Duben 2007

Noční můry

26. dubna 2007 v 9:30 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Nějak se mi poslední dobou špatně, na vině nejsou noční můry, ale spíše ty denní..., které považuji za horší. Ty noční zmizí s příchodem probuzení, ale denní zůstávají.

Asertivita

24. dubna 2007 v 17:59 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Být asertivní dá někdy zatraceně hodně práce, alespoň tedy v mém případě. Nejsem moc zvyklý se prosazovat a pokud se něco děje, tak se spíše řadím do role nestranného diváka, což je postoj, který má své výhody, ale - želbohu - i jisté nevýhody. Nicméně někdy se poštěstí, že se dostanu do společnosti podobných jedinců, či do situace, které prostě volá po tom, aby někdo něco udělal, řekl či vyřídil. Světe div se, někdy se toho ujmu. Nejtěžší je udělat první krok, např. promluvit na číšníka, o kterém víte, že vás ošidil o 50 korun, pak už je to snadné.
Ono se řekne, asertivita je dobrá věc pro mezilidské vztahy, jenže..., kde k ní má člověk neustále sbírat odvahu i v běžných záležitostech?

The Doors (1991)

23. dubna 2007 v 12:42 Filmové recenze
The Doors (1991)
Skupina Doors je neodmyslitelně spojena s hudbou (logicky), ale od roku 1991 také se světem filmu. To totiž fenomenální, uznávaný (a mnohými také zatracovaný režisér) Oliver Stone natočil snímek, který skupině vrátil její bývalou slávu. Filmy Olivera Stona se vždy vyznačovaly určitou nonkonformitou a (dnes velmi módním) "kopáním" do USA (i když ten jeho poslední snímek se takto zrovna netváří). Snímky jako "Četa" a "Narozen 4. července" jsou jistě nezapomenutelné a poskytují divákovi jeden z možných pohledů na vietnamský konflikt. Mně osobně tento pohled vyhovuje a "Četu" řadím již od doby, kdy jsem ji viděl poprvé (tak před 13 lety), mezi své nejoblíbenější snímky, ale to jen tak na okraj….
Film Doors není muzikálem, jak někteří tvrdí, ani to není striktní biografie. Navíc to ani není film o skupině Doors, ale spíše je to "jen" snímek zachycující osudy a život hlavního protagonisty. Jistě, jsou zde zaznamenány skutečné události, ale s realitou jako takovou to často nemá mnoho společného. Ve filmu se objevují drogové vize a různé obrazy, které mají jasně asociačně podněcující povahu (např. lezoucí ještěrky, indiáni, atd… Tvůrci filmu přiznali, že se jednalo z jejich strany o jeden z nejnáročnějších snímků na přípravu a provedení filmových efektů), takže pro člověka takříkajíc "neznalého věci" ztrácí film z velké části své kouzlo,…i když - na druhou stranu - člověk, který se o tuto hudbu nezajímá by si obecně asi jen těžko k filmu "The Doors" hledal cestu, což pochopitelně není jeho vada, naopak.
Samotný děj poté čerpá z knihy "No one gets here out alive", což je taková biografie skupiny, kterou jsem jednou držel v ruce, leč nečetl. Má chyba… Na tvorbě se podíleli i žijící členové skupiny Doors, je skutečně fascinující vidět legendárního Roba Kriegera, kterak učí (tehdy) mladého herce Franka Whaleyho hrát na kytaru skladbu "Love me two times", jak nám to ukazuje bonusový dvd disk, který je sám o sobě takovou třešničkou na dortu. Tím se dostávám k hereckému obsazení. V hlavní roli exceluje Val Kilmer (asi jej znáte z filmu Top Gun) v roli Jima Morrisona. Nejde tu jen o vizuální podobu (která se - mimochodem - tvůrcům povedla fantasticky), ale i o celkový herecký projev, který osobně považuji za nejlepší Kilmerovu roli vůbec. Přesvědčivost je slovo, které jeho hraní vystihuje nejlépe, toho kluka budete zároveň milovat i nenávidět. Mezi dalšími herci se představili např. Meg Ryan, můj oblíbený Kyle MacLachlan (aka Dale Cooper z Twin Peaks, či Paul Atreid z Duny) v roli Raye Manzareka, již zmiňovaný Frank Whaley, Kevin Dillon (Četa), či třeba i Billy Idol.
Největším kladem filmu je pochopitelně hudba a také atmosféra, která je opět - jak také jinak - velmi přesvědčivá a působivá. Obzvláště scény z koncertů mají své nezapomenutelné kouzlo (např. Celebration of the Lizard).
Film "The Doors" je filmem, který vás nenechá klidnými. Může vás pochopitelně nudit, ale pokud patříte do skupiny lidí, pro které hudba šedesátých let znamená takřka vrchol umění, tak je tento snímek ideální.
"Tak, zhasněte světla a…….pojď sem, holka, připal mi"
P. S. Včera jsem nešťastnou náhodou shlédl závěr pořadu TV NOVA "Výměna manželek", hádejte, co tam k závěru hrálo za hudbu.....:-)

Kultura X kultura

18. dubna 2007 v 11:26 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Včera jsem se rozhodl udělat něco pro kulturní část své osobnosti. Jednoduše řečeno, chtěl jsem zajít do divadla, konkrétně do skvělého divadla Archa, kde již nějaký ten pátek dávají hru jménem "Nickname". Nickanem je hra ze součastnosti a odehrává se v odcizeném (pro někoho) internetovém imaginárním (jak pro koho) prostředí, kde se scházejí 4 "chataři". Víc o hře bohužel nevím, neboť, když jsem - já ubohý naivka - dorazil k pokladně, tak již bylo vyprodáno....smůla...
Naproti div. Archa se však nachází takový velký obchodní dům s notoricky známým názvem. Svůj neúspěch jsem si tedy šel kompenzovat do něj. Jak si tam tak prohlížím regály s dvd na prodej, tak můj zrak padne na klenot, který se - bůhví proč - schovává skoro u podlahy, takže jej mají možnost spatřit jen lidé, kteří se po obchodech plazí po břiše...koneckonců, každý máme své zvyky jak nakupovat, ne? Jednalo se o film The Doors z roku 1991 režiséra O. Stonea (ano, ten pán, který natočil výbornou Četu, Narozen 4. července, JFK a průměrného Alexe Velikého). Film jsem viděl asi už 3x, ale...vždy jsem jej měl od někoho pouze půjčeny, takže to nebylo to úplně pravé.
Abych byl upřímný, tak tento film a skupina Doors obecně jsou moji velkou srdeční záležitostí, jíž se vyrovná jen máloco (možná tak maximálně zážitky z dětství s Dobrodruhy z vesmíru:-), díky nimž mi jeden můj kolega říká, že nejsem normální:-)), vlastnictví tohoto filmu bylo mým snem po mnoho dlouhých let, leč....nebylo lehké jej sehnat, nikde v obchodech, kam jsem chodil jej neměly, a na sítích se také nevyskytoval (a pokud ano, tak v hrozném formátu, který přehrál jen jakýsi vclr player, jehož instalace a obsluha jsou hroznými muky,...skoro takovými, jako pracovat ve společnosti démonicky duševně vyšinutého větráčku na procesoru.......). Takže....když se neúspěch někdy změní v úspěch, možná si toho druhého úspěchu užijete o to víc... Už se na Doors těším, škoda, že tady v Praze nemám nějaký dvd přehrávač, už bych měl na dnešní večer krásný program:-).

Vtip

17. dubna 2007 v 9:00 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Tohle mě dost rozesmálo...
Přijde pták k panu doktorovi a říká, "doktore, mně je poslední dobou nějak divně, bolí mě hlava,...".
Doktor jej prohlédne a pak s klidem v očích praví, "to nic, to je jen chřipka..."
:-).

Mediální masáž....

16. dubna 2007 v 17:17 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Předem musím říci (napsat), že nejsem nějakým příznivcem televizního vyhlašování cen typu: nejlepší auto roku atd..., leč díky mezeře v čase jsem shlédl závěr naší soutěže o miss ČR. Zajímavé....
Nechme stranou vůbec podstatu této soutěže a její věrohodnost. Krása je vlastnost značně subjektivní povahy, co se líbí mně nemusí se líbit mému sousedovi. Soutěž miss jako taková by se dala přirovnat k tvrdému boji na trhu, nenabízejí se zde sice např. nové modely aut, ale lidé, konkrétně ženy. S touto osobou se pak - pokud se dobře umístí - počítá jako s určitou tváří, reprezentantkou v podstatě čehokoli. Vůbec nezáleží na tom, kdo soutěž vyhraje, všechny oceněné slečny jsou v podstatě stejné, tedy...ony pochopitelně stejné nejsou, ale to, jak jsou prezentovány v tv a v jiných médiích nabízí značně homogenní pohled. Velmi se mi v soutěži miss07 líbil jeden dotaz moderátora k jedné slečně, když se jí ptal, zda je možné, aby miss world vyhrála opět nějaká češka. Dívka se úsměvně (tak, jak to má naučené) zadívala do kamery a pronesla nevídané moudro, něco ve smyslu, že české dívky jsou stejně na světě nejkrásnější, čili to, co jsme mohli z úst jiných osob (z různých oblastí) slýchat poměrně často. Je to tím, že tyto dívky jsou skutečně tak jednoduché a prosté nebo je to něčím jiným? Osobně se domnívám, že slečny ze soutěže povětšinou přímo prostoduché nejsou, ale musí přistoupit na určitá pravidla podobných soutěží, čili nějak se tvářit, nějak se vyjadřovat, jinak nemají naději na úspěch. To se mi zrovna moc nezamlouvá..., místo člověka v nich totiž spatřujeme jen jakousi "misskovitou šablonu". Nicméně skutečností je asi i to, že většinový tv divák ani nic jiného nechce.

Sluníčko svítí

16. dubna 2007 v 14:51 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Tak se nám docela hezky rychle udělalo krásné počasí. Jak toho využít?...
Rozhodl jsem se investovat do něčeho kvalitního a zakoupit si nové jízdní kolo, neboť
a) mé dosavadní kolo je již 13 let staré a nemá už potřebné parametry
b) jeho poruchovosti se nevyrovná ani Temelín
c) kolo je přeci ekologický dopravní prostředek, tak proč ne?
Jenže....peněz není nikdy dostatek, takže zatím jej mám pouze zamluvené a konečnou částku složím až v pátek. V okamžiku, kdy jsem se již rozhodl kolo si koupit a uvědomil si kolik potřebuji peněz, tak mě to trochu zabolelo. Chodím na brigády, doučuji english, atd..., ale vůbec se mi nelíbí prostředky takto získané nějak utrácet. Vím, že to zní asi hrozně, ale když si spočítám námahu lomenou jednou stokorunou a leckdy různé hlouposti, které za tu stokorunu sobě (a nejenom sobě)pořídím, tak to není zrovna hezké... V ten okamžik před cyklo shopem (či jak se to tam u nás jmenuje) jsem zvažoval, zda si bicykl mám skutečně koupit, napadlo mě mnoho dalších věcí, které nutně (více či méně) potřebuji (např. upgrade počítače), jenže....v tu chvíli bylo tak venku tak krásně a vzduch byl přímo provoněn jarem a radostí, takže volba kola jednoznačně vyhrála. Teď nákupu jistě litovat nebudu, možná až tak v zimě, kdy budu sedět u počítače za démonického pohvizdování mého duševně vyšinutého větráčku na procesoru:-), ale zima...ta je ještě daleko.
P. S. To kolo prodávaly bez té slečny na obrázku, není to náhodou klamavá reklama?:-)

I passed!

12. dubna 2007 v 11:47 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Jistě znáte stránku www.csfd.cz, můžete se tam zaregistrovat a hodnotit pomocí hvězdiček filmy, na tom by nebylo zase až tak něco zvláštního, kdyby.....kdyby se vám po ohodnocení 200 filmu (dalo to práci) nedostalo možnosti absolvovat test z filmových znalostí. Se zájmem jsem se do toho pustil a očekával něco obtížného, ale test byl vcelku lehký, nebyla tam jediná otázka, u které bych vyloženě tápal, takže....jsem prošel, teď se mohu dosyta vyřádit na doprovodných komentářích:-).
Ono totiž něco ocenit hvězdičkou (či odpadem!) je nesmírně jednoduché, ale napsat slovně své dojmy už tak lehké není. To, že něco shlédnete a pak o tom ještě přemýšlíte, myšlenky skládáte v slova a ty pak datlujete do nebohé úpící klávesnice je jistě zajímavé. A pak....třeba si to i někdo někdy přečte:-).

Co takhle nosíme sebou..

11. dubna 2007 v 10:26 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Nedávno, tuším, že to bylo včera jsem se bedlivě podíval do svého krásného zeleného (potrhaného) baťůžku. Poslední dobou se mi zdál nějak čím dále "hmotnější" (a to doslova), rozhodl jsem se jej tedy prohledat a vyhodit nepotřebné věci......
Zjistil jsem ale, že v baťohu nosím skoro samé nepotřebné věci. Na dně se mi válely nějaké staré účtenky z PLUSu či z knihovny (také jsem tam nalezl jakýsi igelitový sáček s drobky - nejspíše pozůstatek dřívější svačiny - kterýžto jsem ihned dal do recyklace) a mnoho nepotřebných brožurek a letáčků, které vám lidé většinou nabídnou u vchodu do metra atd... Většinu prostoru v zadní části mi také zabíral dnes již obrovitý "průvodcovský text státního zámku Hořovice", kde často ve zmiňované pozici působím, ale stejně nevím proč sebou ten text nosím, asi jen z nostalgie, kdyby mě totiž někdo vzbudil okolo půlnoci, tak bych mu byl z něj schopen citovat libovolné pasáže...
Obdobný stav panoval i v mé peněžence, které je sice plná, ale nikoliv díky mincím (což by bylo příjemnější), ale díky různých složenkám (dávno zaplaceným) a vlakovým jízdenkám. Jsem asi jednoduše takový typ člověka, který zaručeně nic nevyhazuje a vše se pokusí ještě nějak využít, jenže....dnes to již asi nejde. Vždy mě přímo děsí, když vidím ty obrovské mraky igelitových sáčků, které se např. v Tescu rozdávají zákazníkům na jejich zakoupené zboží, přijde mi to jako obrovské plýtvání. Nebo si jen představte ty různé letáčky tištěné barevně na krásném hladkém papíře. Co poté s nimi? Podíváte se na ně a pak zahodíte (pokud tedy nejste zrovna jako já:-)).
Za časů našich babiček (pozor, teď přijde trocha nostalgie, tak odstavec klidně přeskočte) se nic nenechalo ležet takříkajíc ladem. Každá drobnost se na venkově (a pochopitelně asi nejenom tam) využila. Odpadu bylo minimum. Ale dnes... připadá mi, že tlaky okolí člověka přímo nutí vším okolo sebe mrhat a odhazovat věci, které by se jistě ještě daly použít (např. papír, který je popsán jen z jedné strany).
P. S. A co obrázek toho nože nahoře? Jak ten s tím souvisí? No...podobný nůž jsem nalezl u sebe v baťohu a víte jak se to říká, "každý správný muž má u sebe svůj nůž", či tak nějak...
Zvláštní.., začnu psát o něčem a zkončím u něčeho zcela jiného...

