Sny a mystika

7. června 2006 v 11:22 |  Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Sny a mystika
Zdají se vám někdy sny? No…, to je hloupá otázka, co? Každému se přeci zdají sny (i zvířatům). Sny jsou docela fajn, nikdo přesně neví, co jsou zač, proč existují (a nač), mají nějaký význam? Těžko říci. Když jsem byl malý, tak jsem vlastnil (tedy…moji rodiče vlastnili..) knihu s tajemným názvem Magický almanach. Publikace vyšla někdy koncem sedmdesátých let (normalizace), kdy jsem ještě (dle slov svých rodičů) byl na houbách (už si nepamatuji, co jsem na těch houbách dělal, ale asi něco moc důležitého, když jsem tam byl tak dlouho). Kniha obsahovala (tedy…termín kniha je trochu zavádějící, prostě jen lepší ošuntělý paperback divného formátu) několik "okultních" kapitol, ta první byla věnována tzv. Pýthagorovu zrcadlu. To byla ale úžasná věc!!! Když mi bylo tak 11 let, tak jsem tomu, co mi řeklo výše zmiňované zrcadlo řeklo skutečně trochu věřil! Princip byl založen na poměrně komplikovaném výpočtu, který se zakládal na datech narození a spoustě jiných čísel (Pýthagoras se holt nezapřel). Mám takový dojem, že se splnilo vše, co mi vyšlo, ale přeci jen, je to už nějaký ten rok. Cosi v mysli mi říkalo, že na tom principu něco být může, ale racionálnější část mozku tvrdila pravý opak. Jistě, asi nikdy jsem tomu zcela nevěřil, ale stejně…..někdy je hezké zkusit předvídat budoucnost, někdy je to svůdnost sama..
Další zajímavé kapitolky v knize pojednávaly např. o "barometru lásky" (he he, pamatuji se na jednu svoji kamarádku, která se do tohoto úplně zbláznila…chudák…) a také snář. Ten snář sice nebyl nikterak obsáhlý, ale byla v něm pokryta všechna zásadní hesla. Často jsem si v něm četl, ale musím přiznat, že k předpovědím jsem byl skeptičtější než v případě Pýthagorova zrcadla. Rád jsem si v té celé knize listoval a pročítal jen tak - mezi řádky - zajímavé informace a prognózy, ale už jsem nic zajímavějšího nenalezl. Proč toto vše vlastně píši? Okultní věci mě vždy tak trochu fascinovaly, ale vždy jsem se také snažil dodržovat určitý odstup. Já sám osobně věřím ve svobodného člověka, který není nijak svazován či determinován nějaký osudem či dějinným úkolem (to je také důvod, proč odmítám věštění z karet či komunimus). Lidé obecně velice špatně nesou odpovědnost za své (leckdy) špatné činy, někdy je hrozně jednoduché a lehké tuto svoji odpovědnost jednoduše delegovat na osud (osud tomu tak chtěl, Bůh k sobě povolal Liborka do nebe atd…, znáte to). Proto: buďme odpovědni za své činy a věřme sami sobě. Pokud se vzdáme své odpovědnosti a určitých práv, tak se z nás (lidí) může stát pouze dav (masa), která bude snadná k ovládání. To přeci nechceme…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mademoiselle Prosím mademoiselle Prosím | Web | 7. června 2006 v 19:58 | Reagovat

Nedávno jsem se rozčílila na spolužačku. Tvrdila mi, že je lepší život moc neřešit, protože co má přijít přijde - osud. Kdyby fungoval systém osudu, nemuseli bychom dělat nic, nežili bychom, protože život je přece zobrazením všech našich snah a přání ať už jsou vyplněná nebo ne.

2 piskle piskle | Web | 8. června 2006 v 22:21 | Reagovat

Nevim jak to mame s osudem ,ale verim na to, co by lidi nazvali karma (nikoli ta na ohrivani vody), dalo by se to rict stylem: "Cin jinym tak, jak chces, aby jini cinili tobe." Jestli to nefunguje, pak prinejmensim budete mit vzdycky cisty svedomi.

3 mademoiselle Prosím mademoiselle Prosím | Web | 9. června 2006 v 6:23 | Reagovat

O karmu se také trošku zajímám a s citátem souhlasím. Škoda, že se podle toho řídí tak málo lidí, ale ono je to těžké... Nebo si to říkáme, abychom dokázali omluvit své chyby.

4 Libor Libor | E-mail | Web | 9. června 2006 v 12:13 | Reagovat

To je přesně jako od I. Kanta, říká se tomu "kategorický imperativ" a v podstatě se to dá vyjádřit jako: chovejme se tak, aby se stejně jako my mohli chovat i ostatní.

5 Willow Willow | E-mail | Web | 10. června 2006 v 6:13 | Reagovat

Mademoiselle Prosím: taky mi spolužák řekl, že je lepší moc neřešit....což mě se zdá jako naprostá blbost, vždyť kdybychom nic neřešili, tak bychom tu ani nebyli...strašně mě vytáčí když někdo říká větu: To neřeš!

6 Daae Daae | 10. června 2006 v 10:49 | Reagovat

Také se snažím chovat tak, jak bych to chtěla očekávat od jiných. Snažím se vyhýbat jejich chybám a nějak s nimi spolupracovat. Někdy mě ovšem napadá, že ať se člověk chová jakkoli, vždy nějaké chyby dělá.

Také mám ráda okultní věci, ale moc v ně nevěřím. Akorát se mi líbí astrologie (nikoli horoskopy z časopisů), ale tu už neberu tak vážně, jen jako vedlejší koníček.

Sny jsem si poslední dobou vůbec nepamatovala a to mě také hodně deptalo. Když si nepamatuji sny, mám pocit, že jsem spala jen asi hodinu a tak se také cítím.

Když jsem však byla ty 3 dny v Tatrách na pokoji s čtyřmi dalšími lidmi, obě noci se mi zdály barvité a nejrůznějšími lidmi protkané sny. Bude to nejspíš tou změnou místa. Jsem zvědavá, co se mi bude zdát dnešní noc.

7 mrzout mrzout | 7. července 2006 v 13:37 | Reagovat

[5] to neres

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama