Únor 2007

El Laberinto del Fauno (Pan's Labyrinth )

28. února 2007 v 12:34 Filmové recenze
Tento film jsem viděl skoro před 14 dny. Moc se mi líbil a říkal jsem si, že by nebylo jen tak od věci sem něco o něm napsat. Nedávno navíc "Labyrinth" získal Oscara za kameru...
Snímek se odehrává v roce 1944 ve Španělsku, kde se stále bojuje mezi "levicí" reprezentovanou partyzány a Francovými silami, jež jsou reprezentováni Francovými vojenskými silami:-). Tvůrce Guillermo del Toro (např. Hellboy, Princ bez království,..) nám zde vlastně předkládá příběhy dva. Jeden se blíží válečnému dramatu a druhý je čirou pohádkovou fantasy. Slyšel jsem (resp. četl) názory, že tento dualism jen filmu škodí, ale sám si to nemyslím. Má v příběhu svůj význam a představa dvou filmů, jež by z tohoto díla mohly vzniknout, se mi mnoho nelíbí. "Válečná" složka filmu je velmi naturalistická, realistická a fantasy složka je v mnohém jejím protikladem. Právě na konfrontaci těchto dvou světů je film také z části založen.
Hlavní hrdinkou (mimochodem velice přesvědčivě zahranou) je Ofélie, která přijíždí se svoji matkou (jež je manželkou fašistického důstojníka Vidala - neméně skvěle zahraného) na prastaré místo, kde se nachází vojenský tábor, který je zde za účelem potlačení tamější partyzánské buňky. Ofélie je citlivé dítě, svět vnímá svýma očima, pohledem dítěte zasněného ve světě pohádek. Je kontaktována jakousi zvláštní bytostí, možná vílou, a později také faunem (ten mimochodem působí velmi děsivě), kteří ji zadávají různé úkoly, po jejichž splnění má být znovu přijata do podzemního království. Ofélie je totiž podle nich dcerou podzemního krále (nebo spíše její x-tou inkarnací). Jak se s tímto úkolem ve světě 2. světové války Ofélie vypořáda? Na to se už podívejte sami:-).
Divák má v podstatě 2 způsoby jak k tomuto filmu přistupovat. Jednak můžete akceptovat existenci obou světů (jak toho skutečného, tak i toho fantaskního), v tom případě pro vás asi bude konec filmu určitým happy endem. Druhou možností je ale brát fantaskní složku jen jako fantazírování Ofélie, jež nemá s realitou nic společného. Podle této možnosti může mít konec i jiné kontury.... Já osobně se přikláním k možnosti první, ale právě takovouto otevřenost považuji za veliký klad filmu. Osobně nemám moc rád filmy, kde je však jaksepatří zdůvodněno a vysvětleno. Podle mého názoru je často lepší ponechat prostor lidské představivosti.
Takže, pokud máte rádi fantasy (něco ve stylu Gainmanna a jeho Mirrormask) tak je to film jistě pro vás. Fanoušky militantních a válečných filmů ale asi moc nepotěší.
P. S. A ta kamera za kterou to dostalo cenu je vážně dobrá!

Co se člověk všechno ve škole nedozví...

27. února 2007 v 13:59 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Tak třeba toto. Při dnešní přednášce jsem se dozvěděl, že Úmluva o právech dítěte byla ratifikována skoro všemi státy na světě... včetně Vatikánu..
Jistě, když se nad tím zamyslíte, tak to má svůj význam. Mnoho zemí obývají početné skupiny věřících a postoj Vatikánu k této záležitosti pro ně může být určující, ale stejně....
Co když má papež nějaké tajné děti...schované ve sklepení Vatikánu?:-)

Evropa pro mír - Radarová základna

26. února 2007 v 17:44 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Minulý týden ve čtvrtek jsem se (díky informaci od svých studijních kolegů) dozvěděl o chystané besedě (či jak to jinak nazývat) v sále Městské knihovny (ano, to je ta, jak tam mají skoro všechno zarezervováno:-)) na velice aktuální téma. V tu dobu mám volno, tak jsem tam pochopitelně nemohl chybět...
Pořadatelem byla Humanistická aliance a hostů zde bylo hned několik. Pan Schulze, pan Reiner Braun, Dana Feminová, Jan Keller, E. Kohák a také předseda Humanistické aliance Tamáš.
Schulze na setkání připomněl smlouvu o nešíření jaderných zbraní z r. 1970, kteroužto podepsaly USA, RUSKO, FRANCIE a IZRAEL.. Jeho informace byly podány s velkou měrou empirických dat. Např. jsem se dozvěděl, že dnes je na Zemi asi 30000 jaderných hlavic - ty by dokázaly zničit zemi 25x. V současnosti jsou ve vývoji hlavice, jež by měly být asi 384x silnější než ta Hirošimská... V samotné Evropě se nachází mnoho hlavic patřících USA, jen v Německu jich je na 150.. Z toho vyplývá jasné porušení dohody z roku 1970.
Braun se zaobíral spíše ruskou hrozbou. Tvrdil, že díky tomuto nebude situace rozhodně bezpečnější, ba právě naopak. Rusko bude jistě vyvíjet nové zbraně a nový vývoj zbraní zvrátí současný systém rozložení sil. Pan Reiner Braun také dále připomněl negativní postoj k těmto zbraní různých známých osobností - např. Kissinger či Einstein.
Velmi zajímavé také bylo vystoupení J. Kellera, který v sobě nezapřel autora knihy "Až na dno blahobytu". Trochu se také "otřel" do postojů ODS, dle nichž prý integrující se Evropa zničí individuální státy, tu samou Evropu ale naše nejsilnější strana hodlá bránit a chránit, např. radarovými či raketovými základnami. Obávají se suverenity země a proto sem zvou cizí vojáky - což je dosti paradoxní situace. Zajímavě působila i Kellerova argumentace, když tvrdil, že dle základní filosofie ODS "lidé znají své preference nejlépe", ale zároveň "ODS odmítá referendum", čili, ten člověk, který sám nejlépe ví jak si svůj život uspořádat má zamítnutu možnost o svém životě v důležitých otázkách rozhodovat...
Osobně jsem se těšil nejvíce na vystoupení prof. Koháka. Kohák poznamenal, že základny jako takové jsou jakousi zkouškou naší demokracie. Kritizoval současnou vládnoucí koalici za její jednobarevnost - "zasedají tam modří, tmavě modří a bledě modří", nicméně uznal vyspělost českého národa vzhledem k postoji k radarové základně. Češi se dle Koháka naučili to, že podobný spor není o drobných (např. ekonomických) výhodách a nevýhodách, ale o něčem daleko zásadnějším. Nicméně Kohák také připojil tvrzení, že nesouhlasí s anti-amerikanismem. Ideály na kterých jsou USA vystavěné jsou mu velice blízké.
Z mého hlediska asi nejskromnější příspěvek měl pan Tamáš. Ten poukázal na skutečnost, že případný raketový útok by ani z Íránu či z Koreje nemohl letět na naše území, neboť je velice obtížné na této rotující planetě střílet směrem na západ. Tamáš také poznamenal, že odpor proti současné intervencionistické politice USA je silný také v USA. Na demonstraci ve Washingtonu bylo přítomno 500 000 lidí.
Snad vám tento stručný - a místi želbohu heslovitý - souhrn pomůže lépe se orientovat ve složité problematice.

Hudba v reklamách

26. února 2007 v 17:26 Hudba z ouška do ouška
O2 je mobilní operátor, který - jak jsem v poslední době zareagoval - velmi sází na reklamy a také na hudbní složku v nich. Poslední dobou se tam objevují samé věci, které osobně považuji za velmi kvalitní. Nedávno nám neustále vyhrávali Leftfield s Release the preasure a teď se tam také (v té scéně s letadlem) "objevuje" Nathan Fake...Vida..., že by u O2 zaměstnali nějaké pracovníky s progresivně hudebním vkusem?:-).

Umění, "umění" a u jmění....