Pohyblivé obrázky, kina, biografy, cinemas.....

10. dubna 2007 v 16:47 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Osobně mám velmi rád kina. Mám rád jejich podstatu - velké ztichlé (většinou) sály, ve kterých sedí lidé a toužebně očekávají kulturní prožitek, očka upřena na filmové (stříbrné) plátno, uši nastraženy... Je to krása. Do kina však moc nechodím, neboť návštěva biografu už je často mimo můj účetní plán... a navíc většina lidí se mnou na ty filmy, které bych chtěl vidět, zrovna moc chodit nechce. Je to zvláštní, ale být sám v kině je pro mě velmi odpudivé. Sice je tam všude tma, komunikovat se dá jen velmi omezeně (pokud tedy skutečně do kina jdete na film:-)), ale představa, že ten kulturní zážitek sdílíte jen vy sami (nepočítaje spolusledující, které ale neznáte) je pro mě jakýmsi podivným způsobem chmurná.
Výborná jsou i letní kina, panuje v nich příjemná atmosféra jakési uvolněnosti a svobody. Jednou se mi stal takový zvláštní zážitek, byl jsem na filmu "Tenká červená linie" (tuším....) a ve filmu začalo pršet, krátce poté se rozpršelo i v reálnu. Zajímavá souvislost, začal jsem ty chudáky vojáky ze snímku celkem chápat:-).
Pamatuji se, jak jsem jako malý chlapec začal chodit sám do kina. Bylo to krátce po roce 1990 a do našich kin (i do toho našeho v Hostomicích) se začaly valit "pecky" ze západu, které tu předtím nebyly promítány - Star Wars, Indiana Jones a chrám zkázy (ještě dnes se při pohledu na indická božstva trochu zachvěji) či Barbar Conan. Dnes už mě tyto snímky takovým způsobem nezajímají, ale ten okamžik, když jsem vstupoval okolo přepážky pro prodej vstupenek do potemnělého sálu, usadil se a toužebně čekal na zvuk gongu, který měl návštěvníky utišit (což se želbohu mockráte nepovedlo) byl nádherný. Dnes již v kině takový pocit nezažívám. Kouzlo se vytratilo, nevím, zda za to mohou současná multikina či větší dostupnost filmů na dvd či ke stažení ve formátu *.avi.... Nejspíše je to kombinací všeho výše zmíněného.
P. S. A ještě jsem si na něco spojeného s kinem vzpomněl. Můj otec mi kdysi vyprávěl, že když byl malý, tak jej velmi zajímal paprsek světla, který vede od kamery směrem na plátno, jednu dobu se prý domníval, že se po něm dá chodit:-).

Odpovědný respondent

3. dubna 2007 v 16:51 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Někdy je super, když se o vás jiní lidé zajímají. Jsou ale lidé, kteří se o vás sice zajímají, ale vedou je k tomu jisté zištné důvody. Třeba dnes, poklidně si kráčím směrem od Národní třídy (po vydatném obědě ve Voršilské, i když si jsem vědom, že existují JISTÍ lidé, kteří tamní stravu nemají rádi a čaj z té menzy by neváhali přidat na seznam biologických zbraní), když tu mě zastaví milá paní a pozve do kina na Perštýně na jakési dotazníkové šetření s dárkem. Jsa člověkem velmi zvědavým jsem souhlasil, také však z toho důvodu, že se mi něco podobného stalo zhruba před 2 roky, kdy jsem byl za svoji ochotu při výzkumu odměněn 100 kč, což se jistě hodí..:-). Výzkum byl zaměřen na konzumaci piva, což sice není mé hobby, ale rád si takhle někdy..při volné chvilce pivo dám (volných chvilek mám celkem dost). Odměna teď však nebyla finanční, ale obdržel jsem za svoji snahu jen tričko....bez jakéhokoli loga, prostě čisté, bílé triko. Jeden můj kamarád by řekl "lepší než drátem do voka". Součástí otázek, jež mi byly kladeny, bylo i to, zda jsem v poslední době podstoupil podobný výzkum či zda jsem něco obdobného sám neprováděl. Na oboje bych mohl odpovědět kladně, leč tak jsem neučinil. Morálně jsem si to ospravedlnil tím, že zfalšovat odpovědi, které stejně povedou k jisté formě manipulace formou reklamy není vysloveně špatné...svým způsobem a pak...nakonec to triko není zase tak špatné...:-).

Dexter (2006) - seriál

3. dubna 2007 v 11:16 Filmové recenze
Seriál Dexter je velmi zajímavým počinem. Zatím jsem viděl pouze prvních 12 dílů (první sérii), které sice končí z větší části uzavřeně, nicméně druhá série je takřka (prý) na spadnutí.....
Dexter je z velké rodiny seriálů, jejichž boom (mohu-li to takto označit) odstartoval seriál 24 hodin (který se vysílá i u nás, ale já jsem si jej nikterak neoblíbil) a byl následován dalšími komerčně a divácky úspěšnými seriály jako Lost či Prison break. Tyto seriály se vyznačují zajímavou kompozicí, vyššími finančími náklady než dosud bývalo na seriály obvyklé a hlavně se také snaží být v mnoho ohledech originální. Jistě, často tyto seriály s přibývajícími sériemi ztrácejí svoji novost a neokoukanost (podle mě Prison break)...
Dexter je zajímavý tím, že má velmi netradiční hlavní postavu, tou je masový vrah, který však zase až tak masový není a vraždí jen ty, o kterým se domnívá, že se nějakým způsobem provinili proti společenskému či mravnímu řádu. Je to člověk, který z větší části funguje jen jako chladně kalkulující stroj, což však bývá leckdy ošidné, neboť pro ostatní lidi by se stal s tímto postojem až příliš nápadný. Přijímá proto na sebe různé společenské masky a hraje (a to doslova:-)) různé sociální role. Tak tedy získává přítelkyni, ačkoli mu o vztah či sex vůbec nejde atd... Je velmi pozoruhodné pozorovat nepatrné, lehké změny v duševním prožívání hlavního hrdiny, když se tu a tam podaří nějaké emoci vyplout na povrch a když zjistíte, že zase až tak chladný a bezcitný není. Má to za následek, že divák (alespoň tedy já určitě) může lépe chápat hlavní postavu seriálu, jež je v podstatě velmi sympatická... Příběh samotný se točí okolo hledaní vraha, který popravuje své oběti, rozřezává je na menší kousky (ruce, nohy), ty jakýmsi způsobem zbavuje krve a následně servíruje na veřejná prostranství. Příběh sám o sobě by asi tak zajímavý nebyl, kdyby do něj nebyly zapojeny dobře napsané a zahrané charaktery. Takže,....pokud máte rádi seriály a už vás nudí útěky z vězení či odhalování tajemství podivného ostrova, tak Dexter je jistě tou pravou volbou.
Miluju Halloween... jediná doba kdy všichni nosí masku a ne jenom já. Lidi si myslí že je legrace předstírat že jste zrůda. A já, já celý život předstírám že jí nejsem.

Branická skála 2007

3. dubna 2007 v 11:03 Liborova umělecká fotogalerie :-)
Tradice se mají dodržovat. Fotit se každý rok u nějakého objektu může o něčem vypovídat. Například můžete krásně pozorovat změny. S focením se před skálou jsem začal v roce 2005, takže tohle je fotka č. 3. Objekt i osoba jsou stejné jako na předchozích snímcích, jen fotografující se změnil.