Červen 2006

...počasí...

30. června 2006 v 9:31 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
To máme zase počasí, spíše než léto to připomíná podzim či ošklivou část jara. Ach jo...., ta příroda nám někdy dává pořádně na frak, co? Těšil jsem se na hezké prosluněné dny a teď tu mám spíše nebezpečí nějakých lokálních záplav. Je to spravedlivé?
Ach, ta příroda. Domnívám se, že nikdy nenastane den, kdy ji zcela ovládneme. Inu - na druhou stranu - ty rozmary počasí také mají něco do sebe, minimálně to, že nás dokáží překvapit a vytrhnout ze samozřejmosti (to je ale dosti chabý klad, což?:-)).

...prozatím..

29. června 2006 v 11:32 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Jak jste si asi všimli, tak léto je zde (ano, pod stolem, na židli, ve skříni, prostě všude:-)). S létem nastává mnoho krásných chvil, jako jsou třeba dovolené a jiné specifické trávení času (kterého je v létě díky prázdninám atd. poměrně dost). To je také jeden z důvodů, proč se frekvence přidávání článků na tento blog sníží (zhruba jako výkon starého počítače 486:-)). Nicméně doufám, že všichni moji věrní čtenáři věrnými zůstanou i nadále, někdy v září se články jistě vrátí do bývalé frekvence (jako je dnes u moderních PC:-)).
Užijte si tedy krásné prázdniny, dovolené atd... (však to znáte).
P. S. Pozor na klíšťovou encefalitidu! (doporučuji včas se nechat naočkovat!)
P. P. S. To dole na té nekvalitní fotografii jsem já s pivem...působivé foto, že? Je to foto staré již několik měsíců...zrovna jsem zapíjel žal kvůli mé rozbité televizi:-(....ach....chudinka. Proč to sem ale vlastně píši?...Ach...ta pamět. Už vím, léto je (překvapivě!) nejteplejší roční období a tím vzniká v lidském těle potřeba doplňovat tekutiny. Tak hlavně dobře doplňujte tekutiny, ať svá těla nedehydrujete.
P. P. S. Už těch rad bylo dost, ne?:-)
Ahoj.

Futurama

29. června 2006 v 10:16 Filmové recenze
FUTURAMA
Tento seriál možná mnozí budete znát navzdory tomu, že jej žádná naše televize dosud do svého programu nezařadila. Seriál pochází z "dílny" tvůrců úspěšných Simpsonových (viz skoro každý den na ČT) a v podobném stylu se tedy pochopitelně nese i Futurama (jak druhem humoru, tak i grafickým zpracováním). Hlavním hrdinou je Filip J. Fry, člověk z konce 20. století, který se omylem zavře do hybernace a "prožije" tak zhruba 1000 let a probudí se přesně na Silvestra roku 2999. Divák poměrně brzy narazí i na další hlavní postavy, těmi je jednooká žena jménem Leela (sympaťačka se smyslem pro spravedlnost, čest a roztomilé věci), robot Bender (ohýbač čehokoliv, cynik, sobec, kruťas…., ale jinak také sympaťák), doktor Zoidberg (takové blíže neidentifikovatelné stvoření toužící po neustálé konzumaci potravin..) a také Filipův vzdálený příbuzný, který celou skupinu v podstatě zaměstnává ve své společnosti Planet Express, jež doručuje zásilky po celém vesmíru.
Seriál - jak je již asi patrno i slepému ovčáckému psu - je komediálního charakteru podobně jako The Simpsons, jen ten humor tu je snad místy ještě o něco tvrdší a cyničtější… Jistě, jsou lidé, kterým to může vadit…., ale mám dojem, že většinu cílové populace to jen a jen přiláká k obrazovkám. Velmi sympaticky se mi jevil svět, do kterého je Futurama zasazena. Ten svět má svá přesná pravidla (pravidelní tv moderátoři), většina vedlejších postav se objevuje ve více dílech a občas se i přistihnete při tom, že se již smějete tomu, co tušíte že teprve nastane - např. když se na scéně objeví lidské hlavy naložené ve sklenicích (kde jsou skladovány), obvykle se jedná o známé osobnosti 20. století (Nixon,…..).
Nejdříve jsem si oblíbil postavu robota Bendera, je totiž….skvělý…, nemá obvykle žádné citové zábrany, musí neustále popíjet alkohol (prý aby se mu nezadřel mechanismus) - když jej nepije, tak se chová jako opilec - jeho poznámky k okolním situacím se dají nazvat jako silně neomalené a cynické…, jenže s přibývajícími díly mě začal docela štvát…
Seriál Futurama je založen na drsnějším humoru, než na jaký jsme normálně zvyklí, komické situace jsou někdy velmi šílené a autoři si také často libují v různých parodiích (Titanic, Armagedon, Hippies,…). Prostě, představte si trochu drsnější Simpsonovy přenesené do budoucnosti a odmyslete si ještě rodinné vztahy…..a máte Futuramu.
Hodnocení: 96%.

Posel smrti

29. června 2006 v 10:09 Počítačové hrátky
Posel Smrti
Posel smrti
Přiznám se, že mám rád adventury, teď ale nemám na mysli takové ty typicky české (Polda, Horké léto, atd..), které stavěly jen na humoru (často pokleslém), ale o věcech jako je atmosféra či zajímavý děj se jim asi nezdálo ani v těch nejsvětlejších snech…
Po dohrání této hry mohu s klidem na duši (i na ostatních částech těla) prohlásit, že Posel smrti je nejlepší česká adventura v historii a osobně ji řadím na třetí místo ve svém pomyslném žebříčku adventur (po fantastické The Longest Journey a Syberii).
Příběh hry je zasazen do Anglie v roce 1981, ale ten rok ze hry jaksi ani poznat není, jedná se totiž o starý dobrý anglický venkov, kde se čas konzervativně zastavil zhruba někde na počátku dvacátého století. Všechny lokace jsou krásně pochmurné a vyvolávají mrazivou atmosféru strachu - paráda! Hororová adventura! Rozhodně se ale nejedná o horor, ve kterém by tekly potoky krve a zombie vykukovaly za každým rohem, v případě Posla smrti jde spíše jen o naznačení, chmurný popis prostředí a různá tajemná znamení. Ve hře ovládáte postavičku Samuela Gordona, což je muž, který se po letech vrací domů na zámek Black mirror, neboť tam zemřel jeho příbuzný William Gordon. Prý to byla sebevražda skokem z okna, ale…je tu až moc podivností a záhad a vy již jistě tušíte, že takhle lehké to nebude.. Hra nás zavede např. do márnice, pitevny, do blázince či překrásných interiérů zámku Black mirror (visí tam i obraz Franze Josefa v mladším věku, vážně!). Obecně, grafika by si zasloužila známku výbornou, jediné co na ni trochu kazí dojem jsou někdy dosti pomalé animace postav, ale to je jen taková vrtošivá muška potvůrkovitá. Zvuky jsou také fantastické, dabingu se ujaly známé osobnosti (Dlouhý, Fialová, Brzobohatý,…) a na výsledku je to silně znát. Hratelnost je jediné místo, kam bych směřoval svoji výtku. Drtivá většina problémů byla čistě logická a hratelná, puzzle byly fantastické a nápadité, ale některé úkoly byly trochu divné, např. na určité lokace jste musely vstoupit, odejít z nich, pak zase vstoupit, odejít a pak opět vstoupit, než tam nastala nějaká změna, kterou jste potřebovaly ke splnění úkolu. Takovéto drobné chybky mě někdy dokázaly docela rozčílit…
Posel smrti je hra, kterou mohu jen a jen doporučit milovníkům detektivního hororu a také všem zapeklitým adventuristům (to jsou lidé, kteří chodí během Adventu na tůryJ), kteří jen proklínají všechny herní společnosti, neboť tento žánr (dle mého neprávem) skomírá. Naštěstí úbytek kvantity se nijak neprojevil na kvalitě.
Hodnocení 90%.

Co má Libor rád a co nesnáší

29. června 2006 v 10:05 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Zkusím napsat něco o sobě. Třeba to bude někoho zajímat.
Kapitola 1. - Co má Libor rád.
Lehoučce pálivé slunce ve vlasech a jemný vítr, jež je krásně čechrá. Modrou oblohu skoro bez mráčků a zelenou trávu kolem sebe. Jahodovou zmrzlinu, která se krásně rozplývá na jazyku a svlaží po horkém dni celé tělo Úsměv a stav mezi spánkem a bděním, těsně předtím než začínají sny. Sny plné barev plné neskutečných událostí o skutečných osobách a věcech (třeba jak fotbalisté Slavie vyhrají ligový titul). Hudbu, která se zavrtá v uších a nepodbízivým způsobem si ji uchováte v mysli, nejlépe spojenou s nějakou příjemnou vzpomínkou na cosi neskutečně nádherného. Hezky okořeněné jídlo
A pak ještě mnoho dalších věcí….
Kapitola 2. - Co Libor nesnáší.
Veliký, nepřirozený ohraničený prostor nad mou osobou či pod ní, nejhůře nějak protkán s tajemným zvukem. Veliké zbraně, které sice nejsou nebezpečné, ale v rukou někoho nešikovného by mohly udělat neplechu… Nepříjemný, anonymní dav ženoucí se ulicemi. Obrovské fronty připomínající dlouhého hada chystajícího se uštknout prodavačku. Nafoukané nekňuby řídící se heslem - čím méně toho vím, tím horlivěji svůj názor zastávám.
A pak ještě mnoho dalších věcí…

Vliv člověka…

26. června 2006 v 18:28 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Vliv člověka…
Člověk, tj. to nejdokonalejší, co se na této planetě kdy zrodilo. Ta největší mysl, schopna uchovat si myšlenku, získat zkušenost a dále s ní pracovat. Žádný jiný známý tvor něco takového nedokáže v tak velikém množství jako člověk. Fajn, když si toto vše přečtete, tak s klidem můžete zavřít oči a prohlásit - JÁ jsem Člověk!
Není to hezký pocit?
Jenom je někdy třeba si i uvědomit, že zároveň s tím vším si člověk přináší i určitou zodpovědnost za své činy. To, že může svému jednání porozumět a dáti mu nějaký smysl, jej zároveň staví před mnohá dilema. Žádný jiný známý tvor nemá totiž to, čemu my říkáme svědomí. Svědomí promlouvá asi ke každému z nás. Je to takový ten tichý hlásek, který se ozývá vždy, když třeba neopatrně vyhodíte do přírody papírek od bonbonů či kradete sousedovi přes plot jablka (přiznejte se, kdo z vás to nikdy nedělal?..). Mám však pocit, že lidé se naučili své svědomí kontrolovat, nějakým způsobem ten tichý hlásek umlčeli (představuji si to tak, že si dávají takové veliké klapky značky Silencio na ouška) a on už je pak nikdy netíží. Na jednu stranu to trochu chápu, teď ti lidé mohou dělat rozhodnutí, která by jim jinak jejich hlásek zakazoval, teď mohou jít a začít kácet deštné pralesy v Brazílii či vypouštět odpad do řeky - a ušetřit tím mnoho peněz, které použijí na nákup věcí, jež jim zaručí štěstí. No jo…., jenže ono to není tak jednoduché. V okamžiku, když se zbavíme svého svědomí, tak jsem asi i o něco méně lidmi… Buďme tedy plnými lidmi a chovejme se tak, abychom mohli být hrdí na označení Člověk.

Pro hrst dolarů

21. června 2006 v 18:41 Filmové recenze
Pro hrst dolarů
Tento snímek je první tzv. špagety western, který slavný režisér Sergio Leone natočil. Je sice zjevné, že se při tvorbě tohoto filmu inspiroval Kurosawovým filmem Yoshimba, ale to nic nemění na typickém "Leonovském" vyjadřovacím filmovém jazyku. Příběh filmu nás zavádí do městečka San Miguel, kam přijíždí neznámý muž (který ale dle všech klišé umí výborně střílet a málo mluvit). Městečko je v podstatě rozděleno mezi 2 silně znepřátelené gangy. Nikdo zde nepracuje (hmmm…, to je jako v komunismu…) krom hrobníka a hospodského (všude kde lidé žijí, tam do sebe pivo lijí…). Neznámý muž brzy přijde na to, že nejvýhodnější pro něj bude pracovat pro obě strany zároveň. To si však žádá velké riziko…
Pro hrst dolarů je klasický snímek s C. Eastwoodem a mnohé jeho scény takřka zlidověly. Dalo by se říci, že je to film, díky němuž začaly vznikat další westernové snímky (např. Tenkrát na západě) a také, že podnítil obnovenou vlnu zájmu o western jako takový. Vše ve filmu vykazuje typický rukopis svého režiséra. Scény díla jsou hezky doplněny Morriconeho hudbou, která celému snímku dodává na napínavosti. Ano, zde se zrodila legenda (a také mnohá klišé). Nicméně sám jsem se u sledování tohoto filmu nebavil tak, jako u dalšího Leonova westernu The Good atd…. Příběh byl chvílemi možná až příliš čitelný a postrádal nějaký zásadnější zlom, to je však jen taková nedůležitá kaňka na dobrém díle, které je jistě právem řazeno mezi klasiku svého žánru. Nicméně si dovolím tvrdit, že Pro hrst dolarů je ze všech Leonových westernů, které jsem viděl, asi tím nejslabším.
Hodnocení: 70%.

