...trocha nostalige...nikoho nezabije?

16. října 2006 v 11:16 |  Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
…trocha nostalgie… nikoho nezabije?
Lidský život je tak nějak různě dlouhý. Někdo nám tu vydrží na našem krásném světě klidně přes sto let, ale jsou i jedinci, kteří se ani živí nenarodí. Když se člověk dostane do určitého věku, kdy má pocit, že už vše podstatné z života uteklo pryč, tak začne vzpomínat. Život takového člověka se pak již neodehrává v přítomnosti s úmyslem do budoucna, ale celý vězí v minulosti, ve vzpomínkách…
Tak něco podobného se mi občas stane. Když se setkám se "starými" přáteli (a to se stává docela často), tak většinou vzpomínáme na "slavné okamžiky minulosti" (což je dosti vzletný název pro pár zasutých vzpomínek, ve kterých někdo ze zúčastněných udělal cosi neskutečně trapného), úspěchy či neúspěchy. Nedávno jsem o tom diskutoval (tedy…, poslední dobou používám takové divné výrazy…diskutovat, to bych dříve neřekl…, prostě jsme jen tak "kecali"..) s jedním svým kolegou z fakulty a zjistil jsem, že jej trápí (pokud to mohu tak nazvat) cosi podobného. Shodli jsme se na tom, že máme mentalitu lidí důchodového věku… Aspoň že v tom nejsem sám. Napadlo mě, že podobná situace může nastat i ve větším kolektivním celku - například v národu. Jistě se na světě najdou národy, které žijí takříkajíc ze své slavné minulosti a tím se snaží vyrovnat se s truchlivou přítomností. Jak dál? Život možná vyžaduje nějakou změnu, zpestření, jež někdy přichází zcela nečekaně, skryté v závoji nerozpoznatelnosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mademoiselle Prosím mademoiselle Prosím | 16. října 2006 v 21:48 | Reagovat

Rychle se zapomíná a minulost se možná pak zdá hezčí, ale já nevzpomínám ráda. Možná jen někdy, protože mám pocit, že to, co je teď je mnohem a mnohem lepší.

2 NowhereMan NowhereMan | Web | 17. října 2006 v 8:33 | Reagovat

Asi mě taky někdy přepadne vzpomínací období, teda... zjišťuju, že spíš přepadalo, teď už moc ne, obrátil jsem se dopředu. A je to tím, že teď, TEĎ žiju něco úžasnýho! Fakt, zpátky jsem byl otočenej hrozně dlouho, samý depky, z toho, potom, ale dost možná to bylo tím, že jsem nebyl šťastnej v tehdejší současnosti... jen na to přijít a změnit to, to bylo těžký :-)

3 NowhereMan NowhereMan | Web | 17. října 2006 v 8:35 | Reagovat

A jestli to platí pro národy... zajímavý, možná, že jo... jako první mě napadla Francie (omlouvám se mademoiselle Prosím), protože Francie možná pořád žije z pocitu (někdy arogantní) velmoci, kterou už ale možná není... a současnost jí uniká (a ekonomika atd. jdou do háje)

4 Libor Libor | E-mail | Web | 17. října 2006 v 10:06 | Reagovat

S tou Francií souhlasím.

5 proxima proxima | 6. listopadu 2006 v 19:49 | Reagovat

Já mám mentalitu 16ti..no dobře...17tiletý pubošky.

Francouzi jsou možná arogantní, v něčem až obskurně příšerní, nicméně jsou kouzelní v těch svých kavárničkách po ránu (now: my Češi zase stojíme fronty na něco zadarmo a čekáme, že nás zachrání Václav (ten svatý), až vyjede z Blaníku). Všichni jsme v zajetí historie...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama