Leden 2007

Neuskutečněná demonstrace a rakety i radary kolem nás

26. ledna 2007 v 10:53 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Iniciativa "Ne základnám" plánovala na pondělí uskutečnění demonstrace v centru hlavního města (tj. Praha) demonstraci proti připravované radarové základně u obce Jince (kteréžto znám velice dobře, neb bydlím jen 6 km od nich). Demonstrace se však neuskuteční, neboť ji zakázal Magistrát HMP. Odůvodnění? Demonstrace by mohla narušit dopravní situace v centru města (měla se konat od 18 hod)...
Já osobně s umístěním radarové či raketové základny nesouhlasím. Domnívám se, že by tato skutečnost měla pro zemi (i pro region - jehož jsem součástí) spíše negativní dopad. Jsem spíše zastáncem politiky internacionalismu než intervencionalismu (ke kterému USA dlouhodobě směřovaly). Případný radar by se snadno mohl stát terčem útoku, navíc radar jako takový tu není kvůli ochraně území ČR, ale kvůli zmapování příp. útoků na USA. Nejedná se o radar NATO, ke kterým jsme nějak smluvně vázáni, ale čistě jen o radar USA, což sice jsou v mnoha ohledech naši spojenci, ale žádná smlouva o spolupráci založena na bilaterálních vztazích USA - ČR zde není. Navíc umístění radaru by zhoršilo naše vztahy s Ruskem (dodavatel většiny současné ropy) a Čínou. Má to smysl?
Na druhou stranu USA by na nás mohly nahlížet více přívětivěji = zrušit vízovou politiku a přestat střed Evropy (náš krásný pupek světa) brát jako země potenciálně nebezpečné.
Již jsem o této problematice psal (viz http://eluin.blog.cz/0611/debata-o-umisteni-raketove-zakladny-usa), ale v té době se převážně uvažovalo o raketové základně a o radaru moc slov nepadlo. Jaký máte na problematiku názor vy?

Voda - sníh - bláto...stojí nám to vůbec za to?

26. ledna 2007 v 10:01 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Tak nám konečně po dlouhé době napadlo něco sněhu, což jistě mnozí z nás kvitují s nadšením. Proč také ne. Už si ani nepamatuji, kdy naposled má očka vyděla tolik sněhu. Loni to rozhodně nebylo...
První den co napadl sníh jsem šel s kamarádem venčit jeho psa někam za naše město a bylo příjemné sledovat jak i "němá tvář" má radost z bílé nadílky. Nicméně i na sněhu je mnoho negativ...např. včera jsem musel vlákem do Prahy a díky sněhové nadílce jsem cestu jež normálně trvá 70 minut jel asi 3 hodiny. To člověka nepotěší, obzvláště když spěchá...naštěstí se nejednalo o zkoušku (tu jsem mimochodem úspěšně skládal dnes - musím se trochu pochlubit). Další potíž je, že ve sněhu se velmi obtížně chodí, takže musíte pomocí rozličných nástrojů uvolnit cestu ke svému domečku, což je také nepříjemné, neb venku panuje celkem zima (a cesta se za chvíli zase zanese - protože ta bílá neřest neustále padá z nebe). To mi připomíná...když jsem byl malý chlapec (dávno již tomu), tak mi pochopitelně starší lidé (ať již rodiče nebo známí) nakukali různé nesmysly, např. že sníh je peří z podušek andílků a padá na zem když se andílci v nebi perou. Krásné. Ale nemá to na jednoho mého kamaráda, který pravidelně v neděli sledoval Studio kamarád a hltal různé soutěže o ceny (kolo, knihy, atd..) a také věřil, že ta cena se poté divákovi doručí skrze obrazovku - prostě mu ji nějak po odvysílání pořadu prohodí:-). Krásné.
Tak nevím, mám mít z toho sněhu radost nebo ne? Jako malý jsem v zimě chodil stavět sněhuláky, sáňkovat, ale dnes...už by to asi stejně nebylo ono, i když toho sněhuláka bych si možná mohl postavit, ne? Takového malého, na zahradě....

Faithless – All new arrivals (2006)

25. ledna 2007 v 11:53 Hudba z ouška do ouška
I look down on this beautiful planet and at last I have found paradise
Poslední deska skupiny Faithless je možná skutečně jejich deskou poslední (i když něco podobného se tvrdilo i u OUTROSPECTIVE), zvuk na All new arrivals je o něco pomalejší a více trip-hopově zabarvený než na jejich předchozích počinech a deska obecně také více drží "pohromadě". Obsahuje celkem 11 skladeb, na kterých se vystřídala řada více či méně známých hostů v oblasti vokálů (např. Dido). Jak již jsem se zmínil výše, skladby jsou v pomalém tempu, jedinou výjimkou je jednak závěr "I hope" a poslední track "Emergency", i když tam také člověk dlouho očekává připravovaný nástup rychlejšího beatu, který se však nakonec nekoná. Skladby jsou však skvělé, plné zajímavých zvuků. Jediné, co bych albu vytkl je takové zvláštní dětské žvatlání, jež se objevuje na začátcích některých skladeb, ale i to se dá vcelku přežít (vliv rodičovství?).
Desku All new arrivals prostupuje i několik závažných témat, jednak se věnují tzv. rozestupujícím se sociálním nůžkám a také tragédii dětí, které jsou v chudých zemích nuceny k práci a předčasně umírají díky tvrdým podmínkám a nemocem. Asi nemusím připomínat, že obě témata spolu víceméně souvisí.
Podtrženo, sečteno, deska All new arrivals je asi nejlepším počinem Faithless. Mezi mé oblíbené skladby patří stejnojmenná All new arrivals (je vidět, že Faithless nejsou žádní xenofobové), Hope and Glory (se skvělým vokálem) či již zmiňovaná I hope. Pokud máte rádi elektronickou hudbu založenou spíše než na tvrdém beatu na "emočně laděných zvucích", tak je All new arrivals právě pro vás.

Zamyšlení nad ...

20. ledna 2007 v 18:26 Temný kout poezie
Je snad jen taková věta hezká,
která každý trouba nahlas tleská?

Zasuté vzpomínky

16. ledna 2007 v 11:15 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Na vyplození těchto písmenek měl vliv včerejšek, kdy rodiče domů přinesly dvd se záznamy svatby blízkých rodinných příslušníků, které jsem se též účastnil (v roli hosta - samozřejmě:-)). K podobným projekcím (viz taneční, maturitní plesy a audiovizuální záznamy z nich) moc kladný vztah nemám. Tyto nahrávky jsou povětšinou velmi zdlouhavé a pro nezasvěceného člověka mají minimální výpovědní hodnotu... Nicméně jsem se zachoval jako slušný člověk a vše pečlivě shlédl.
Napadlo mě, jaký je asi osud takovýchto technických nosičů vzpomínek. Jistě, jsou lidé, kteří si je pouští každý týden, ale většině jedinců stačí 1x a pak až když přijde nějaká návštěva, která ještě projekcí "postižena" nebyla a... jinak nic. Nosič záznamu (VHS, dnes DVD, co příště?) leží na poličce a trpělivě čeká, až jej někdo použije. Co však např. záznamy svateb manželství, která se po čase rozvedla? Co s takovými záznamy? Obřadně za zvuků hudby a tance spálit? Koukat se na takové věci je extrémní formou nostalgie či příznakem duševního masochismu. Zpátky k tématu...na tom dvd jsem několikráte nalezl i sebe - kterak probíhám v záběru - zajímavé bylo, že jsem byl překvapen sám sebou. Kladl jsem si otázky, to jsem se vážně v tu chvíli tvářil takto otřesně?! Brrr... Na sebe raději moc nekoukám... Nalezl jsem i tento záběr (viz foto), u něhož jsem se pozastavil. Zkoušel jsem si vzpomenout, na co jsem v tu chvíli myslel. Nebylo to nic příjemného, ale chvíli mi trvalo než jsem to zjistil a vytáhl ven jednu zasutou vzpomínku.
K tomu také jistě slouží všechna tato "home videa", vytahávat na světlo zasuté vzpomínky na dobu, kdy se dělo něco, co je hodno zapamatování. Co však s takovými vzpomínkami v době, kdy to, co bylo hodno zapamatování je nyní hodno spíše zapomenutí? To nevím..

A scanner darkly

16. ledna 2007 v 10:42 Filmové recenze
Zajímavý film, nikdy předtím jsem o něm neslyšel a tak první co mě na něm upoutalo bylo jeho "vzhledové" zpracování. Film byl nejspíše natočen klasicky - tedy normálně s herci - pak se ale záběry nechaly prohnat výpočetními mašinkami, ty ponechaly pouze obrysy a linie zvýraznily a zbytek doplnily jakoby comixovou kresbou - úžasné, nicméně pro převyprávění děje i velmi vhodné. Celý příběh je o skupince lidí závislých na tzv. "déčku", což je jakási blíže nespecifikovaná halucinogenní droga. Režie se ujal Rich Linklater a do hlavních rolí obsadil herce jako Keanu Reeves či Robert Downey Jr., Woody Harrelson a W. Ryder. Zajímavé, že? Jistě se těšíte až své filmové "miláčky" uvidíte animované….
Hlavní hrdina Bob Arctor (Reeves) vede cosi jako dvojí život - jednak je člen "tlupy" závisláků na D, ale také působí ve vyšetřovatelském týmu, který se snaží proti výše uvedeným působit. Bob v práci používá převlek, kterým na sobě neustále může měnit lidské tváře, postavu i oblečení, takže nikdo neví, že Bob je vlastně Bob a že takto díky své práci sleduje i sám sebe. Spolu s Bobem na případu dělá ještě jedna osoba, která však užívá stejný technicky dokonalý převlek. Může to být kdokoli… A kdo vlastně stojí za distribucí "D"? Nejsou to náhodou ti, kteří se jej snaží potírat? Otázky, otázky,…..
Jelikož je film založen na díle P. K. Dicka, tak jsem se na něj velice těšil, nicméně Dickovská atmosféra se ve filmu moc neobjevuje (až na malé výjimky) a film působí značně nejednotným, neuceleným dojmem, také je tu několik scének, které jsou vysloveně nudné (alespoň pro mě). Zajímavý námět, zajímavé vizuální zpracování a některé celkem vtipné scény to vše napravit nemohou. S odstupem ale musím říci, že A scanner darkly není ŠPATNÝ film a věřím tomu, že si své diváky najde.
A ten závěr….ten je SUPER!

Putování pěšmo...a co z toho vzešlo

11. ledna 2007 v 14:39 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Nemám nic proti prostředkům městské hromadné dopravy, ale...cesta s nimi je někdy velice jednotvárná (ten hrozný pohled na tunely metra), včera jsem se tedy rozhodl udělat i něco pro své tělo a putovat tedy pěšky. Vzal jsem to hezky z Anděla přes Palackého náměstí až dolů na Braník. Je až s podivem kolik toho člověk takhle spatří, velké množství drobností, které byste jinak při jízdě tramvají snadno přehlédly (např. chátrající základy Yacht clubu a zajímavé názvy kotvících či vysících lodí). Takový Vyšehrad při zapadajícím slunku také nevypadá špatně. Ani bych nevěřil kolik lidí se tak prochází po nábřeží. Viděl jsem nějakého starého pána - nejspíše se svým vnukem - kterak krmí labutě (ano, po Vltavě plují labutě!) a do toho drnčí po železničním mostě právě projíždějící vlak. Město má tak své neopakovatelné kouzlo.
Nicméně musím připustit, že mě trochu bolely nohy (dle mých výpočtů to sice není nějak dlouhá procházka - cca 5 - 6 km). Během cesty jsem ještě stačil poslechnout album Surrender od Chemical Brothers (a vrátit se tak v myšlenkách o nějakých 7 let zpátky). Byl krásný den, mnoho lidí jezdilo na kolech a na kolečkových bruslích. Počasí se nám dnes trochu "pokazilo", ale stejně...což kdybych také vytáhl kolo?
Jo...ještě mám negativní zážitek. Když už jsem byl na Braníku, tak mě zastavila nějaká slečna a požádala mě o půjčení mobilního telefonu - chtěla si prý napsat sms. To mě dosti zaskočilo....a nevěděl jsem co říci, tak jsem ze sebe vykoktal cosi, že telefon sebou nemám....hrůůůza. Docela se za to stydím, ale v ten moment jsem byl zcela jasně přesvědčen, že se jedná o nějakého zloděje. Až za pár minut jsem se trochu vzchopil, ale stejně - tohle už zpátky nevrátí. Proč jsme takoví podezřívaví, je snad jakýsi pocit xenofobie vrozen? Možná ano...zvířata to mají podobně. Jsme i my cosi jako zvířata? Nebo něco horšího?:-)
Co byste dělali v podobné situaci?

Ohm Square - Love Classics (2005)

10. ledna 2007 v 10:10 Hudba z ouška do ouška
Předem musím říci, že ke skupině Ohm Square mám velice kladný vztah již od prvopočátků, kdy se jejich torzo relizovalo v seskupení zvaném Sebastians. Love Classics (dále jne LC) je tuším třetím řadovým albem této pražské formace. Oproti předešlým dvěma deskám se dosti odlišuje a to hned v několika směrech. Předně Ohm Square již opustily vody vokálního drum n´bass (kde již asi naráželi na strop možností) a přeorientovali se spíše kamsi do oblasti electro-popu, což je věc, která může některé fanoušky pohoršit, ale...změna je život a zabřednout do jednoho stylu navždy je tak jednoduché (viz Oasis atd..). Přesto tu je několik spojujících "můstků", které tuto desku navazují na ty předchozí. Ohm Square jsou na LC stále hraví, zábavní, mají SKVÉLÉ vokály a jsou i velmi nápadití, tu a tam dokonce občas vytryskne nějaký drum n´bassový motiv, ale to je jen takový záchvěv, reminiscence, posledním spojujícím můstkem je také to, že jejich hudba se mi stále velice líbí.
Kdybych chtěl tuto desku nějak stylově zařadit, tak bych asi zvolil jakousi fůzi mezi electrem - popem smíšeno s trip-hopem, inspirace blues.... je to prostě velká směsice různých stylů a jasně to vymezit ani nelze (což je možná dobře). Deska jistě osloví mnoho posluchačů, kterým by se např. předchozí tvorba moc nelíbila. Na desce je většina písniček veselejší nálady, ale také tu najdeme smutnější věci, mezi ně patří např. Half the Girl či Eye for an eye, které patří mezi mé oblíbené.
Seznam skladeb:
1. Smells like hohm 2. Sexy cheese 3. Passionate interlude 4. Who needs love? 5. What´s within us 6. Half the girl 7. Tiny step 8. Srnka my dear 9. Synchrosmile 10. patriotic interlude 11. Eye for an eye (a soldiers´shoulders mix) 12. Weightless love - interlude

Podivnosti

10. ledna 2007 v 9:57 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Venku je opravdu zajímavé počasí, co? Zima na krku, ale sníh nikde. Bude ještě někdy? Dost lidí na podobnou situace nadává, ještě více lidí si potom stěžuje na to, že tu stále nemáme fungující Vládu s důvěrou od Sněmovny... No jo, co se dá dělat? Mnoho lidí si stěžuje na to, že jejich soused je takový špatný a zlý a dělá jim různé naschvály. Stěžovat si je lidské, ale málokdo si stěžuje sám na sebe. Málokdo dokáže nazřít na situaci z nadhledu a potvrdit si, že i on (či ona) je součástí příčin onoho problému. Nelíbí se nám počasí? Za to, jak je venku svým způsobem může každý člověk na této planetě, nelíbí se Vláda? Inu, v každém státě mají takovou, kterou si zaslouží. Když vám k volbám přijde jen něco přes polovinu voličů, tak už to o něčem vypovídá. Nadávat, stěžovat si umí každý, ale něco udělat - to už je horší.
Já si také stěžuji (viz např. předchozí odstavec), najít vinu na vlastní straně je často tak těžké a člověk se sám sobě brání a omlouvá. Např.... nedávno jsem jel trolejbusem v Plzni "na černo", moc radosti jsem z toho neměl. Svědomí pochopitelně hryzalo, to ano..., ale říkal jsem si...to jistě dělá více lidí, je to jen jednou a na krátkou trasu, ale stejně...věděl jsem, že dělám špatnou věc. Začít se zlepšováním světa (pokud to vůbec lze) musíme hlavně u sebe - maličkostmi. Bát se jet "na černo" jen kvůli tomu, že vás "chytnou" nestačí.

Vtip č. 2

9. ledna 2007 v 14:32 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Tak doufám, že to s těmi vtipy moc nepřeháním:-)...., ale tohle mě napadlo, když jsem dnes vystupoval (z metra) na Národní třídě..

Borat

9. ledna 2007 v 10:47 Filmové recenze
Tak tento film asi budete znát, neb měl (a stále vlastně ještě má) dobrou prezentaci v různých médiích, rozvinula se o něm dokonce diskuse (a to i na místech, kde byste ji vskutku nečekali, např. mezi mnou a panem Jiřím Filipem ve školním bufetu:-)). Jaký je však Borat doopravdy? Je to hloupost či naopak velmi chytrá záležitost. Odpověď není tak jednoduchá.
Borat ( Sacha Baron Cohen ) hits the beach at the Cannes Film Festival
Předně musím říci, že tento film je další variací na téma: buran mezi civilizací, nic proti tomu, tento princip stále funguje. Samotná postavička novináře z Kazachstánu je jednou z mnoha postav, které vymyslel a zahrál Sacha Baron Cohen, což je ve světe celkem známá osobnost také díky své jiné komické postavičce - retardovaného rádobyčernocha Ali G. Nicméně Borat je osobnost, která mi k srdci přirostla daleko více....
Film zklidil velkou kritiku, prý mu nic není svaté, úmyslně dehonestuje kazašskou společnost a děla si nemístné šprýmy i ze společnosti US and A:-), asi ano..., ale zábavné to je. Tedy..., zábavné to je pokud přistoupíte na pravidla hry. Musíte si uvědomit, že veškeré scénky jsou sice založeny na určitých národních specifikách a odlišnostech, ale jejich pointy jsou dovedeny ad absurdum. Nebezpečný by tento film mohl být pouze ve chvíli, kdy by člověk přijal popis Kazachstánu (což se mimochodem tuším natáčelo někde v Rumunsku..) za reálný. Doufám však velmi pevně, že takových lidí by mnoho nebylo. Postava reportéra Borata, který přijíždí do USA přiučit se něco tamných zvyků je v podstatě postavou spravedlivou a hodnou. Ve své podstatě to ani není typický rasista či antisemita, jen prostě pochází z prostředí, kde výše uvedené ideologie mají více než živnou půdu. Dostává se do společnosti, která podobné "hodnoty" odsuzuje a vyznává i jiný druh humoru (např. vůbec se nesměje retardovaným lidem zavřeným v klecích), nicméně někde hluboko podobné pocity má také (jsou ale hezky schované pod nánosem civilizačních návyků), Borat je mezi nimi možná tak záporně přijímán i proto, že jim tyto jejich skryté předsudky apod. odhaluje svoji přirozeností...
Pokud se rozhodujete zda na tento film do kina jít, tak bych vám jej klidně doporučil. Minimálně se něčemu zasmějete, např. hymna USA na slovo Boratovy kazašské hymny jsou skutečně skvělá!

Fotky z dobrého úhlu

9. ledna 2007 v 10:27 Liborova umělecká fotogalerie :-)
Tyto fotografie mi nedávno přišly mailem a docela mě pobavily, takže jsem se rozhodl některé z těch příchozích také zveřejniti na blogu. Inu, mám dojem, že nadějné fotografy (či fotografky :-)) jistě zaujmou. Vystihnout ten správný moment a něco svým fotem vyjádřit - to je přeci jeden z aspektu umění.

Vtip!

8. ledna 2007 v 17:12 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Nedávno.., vlastně je tomu sotva hodina, mě napadla zajímavá anekdota (což se stalo asi poprvé v mém životě. Otevře někdo na moji počest láhev?:-)).
Otázka: Jaký song poslouchá nejraději Bůh?
Odpověď: Velký třesk!
(následuje smích...)
Možná vám to moc vtipné nepříjde, napadlo mě to při přednášce, tam člověku někdy přijdou na mysl pěkné věci...

Nepříjemná pravda (An Incovenient Truth)

8. ledna 2007 v 11:36 Filmové recenze
Nepříjemná pravda (An Incovenient Truth)
Abych řekl pravdu, tak jsem se na tento film docela těšil. Osobnost Ala Gora již po delší čas (minimálně od těch slavných prezidentských voleb) považuji za velmi příjemnou. Téma globálního problému je navíc podle mého názoru jedním z témat, která hýbou (nebo by minimálně hýbat měla) naší společnosti. Přinese film něco nového?
Nového nic…ale to vůbec nevadí. Gore se zde snaží vizuální prezentací seznámit diváky v sále a také nás (u televizorů či monitorů) se současnou situací. Jeho argumentace v pořadu je věcná, stručná a - hlavně - jasná. Globální oteplování je nepříjemný jev, kterýžto vzniká kumulací CO2 v atmosféře, čímž ji činí jaksi… nepropustnou. Teplo se nám zde hezky hromadí a zapříčiňuje roztávání ledovců, vysoušení různých krajin, což má zase za následek atd…., však to jistě znáte.. Nepatrná změna v teplotách Země může způsobit vyhynutí různých živočišných druhů, a to v situaci, kdy tu většina tvorstva (včetně nás rozumných lidí) žije v jakési symbióze. Gore sice svůj pořád zacílil na USA, ale i pro nás Evropany jistě má svůj význam. Představte si např., že se "cosi" stalo s Golfským proudem… Brr…. Ice Age mám rád tak maximálně v kině…
Závěr snímku obsahuje morální apel na nás na všechny. Možná to někomu může vyznít lehce kýčovitě, ale to by bylo jen povrchní vnímání. Globální oteplování a věci s ním spojené jsou skutečným problémem naší společnosti (ne-li tím největším) a jejich řešení by se rozhodně nemělo odkládat. Je-li vůbec ještě čas to vše napravit…
Doufejme, že ano, jinak nás nečeká biblických 7 hladových let, ale mnohem, mnohem více..
P. S. Všimli jste si, jak ekologická témata začínají silně pronikat i do naší společnosti? Nástup Zelených do PSPČR, akce Greenpeace, upozorňování na recyklaci v TV atd..

Silvestr

4. ledna 2007 v 14:50 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Tak jak jste prožili Silvestra? Oslavili? Popili s přáteli (či s nepřáteli)? Já jsem snad poprvé na Silvestra překročil rámec Středních Čech či Prahy a ocitl se přímo v centru Čech západních - tedy v Plzni. Zajímavé město, to bezesporu, i když ozářeno rachejtlemi a jinými pyrotechnickými libůstkami se mi jevilo jaksi podivné a tajemné... Zamysleli jste se někdy nad tím, proč vlastně slavíme na Silvestra? V čem jsou ti Silvestři tak výjimeční? Co třeba udělat velikou párty na Libora..:-)...Jasně, Silvestr je tak populární tím, že se jedná o poslední den v roce, ale stejně... Tím že končí rok se vlastně nic neděje. Je to jen takový lidský vynález na to, jak lépe počítat čas a navíc...jiný kraj jiný mrav... Také to je jeden ze svátků, kdy lidé nechtějí zůstávat sami a snaží se sdružovat s jinými a společně si užívat ty prchající vteřiny roku, má to jistě své kouzlo - o tom není sporu. Možná ale také právě díky tomu je Silvestr jedním ze svátků (podobně jako Vánoce), který dosti těžce prožívají lidé osamělí, např. staří lidé v důchodu, kteří již ztratili své partnery a jejichž potomci mají jiné "starosti". Děsivé. Ještě děsivější je však to, že podobné strasti mohou mít i docela mladší lidé. Včera jsem na Vltavě poslouchal pořad s názvem "Samota je rodu ženského", který se sestával z rozhovorů se třemi dívkami (14- 16 let) z diagnostického ústavu v Kostomlatech. Bylo to velmi emotivní a působivé. Dívky měly dosti špatné startovní podmínky v životě. Mám pocit, že i kdyby nejmravnější člověk kterého znám dostal takové podmínky, tak z něj vyroste stejný asociál jako z těch holek. Zajímavé ještě bylo, že ony se nikdy nesnažily dělat nějaké zlo...jen - jak by se mnou jistě souhlasil profesor E. Kohák - dělaly menší dobro. Jak máme vůbec právo někoho takového soudit? Musí to být skvělé dokázat překonat "nepřízeň osudu" a začlenit se zpátky mezi společnost. Nevím, jestli se to těm dívkám z rádia podaří a moc v to ani nedoufám. Takže....co s tím? Budeme na své okolí hodní, ale nám "neplodilo" nešťastné jedince? A dokážeme to vůbec? Nesledujeme náhodou teď opět nějaké to "malé dobro"?