Květen 2007

Tolerance

29. května 2007 v 12:39 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Tolerance - často skloňované slovo. Musíme být tolerantní k tomu, k onomu. Jenže..., kde jsou meze tolerance? A je vůbec správné dávat toleranci nějaké meze? Vždyť přeci v místech, kam již nesahá tolerance, vládne netolerance. Slovo na první pohled (i poslech) povícero hanlivého nádechu.
Sám se snažím být tolerantní tak, jak to jen jde, často ale vaši toleranci mnoho lidí z okolí bere jen jako jakousi slabost, strach z neúspěchu (a co si budeme povídat, někdy to tak skutečně i je). S tolerancí se proti netolerantním neprosadíte. Někteří lidé jsou skutečně zatvrzelí, někdy se s tím potýkám v otázkách hudby. Pro mnoho jedinců totiž např. některé hudební žánry vůbec nejsou hudbou, ale jen zvuky. Jistě, také se mi nelíbí vše, co se dá pustit na hudebních přehrávačích, ale... říci o např. takových Kraftwerk že to není hudba ale jen zvuky? To je přeci hřích..a navíc už to trochu přesahuje problematiku tolerance. Tolerovat se toho dá skutečně hodně, ale rozhodně ne vše. Představte si takovou bezmeznou toleranci např. v partnerských vztazích. Budu tolerovat permanentní nevěru? Permanentní násilí? To už není o toleranci, ale o zdravém úsudku..., který ovšem mnoho lidí - podobně jako v otázkách hudby - postrádá, neboť jsou zatíženi svými osobními předsudky. Nedávno jsem s jedním svým kamarádem vedl rozhovor o tom, zda by mu vadilo, kdyby byl např. ministrem zahraničí muž (či dokonce - nedej Bože - žena) černé pleti. Přiznal že ano, sice také přiznal, že to nemá nic společného s logickými argumenty, ale přeci...ten pocit. Černoch přeci není Čech! A nikdy být nemůže.... nebo ano? Jsme natolik tolerantní společností, že bychom tolerovali mezi námi osobu jiné barvy pleti hlásící se k naší národnosti? U nás asi jen těžko, i když...vzpomeňte si na toho moderátora zpravodajství na Nově. Asi to přeci jen půjde...časem.

NP

24. května 2007 v 11:16 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Osobně mám časopis Nový prostor docela rád. Kupoval jsem jej již od začátku svého pobytu v praze (rok 2002) a občas jej zakoupím i teď. Cena se sice zvýšila, ale...co se dá dělat.
Nicméně, výtky bych měl... Nebudou se týkat obsahu časopisu, který se mi svým nonkonformním postojem celkem zamlouvá, ale spíše formy distribuce této tiskoviny.
Nemám vůbec nic proti jedincům, kteří časopis prodávají na ulicích, na svých řádně označených místech (nebo blízko nich) a kteří jsou registrovaní. Lidé, kteří mi vadí, jsou tzv. "černí prodejci", kteří se nestydí časopis prodávat - co prodávat, přímo vnucovat - např. ve stanicích metra, či na vlakových zastávkách. Několikrát jsem četl etický kodex prodejce, čte se to hezky, jen je na škodu, že jej každý nedodržuje..
Já samozřejmě chápu tíživou situaci mnoha jedinců a vím, že časopis je často jejich jedinou obživou, a to je motivuje k tomu, aby prodali více výtisků, ale něčeho takového by nemělo být dosaženo za každou cenu. Pokud přistoupím na nějaká pravidla - respektive někdo (v tomto případě NP) mi vůbec umožní na ně přistoupit - tak bych je měl také dodržovat.
V jednom dřívějším vydání NP byla adresována přímo i výzva směrem ke čtenářstvu, kterak se zachovat v případě setkání se s "černým" prodejcem časopisu. Jednou jsem dokonce poslal redakci sms s tím, kde jsem "černého" prodejce potkal (nedomnívám se, že by šlo o nějaké "žalování", když vidím např. krádež, tak bych ji měl také nahlásit), ale počet těchto "černých" podobné akce asi nijak razantně nesníží, naopak, zdá se mi, že tyto osoby potkávám v hlavním městě stále častěji.
Domnívám se, že podobná "propagace" image - jinak celkem dobrého - časopisu poškodí v očích čtenářů a následně i logicky poškodí i ty "správné" prodojce, kteří pravidla respektují. I když, pojem "správný prodejce" je možná také trochu nepřesný. Zamysleli jste se někdy nad tím, jak se k těm "černým" (pokud to nejsou také registrovaní prodejci) časopisy dostávají?
Já si NP samozřejmě ještě koupím, to že někteří prodejci se nechovají korektně přeci pochopitelně neznamená, že celá idea vydávání podobného časopisu je špatná, nicméně řešení, které by "černé" případy vyřešilo mě žádné nenapadá a vzhledem k situaci nejsem asi sám.

Citát

23. května 2007 v 12:14 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Z knihy Jamese Lovelocka - Gaia, živoucí planeta
"Ve chvílích správného naladění a vnímavosti člověka k přijímání může samotné bytí na Zemi přinášet stejné uspokojení jako kterákoli náboženská slavnost"

Von dráček - aneb pouliční art "strikes back"

23. května 2007 v 11:29 Liborova umělecká fotogalerie :-)
Občas mě něco opravdu velmi rozveselí.... Lidová tvořivost - obzvláště v této zemi - je někdy velmi nápaditá.

Kraftwerk - Die Mensch Maschine (1978)

17. května 2007 v 10:28 Hudba z ouška do ouška
Hudba seskupení Kraftwerk je - či spíše byla - vždy velmi zvláštní. Pokud nepočítáme elektronické experimentování se zvukem počátkem padesátých let, tak se Kraftwerk řadí mezi první průkopníky na poli této hudby. To, že jejich hudba byla a stále je kvalitní dokazuje např. i fakt, že mnoho dnešních nejenom elektronických skupin či projektů se na Kraftwerk odvolává jakožto na zdroj inspirace. Nebýt Kraftwerk neslyšeli bychom nejspíše asi nic o Depeche Mode, atd...
Paradoxně však Kraftwerk nejsou v našich luzích a hájích moc známí mezi širší veřejností, což se dnes asi už nezmění. Škoda....
Deska Mensch Maschine vyšla v roce 1978 v německé verzi a také ve verzi anglické. Osobně jsem dříve slyšel anglickou, ale ta německá mi tak nějak více sedla. Tato deska je v pořadí asi až osmá, neboť Kraftwerk byli vždy velmi pracovití hoši. Zvuk se od jejich počátků nikterak výrazně nezměnil. Toto album mi ovšem přijde o něco méně experimentální než např. slavná Autobahn, nelze zde sice hovořit přímo o písničkové podobě, i když příklon k synth popu tu je patrný (např. skladba Das Modell. Jako první skladba se tu objevuje geniální Die Roboter (nebo The Robots) s jednoduchým, přesným textem a úžasnou rytmikou. Má oblíbená skladba je však až ta třetí s názvem Metropolis, která dává jasný odkaz na slavný film Fritze Langa. Její podmanivá atmosféra má v sobě silný prvek fantastičnosti a odcizení, tak skvěle se hodící právě k filmové Metropolis.
Největšího úspěchu zaznamenal však asi song Das Modell, který se po nějakou dobu dokonce pohyboval na prvním místě britského hudebního žebříčku. Tato skladba se také dočkala velké řady různých coververzí, např. také od mých neoblíbených Rammstein...
Inu, co říci (napsat) závěrem? Hudba Kraftwerk na (nejenom) této desce je chladná, odtažitá, jakoby strojová (což dokládá i matematická přesnost beatu), jakoby ji ani nestvořil člověk, ale zároveň v sobě má cosi hluboce lidského. Těžko vyjádřit slovy. V případě Kraftwerk je lépe poslouchat než psát či mluvit.

Amatérští fotografové a kameramané..

14. května 2007 v 16:28 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Určitě je znáte, obzvláště v hlavním městě. Chodí ulicemi - jedná se vesměs o cizince - a na své digitální miláčky si nahrávají pohled(y) na cizí kraje. Ne, že bych nikdy nedělal něco podobného, ale je docela roztomilé pozorovat tyto lidi, kterak se podivují nad nějakou přírodní krásou, či krásou architektonickou, která je třeba pro vás notoricky známa a také možná i trochu zevšednělá.
Filmování či focení ve velkých městech má svá úskalí. Drahý technologický zázrak vám například může nějaký šikovný zloděj zcizit, ale mohou nastat i obtíže daleko menší závažnosti, třeba ty, když už už máte kýžený záběr a v tom... se vám do něj "vetře" - nevědomky - nějaký kolemjdoucí. Vždy, když vidím nějakého fotograficky chtivého jedince, kterak se snaží "take a picture", tak já se zase snažím mu v záběru mnoho nezaclánět. Leckdy se to ovšem nepodaří. Je to zvláštní, představím si rodinku, např. z Austrálie, která si udělala výlet do Prahy a pořídila tu cenné digitální záběry. Doma si je prohlížejí a na několika z nich jsem se digitálně do země protinožců propašoval i já:-)..
Když si občas prohlížím nějaké staré fotografie, tak mě nad některými neznámými tvářemi napadá co to asi je, či resp., bylo za lidi. Proč se na fotografii ocitli? Bylo to záměrné, či nikoliv? Žijí ještě?
Přemýšlel takto někdo nad nějakou moji fotografií?

Sunshine - Dreamer (2007)

9. května 2007 v 17:35 Hudba z ouška do ouška
Sunshine - Dreamer
Skupina Sunshine je v našich krajích poměrně dobře známá již delší dobu. Mně osobně jejich specifický styl zrovna moc nevyhovoval. Drsné kytary, které v sobě ukrývaly zajímavé melodie ve specifickém vokálním podání sice zněly zajímavě, ale.., nebyl to zrovna můj šálek čaje. Deska Necromance (doufám, že si název vybavuji správně) byla první, kterou jsem od skupiny slyšel v celku a musím říci, že můj rozpačitý dojem jen potvrdila. Nalezl jsem tam sice pozoruhodné tracky a momenty, ale rozhodně to nebyla deska, kterou bych si pouštěl nějak často.
Nové album Dreamer jsem tedy přijímal poněkud skepticky, trochu mě potěšila informace, která tvrdila, že deska bude oproti předchozím o něco více melodičtější a přístupnější. U mnoha jiných kapel bych slovo "přístupnější" bral doslova za zločin, ale ve spojení se Sunshine to zní zajímavě.
Nová deska Dreamer má na sobě typický rukopis Sunshine, což lze poznat již na první poslech jakékoliv skladby. Tvrdé, elektrikou zahuštěné, kytary tu opět hrají jednu z hlavních rolí. Melodie tu jsou více patrné než na předchozích deskách (nebo se aspoň tolik neschovávají), což - jak chápu - musí být pro skalní fanoušky Sunshine (mezi něž se ale nepočítám) tak trochu rána pod pás.
Každá skladba má takříkajíc "něco do sebe", nenalezl jsem mezi nimi vysloveně slabý kousek. Jejich melodie jsou zapamatovatelné, rozhodně se skladby mezi sebou nepopletete. Jako největší hit je prezentován track Top Top The Radio!, což rozhodně není špatná věc, ale já bych jej na desce osobně řadil spíše mezi ty horší věci. Osobně se mi hezky poslouchaly skladby: Dead Leaves, Ghetto či Macabre Interlude (pokud se to dá vůbec označit za skladbu). Ještě bych se vrátil k písni Ghetto, nevím proč, ale když jsem ji slyšel poprvé, tak se mi hned vybavila slavná Shine On od House of love….
Možná to není náhoda. Sunshine se touto deskou více přiblížili počátku indie hudby z přelomu osmdesátých a devadesátých let, což je doba, kterou mám velmi - z hudebního hlediska - rád.
Tak tedy, Dreamer asi moc nepotěší zaryté fanoušky, kteří desku nejspíše vysloveně neodsoudí, ale cestu si k ní budou hledat asi jen s obtížemi. Dreamer je pro lidi, kteří Sunshine sice znali, ale nikdy jim nepřirostli k srdci - tedy pro lidi, jako jsem já.

8. květen - státní svátek?

9. května 2007 v 10:09 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Dnes je 9. května, tedy den, kdy se v postsovětském Rusku slaví vítězství ve "velké vlastenecké vojně", či jak se tomu tam říká.
Jistě, je celkem jedno, kdy se svátek konce druhé světové války (a potažmo i vítězství nad nacismem) slaví, nějaký ten den nehraje zase takovou roli, ale důležitá je náplň.
No jo.
Jenže. Zatím stále nejdůležitější a hlavně nejrozšířenější médium - tedy TV - tomuto svátku zase až takovou pozornost nevěnovala. Nemluvím teď např. o zpravodajském kanálu čt24, který vysílal zajímavé dokumenty, ani o čt2, kde jsem včera ráno se zaujetím sledoval pořad o E. Moravcovi, ale spíše o našich komerčních stanicích. V jedné učebnici sociologie od pana Petruska jsem četl, že jednou z mála výhod komerčních médií je jejich demokratičnost. Jednoduše řečeno, dávají lidem to, co lidé sami chtěji. Jakkoli je toto tvrzení problematické, tak se možná z části zakládá na pravdě. Lidé 8. květen neberou jakožto svátek vítězství nad nacismem, ale spíše jej vítají jako příjemný den volna a odpočinku od zaměstnání. Důkazem toho může být i minimální účast u kladení věnců padlých hrdinů. V předešlých letech komerční televize na 8. května (či 5. května - což je datum, které mám z čistě osobních důvodů daleko raději:-)) vždy promítla nějaký válečný snímek, což sice někdy bylo trochu zvláštní, protože leckterý z těchto snímků byl spíše válku glorifikujícího ražení, ale aspoň si někteří lidé uvědomili o co v konfliktu vlastně šlo.
Toto není nějaká kritika komerčních médií, ani společnosti, zákony kterými se řídi víceméně rozumím a - ač s nimi často nesouhlasím - víceméně je i připouštím. Jen mě napadlo, co bude za takových 50 - 60 let? Budeme na druhou světovou válku pohlížet očima vítězstvím "těch hodných" nad "zlým nacismem" nebo to pro nás bude dávno zašlý konflikt, stejně, jako jsou dnes pro současné obyvatele např. napoleonské války?

Gaia Mesiah - Alpha female (2007)

3. května 2007 v 12:03 Hudba z ouška do ouška
Skupina Gaia Mesiah je jistě kvalitním zvukovým počinem z našich luhů a hájů. Jejich debutové album Ocean právem patřilo mezi to nejlepší co na poli této drsnější kytarové hudby vzniklo. Nebyl to však jen tvrdší rock, co tuto skupinu posunulo do popředí scény. Mezi skladbami jste mohli najít i nádherně vyzpívané bluesové motivy a sem tam se mihl i nějaký etnický motiv. Druhé album Alpha female je v tomto ohledu sice o něco chudší, ale i tak je to velmi dobrá deska.
Texty na desce jsou stejné jako minule, tedy opět skvělé. Skupina se zde vyjadřuje k otázkám lidského života a symbiózy s přírodou, tedy oproti Ocean nic nového, i když...takový text, jako byl např. White Man mi na desce Alpha Female trochu chybí.. Celkově pojato se mi debutová deska líbila o něco více. Z Alpha Female je na první poslech poznat kdo je autorem (i kdo producentem - J. Coleman), ale jakási lehkost, která provázela předešlou desku tu teď už není v takové míře. Nicméně skladby mají svoji nezpochybnitelnou kvalitu, ale už nejsou tak originálně pojaté a výrazné jako ty předešlé.
Gaia Mesiah je ale především koncertní kapelou. Jejich písničky vycházejí a jsou často ovlivňovány dlouhodobým hraním, které je fakticky i často vylepšuje. Stačí si jen porovnat jejich natočené demo a desku Ocean, kde se objevuje mnoho stejných skladeb. Rozdíl mezi nimi není rozhodně jen v kvalitně nahrávacích zařízení. Věřím tedy, že na koncertech zní Gaia stejně (ne-li lépe) dobře jako dříve.
Mezi mé nejoblíbenější skladby bych zařadil: Madonna in bleeding period, závěrečnou Letter from Papa (která by jistě bez J. Colemana v takovéto podobě nevznikla), či již dříve vydanou skladbu More Warriors.

Něco pro zasmání

2. května 2007 v 15:27 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Tento obrázek je ilustrací z jedné knihy. Docela jsem se u něj zasmál, tak doufám, že nebude vadit, když se o svoji radost trochu podělím.

Putování

2. května 2007 v 10:20 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
S nově zakoupeným jízdním kolem jsem konečně mohl podniknout nějaký zajímavý výlet. Počasí cyklistice celkem přeje, takže jsem se rozhodl vydat se za kamarádem na jeho - jak sám říká - chalupu, která sice není nijak daleko, ale vede tam cesta přes území, o kterém jsem si dosud myslel, že "tam žijí lvi":-).
Když žijete dlouho v nějaké lokalitě, ať je sebekrásnější, tam vám po čase jistě dosti zevšední. Já osobně se nedomnívám, že bydlím v nějak kdoví krásném místě, ale jeden můj kamarád mi po návštěvě tvrdil pravý opak. Podívat se na známé místo očima nově příchozího je jistě velmi těžké. Právě tak krásná mi přišla lokalita, přes kterou jsem jel na kole. Cestu lemovala krásná pole řepky, v dálce stály roztodivné zalesněné kopce zalité slunečním světlem. Prostě nádhera.
Každý člověk je někdy někam "nově příchozím", tak je třeba si to užít:-).