nebo nutnosti utéci) boje, či bychom se podíleli na zločinech tehdejšího totalitního režimu?
P. S. Dnešní společnost vzrušila informace, že M. Topolánek udělil břím. Mašínům čestnou plaketu v USA. Nesmíme ale zapomínat i na to, že podobně honosného vyznamenání se jim dostalo už jednou - v roce 1945 je president E. Beneš odměnil medailí za chrabrost.

Jak málo stačí...

29. února 2008 v 8:07 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
...a člověk se stane pyšným. Když hovoří (a to je většinou často), tak nemá potřebu naslouchat. Rád sám sebe poslouchá a rovněž rád chrlí na okolí svými slovy sám sebe.
Pýcha je zcela v rozporu s jiným slovem, také začínajícím na "p", -pokorou. A právě pokora je to, co mnohým lidem - jak někdy pozoruji - chybí. Uvědomit si, že ten druhý člověk, je rovněž ČLOVĚK a nezáleží zase na tom, z jaké pochází sociální skupiny, či zda dokáže citovat Senecu v originále.
Je pak těžké s takovými lidmi hovořit, či se nějak domluvit. Tedy, alespoň mně to moc nejde, i když ne vždy to asi zkouším naplno..

Vítězně Únorová...

25. února 2008 v 21:27 Temný kout poezie
Prokop Drtina,
před Únorem hrdina..
Po Únoru to šlo hladce,
udělán z něj byl velký zrádce...

Údolí včel

24. února 2008 v 13:40 Filmové recenze
Údolí včel - Vláčilův majstrštyk. Včera jsem navštívil výstavu na Pražském hradě, jež byla věnována tomuto filmovému géniovi a musím říci, že mě příjemně překvapila. Jedinou nevýhodu bych spatřoval v tom, že výstava se věnovala jen dvěma filmům (Markéta Lazarová, Údolí včel) a samotnému Vláčilovi, nicméně zpátky k výše zmiňovanému snímku.
Údolí včel je mým nejoblíbenějším Vláčilovým filmem. Silně je zde patrný vliv Vladimíra KÖRNERA, Údolí včel je tematicky podobné jeho skvělé knize (kterou mě uvedl do svého úžasného světa) s názvem Písečná kosa. Nadčasová témata konfliktu víry a srdce. Kamarádství a lásky. Fanatismu a zdravého rozumu. To jsou záležitosti, které se ve filmu řeší. Vynikající je ale rovněž i působivá hudba, kamera a celkové postavení scény. Údolí včel je právem klenotem v pokladnici českých (respektive československých) filmů. Pokud jste jej ještě neviděli a máte rádi filmy, které skutečně pojednávají "o něčem", tak není jiné možnosti, než hupsnout do nějakého artového kina a nastudovat si program, či využít takřka neomezených možností internetu..
Pokochejte se záběry z filmu:

Once (2007)

23. února 2008 v 10:27 Filmové recenze
Film Once jest hitem filmové sezóny. Pozitivní kritiky na něj doslova vyrážejí z per renomovaných odborníků a kritiky negativní se skromně krčí v koutcích. Nějaký čas jsem se tomuto filmu raději vyhýbal a chtěl si počkat na jeho shlédnutí do momentu, kdy - s trochou nadsázky - Once-mánie utichne. Nemám ve zvyku chodit na premiéry filmů, neboť člověk bývá často pod vlivem toho, jak moc se o filmu mluví, píše, atd..
Tak tedy, film Once je příběhově prostinký a neoriginální jako máloco, závidět mu mohou zápletku snad jen erotické snímky. To, co drží film nad vodou jsou jednak přirozené herecké výkony, jež ale spíše než ze snahy o autentičnost pramení z toho, že se v drtivé většině jedná o neherce, či herce debutanty. Druhým pozitivním aspektem díla Once je hudba, která jej neodmyslitelně doprovází (něco jako svíčková a smetana) a bez níž by film nikdy nevznikl. Musím přiznat, že hudba z filmu není můj "cup of tea", ale je celkem líbivá a poslouchatelná. To samo o osbě ale na pořádný snímek nestačí. Bohužel - krom výše zmiňovaných špatných hereckých výkonů a zápletky - film podle mého názoru srážejí místy velmi podivné dialogy a celková naivita.
Inu, domnívám se - i když pochopitelně se mohu mýlit - že Once se do filmové historie nezapíše, rozhodně se z něj nestane "nejvýznamnější hudební film generace" - jak hlásá reklama. Mám dojem, že dnešní generace holduje trochu jiné hudbě..

Únor 1948 a dnešek..

20. února 2008 v 11:42 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Internetový server novinky.cz (http://www.novinky.cz/clanek/133456-video-jak-vidi-dnesni-komuniste-unor-1948.html) "otiskl" zprávu o tom, kterak dnešní komunisté vnímají události v roce 1948. Při jejich četbě jsem byl - mírně řečeno - šokován. Tak např. pan Grebeníček "Považuji za účelovost to, když se mluví o puči, což je nesmysl, protože to všechno bylo v regulích ústavního pořádku,". To je skutečně výsměch všem obětem února 1948 a událostí, jež s tímto datem souvisejí..
Jak jinak lze nazvat postup KSČ od osvobození v roce 1945, soustavnou komunizaci sboru národní bezpečnosti, odvolávání nekomunistických důstojníků policie, uměle vytvořené demonstrace pracujících (kdo nešel, byl vyhozen z práce), domovní prohlídky (mnohdy bez povolení) v bytech a sekretariátech členů demokratických stran (nár soc, lidovci), vyzbrojení lidových milicí, znemožnění distribuce papíru pro nekomunistické tiskoviny, lživá obvinění (např. proti poslanci Krajinovi), Krčmaňský případ (atentát na Masaryka, Drtinu, Zenkla), vykonstruovaná tzv. Mostecká aféra, zatýkání ještě před 25. únorem, atd... Není toho rozhodně málo a historický diletant, pan Grebeníček, se odvažuje svými prolhanými ústy hovořit o legitimitě této události. Jistě, nepopírám pravost voleb v roce 1946, ale od té doby komunisté jen popularitu mezi veřejností ztráceli a proto se museli uchýlit k takovýmto praktikám. Pokud by se volby v květnu roku 1948 konaly za klasických podmínek, tak by KSČ byla s největší pravděpodobností poražena..

Zmrzlých 2339 věrných a divná reklama..

18. února 2008 v 19:38 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Po delší době jsem zavítal na fotbalové utkání mého oblíbeného klubu SK Slavia a celé dvě hodinky venku mrzl a proklínal to protivné počasí..., nicméně konec byl radostný. Je to až zarážející, Slavia hraje o ligové prvenství a na stadion s kapacitou cca 19 000 se sejde jen něco málo přes 2000 jedinců... Ale, co mě zarazilo daleko více, byla reklama, jež se na stadionu vysílala během poločasové přestávky. Nějaký muž s tvrdým hlasem se v ní vyznával ze svého postoje k životu, např.:"nevím, zda ptakopysk je pták nebo ještěr....a von je ještě nějakej jinej balet než ten bílej z Madridu?....zajímá mě jen sport" atd.... Byla to reklama na deník Sport a ten muž v ní vystupoval jako primitiv. Znamená to snad, že se deník Sport snaží profilovat jakožto noviny pro primitivy? To snad ne... Podle mě to je z marketingového hlediska katastrofa, i když mezi tou hrstkou promrzlých fanoušků to asi nezanechalo hlubokou stopu.

Robots in disguise - We're In The Music Biz (2008)

18. února 2008 v 13:22 Hudba z ouška do ouška
"We're In The Music Biz" je třetím albem Robots in disguise a musím říci, že se z jejich dosavadní tvorby se mi toto jeví jako asi deska nejslabší, což ale nutně nemusí znamenat, že je vyloženě špatná. Jen k jejich předchozím deskám (Robots in disguise a Get Rid) jsem si nalezl nějak vřelejší postoj, nicméně i toto album se mi celkem líbilo. Je o něco více oproštěné od elektronických zvuků, nicméně stále vyznává typické znaky "Robotek", jako je jejich výrazný zpěv, či změnu v tempu a melodiích. Stále se jedná o zajímavý electroclash, který je však na rozdíl od mnohých jiných interpretů v tomto žánru i celkem optimistický. Za nejlepší skladby bych považoval "The Tears", která mi tak nějak asociovala staré Joy Divison. Zkusil jsem si představit, jak by tuto skladbu asi zpracovali oni......a podle mě by to vůbec nebylo na škodu, působivá je i "I live in Berlin" - s melodií, jež nemohu dostat z hlavy - a následující roztančená "I´m hit".
P. S. Teď mě ještě více mrzí, že jsem promeškal listopadový koncert této kapely v Praze...., inu kdo chvíli stál, již stojí opodál..

Orion - naše reklamní hvězda

16. února 2008 v 10:26 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Určitě jste si všimli zopakování geniálního reklamího tahu čokoládové společnosti Orion. Ve městech i na vesnicích se množí okna polepená logy Orionu, v zoufalé naději, že právě jejich dům bude ten vyvolený, který obdrží finanční odměnu (10000 kč? nevím...). Naivita těchto lidí je skutečně úsměvná. Nahlíženo v logice věci, by měla naopak společnost Orion platit právě všem těm lidem, kteří si jejich hvězdičku hrdě umístili do okna, nicméně tak se pochopitelně neděje.
Ano, vskutku geniální reklamní tah.

Bobošíková for president?

14. února 2008 v 12:29 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Kandidatura Jany Bobošíkové na post presidenta (respektive presidentky) ČR jest realitou. Široká veřejnost matně loví z hlavy vzpomínky na dávnou krizi v ČT a na volby do Evropského parlamentu, v obou událostech totiž paní Bobošíková aktivně vystupovala... Kdo ale ve skutečnosti tato dáma je? Jaké má názory? To se na první pohled běžný člověk nedoví. Nedávno byl s paní Bobošíkovou on-line rozhovor na idnes, který ale byl vše možné, jen ne informativní pro veřejnost. Na většinu otázek paní Jana odpovídala neutrálně, či tím, že to nespadá pod její kompetenci. Na můj dotaz, čím by se odlišovala od ostatních kandidátů odepsala: "Jsem ženou a matkou". Inu,..proč ne..
Paní Bobošíkovou nominovala KSČM, což je samo o sobě neskonale podivné, neboť Jana Bobošíková je pravicovou političkou. Dokonce pravicovější než sám Václav Klaus, a to už je co říci. Komunistické straně prý nejvíce imponuje tím, že má vyhraněné názory na problematiku sudetských Němců (tvrdí, že odsun byl nutný a oprávněný), dokonce odmítá jakékoliv jednání se sudetskými Němci. Jakožto členka Evropského parlamentu tam paní Bobošíková často vystupuje se svými příspěvky, které se vyjadřují ke všemu možnému, nicméně něco mají společného - kritiku. Její kritika je však povícero čistě negativně vymezena, nesnaží se přijít s jiným řešením. Její postoj k EU, další integraci a sociálnímu státu je obecně rovněž silně kritický. Nabízí se otázka, proč tato dáma vůbec kandidovala do voleb Evropského parlamentu.
Nepatřím mezi příznivce pana Klause. Často je mu - podle mě mnohdy právem - vyčítáno, že je to politický "dinosaurus", jehož názory nepatří do 21. století a jimiž činí ČR trochu ostudu. Nicméně, situace, kdy by se presidentkou stala paní Bobošíková by byla v tomto případě o mnoho horší. Její názory čerpají z pravolevého populismu a v Evropském parlamentu rovněž veliké vážnosti nepožívají.

Yonderboi - Splendid isolation (2005)

13. února 2008 v 12:05 Hudba z ouška do ouška
Yonderboi - vlastním jménem László Fogarasi Jr - je maďarský hudební skladatel s poměrně rozsáhlými žánrovými přesahy. Většina jeho tvorby by se však dala zařadit do pomezí downtempo, chill outu. CD Splendid isolation je v podstatě druhým Yonderboiovým (ach, ta čeština) albem a musím říci, že albem vskutku povedeným. Laszló tu kombinuje melodickou elektroniku s kytarovými party, v některých skladbách dokonce rocková složka nabývá převahy - týká se to převážně skladeb "Were you thinking of me"(tu určitě budou znát fanoušci fotbalové počítačové hry FIFA O8) a "People always talk about the weather", což demonstruje jeho žánrovou neukotvenost (ta rozhodně není na škodu). Kdybych měl osobně tuto desku přirovnat k nějaké jiné, tak mě napadá snad jedině nějaké album od Ralpha Mayerze z Norska, ale...ani zde to přesně nesedí.
Album začíná i končí krákáním havranů, do kterého - v úvodu - zazní tóny skvělé skladby (možná nejlepší na celé desce) "All we go to hell", jež se přes úvodní poměrně tiché pojetí rozezní ve velkolepý chorál. Další neméně zajímavou skladbou je "Motor", dílo věrné svému názvu. "Šlape" jako motor, hezky, tanečně, v rytmu. Je to píseň, při které můžete vypnout a nechat se unášet jejímy pravidelnými rytmy. Když už jsem u těch skladeb, tak bezesporu musím ještě zmínit úžasnou "Soulbitch", o které se však dá jen těžko psát, neb přináží zvuk naprosto nepopsatelný - hodně zastřený - jakoby orientální - vokál s podmanivou kytarovou smyčkou. Už kvůli této skladbě se vyplatí desku Splendid isolatin slyšet.
P. S.Pokud se podíváte na výše uvedený obal desky a výraz "splendid isolation" vám z hlediska mezinárodní politiky není zcela neznámý, tak asi pochopíte jisté souvislosti.
P. P. S. Jméno Yonderboi pochází z kyberpunkové "bible" Neuromancer od Williama Gibsona.

The Hidden fortress (Tři zločinci ve skryté pevnosti)

10. února 2008 v 18:05 Filmové recenze
Mistrovský kousek režiséra Akira Kurosawy. Film, z něhož čerpal G. Lucas při tvorbě Hvězdných válek, nás přivádí do občanské války, kde je poražen rod Akizuki. Hlavní postavy jsou dva rolníci, jež se z války vracejí (s prázdnou) domů - Tahei a Makataši (za přesnost jmen neručím). Jsou to prostí človíčci, jejichž jedinou motivací je zisk, peníze. Hamižnost sama. Tato dvojice čistě náhodou objeví skryté zlato a narazí na poslední výspu rodu Akizuki - skrytou pevnost, kde je generál Rokurota Makabe (v podání dvorního Kurosawova herce Mifuneho) a později i mladičká princezna Juki. V tomto složení - a s pomocí zlata - se pokusí obnovit zašlou slávu rodu Akizuki.
Film právem patří ke klenotům světové kinematografie. Zajímavé herecké výkony (byť pro člověka 21. století místy úsměvné) a pěkné skloubení hudby s dějem činí film - i přes jeho délku - a také díky příběhu - zajímavým a poutavým.

G. Lucas se právě zde inspiroval vyprávěcím postupem Kurosawy. Skrze bezvýznamné postavy zavede diváky do děje komplikovaného konfliktu a díky nim je seznámí s hlavními aktéry těchto událostí. Netřeba dodávat, že film se mi líbil a mohu jej každému doporučit. Výhodou je i cena, neboť se dá pořídit v Levných knihách za vynikajících 29kč...
Našel bych tu jistě i určitá negativa... Např. herečka představující princeznu Juki měla příšerný hlas a tak
jsem byl - podobně jako jeden recenzent z csfd.cz - rád za to, že valnou část filmu byla němá :-D. Navíc
některé souboje postav vypadají dnes trochu směšně...
Hlavní klad filmu je ovšem podle mě jednak ve způsobu vyprávění (viz inspirace Lucase) a také v perfektně zrežírovaných scénách. Nemohu zapomenout na okamžik (pozor! spoiler!), když se k hlavním hrdinům přidal generál jejich protivníka (takový človíček s jizvou na tváři) za zpěvu písně, kterou předtím slyšel od princezny... Velmi kvalitně tu je také dána do protikladu lidská hrdost, odvaha, kterou ztvárňuje především Rokurota Makabe (věrný to služebník princezny) a morální ubohost obou rolníků (Tahei a Makataši).

Ostuda na Hradě...

10. února 2008 v 10:40 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Ostuda, jež nemá mezí, to je komentář, se kterým se patrně setkáte ať již budete vést hovor s akademiky, či mezi "prostým" lidem (byť tam asi budou padat slova o něco tvrdší..). Netřeba sáhodlouze popisovat situaci, prezident stále neví zvolen. Nejde však ani tak o to, že se po třech kolech nepodařilo dosáhnout konsenzu, ale spíše o to, jakým způsobem bylo jednání vedeno. Mně osobně velmi (negativně) zarazila informovanost kompetentních (i když toto slovo bych asi měl dáti do úvozovek) osob ohledně jednacího řádu a i jiných pravidel volby hlavy státu. Tolik dilentantismu a nepřesností se jen tak nevidí. Člověk by si řekl, že když datum volby prezidenta je již mnoho dní dopředu známo, tak by si např. předseda sněmovny a mnozí jiní "zasvěcení" mohli minimálně do té doby nastudovat, jak taková volba má dle zákonů probíhat... To nic ale není proti mnohdy exhibicionistickým postojům některých (naštěstí ne všech) poslanců, který se neubránili nutkání sdělovat své leckdy zbytečné a příliš dlouhé názory veřejnosti sloužící k získávání politických bodů díky tomu, že celé jednání přenášela televize. Vůbec už ani nemluvím o různých hanebných slovech, která na sebe političtí oponenti z řad parlamentu dští. Je mi cekem jasné, že v tuto chvíli probíhají horečná jednání a přepočítávání rozličných hlasů. Politici kalkulují, kterak ze vzniklé situace vytěžit co nejvíce, důkazem toho bude pravděpodobně postoj KSČM, kteří nejspíše do nové volby prosadí nového kandidáta. V podstatě dosáhli svého, ale...za jakou cenu?
Když člověk vezme v potaz, že zanedlouho bude naše země předsedat EU....tak jej napadají vize, za které by se nemusel stydět ani H. G. Wells...


Ivan Dejmal

7. února 2008 v 17:56 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Možná jste již slyšeli, že zemřel bývalý ministr životního prostředí a velmi fundovaný ekolog Ivan Dejmal. Ta zpráva mě velmi překvapila. Není to tak dávno, co jsem s Katolíkem vyrazil na jeho přednášku, kterou měl v Jinonicích. Působil na mě trochu dojmem vědce zcela ponořeného do svého oboru, jeho přednáška byla dobrá, ale těžko si v ní člověk udržoval přehled, takže...dnes si z ní takřka nic nepamatuji, jen osobu pana Dejmala, ale to není zase tak málo..

Přespříliš milý Libor

7. února 2008 v 15:52 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Dávat obrázky k článkům je jistě hezká věc, ale jak to udělat s články, které nemají žádnou konkrétní podstatu? Inu, obrázek sem hodím (jmenuje se Regret a tvůrce je člověk jménem Garland). Podle mě se jedná o velmi pěkné dílko, to jen tak na okraj...
Zpátky k věci. Nedávno mi jeden můj kamarád pověděl, že na něj často působím tak, že jsem na mnoho lidí až přespříliš hodný, milý. Nebyla to žádná výtka, nicméně mě to přimělo k zamyšlení se nad sebou samým, což nikdy není na škodu. Proč je člověk vůbec milý na své okolí? Ze své podstaty nebo z něčeho jiného? Napadá mě teď taková souvislost s jednou knihou, kterou jsem nedávno dočetl. Jmenovala se Únorová tragédie a napsal ji Hubert Ripka (člen národních socialistů a přímý aktér února 1948). V té knize popisuje - mimo jiné - i tehdejšího ministra zahraničí Jana Masaryka. Líčí jej jako člověka veskrze slušného,
citlivého a milého. Mezi řádky se však dá vyčíst, že Masarykova citlivost pramení z jeho slabosti, neschopnosti říci "ne", neschopnosti razit tvrdý, odhodlaný postup. Jak jsem pochopil, dle Ripky je (respektive byl) Jan Masaryk milý proto, že byl přespříliš citlivý a raději se konfrontacím vyhýbal..
Takže, je být "milý" skutečně vždy výrazem dobroty člověka?

Poznámka na závěr: k Janu Masarykovi mám i přes to vše kladný postoj.

Praha je...krásná

6. února 2008 v 12:45 Liborova umělecká fotogalerie :-)
Jelikož stále nejsem držitelem tzv. "lítačky" na MHD, tak často po našem hlavním městě cestuji pěšky. Zrovna včera se mi to ale velmi líbilo. Byl krásný den a já se vydal na pouť ze Smíchovského nádraží až k Městské knihovně na Mariánském náměstí, do uší si pustil album Drumatic universe od Lemongrass a kochal se prvním příznakem přicházejícího jara (na které si pochopitelně ještě počkáme). Praha v tu chvíli vypadala úžasně. Sluneční svit dopadal na vltavská nábřeží, kde mu lidé - odvyklí jeho paprskům - nastavovali s úsměvem tvář. Vzduchem bylo doslova cítit jaro. Dám sem jeden snímeček. Když si ale na něm odmyslím známé budovy, tak bych snad ani neřekl, že je to někde v Praze v únoru:-).

Tajemství internetových debat... aneb Češi a Slováci na internetu

4. února 2008 v 12:15 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Internet je bezesporu fascinující médiu, které umožňuje mnohé - do té doby netušené - věci. Nicméně sebou přináší i jisté negativní záležitosti. Např. nepříjemnou anonymitu.
Po včerejším napínavém tenisovém klání mezi ČR a SR jsem se "odbrouzdal" podívat i na servery našich kolegů z východu, neboť přeci jen - více pohledů na věc = větší přehled. Server sport.sk je - jak již název napovídá - serverem sportovním. Jeho design mi sice k srdci mnoho nepřirostl, ale jde asi hodně o zvyk.. Docela mě ale překvapila diskuse, jež se vedla pod článkem, který referoval o tenisovém zápase. Tolik nacionálních urážek, hloupých předsudků a záště na jedné stránce jen tak nenajdete... Mnoho lidí z ČR na tyto stránky chodí pravidelně a rovněž pravidelně si zde dobírají případné slovenské sportovní neúspěchy, na což slovenská strana reaguje přehnanou (většinou) reakcí a....netřeba popisovat. Stačí se podívat na http://sport.aktuality.sk/forum/prispevky/fed-cup-slovenky-prehrali-stvorhru-a-cely-duel.
K čemu takových záští? Mám dojem, že lidé, kteří pravidelně chodí na slovenské fórum jsou - z české strany - chudáci, kteří asi nemají mnoho úspěchů a kteří se vždy radují, když "jejich" "národní" tým dokáže porazit (v čemkoli) ten slovenský. Cítí pak hrdost a touhu říci, že tento úspěch je i jejich dílem, dokázat "těm na východě", že oni jsou jaksi nadřazeni... Vskutku odpudivé. Ovšem ze slovenské strany se člověk rovněž dočká podobných překvapení. Internetová anonymitu je v tomto nepříjemná. Člověk může vyřknout cokoliv, ale odpovědnost za své jednání nenese.

Ladytron Light & Magic (2002)

4. února 2008 v 9:45 Hudba z ouška do ouška
Ladytron je zajímavý hudební počin, který je nejčastěji spojován s Liverpoolem, ač jedna členka skupiny pochází až z dalekého Bulharska. Deska Light & Magic z roku 2002 žánrově spadá pod electroclash a je v pořadí deskou druhou (podle kuloárních informací se prý už kutí deska čtvrtá). Na albu je také patrný silný příklon k elektronické taneční scéně, také album zní asi nejvíce "electroclashově" z celé tvorby Ladytron.
Jejich zvuk je takový studený, odcizený a zároveň velice krásný i křehký. Při poslechu se sice člověk musí občas podívat na obal alba, aby se ujistil, že nahrávky nejsou někdy z osmdesátých let, ale moc takových chvil asi nenastane, neboť deska dokáže pohltit. Ano, celý electroclash je v podstatě takové retro, ale retro velmi nápadité a pro elektronickou taneční hudbu jistě znamená trochu "svěžího vzduchu". Tedy, pokud se vám líbily desky Kraftwerk, máte rádi Depeche Mode a od hudebních interpretů požadujete trochu vkusu a stylové úrovně (žádné strakaté košile a roztrhané jeans se nekonají), tak tato hudba je pro vás. A navíc....tento hudební styl je teď prý velice "in" :-).
Kdo nám ale Ladytron vlastně tvoří? Základem skupiny jsou dvě dámy (viz obal desky) Helen Marnie (zpěv) a Mira Aroyo (to je ta dáma z Bulharska).
Celá deska má něco málo přes hodinu čistého času (což rozhodně není málo) a obsahuje 15 skladeb (UK release má ještě o jednu více). Mezi mé nejoblíbenější bych zařadil: Blue jeans (která mi snad jako jediná přišla trochu veselá), Re agents (se skvělým základním hudebním motivem) a skladba shodující se s názvem celé desky, tedy Light & Magic, ve které sice nasloucháte Heleninu zpěvu, ale ten se k vám dere velmi obtížně a je hodně podkreslen elektronickými ruchy, což vyvolává zajímavou atmosféru, jakoby tajemně zahalenou do elektro vibrací...