Září 2006

Dogma (1999)

18. září 2006 v 12:12
dogma-poster06t.jpg (4065 bytes)
Dogma je poměrně zajímavý film, který se mi ovšem zase až tak moc nelíbil. Celkový dojem je takový rozpačitý, nadsázka se tu tak trochu mísí s hloupostí....
Hlavními hrdiny jsou 2 andělé (hrají je M. Damon a Ben Affleck), kteří jsou již nějaký ten rok na zemi, protože se na ně Bůh (Alanis Morissete!!!!!) nějak rozhněval. Jedinou šancí těchto andělů je pak projít jakýmsi portálem v kostele, čímž se jim díky prohlášení jednoho církevního hodnostáře smažou všechny dosavadní hříchy.... Jenže, pokud tak učiní, tak nastane určitý paradox, který...spustí konec světa. Jedinou záchranou světa je mlada (čerstvě rozvedená) Betany, která má v sobě stopové množství krve Ježíše Krista atd...., však to znáte. Betany na to ovšem pochopitelně není sama, pomáhá ji serafín Metatron (Alan Rickman) a také Jay a mlčenlivý Bob. Cestou se jim ještě podaří zničit Azraela atd... a vše končí dobře.
Je to opravdu zvláštní film, je zde sice několik momentů, kdy se divák upřímně zasměje, např. různým narážka (Ježíš byl černoch, Bůh je žena,...), ale celkově mi film opravdu nepřipadl moc dobrý. Jistě, jako odreágovávačko to asi nebude úplně nejhorší, nicméně čekal jsem od toho asi více a mám dojem, že s podobnou látkou by se dalo i lépe pracovat. Některé momenty ve snímku mi totiž přišly vyloženě trapné... Možná je to na mě trochu příliš ujeté.. (viz Alanis Morissete ve své roli).
Hodnocení: 61%.

Rok

18. září 2006 v 11:59 Temný kout poezie
Jaro, léto, podzim, zima,
na světě je prostě príma!
:-)

Stalker

8. září 2006 v 8:47 Filmové recenze
Stalker (1979)
Stalker je film režiséra Tarkovského a dá se zařadit do žánru, který já osobně nazývám "filosofická sci-fi". Někteří z vás si možná vzpomenou (ať již ze školy či z vlastní četby) na knihu Solaris či na její filmové zpracování (ovšem nemám na mysli to, kde hraje G. Clooney a ukazuje tam tak maximálně své pozadí), jež je také Tarkovského dílem a stejně tak je i Stalker filmovou adaptací literárního díla (v tomto případě románu Piknik u cesty). Hlavním hrdinou je Stalker, člověk mající milující manželku a lehce zmutovanou dcerku (chybějí ji dolní končetiny). Stalkerova vášeň (jedná se o jediné, co přináší Stalkerovi na tomto světě potěšení) je převádět lidi do tzv. Zóny. Příběh začíná ve chvíli, kdy se setká s Profesorem a se Spisovatelem (skutečná jména se během filmu divák nedozví), kteří se chtějí do Zóny dostat. Zóna je totiž velmi zajímavá oblast. V podstatě veškerý děj filmu se točí okolo ní, ale nepadne zde nic, co by nějak objasnilo její účel, poslání či tajemství. Jisté je to, že kdysi dávno zde (asi před 20 lety) "cosi" spadlo z nebe a pak na tom místě začali mizet lidé… vláda proto celou oblast neprodyšně uzavřela zátarasy a policisty, takže dostat se dovnitř je velmi obtížné, přesto to však mnoho jedinců zkouší, neboť ven prosákly zprávy, že uvnitř se nachází cosi jako "komnata", kde se splňují lidské nejniternější sny a touhy…. Stalker je osoba - zatracenec - která lidi, kteří chtějí naplnit své touhy provádí přes nástrahy Zóny až ke komnatě.Cesta to rozhodně není jednoduchá, stačí jeden špatný krok a s člověkem se může stát něco velmi špatného. Co konkrétně, to se divák nedozví, ale celý snímek provází atmosféra napětí a tušení určitého nebezpečí. Film je velmi podnětný a v podstatě obsahuje mnoho témat k zamyšlení. Během děje snímku poznává divák lépe hlavní postavy, jejich motivaci k tomu jít ke komnatě, jejich touhy, obavy atd… Skutečné poselství snímku je skryté hlouběji, podstatné tam není jaké přání a zda komnata může splnit (nebo zda komnata vůbec existuje), ale důležité je - dle mého skromného názoru - zaměření se na postoje a charaktery lidí, kteří k ní přistupují. Samotné postavy se během cesty důvěrně poznávají sebe sama. Není lehké psát o filmu jako je Stalker….
To, co na vás dýchne doslova v každém záběru je "hutná" atmosféra. Část filmu (odehrávající se v našem světě) je černobílá a druhá část (odehrávající se v Zóně) je zase naopak barevná. Jsou zde všudypřítomné typické Tarkovského dlouhé záběry a pomalé přejíždění kamery z místa jedné scény na druhé. Atmosféra sama se komplikovaně popisuje, ale je - obzvláště v Zóně - velmi tíživá. Netušíte, co vše může postavám hrozit (a od koho), ale máte neblahý pocit něčeho velmi nebezpečného.
Takže, pokud se vám líbí tajemné filmy, které mají opravdovou hloubku (a nevadí vám ruština), tak Stalker je něco vskutku pro vás. Ostatní, kteří raději preferují akci a nemají v lásce lehce "pomalé" filmy by od tohoto kusu raději měli dát ruce pryč.
Hodnocení: 88%.

1984 (film)

8. září 2006 v 8:45 Filmové recenze
1984
Je to už nějaký čas..knihu jsem četl poprvé - a nikoli naposled - krátce před zkouškou, které se říká maturita. Měl jsem si - pravda - raději číst asi poznámky k podvojnému účetnictví či makroekonomické ukazatele, nicméně já na několik dní (celkem 3) propadl této knize. Maturita - jen tak na okraj - dopadla dobře, měl jsem samé jedničky.
Mé první setkání se světem Velkého bratra bylo fascinující. Svět, ve kterém se kniha odehrávala, měl nenapodobitelnou atmosféru, tak strašlivě tíživou, že dokázala zadusit byť jen jiskérku naděje. Již tehdy jsem si řekl, že filmové zpracování by mohlo mít něco do sebe, nicméně až nedávno se mi podařilo si snímek (pocházející z roku 1984) opatřit. Dastaňme se k jádru věci, tedy, jaký to vlastně film je? Předně musím říci, že film "jde" věrně dle knihy, což považuji za klad. Nemám moc rád filmové adaptace, kde si autor upravuje děj a nabízí např. i nějaké alternativní zakončení - to je prostě (podle mě) zločin, který by si zasloužil pobyt v místnosti 101.
Hlavní hrdina je W. Smith, člověk žijící (asi) v roce 1984 v absolutně totalitní společnosti, která kontroluje dokonce i mimiku svých občanů pomocí všude nastražených kamer a mikrofonů, společnosti, kde na každém rohu narazíte na tvář Velkého bratra, vůdce strany, která zemi vede. Smith si zažije svoji malou - zprvu jen čistě osobní - revoltu proti systému a díky tomu režim pozná důsledně, do všech podrobností. Dále se asi nemá smysl o ději filmu (knihy) rozepisovat, neboť většina z vás jistě děj zná....a pokud ne, tak není nikdy pozdě to napravit.
Hlavní roli Winstona Smithe sehrál bravurně John Hurt (ano, ten, kterému z bříška vylezl Alien) a i další postavy jsou zajímavě obsazeny, např. Richard Burton a vedlejší roli si "střihla" i třeba Annie Lennox. Kamera, hudba (úchvatná je např. skladba hymny Oceánie) i dekorace + prostředí vhodně navozuje atmosféru potřebnou k vyvolání pocitů bídy, nemohoucnosti i celkové opotřebovanosti či ošuntělosti města a jeho ulic, nádherně to vše kontrastuje se ztvárněním např. takového lesa. Prostě nádhera!
Hodnocení: 94%.

Hudba

3. září 2006 v 18:32 Hudba z ouška do ouška
S tím jak se láme milénium, končí rok, či nastane "jen" jakási (leckdy i pochybná) událost, vyrojí se vždy mnoho jedinců, kteří přinášejí "zaručené" žebříčky čehokoli za poslední dekádu, století atd… Nedávno jsem listoval jedním časopisem a objevil jsem tam žebříček nejlepší desek dvacátého století. Inu…., výběr to nebyl špatný, ale domnívám se, že autor se moc nesnažil o objektivitu a do žebříčku protlačil "své koně". Ono ale postavit nějaké skutečně objektivní pořadí je úkol takřka nadlidský. Každému se líbí něco jiného a co jeden miluje druhý pak tiše proklíná a za obřadného mumlání doma (nejlépe ve sklepě) destruuje. Oj, takový je život!
Nebudu se tady pochopitelně snažit postavit nejlepší desky za poslední století, to by asi ani nešlo, ale jen zde napíši seznam hudebních alb, která jsou má nejoblíbenější a z nějakého důvodu je považuji za geniální (SUBJEKTIVNĚ!!!!). Můžete pak se mnou nesouhlasit, ale….víte, co o tom říkal Cimrman, že?

The Beatles - Revolver

Geniální obal a první album Beatles, kde se pouští do hudebních experimentů. Kdo to slyšel jistě nemůže zapomenout na poslední skladbu desky. Jinak Revolver obsahuje známé hity jako Eleanor Rigby, Doctor Robert, Yesterday, ….

The Doors - Doors

Eponymní debut, na kterém se v zásadě definoval zvuk této skupiny. Light my fire, Break on through,…

The Velvet Underground - Velvet Underground and Nico

Jedná se o desku, která se jen tak neslyší. Užití houslového nástroje v rockové kapele je jistě zajímavé. Stejně tak zajímavý je i zpěv a zvláštní nálada, kterou písně vyvolávají.

Joy Division - Unknown pleasure

Když toto album poslouchám…někdy doslova cítím, jak se okolo mrazí vzduch. Ze skladeb ční bezprostřednost, naléhavost a úžasné bicí.

Depeche mode - Violator

Nevím čím to je, ale tuto desku mohu poslouchat pořád a jen tak mě neomrzí. Některé zvuky tam dnes zní již lehce legračně, ale mně osobně to vůbec nevadí.

Bjork - Debut

První deska (sólová) této dámy z Islandu. Zvláštní směsice popu, elektra či dokonce filmové hudby vytváří nenapodobitelnou atmosféru.

Colorfactory - Colorfactory (?)

To je medově slaďoučká deska a náramně krásně se poslouchá.

Massive attack - Mezzanine

Deska, při které vám z duše vyrazí ven všechny deprese (i ty pečlivě schované), zároveň však má i světlé momenty. Málokteré skladby dokáží člověka rozesmutnit tak neskutečně krásným způsobem.

Radiohead - Hail to the Thief

Každá deska od této skupiny je velmi zvláštní a osobitá. Jedná se o zajímavé skloubení kytarovky a elektroniky. Skladby jsou skrznaskrz prosmutnělé a mají pozoruhodné texty, kterým ale často - bohužel ke své škodě - nerozumím.