Srpen 2006

Jazyky

21. srpna 2006 v 8:54 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Lidé divně mluví, co? Naše zemička je malička, miniaturní, ale přesto když ji přejedete z bodu A (např. Aš) do bodu O (např. Ostrava), tak si všimnete, že mluve národů našich se velmi pozměnila. Já sám pocházím z prostředí středočeského, kde jsme ovlivněni jak "pražštinou", tak také krásným "zpíváním" z Plzně. Nedávno jsem navštívil Ostravu a následně poté i Slovensko, není to přeci žádná velká vzdálenost, ale přesto se mluva mění na "téměř" nesrozumitelnou. Jímá mě až hrůza při představě země velikosti USA, Kanady, Ruska atd....brr... Vždyť jen v samotném New Yorku existuje několik slangů a lidé z jednoho konce města si s těmi z druhého moc nepopovídají.
Tak se nám ten svět nějak globalizuje pomalu, což?:-)
Jazyk je potvůrka, ten si svoji specifickou lokální formu najde vždy. Sbohem esperanto.

Vzdělání

20. srpna 2006 v 6:25 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Mnoho lidí se vzdělává v různých typech škol. Teď bych ale chtěl trochu promluvit (hmm....spíše napsat) něco o vysokém školství. Někdy mám z toho všeho takový smíšený, ba spíše přímo špatný, pocit. Vysoké školy jsou jistě místem, kde se kumulují mozky různých intelektuálů, kteří zde na poli filosofické pře rozebírají zásadní otázky jsoucna a bytí. Jistě, jedná se o vědu, je to nepochybně zajímavé, ale..., také neskutečně uzavřené. Spor o to, jestli nějaký jedinec byl či nebyl strukturalista, dokáže vášnivé filosofy rozpálit až nad bod varu, nicméně pro běžného (omlouvám se za ten výraz) člověka je tato problematika jaksi nepochopitelná - málokdo dokonce dokáže vyslovit slovo strukturalismus a ještě méně je těch, kteří alespoň rámcově vědí, co to znamená. Pokud by si tento "běžný" člověk uvědomil, že výše zmiňovaná disputace je navíc v podstatě financována z "jeho" peněz (jak jde o peníze, tak na to každý hned slyší), tak by se asi docela i zlobil. Co s tím? Rádl kdysi psal, že jen taková filosofie má svůj význam, pokud může něco dát i obyčejnému bačovi. Proč ne.. Domnívám se, že úkolem lidí, kteří studují na vysoké škole není jen to ji dokončit (a díky tomu si najít lepší zaměstnání), ale hlavně šířit její myšlenky mezi veřejnost. Nedělat z vysokoškolského prostředí takovou izolovanou instituci, tak uzavřenou od okolního světa. Vždyť přeci žijeme a vzděláváme se právě PRO ten okolní svět, jehož jsme koneckonců také součástí.
Nevím, jestli jsem to, co jsem chtěl napsat skutečně napsal výstižně. Někdy je to totiž docela problém.

Alkohol za volantem

19. srpna 2006 v 20:56 Temný kout poezie
Alkoholu mám v krvi dost,
zpívám si tak pro radost.
Náladu si pozvedám,
za volant auta usedám.
Je to stará Škoda 120,
jedu s ní .. tak 120.
Jedu přes pole, zahrady.
Auto začíná mít nějaké vady.
Na to nedám a nohu na plyn dávám,
udiveným lidem z okénka ještě mávám...
a pozdravy se vztyčeným prostředníkem dostávám...

Shogun Total War

10. srpna 2006 v 18:06 Počítačové hrátky
Shogun Total War
Shogun - Total War
1. června 1530
Milý deníčku, jmenuji se…..nějaké šílené japonské jméno, ale to není podstatné. Jsem velitelem takového jednoho krásného klanu, máme jméno…..šílené japonské jméno a naše barva je zelená. Pro jednoduchost si budeme říkat Zelení! Žijeme v Japonsku, což je země plná Japonců s divnými jmény. Jenže těch Japonců je tady moc a moc a všichni chtějí nějaké to sjednocení země, jen s tím rozdílem, že se nemohou dohodnout na tom, kdo to celé povede - tedy, stane se Shogunem. To je mi ale legrace… Také bych chtěl, aby naši Zelení všechny spory vyhráli, přebarvili celé Japonsko na Zelenou barvu (z toho by měl jistě radost Martin Bursík) a já se stal Shogunem…lehké to ale nebude. Kdo mě nejvíc štve jsou ….šílené japonské jméno a …..další šílené japonské jméno. Prostě Červení a Modří! Hrůza, ty jejich manévry na našich hranicích. Dokonce mi vyslali nějaké své nindži proti úspěšným Zeleným generálům, naštěstí se atentát nezdařil, ale kdo ví příště, že? Nebudu proto váhat s odvetou, milý deníčku, a vrhnu se na ně!
20. června 1530
Milý deníčku, dnes se mi stala významná událost. Pěkně Ti ji popíši. ROZSEKAL jsem ty hnusný Červený prasata na CUCKY! Krev jen tekla proudem z toho jejich ….příšerné japonské slovo. No prostě z té…pevnosti, kde sídlil ten jejich vůdce. Ach, jak ten úpěnlivě prosil o milost, nic mu to ale platné nebylo..he he he.
5. ledna 1540
Milý deníčku, dnes jsem povil dítě. Hurá! Až umřu budu mít nástupce. Ihned synka pověřím velením nějaké té menší armádičky, ať sbírá zkušenosti, ono se mu to hodí… Také nesmím zapomenout na to, že jsem konečně zbudoval buddhistický chrám a teď si tam budu trénovat asi nejsilnější jednotky, které u nás jsou. Mnichy! Už se těším až s nimi vtrhnu k Modrým! Ti budou koukat!
13. února 1541
Milý deníčku, dnes jsem měl návštěvu z nějaké daleké země. Jsou to takoví směšní barbaři - jen kdybys je viděl, deníčku můj milovaný - mají divné oči a také tak divně mluví. Žvatlali cosi o jednom Bohu, který nás všechny spasí a kdesi cosi. Radši jsem je nechal nabodnout na kůl, aspoň nějaké vzrušení… Krom toho jsem také konečně postavil Zbrojírnu, teď můžu trénovat vojáky s lepší výzbrojí. To budou Modří koukat!!!!!
STW (Shogun Total War) je strategická počítačová hra, která se odehrává v Japonsku v 16. století. Japonsko této doby je zem krajně nebezpečná. 1) Je plná Japonců, 2) je plná navíc zuřivých bojechtivých Japonců. Vskutku zem je rozdělena na několik různě velikých území, které spolu krutě soupeří o to, pod kterých praporem nakonec dojde Japonsko sjednocení a kdo se tedy také stane Shogunem…. Hra se hraje geniálně. Bitvy buď můžete bojovat v hezkém 3D prostředí, kde ovládáte někdy až tisíce maličkatých vojáčků (je zde navíc možno tvořit různé předefinované formace atd..) nebo bojujete automaticky a spíše se na velké strategické mapě věnujete diplomacii budování staveb, vývoji jednotek atd… Obě části se hrají skvěle.