21. února 2007 v 10:38 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Umění je slovo, kterým se ohání mnoho lidí. Otevřete časopis a čtete: umělecká hodnota tohoto představení mě nadchla....či naopak. Slyšíte často: tento muž (či žena) je skutečný umělec. Da Vinci byl umělec, John Lennon byl umělec, Dalí byl umělec....
Problém je v tom, že umění chápeme každý trochu jinak. Když jsem byl malý, tak jsem měl takové pěkné, půvabné hobby - vyráběl jsem ze dřeva lodičky a pak je s bujarými výkřiky radosti pouštěl na vodu na našem zatuchlém rybníčku (nostalgická slza ukápla na klávesnici). Jednou mi kamarád ukázal jeho loďičku - bylá náádhernááá - a já musel v duchu uznat, že postavit tohle je fakt umění. Umění.... Jistě, kamarádovu lodičku by v Národním muzeu asi vystavovali jen stěží, ale stejně, v tu dobu pro mě ta lodička měla stejnou hodnotu jako Mona Lisa od toho výše jmenovaného pána. Umění není něco, co je objektivně dáno. Dále si třeba vezměte K. H. (nikoli Franka, ale..) Máchu, jeho Máj ve své době považovalo za dobrý jen několik málo jedinců. Karel si jej dokonce musel vydat vlastním nákladem (nakonec na tom prý ale i nějakou tu zlatku - či čím se platilo - utržil). Za skutečného umělce jej považujeme až dnes. Kdo ví, co se stane v budoucnu? Třeba bude za vrchol umění považována hudební produkce Lunetic a Kabátu:-).... Ok, to jsem trochu přehnal. Oni ale koneckonců ani tomu Máchovi nevytýkali přímo, že jeho Máj je hrozný, to ne, ale byl málo vlastenecky zabarven (vlastně vůbec...., odpustíme-li si tu zrůdnost jménem Čechové jsou národ dobří), čímžpádem (hezké slovo, což?) se jevil v negativních barvách. Špatné je, když je nějaké umělecké dílo posuzováno ideologickými měřítky, např. tento film nezobrazuje boj dělnické třídy = předělat!!!:-)
Ale co to je "umění"? Je to to, co dokáže na trhu vydělat nejvíce peněz? Pochybuji, jinak by u nás největšími umělci byli vesničtí "kdesi v historii zaseklí" rockeři Kabát nebo také již výše zmiňovaný chlapecký band. Já osobně umění chápu jako vyjádření sebe sama do nějaké podoby - sochy, knihy, obrazu. Nemusí to nutně obsahovat nějaké technické dokonalosti (např. kresba člověka nemusí mít správné proporce) o to přeci nejde. Důležité je, že se na toto umělecké dílo podíváte a NĚCO ve vás zůstane. Donutí zamyslet se nad něčím....
Myslíte si, že např. i počítačové hry náleží do umění? Těžká otázka.. Některé hry mají příběh, který je daleko lepší než příběh různých knih a filmů (např. Star Wars Knights of the Old republic, Planescape Torment, Syberia,..), leckdy mají kvalitnější soundtrack než filmy nebo kvalitnější hudbu než leckteré hudební desky (např. Mafia, Baldur´s Gate), i výtvarné zpracování některých her je občas kvalitnější než některá "běžná" výtvarná díla (Syberia,..)... Osobně se domnívám, že některé poč. hry do umění patří, ale rozhodně odmítám toto tvrzení paušalizovat na všechny hry.

MOIMIR PAPALESCU & THE NIHILISTS

21. února 2007 v 10:37 Hudba z ouška do ouška
Tato skupina vznikla v roce 2003 a dnes má na svém kontě již 2 alba (Analogue Voodoo a Lewis Neptune), která jsou - podle mého názoru - obě velmi dobrá. O MPTN (zkratka názvu kapely) jsem již slyšel delší dobu, ale k přímé konfrontaci jsem se dostal až - tuším - 9. 2. tohoto roku. Jejich pojetí hudby je velmi zajímavé, obsahuje v sobě jednak jakési retro electro, tak i rozličné rockové postupy. Vše je ještě ochuceno jakýmsi electro - clashem, což dává dohromady kombinaci značně pozoruhodnou a také do jisté míry novátorskou. MPTN slaví úspěch i za hranicemi naší země (což je jedině dobře), nejedná se však - jak je jistě z výše napsaného jasné - o hudbu v mainstreamové oblasti, což má za následek to, že pro mnoho lidí zde v ČR jsou MPTN stále neznámí. Média v této situaci bohužel mnoho nepomáhají, zaregistroval jsem zatím pouze jedno rádio, kde by hráli jejich hudbu, tou stanicí je pochopitelně Rádio 1.
Těším se na to, až MPTN vydají další album a na cestu, kterou bude toto album dláždit. Zůstanou dále u svého zavedeného stylu nebo se pokusí někam hudebně posunout? A lze vůbec tento styl ještě někam posouvat? Na to se jen těžko dává odpověď, jasné ale je, že MPTN jsou jasně zářící hudební hvězdou na našem (a nejenom našem) poli a důkazem toho, že v ČR se dělá kvalitní současná hudba. Jen je někdy trochu problém ji nalézt...

The New World

19. února 2007 v 10:22 Filmové recenze
New World (Nový svět)
Nový svět je velmi, velmi…lyrický snímek. Těžko popsat slovy vizuální zážitek. Nicméně jsem přesvědčen o tom, že tento film dokonale splňuje poselství filmu jako takového. Nabízí zajímavé pohledy a rozhodně neplýtvá se slovy. Nač něco popisovat slovy, když to můžete ukázat obrazem? Od toho přeci filmy jsou…
Film se odehrává počátkem 17. století v Novém světě (což je pochopitelně Amerika, konkrétně v tomto filmu Virginie), kam přijíždí skupinka osadníků z Anglie, jež se rozhodne ustavit ve Virginii kolonii. Nově vzniklá kolonie se pochopitelně potýká se značnými problémy, např. nedostatek potravin, a to ani nemluvím o domorodých obyvatelích..
Právě na určité konfrontaci domorodců a civilizovaných Evropanů je také film z části postaven. Život domorodců je životem v harmonii s přírodou a vším živým, tito lidé neznají zášť, lži, podvody. Evropané jsou jejich pravým protikladem, většina z nich do Ameriky přijela je proto, aby zde našla nějaké zlato… Indiáni v kritické chvíli kolonizátorům pomohou a ti díky jejich zásobám a semenům přežijí krutou zimu (tato chvíle patrně zahájila slavnosti Dne Díkuvzdání - Thanksgiving day), což se domorodcům později krutě nevyplatí. Hlavní postavou je kapitán Smith a indiánská princezna, kteří k sobě pocítí …..hádejte…….lásku (překvapivě). Je však možné, aby lidé z tak odlišných kultur mohli sdílet něco tak blízkého? Určitě ano, ale bez nesnází to asi nelze.
Film má vynikající kameru a také výpravu. Nevím, kde všude se natáčel, ale scenérie jsou krásné. Poměrně věrohodně (pokud mohu se svými skromnými znalostmi soudit) zobrazují panenskou Ameriku, plnou zvířat a zeleně, prostě nádhera. Do filmu často proniká tzv. "vnitřní hlas" postav, ty takto zpytují své svědomí a přemýšlejí co v krizových momentech dělat. Film je tak tedy velmi dlouhý a - jak již jsem napsal výše - velmi lyricky pojatí, nicméně jeho pojetí je dobře zpracováno a divák se rozhodně nenudí (alespoň v mém případě). Kapitolou samou pro sebe je hudba, která je - jedním slovem - úžasná! Taková zajímavá, může pohladit i povznést do oblak.
New World není jen romantickým příběhem o vztahu muže a ženy z různého kulturního prostředí. Naopak, je něčím daleko víc. Donutí nás přemýšlet o tom, jaký druh života je kvalitnější. Jestli ten, ve kterém vlastníme dary přírody a obklopujeme se jimi či ten, ve kterém se snažíme žít v harmonii a rovnováze s přírodou. Hezky je to vidět (podle mého názoru) na případu indiánské princezny, která se po dobu svého života v indiánské vesnici - ve svém prostředí - stalé usmívá a prostupuje ji jakási bezbřehá bezstarostnost a bezprostřednost. V okamžiku, kdy začne žít v "civilizované" společnosti se dostaví i jiné pocity. Bezstarostnost a bezprostřednost zmizí, začne se podobat ostatním.
Asi nemusím psát, že se mi New World líbil. Pokud máte možnost jej vidět, tak ji rozhodně nepropásněte.
Doporučuje 9 z 10 Liborů….: - ).

Otec prasátek (Hog Fater)

