Klad vzpomínek

27. listopadu 2006 v 17:35 |  Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Když jsem byl ještě malý hošík, tak televize nebyla tím "nosným" médiem, jakým je dnes. Jistě, lidé u televize trávili poměrně dost času, ale podoba televizních programů byla zásadně rozdílná od té dnešní. Vše byla syrové, neupravené, pravý opak dneška, kdy se i ..ehm.., když to přeženu, "koňský trus" zabalí do hezkého pozlátka a jde se s ním na trh - většinou úspěšně. "Koláče" sledovanosti rostou, "národ" se baví, tvůrci vydělávají peníze, jen tak dál...
Nechci říkat, že programová skladba naší televize (resp. televizí) byla před rokem 1990 horší či lepší než dnes, byla jen jiná, jako koneckonců celá společnost. Ale to, že nebyla zase až tak vnucována (nemám teď na mysli politické projevy atd...), propašovávána lidem do podvědomí v podobě jednoduchých melodií (tedy, asi i tehdy ano, ale rozhodně ne v takové míře) s blištivým obalem přesvědčujícím o koupi možná mělo za následek to, že člověk si více uvědomoval obsah sdělení (což vždy asi také nebylo úplně ok, ale to je na jiný článek..). Jako malý jsem rád koukal v tv na magazíny Magion, Vegu, atd... a na spoustu různých pohádek, které tam uváděli - např. na Čáryfuka. U toho jsem se prý dříve strašně nasmál (vzpomínám si na jednu scénku, kde Čáryfuk chce dostat zvuk z gramodesky - neví jak, tak si ji položí do nádoby a za rytmického mumlání ji tam roztloukává:-)). Asi před půl rokem ČT reprízovala některé díly tohoto - tuším že - britského seriálu. Bylo to pro mě velké zklamání. Zhýčkaný současnou televizní tvorbou, kvalitním obrazem ozvučením a vůbec - posunem doby jsem si to již nemohl užít. Kvalita se časem mění, jistě, říká se, že pravá kvalita nikdy nestárne, ale je to opravdu tak? Je na vině to, že už nejsem malý kluk? Nepodněcuje naši lásku k umění obecně již jen nějaký sentiment či "vzpomínka z mládí na něco krásného"? Doufám, že ne, ale Čáryfuk mi část mých iluzí vzal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mademoiselle Prosím mademoiselle Prosím | 28. listopadu 2006 v 8:33 | Reagovat

Pravděpodobně to špatné vytlačujeme, a proto se vždy říká: ,,Staré zlaté časy." Dětství si často lidé idealizují a pak, přece jen byla jiná doba a neměli jsme s čím porovnávat... Ale já si nestěžuji. Mělo to své kouzlo a když jsem o prázdninách sledovala Pevnost Boyard na francouzském kanálu, stále jsem byla napjatá, jak to dopadne. :o)

2 Libor Libor | E-mail | Web | 28. listopadu 2006 v 9:58 | Reagovat

Na Boyard nedám dopustit. Nejlepší byl otec Fura....Ty jeho hádanky...:-) a myšlenka dne..

3 NowhereMan NowhereMan | Web | 28. listopadu 2006 v 13:16 | Reagovat

Otec Furat, jo! To bylo něco!

Ale jinak... k televizi před 1989... jednak se myslím vnímání změnilo s příchodem barevný televize, černobílý obraz lidé vnímají jinak, nějak silněji (viz třeba fotky). Taky se ČST nemusela snažit mít sledovanost, řekl bych (nevím), že taky jen plnila plán (v pětiletce tolik a tolik hodin o SNB a tolik a tolik o Svazarmu? Možná... ale spíš to bylo jen o tématech, že to a to tam muselo bejt... o přestavbě... a pro pionýry... a tak) ...

Čáryfuka jsem měl taky rád a taky jsem zaregistroval, jak špatná je vlastně kvalita obrazu... ale díl jsem neviděl teď ani jeden... Vím, že časem se mění vkus, ale možná je právě důležitý, že TEHDY mě to ovlivnilo (rozveselilo? Pobavilo?) ... a o to jde! :-)

(žít právě teď - teda - tehdy :-))

4 Libor Libor | E-mail | Web | 28. listopadu 2006 v 14:24 | Reagovat

NowhereMan: Asi máš pravdu, člověče. Docela mě před několika lety rozveselilo vysílání na 17. listopadu, kdy dávali přesně ten program co roku 1989, to bylo něco! Dnes by s tím nikdo nešel na trh, chvílemi jsem se domníval, že koukám na parodii na televizní vysílání, ale naštěstí nějaké vzpomínky na ČSSR ještě mám, takže tuto myšlenku se mi podařilo zaplašit:-).

5 NowhereMan NowhereMan | Web | 28. listopadu 2006 v 14:45 | Reagovat

Libor: Jo, to vysílání ČST bylo super... moc zajímavý to vidět, srovnat si to... docela by to občas mohli udělat, jen tak, bral bych to

6 Kralovna Kralovna | 28. listopadu 2006 v 18:14 | Reagovat

Samozrejme se nam filmy libi, protoze k nim mame specificky osobni vztah. A pokud jsme je videli v detstvi, od sentimentu uz nas nic nezachrani. Nastesti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama