Říjen 2006

Amos Oz - Jak vyléčit fanatika

30. října 2006 v 11:28 Recenze knih
Jak vyléčit fanatika (psáno bez otazníku) je poměrně útlounká knížečka, která se mi do mých pařátů dostala díky panu Katolíkovi, za což mu teď trochu opožděně děkuji...
Knížečka samotná se sestává ze dvou přednášek, které pan Oz kdesi kdysi přednášel. V podstatě nám zde předkládá svůj humanisticky založený náhled na problematiku v současném Izraeli. Jeho názory jsou mi celkem blízké, jsou takové upřímné, lidské. Říká např., že problematika v Izraeli pramení z toho, že obě strany (jak Židé, tak Palestinci) mají na území nezpochybnitelné nároky, takže jsou vlastně obě v právu, což je dosti zamotaná situace, kterou pochopitelně fanatici (na obou stranách jaksi odmítají připustit). Řešení se dle pana Oze dostaví v průběhu let, kdy se zem rozdělí na Palestinskou a Židovskou. Rozdělení to jistě nebude lehké, ale jen tak lze situaci v zemi řešit. Velmi se mi líbil i názor pana Oze na podstatu bojů v Izraeli. Píše, že podstata bojů není náboženská, ale pouze majetková, ač se jistě mnohá hnutí snaží spor líčit jako náboženský. To je podle mě zásadný myšlenka, která by mohla přispět k rozřešení situaci. Čili, neposuzovat problematiku dle univerzalistických hodnot náboženských, ale čistě jen jako majetkový spor.
Velice hezké je i Ozovo líčení mentality fanatiků, např. Bin Ladina, se kterým ale ne zcela souhlasím. Domnívám se, že v určitých kruzích více než touha přimět ostatní přestoupit na "naši" víru vítězí touha po moci a majetku. Takovou krátkou ukázku z krátké knížky máme na Kubánských listech.
Kniha je velmi čtivá a je také psána velmi laskavou a lidskou formou. Občas se mi dokonce zdálo, že na mě zpoza stránek vykukuje můj oblíbený Jan Masaryk:-)
Hodnocení: 98%.

Syberia 2

24. října 2006 v 18:24 Počítačové hrátky
Možná jste již četli moji "donebevychvalující" recenzi na první díl skvělé adventury Syberia. Druhý díl je skoro stejný...... To by ale bylo asi velmi strohá recenze, takže raději trochu zapřemýšlím a pokusím se tu vylíčit, co mě na hře zaujalo a co nikoliv (to bude těžké).
Syberia 2 začíná tam, kde první díl skončil. Kate se rozhodla následovat geniálního a dětinského vynálezce Hanse Voralberga. Hrdinové cestují vlakem (kteří řídí skvěle "strojovitý" automat Oskar), což sebou opět přináší obvyklé problémy ne nepodobné těm v "jedničce", jako je třeba natažení vláčku, či vyřešení různých obstrukcí, jež překáží v další cestě. Oproti prvnímu dílu doznala dvojka dějově lehčích změn, neboť je trochu akčnější (co se ovšem jen vyprávění děje týče, žádná Lara Croft se nekoná!) a má větší spád. Mně osobně například dostala část, ve které se Kate s Hansem nachází v klášteře a.....víc bych ale prozrazovat neměl.
Grafika je skoro stejná jako minule....tedy vynikající! Autoři trochu zapracovali na takových drobnostech jako jsou třeba stopy ve sněhu či hezky poletující sníh. Je to příjemné a mile to dotváří atmosféru hry. Když jsem u té atmosféry....hudba je také skvělé. V tom prvním díle špatná rozhodně nebyla, ale přišla mi lehce nevýrazná. Ani zde není rozhodně nějak transparentní, ale vždy - většinou, když vyřešíte nějaký zádrhel - se rozezní hlavní motiv hry a....to je potom PARÁDA!
Herní systém zůstal nezměněn, ostatně co také měnit na skvělé point and click adventuře. Kate tu ale přibyla nová postavička - Yuki, jakýsi kříženec psa a tuleně, což je - dle mého názoru - velmi, velmi roztomilý bytost, která vám mnohdy docela pomůže (ale někdy i přidělá problémy). Kate dále během hry potká i různé staré známe (některé osobně, o jiných tu bude jen letmá zmínka, či fotografie v novinách), ale také všeliké nové postavy. Ne vždy se ovšem bude jednat o setkání příjemná....
Děj opět (pro změnu) skvělý, podle mého názoru ještě možná o chloupeček lepší než předcházející hra. Je zde několik momentů, které takříkajíc berou za srdce (a slabší povahy u nich roní slzy), mně osobně velica "dostala" scéna, ve které se Oskar obětovává pro záchranu Hanse či vzpomínková pasáž, ve které se Kate dostane opět do alpského městečka z prvního dílu (nějak si nevzpomenu na jméno...začína to na V) a setká se dokonce s Hansovým otcem... A ten závěr celé hry....darmo mluvit.
A jakpak se to vlastně hraje? Zkuste hádat, skvěle!:-) (a to se snažím být i trochu kritický!)
Hodnocení: 100%.

Vlaky

23. října 2006 v 11:34 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Jak já mám rád vlaky!
Jedním z nich jsem před chvílí dokonce dorazil do Prahy, jelikož jimi tedy často cestuji, tak jsem dosspěl k názoru, že by nebylo zcela od věci se o nich také trochu zmínit. Tak nějak myšleno v obecné rovině, pochopitelně... Vlaky jsou mi příjemné hned z několika důvodů. Ten hlavní je, že si v nich můžete v klidu hezky číst (co já jsem už přečetl knih ve vlakových kupé....), jízda sice někdy může trochu drncat, ale to je povětšinou jednotvárné a člověk tomu brzy uvykne (a když pak jede pendolinem, tak mu tam něco chybí:-)).
Další důvod spočívá v tom, že jízda vlakem představuje (až na četné výjimky) jízdu krajinou, která není nějak znetvořena silnicí, dálnicí a jinou ohavností. Koleje prostě - podle mého názoru - do přírody už tak nějak patří, hezky se tu vyjímají a hlavně - nezabírají moc místa.
Pochopitelně, když jezdíte každý den vlakem tam i zpátky, tak už si tu jízdu tolik neužíváte, ale stejně...díky spolehlivosti Český drah (ač je nechci vysloveně kritizovat) je každá jízda takovým malým dobrodužstvím:-).
A pak...ještě dnes si mnoho malých i velkých hraje doma s miniaturními modely železnic. Dokážete si představit, že by si takto někdo hrál doma s miniaturním modelem kruhového objezdu?

Jan Keller - Až na dno blahobytu

18. října 2006 v 9:20 Recenze knih
Jan Keller nám ve své slavné knize z úvodu devadesátých let líčí konzumní společnost a její sebevražedné působení na této planetě.
Jan Keller je osoba, ke které se nejčastějí vztahují dva postoje. Postoj odmítající jeho učení a názory a naopak postoj, jež je přijímá. Do značné míry je to tedy kniha kontroverzní. Publikace však není nijak složitá na četbu, je poměrně krátká (cca 150 stran), výstižná a kvalitně argumentující. Keller zde nastiňuje blížící se katastrofu, jež je dle něj již skoro neodvratná. Používá zde již zavedené termíny "hospodářský Sever" a "hospodářský Jih" a poukazuje na jejich vzájemný vztah, ze kterého pochopitelně více těží Sever. Pod pojmem Jih si můžeme představit takřka celou Afriku, Indonésii, či třeba Jižní Ameriku, tedy veskrze bývalé kolonie Severu. Sever již dále nemůže na svém území těžit nerostné suroviny a proto přechází na těžbu surovin z Jihu, kde je získává velmi levně (neboť Jih jednak nemá zařízení na těžbu a zpracování a také dluží obvykle MMF či Světové bance značné částky peněz...). Keller tak vysvětluje "charitativní" akce, které např. Světová banka v zemích Jihu provádí. Jistě, staví se tam dálnice, ale jen proto, aby kamiony i jiné dopravní prostředky mohly suroviny odvážet do bohatého Severu...
Dále Keller silně kritizuje centralizovanou moc globálních států a tržní ekonomiku, která musí zákonitě neustále růst, což je ovšem neslučitelné s trvale udržitelným žitím na této planetě. Klíčovou problematikou knihy však není popis ekologických katastrof či vykořisťování chudších zemí (které jsou pak chudé jen kvůli tomu, jak jim země bohaté "pomáhají"), ale postoj lidí ke konzumu a jejich apatie připomínající masovou, kolektivní sebevraždu v zemích bohatého Severu. Lidé zde se nechali ukolébat blištivým pozlátkem příjemného konzumu, vysoké životní úrovně, která se - díky neustále rostoucí ekonomice - musí dále a dále zvyšovat. Tak to ale přeci nejde do nekonečna.... Keller varuje před tvrdým procitnutím do reality...
Jako řešení problémů současného světa autor nabízí systém decentralizace, kde by základní jednotkou byly oblasti o 5- 10 tisících obyvatelích, které by byly takřka soběstačné. Dále je v knize velmi preferován návrat k zemědělství (ovšem k poctivému, bez užití chemikálií, jež sice krátkodobě úrodu zvýší, ale z dlouhodobého hlediska půdu zničí), což je pochopitelně pro dnešní generaci, jež je uvyklá kancelářské práci či prodávání v supermarketech dosti těžké sousto k překousnutí a také návrat k "drobné skromnosti".
Jak jste možná pochopili, tak kniha se mi velmi líbila. Dala mi odpověď na mnoho otázek a utřídila ve mně argumenty, které již delší čas neuspořádaně okupovaly moji mysl. Byl bych rád, kdyby se pan Keller mýlil, ale mám obavu, že většina jeho argumentů je oprávněných.
P. S. Děkuji panu Katolíkovi, za obstarání této knihy!

...trocha nostalige...nikoho nezabije?

16. října 2006 v 11:16 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
…trocha nostalgie… nikoho nezabije?
Lidský život je tak nějak různě dlouhý. Někdo nám tu vydrží na našem krásném světě klidně přes sto let, ale jsou i jedinci, kteří se ani živí nenarodí. Když se člověk dostane do určitého věku, kdy má pocit, že už vše podstatné z života uteklo pryč, tak začne vzpomínat. Život takového člověka se pak již neodehrává v přítomnosti s úmyslem do budoucna, ale celý vězí v minulosti, ve vzpomínkách…
Tak něco podobného se mi občas stane. Když se setkám se "starými" přáteli (a to se stává docela často), tak většinou vzpomínáme na "slavné okamžiky minulosti" (což je dosti vzletný název pro pár zasutých vzpomínek, ve kterých někdo ze zúčastněných udělal cosi neskutečně trapného), úspěchy či neúspěchy. Nedávno jsem o tom diskutoval (tedy…, poslední dobou používám takové divné výrazy…diskutovat, to bych dříve neřekl…, prostě jsme jen tak "kecali"..) s jedním svým kolegou z fakulty a zjistil jsem, že jej trápí (pokud to mohu tak nazvat) cosi podobného. Shodli jsme se na tom, že máme mentalitu lidí důchodového věku… Aspoň že v tom nejsem sám. Napadlo mě, že podobná situace může nastat i ve větším kolektivním celku - například v národu. Jistě se na světě najdou národy, které žijí takříkajíc ze své slavné minulosti a tím se snaží vyrovnat se s truchlivou přítomností. Jak dál? Život možná vyžaduje nějakou změnu, zpestření, jež někdy přichází zcela nečekaně, skryté v závoji nerozpoznatelnosti.

KSČM - PRAHA

16. října 2006 v 11:14 Liborova umělecká fotogalerie :-)
Tak já nějak nevím, proti komunistům nějaké krajní výhrady nemám, ale tady je patrné, že propagaci strany trochu nezvládají.... Pan (tuším, že se jmenuje Šimůnek) zde vyhlíží spíše jako nějaký neukojený pedofil + ta věta, jež je výstižně zakončena třemi tečkami...Hmmm..
:-)

Stmívání

11. října 2006 v 17:44 Temný kout poezie
Tma pokryla celou zemi,
trochu smutno z toho je mi.
Vítr studený v ulicích již vane,
bůhví co se s počasím za měsíc stane.
A celá Praha už šla radši spát,
jen jeden Libor na blogu musí si hrát...

Národy a nacionalismus

10. října 2006 v 10:24 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Včera jsem poprvé navštívil přednášku předmětu, kterému se jen tak nevyhnu, jedná se totiž o předmět jež je uveden v kolonce povinné předměty, což je - jen tak mimochodem - kolonka, na kterou se poslední dobou dívám stále více a více nerad. Přednáška je přednášena v absolutně šílenou dobu. Začátek je tak někdy okolo 18:20 a konec několik minut před osmou hodinou večerní, což pro člověka, který má vrchol své tvůrčí aktivity někdy okolo 10 hod ráno a dále již jeho pozornost jen upadá je dosti tvrdým políčkem. Nicméně jsem neváhal a na přednášku se vydal. Místnost, kde se přednáší je taková maličká, zasutá chudinka kdesi až ve čtvrtém patře. Jelikož mám takový drobný odpor k výtahům jako takovým, tak jsem - také v rámci ozdravy svého tělo - cestu nahoru vyběhl hezky po svých. Pokud to budu takto praktikovat celý týden možná mi uznají i zápočet z tělocviku....
Abych se vrátil zpět k podstětě věci, přednáška vlastně byla přednáškou pouze jen nějakých úvodních 15 minut, poté se jaksi přednášet přestalo a mezi studenty se rozproudila diskuse na téma co že to ten národ vlastně je a jak vnímáme nacionalismus. Zjistil jsem, že na naší fakultě je mnoho jedinců, kteří velice rádi před ostatními prezentují svůj názor a leckdy to dělají očividně velmi okatě..., s určitým sebeuspokojením. Brrr.... Názory na pojetí národu a jeho smyslu se tam převalovaly mezi extrémní levicí a pravicí, neměl jsem z toho moc dobrý pocit. I já jsem přispěl svoji troškou do mlýnu s tvrzením, že se cítím jako Čech a slovo nacionalismus ve mně vyvolává pouze negativní myšlenky, na což někteří reagovali zvláštním zamračeným pohledem..... No co, já jsem se na ně usmál:-). Nerad se pouštím do diskusí, i když vím, že převaha argumentů je na mé straně. Někteří lidé prostě neumějí v diskusích prohrávat a pak...už nediskutují a jen prosazují svoji "pravdu", která ale tímto skutečnou pravdou jaksi být přestává. Docela se těším na další hodinu, při takovýchto diskusích má člověk určitou možnost své kolegy lépe poznat.

Groove Armada - Vertigo

9. října 2006 v 12:03 Hudba z ouška do ouška
Album Vertigo pochází z roku 1999 k mé maličkosti se dostalo asi o rok později. Poprvé jsem toto seskupení zaregistroval krátce předtím, když jsem v hudebním pořadu Paskvil shlédl jejich poutavý klip k rozjuchané skladbě I see You baby. Teprve nedávno jsem se k jejich tvorbě vrátil a musím říci, že to byl návrat velmi příjemný.
Tvorba GA (Groove Armada) je stylově dosti rozmanitá. Na desce Vertigo (která je dle mého názoru asi jejich deskou nejlepší) se objevují elektronické skladby v pomalém tempu, taková I see You baby je v podstatě na desce osamocena, jejího tempa dosahuje již jen skladba If everybody looked the same (kterou jsem nedávno zaslechl v nějaké televizní znělce, tuším, že to bylo na tv Nova). Některé skladby mají jazzový nádech (např. skvělá Pre 63 či geniální At the River) a některé se dokonce pohybují i na rozhraní downtempa a hip hopu (Whatever Whenever), což je styl, který mi osobně zrovna moc nesedí, ale zde působí celkem kompaktně a nijak nenarušuje složení skladeb na albu. Mým osobně nejoblíbenějším trackem je At The River, což považuji za doslova geniální záležitost. Skladba je dosti dlouhá, má zajímavý vývoj a hezky se v ní prolínají jazzové i electro postupy. Prostě paráda! At The River - mám dojem - vyšla již dříve na nějakém singlu či dokonce desce GA, ale přesto jsem rád za její zařazení na toto album.
Deska Vertigo se dá hezky poslouchat v jakoukoli dobu, když jste smutní, veselí, když je podzim, jaro, atd... Jedná se o takového milého společníka. Většinu skladeb z této desky si asi nebudete ráno po probuzení pobrukovat, ale to určitě nevadí. Aspoň se to brzy neoposlouchá.
Hodnocení: 89%.

Mozartova opera stažena

4. října 2006 v 12:49 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
V Berlíně se stala taková pozoruhodná věc. Stáhla se totiž z repertoáru Mozartova opera Idomenea. Proč? Vysvětlení je takové, že během jedné ze scén představení jeden z hrdinů opery vytahuje z nějakého pytle hlavy Poseidona, Ježíše, Buddhy a Mohammeda. Právě jméno posledně jmenovaného zapříčinilo neuvedení této opery (mimichodem, hra se jmenuje podle jednoho krétského krále - Idomenea), patrně z obav, že by scéna vyvolala nepokoje mezi početnou muslimskou komunitou v Berlíně. Sám nevím, co si o tom mám myslet. Chápu velice dobře, že pro muslimy je prorok Mohammed čímsi velice důležitých a posvátným tak, že již jen jakékoliv jeho zpodobňování je pro ně zločin. Jedná se o jinou kulturu, která je v otázkách přístupu (vlažnosti X horlivosti) k náboženství tolik odlišná od dnes již víceméně ateistického "západu", ale přesto mi tento případ příjde lehce šílený. Stejně jako je na pódiu vytažena hlava proroka Mohammeda tak je tam i Ježíš, Buddha atd... a nezdá se mi, že by to např. křesťanům či jiným náboženstvím nějak silně vadilo. Jistě, asi je to nepotěší, možná si někde zanadávají a rozhodnou se na představení třeba i nejít, ale to je tak asi vše. Nejsou zde sice žádné konkrétní zprávy či informace o tom, co by se mezi muslimskou komunitou v Berlíně asi tak stalo, kdyby opera byla uvedena, ale rozhodnutí divadla hovoří - podle mě - tak trochu o strachu. Nevěřím na nějaký "huntingtonovský" střet civilizací, ale podobné věci mě poněkud znepokojují. Kam až toto vše může zajít?
Je to velice složitá otázka a jsem velice rád, že nejsem ten, který musí podobné problémy rozhodovat.
Jaký na to máte názor vy? Budu velice rád za jakékoliv komentáře.

Moulin Rouge

3. října 2006 v 18:40 Filmové recenze
Tak nějak jsem tomuto filmu dlouho odolával. Mělo to celkem 2 důvody. 1) z jistých - jiných - důvodů mám takový menší odpor k muzikálům, 2) nějak se mi nepoštěstilo ten snímek si někde obstarati.
Překvapení? Ale ano, slyšel jsem na film samé chválihodné recenze a oslavy, ale já se raději vždy spolehnu na svůj (byť často dosti neumělý) úsudek. Po shlédnutí mohu říci, že se mi ten film docela líbil. Jistě, viděl jsem mnoho lepší věcí, ale když od něčeho nečekáte nic moc a ono je to náhodou dobré, tak z toho jistě máte radost.
Příběh filmu je asi celkem dobře znám, proto je tu zkrátím (v duchu pravicové politiky, jež také vše zkracuje) na minimum. Těžiště snímku je v písních a v zápletce, kde chudý (ale talentovaný) spisovatel miluje krásnou kurtizánu, jež se živí tak..., jak se kurtizány živí. Láska kvete jak známo v každém věku a obvykle i na těch nejméně příhodných místech a při nejméně příhodných situacích. Tragické konec příběhu je již předznamenán v začátku, takže žádného velkého překvapení se divák nedočká. O to tu ale v zásadě ani nejde. Jak jsem napsal výše, těžiště je v písních, a ty - i jejich vizuální zpracování - se povedly vskutku na výbornou. Když jsem slyšel co vše ve filmu zazní, tak mi to přišlo trochu jako silně nesourodá skupina skladeb od žánrově různých interpretů, považte: Nirvana, Madonna, Lamb, Queen,...atd...(ne vše jsem také pochopitelně znal), ale -světe div se - ono to nějak vše drží pohromadě a působí kompaktně! Je to, jakobyste poslali slona do obchodu s porcelánem, on tam vše rozbil, vy jste vzali vteřinové lepidlo - vše slepili - a .... porcelán vypadal ještě lépe než dříve! Tak to tedy na mě působí, doufám, že nikoho toto přirovnání neurazí, ale mě napadlo jako nejvýstižnější.
To, co jistě každého diváka přiláka je vizuální zpracování, úžasná barevnost kostýmů, jejich sladění s pozadím a vůbec...darmo psát, to se musí vidět. Nádherný soulad zde existuje i mezi hudbou a obrazem, což je věc, kterou já osobně na filmech velice oceňuji.
Pak také musím řící (napsat), že film ve mě cosi zanecha. Ještě teď (asi týden po shlédnutí) vím, že jsem tento snímek viděl a pamatuji si jej celkem dobře, něčím na mě zapůsobil. Snad to je nějaké kouzlo, to nevím.
Hodnocení: 83%.

Slavia - Sparta

3. října 2006 v 17:30 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Hasičí jistí bengálské ohně slávisitckých fanoušků.
Včera jsem se byl opět trochu kulturně povznést....
Navštívil jsem fotbalové derby Slavia - Sparta.
Martin Latka sráží sparťany Doška (uprostřed) a Zabavníka.
1) šel jsem tam sám, neboť přes svůj vrozený šarm a charisma jsem tak nějak nikoho nesehnal
2) má oblíbená Slavia nedala gól
3) závěrečná show v podání fanoušků Slavie byla úžasná, ale jen ten dým a kouř, který se pak z toho všeho začal tak porůznu rozprostírat nad Strahovem mě trochu dusil...., ale co...pro krásu se musí trpět:-). (viz foto 1)
4) ale bojovalo se urputně (viz foto 2)
P. S. Také máte pocit, že když něco shrnete takto do bodů, tak je to vždy velmi stručné? Já podobným způsobem píši životopis...

Výlet

3. října 2006 v 11:50 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Začal měsíc říjen. Měsíc, který má naše počasí překlenout hezky od příjemného teplo do pro mnoho lidí nepříjené zimy. Až bude sníh, mráz, tak jistě nebude lehké uspořádat si nějaký výlet, roztomilou procházku, atd.. Rozhodl jsem se tedy spolu se svým kamarádem (říkejme mu třeba pan P.) podívat trochu do přírody. Pozvednouti naše cnostné postavičky od počítačových monitorů a zažít nějaké to adventure live. Asi to, co teď píši, zní tak trochu lehce pateticky a s nesmírnou porcí zveličení....a asi je to i pravda, nicméně odhodlání k tomu se jen tak vydat někam (ať už to "někde" je kdekoliv) nevznikají každý den. Dá se říci, že ten nápad mě osvítil duchem přímo posvátným...takže...proto.
Za cíl výletu jsme si zvolili malý pramének s (pitnou!) vodou, jenž se zove Ryba (zvláštní, žádné ryby jsem tak nikdy neviděl). Cesta k němu není moc daleká a navíc je velmi příjemná, neboť prochází lesem. Na pokraji lesa se nachází už o něco méně příjemný domov důchodců, kde se (bůhví proč) vyskytuje v ohrádce malý ponny a také hezky vrzající houpačka (viz pro lepší představu foto), jež byla panem P. ihned otestována. Život důchodců asi není zase až tak nezáživný a stereotypní..
Pramen jsme nalezli poměrně brzy, leč nebylo tam žádného hrníčku či jiné nádobky (a mě zrovna přepadla docela velká žízeň, protože jsem neprozřetelně obědval cosi velmi slaného), takže jedinec byl doslova odsouzen k pití za pomoci vlastní ruky, což - jak asi uznáte - má k ideálu velmi daleko.
Blízko pramene je také taková pěkná studna. Hmmm, radost pohledět. Má přirozená zvědavost vedla k tomu, že jsem se pokusil s panem P. odvalit její vršek - asi v nějaké šíleně fantastické touze najít jakousi dávno ztracenou osobu. Smůla..., byla tam jen voda:-), asi moc koukám na televizi.
U pramene se také nachází malý pomníček věnovaný sovětskému partizánovi, který tam byl údajně zastřelen nacisty. Nemám rozhodně nic proti památce padlých hrdinů (naopak), ale o tomto dnes již mrtvém pánovi kolují po okolí zajímavé historky, které nemají s hrdinnou smrtí v boji nic společného. Spíše se tam místo kulek vyskytuje hodně alkoholu.
Rozhodl jsem se však přesto alespoň přispět na pomníček pověstným kamínkem kolemjdoucích a raději se brzy vydat zpátky. Ono totiž v říjnu se stmívá překvapivě brzy...
Na obloze se mi ještě podařilo zachytit poměrně zajímavé stopy tryskových letounů. Bylo jich tam celkem dost. Nějaký letecký den?

U2 The best of 1980-1990

2. října 2006 v 12:29 Hudba z ouška do ouška
U2 (The best of 1980 - 1990)
U2 jsou bezpochyby geniální kapelou z Irska, o tom např. náležitě svědčí fakt, že se již po více než dvě desetiletí drží mezi nejprodávanějšími skupinami, jsou milováni publikem i kritikou a celkem slušný úspěch zaznamenaly i různé jiné "nehudební" aktivity Bona Voxe..
Já sám sice kvality U2 uznávám, leč musím také říci, že jejich hudba není úplně přesně můj "šálek čaje". Jistě, poslouchat to mohu, ale nikdy mě jejich tvorba nepřiměla k tomu, abych si jejich desku koupil (či nějak jinak opatřil)….až nedávno. Obecně, výběry The best of….jsou patrně tím nejideálnějším, co by si jedinec, který zrovna nemá na to (nebo ani nechce) obstarat si celou diskografii skupiny, měl pořídit. Stejně tak jsem postupoval i já a poté, co jsem si celou "best of" desku poslechl mohu říci zhruba toto: asi polovinu skladeb z desky jsem znal (což jistě není moc, ale vzhledem k tomu, že nejsem nějaký fanda U2 - a také nepocházím z Irska - to není zase tak špatné číslo), dále mohu říci (resp. napsat), že také zhruba třetina skladeb na cd se mi vskutku zamlouvala, ty ostatní nebyly vysloveně špatné, ale prostě…při jejich poslechu mé srdce ani duše nepociťovaly nějakou zvláštní radost, bylo to celkem hezké, ale nenalezl jsem nic, na čem bych si chytl, nic, co by mě nějak zaujalo (ať již originalitou či melodičností). CD není koncipováno chronologicky (což mi tedy ale vůbec nevadí), ale pořadí skladeb je dle mého názoru lehce nevyvážené. Největší "pecky" U2 jsou v podstatě hned mezi prvními písněmi a postupem času poslech desky ztrácí na intenzitě. Výběr skladeb z bohaté tvorby U2 je jistě vhodný (i když jejich řadové desky moc neznám), mezi nejznámější písně jistě patří PRIDE (se svoji nezapomenutelnou pasáží IN THE NAME OF LOVE!), WITH OR WITHOUT YOU či I WILL FOLLOW atd…
Tedy…, hudba U2 mě se mi na této "best of" desce celkem i líbila, leč jsem si také vědom toho, že řadové desky by mě asi moc neoslovily, nicméně se za několik posledních dní nemohu ubránit tichému pobrukování slov z písně SUNDAY BLOODY SUNDAY….
Hodnocení: 70%.