Pátý elefant

4. srpna 2006 v 18:52 Recenze knih
Terry Pratchett - Pátý elefant
Pátý elefant
Další fantastický příběh ze Zeměplochy nám opět přivádí na scénu známé postavičky Ankh - Morporské městské hlídky, konkrétně velitele Elánia, strážnici vlkodlaka Anguu i dobráckého Karotku.
Něco základního k příběhu knihy. V dalekém Uberwaldu se konají volby nového trpasličího krále. Ankh - Morpork tam vysílá diplomata (překvapivě Elánius) s jeho manželkou (Lady Sibylou) a velvyslaneckými atašé (troll Navážka, trpaslice Řiťka). Civilizovaní lidé z Ankh - Morporku jsou náhle vrženi do světa Uberwaldu, kde platí jaksi jiná pravidla. Výjimkou nejsou bandité, lidí zde žije celkem málo, naopak jde zde hodně trpaslíků (kteří ještě stále válčí s trolly) a také upírů a hlavně vlkodlaků. Události v dalekém Uberwaldu však mají nečekanou spojitost s události v Ankh - Morporku, tam je totiž ukraden tzv. "Mazanec", což je něco jako trpasličí korunovační klenot (jen se jaksi nedává do rukou, ale na…ehm…opačnou část těla).
Božský Terry zde opět rozehrává svůj tradiční příběh plný humoru okořeněný o detektivní zápletku. Humor zde pramení z prapodivných zvyků ještě nezcivilizovaných Uberwalďanů a také z trpasličích konzervativních obyčejů. Já osobně styl psaní páně Pratchetta mám velmi v oblibě (což ví jistě každý, kdo mě jen trochu zná), takže si jsem vědom, že ke knize jistě nepřistupuji zcela kriticky, ale … vážně je to super kousek. Silně bych ještě vyzvedl přítomnost postaviček Igorů. Igorové jsou osoby, kterých je v Uberwaldu mnoho, ale v podstatě tvoří jednu osobu, neboť když někdo z nich zemře, tak si ostatní Igorové rozeberou fungující části jeho těla a "upgradují" se…morbidní? Ale ne…, vše je podáno v Pratchettově humorném stylu.
Hodnocení 94%.

Albín jménem Nói (Nói Albinói)

4. srpna 2006 v 18:49 Filmové recenze
Albín jménem Nói (Nói Albinói)
Tento snímek režiséra Dagura Káriho pochází z jeho domovské země - Islandu a na filmu je to velmi znát. Hlavní hrdina (jenž má účes hodný Yulla Brinnera) se jmenuje Nói a bydlí se svoji babičkou v jednom malém městečku na Islandu. Jeho otec je alkoholik, který si už dávno zpackal svůj život a je ze své situace notně deprimován. Albínek je v podstatě génius, ale takového ražení, že pro své okolí zůstává při nejlepším podivným a při horších situací prostě jen "debilem". Po celý svůj život hraje roli outsidera, který vlastně nikam nepatří a nemá žádný životní cíl. Navzdory své nesporné inteligenci má ve škole problémy (a hodně absencí) a vůbec….nejradši by se na toto vše asi vykašlal. Jednoho dne však pozná mladou Iris, což je dcera místního knihkupce a ihned se do ní zamiluje. Zažijí spolu krátké romantické chvíle (např. vloupání se do místního muzea, učení se kouřit cigarety, atd…), načež oba zjistí, že by bylo načase z tohoto místa opravdu zmizet…co třeba někam za sluníčkem? Jenomže…lidské vztahy jsou komplikovanou záležitostí, co je jednou vyřčeno nemusí platit navždy. Navíc na Islandu máme stále nevypočitatelnou přírodu..
Tento snímek se mi líbil pro svůj styl vyprávění, kde dobře charakterizuje hlavního hrdinu a celý jeho podivný svět. K atmosféře kladně přispěla i skvělá kamera, která skoro všechny scénky osvítí tak nějak do modra, takže divák má poté pocit ještě větší přítomnosti chladu a sněhu, který celý film prostupuje. Skvělou postavičkou je i Nóiův otec, alkoholik, taxikář (Nói za něj občas slouží noční směny! To se mu to pak má chtít jít ráno do školy, že?) a milovník hudby (konkrétně Elvise zpívá velmi hezky). Film v podstatě představuje divákovi mistrně vylíčenou představu zapadákova na Islandu a nesnadný život nonkonformních lidí v něm. Je to film o spřádání snů a o touze je naplnit. Výraznějších záporů snímek skutečně nemá. Není to rozhodně nějaká oddechová záležitost, nýbrž dílo, která vám jistě utkví v paměti.
Hodnocení: 74%.