Červenec 2007

Haruki Murakami - Norské dřevo

16. července 2007 v 8:42 Recenze knih
Haruki Murakami - Norské dřevo
Kniha tohoto japonského autora byla napsána v roce 1987, nicméně její děj se odehrává ještě o dvě dekády zpět. Hlavním hrdinou je Tóru Watanabe, skrze něhož autor představuje studentský život v Tokiu v druhé polovině šedesátých let. Tóru však není hrdinou obyčejným, pochopitelně, řeší obdobné problémy jako jeho vrstevníci z různých časových období, tedy lásku, finance, atd.., ale jinakost Tóra (a koneckonců i ostatních postav knihy) pramení z jejich "nejapončnosti". Skutečně, spisovatel Murakami se ve své knize striktně vyhýbá japonským literárním klišé, které předchozí generace do knih zavedly. Myšlenkové pochody postav Murakamiho se spíše podobají našemu "západnímu" vnímání světa. Dobře to dokumentuje i výběr hudby, kterou postavy z knihy Norské dřevo poslouchají, často tu dominují Beatles, Doors, atd… Koneckonců i samotný název "Norské dřevo" je inspirován skladbou Beatles "Norwegian wood"..
Samotný děj by se mohl zdát při pouhém převyprávění velmi jednoduchý a neoriginální, ale tak tomu rozhodně není. Velmi hezky tu jsou například vyjádřeny vnitřní pocity hlavní postavy a motivy jeho rozhodování mezi dvěma ženami - tichou a psychickými neduhy sužovanou krásnou Naoko a excentrickou, veselou Midori. Co na knize velmi oceňuji je i popis míst, kde se děj odehrává. Tato místa jsou si vzájemně často v protikladu. Například Tóru se nachází v jisté - dejme tomu - psychiatrické léčebně, kde vládne pomalý životný styl a klid a krátce poté se dostává do Tokia, kde je to zcela naopak. Z řádku popisu pozadí čtenář velmi citlivě může vycítit tuto změnu a zmatek, jež se pak v hlavě Tórua (ach, ta čeština) odehrává. Tento popis umožní větši pohlcení knihou, což je jistě věc vlastní jen dobrým spisovatelům, ke kterým Murakami bezesporu náleží.

The Dangerous lives of Altar Boys

9. července 2007 v 11:43 Filmové recenze
The Dangerous lives of Altar boys
Trochu kostrbatý název, ale já osobně mu dávám přednost před českým - "Skandál v katolické škole" (což mi mimochodem zní jako nějaká detektivka s majorem Zemanem, brrrr) - nicméně pod tímto názvem se skrývá dle mého názoru velmi pozoruhodný film, který je obtížné s něčím srovnávat.
Tak tedy, děj je zasazen do začátku sedmdesátých let v USA, konkrétně do prostřední katolické školy (od toho tedy ten český název). Hlavní hrdinové jsou dva chlapci - Francis Doyle a Tim Sullivan (K. Culkin), jejichž role jsou skutečně velmi krásně a deskriptivně napsány. Radost pohledět. Prostředí ve škole je velmi konzervativní, zapšklé, statické, rigidní, zpomalené (doplňte si další vhodná adjektiva), jednoduše pro chlapce neúnosně nudné a protivné. Ztělesněním toho všeho je pak řádová sestra Assumpta (hraje ji Jodie Foster, ve filmu zdatně sekunduje výtečným mladistvým hercům ), právě sestru Assumptu si chlapci ztělesní jako hlavní "záporňačku" jejich připravovaného komiksu. Tvorba těchto "obrázků s bublinami" je totiž určitou ventilací jejich probouzející se dospělosti. Film je tak tedy i zajímavě ozvláštněn animovanými sekvencemi, kde vystupují výtvory chlapců - superhrdinové (např. Řiťokop….), kteří bojují proti jeptiškám (jež používají kosy a motocykly). Jakkoli se mohou tyto komiksové pasáže zdát povrchni, tak ve své podstatě odrážejí nitro hlavních protagonistů a jiným způsobem reflektují události ve filmu.
Velkou devizou tohoto snímku (jenž získal úspěchy na festivalu Sundance 2002) jsou herci a jejich výkony. Kieran Culkin je podle mého názoru daleko lepší než jeho slavnější člen rodiny, Emile Hirsch (v roli Francise) je také zajímavý. Nejvíce se mi líbily pasáže, kdy se soustředí (např. na kreslení obrázků), to se mu pak ve tváři objeví takový zajímavý výraz, který vypadá úžasně přesvědčivě. Slavná Jodie Foster zde sice hraje "druhé housle", ale její sestra má také něco do sebe. Z čelních představitelů je ještě třeba zmínit Jenu Malone, o jejíž postavě člověk neví, zda ji má milovat či nenávidět…
Svoji roli zde sehrála i hudba, kde se objevují i známé hity, např. "On the road again" (jedna z mých nejoblíbenějších) od Cannes Heat.
Dangerous lives of Altar boys stojí za to vidět, obzvláště pokud vás zajímá pohled do duše dospívajících náctiletých (bez příměse hloupých fórků z teenagerských komedií).