16. února 2007 v 15:45 Filmové recenze
Terry Pratchett je jistě velmi dobrý autor humorné fantasy. Jeho dílo je inspirací pro výtvarné umělce, dramatiky a teď i pro filmaře. No, řekněme si popravdě, že bylo již načase.
Sám Mistr se podílel na tvorbě tohoto filmu a jeho duch a zcela přesná stylizace z knih je na snímku silně znát - a to je jen dobře. Trochu jsem se obával, zda ve filmu bude zachována atmosféra, ale pokud něco má tento film skutečně výborného, tak je to právě ona. Vznikl tuším ve Velké Británii a mezi herci účinkujícími ve filmu jsem neobjevil žádné pro mě známé jméno ani tvář, což je svým způsobem také dobře. Postavy z Pratchettových knih jsou natolik svérázné a kvalitně popsané, že by své "zahrání" nějakým velmi známým hercem také nemusely zvládnout - a to by jistě byla kaňka na filmovém poli tohoto skvělého počinu.
Pokud znáte knihu, tak pro vás děj filmu nebude velkým překvapením. Musím říci, že většina postav vypadá skutečně tak, jak jsem si je ve své fantazii vysnil při četbě Zeměplochy, jen mi trochu neseděl Vzoromil Výsměšek, ale jinak jsem s postavami byl spokojen. Co je na filmu ale opravdu hezké je jeho vizuální zpracování, které se jen tak nevidí. Teď nemluvím o úchvatných tricích, které má koneckonců dnes každá druhá slátanina, ale o jisté výtvarné kráse. Těžko se to popisuje. Jakoby jste smíchali trochu Tima Burtona a pohádek od Andersona. Nejedná se o žádný pseudostředověk (typické fantasy klišé), ale o jakousi variaci spíše se blížící k 19. století.
Celkově vzato Otec prasátek je určitě kvalitní dílo, která se však nejvíce asi bude líbit fanouškům Pratchettovy Zeměplochy. Pro "neznalé" diváky se může zdát trochu divným filmem. Na druhou stranu…o důvod víc proč zajít do knihkupectví (nebo knihovny, i když tam si díky rezervacím protrpíte skoro VĚČNOST) a nějakého Pratchetta (pochopitelně v knižním vydání, živí již došli) si pořídit.

Etwas neues?

4. února 2007 v 16:46 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Co nového?
Máte někdy pocit, že váš život někdy jen tak líně plyne? Nic jej neruší, jen si tak odbíhá a občas nenuceně zívne… Z toho mám někdy docela hrůzu, připomíná mi to jakési pasivní čekání na smrt, jakkoli to zní drsně. V tu chvíli se vždy snažím něco aktivně dělat - cokoliv, např. psát sem na blog nebo navštívit své známé, které jsem již dlouho neviděl. Jiní lidé alespoň dodávají inspiraci. Nedávno se mi naskytla zajímavá možnost, kamarád mi nabídl místo lektora "english language" na jednom kurzu, který probíhá v našem městečku (respektive teprve bude probíhat), bez váhání jsem přijal. Přeci jen, v mém nuzném finančním postavení studenta FFUK si nemohu dovolit odmítnout nabídku práce, která je peněžně ohodnocena. Sice mi to zabere nějaký čas, ale…aspoň ten čas nebude nerušeně plynout a zívat, to je přeci dobře, ne?
Mám z toho pochopitelně trochu starostí. Co tam jen bude za lidi? Znám je? Některé z nich asi určitě, přeci jen, naše město má asi 1200 obyvatel, znáte tu skoro každého (což má svá pozitiva i negativa). No… snad to nějak zvládnu.
Docela chápu např. důchodce, kteří již nechodí do práce a mají tooooliiiik volného času, že ani neví co s ním. Dostaví se jakási prázdnota. Zahálka není dobrá. Já mám teď sice stále ještě zkouškové období, ale víceméně jsem již všechny statě, články, knihy a poznámky přečetl a jen tak někdy o večerech kontempluji, takže času je docela dost. Snažím se, aby mi neuniklo nic, žádná příležitost, možnost jak se nějak obohatit. Jenomže…někdy je to těžké. Minulý týden jsem byl s panem Jiřím Filipem (tímto zdravím, nazdar Georgi!) na Kladně, kde se konal Krajský sjezd Strany Zelených. Bylo to velmi zajímavé a já jsem Jirkovi vděčný za to, že mě tam přihlásil jako hosta. Sjezd mě obohatil, měl jsem možnost potkat lidi, které uznávám a s nimiž jsem si názorově velmi blízko (a vůbec mi nevadilo to, že v sále byla po celou dobu veliká zima a pan Bursík měl asi hodinu zpoždění). Víte, že já byl na Kladně teprve podruhé v životě? Přitom Kladno je pro mě velký pojem! Už odmala fandím tamním hokejistům (tvrdě a zarytě, navzdory tlakům svého okolí).
Morální poučení za závěr? Snažme svůj život na zemi žít kvalitně, to neznamená žít naplno a konzumovat jak nejvíce jen můžeme, kvalita spočívá v lásce k druhým, k pomoci a k obecnému prospěchu, jinak nám jen tak líně uplyne…a možná jen tak maximálně ležérně zívne…