Trpasličí tajemství

20. června 2006 v 13:11 Liborova umělecká fotogalerie :-)
Tajemství malého vzrůstu všech trpaslíků jest konečně odhaleno! Díky investigativním snahám vašeho milého a oblíbeného pana Libora (tady něco.... ach ano, to je samochvála:-)) se podařilo vše zjistit. Trpaslíci totiž popíjejí v úkrytech (jako třeba zde v zahradě) pivo značky - Viniculum liliputus, které zabraňuje rozvoji růstovým hormonům. Závislost na tomto nápoji vzniká již jen pohlédnutím na něj..........
Trpaslíci se proto nemohou svobodně své neřesti oddávat na veřejnosti a stahují se do různých zahrad a zahrádek, kde se maskují zá sádrová monstra....Wow!

UFO na Bráníku!!!

20. června 2006 v 11:40 Liborova umělecká fotogalerie :-)
Tak konečně přidávám delší dobu již vyfocenou fotografii neznámého (neidentifikovatelného) létajícího předmětu. Tento výtvor se nachází na Bráníku poblíže řeky (asi Vltava, že?:-)) u pilíře takového vééélkéééého mostu (jezdí po něm mašinky).:-).
Hezké, že?

The I Inside

20. června 2006 v 11:37 Filmové recenze
The I inside
Tak copak to tu máme….? Hmm….
Hlavním hrdinou filmu The I inside (dále jen TII) je jistý mladý (a pochopitelně také krásný a bohatý) muž (který rozhodně netrpí celulutidou) jménem Simon Cable. V úvodu snímku se probudí v jisté nemocnici a má se celkem k světu, jen s tou nevýhodou, že si vůbec nepamatuje co dělal poslední dva roky..
Zdá se mi, že filmů na téma ztráta paměti a její horlivé hledání mezi střípky vzpomínek je stále velmi oblíbené u rozličných tvůrců. Jako příklad můžeme jmenovat třeba skvělé Memento či Motýlí efekt. Dle mého názoru TII kvalit výše zmiňovaných děl nedosahuje. Nedá se říci, že by to byl snímek nějaký špatný nebo snad dokonce ZLÝ (kdo čte tyto stránky pravidelně, tak asi pochopí co tím označením myslím), ale také není vysloveně dobrý. TII obsahuje ale několik momentů, které jsou velmi působivé, tvůrci hezky využívají danou látku a amnézii hlavního hrdiny a rozehrávají zajímavá setkání, při kterých vlastně ani společně s hrdinou netušíte kdo je kdo. Ano…, to vše je hezké, ale celkový dojem to zachránit moc nedokáže (jen jej vylepší). Pokud však máte rádi dva výše zmiňované snímky a rádi si motáte hlavičku otázkami typu "co by kdyby", tak se na tento film určitě podívejte.
Hodnocení: 77%.

Pohádka na dobrou noc

16. června 2006 v 21:00 Temný kout poezie
Na kopečku stojí domeček,
v tom domečku je stoleček.
Na stolečku rakvička.
V té rakvičce mrkvička.
Králíček už tam však není,¨
neb na sousedy své upíří zuby již cení!

Zkouška od Lebedy za 2!

14. června 2006 v 12:54 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Opět se musím trochu chválit:-)..., no ....nebudu to přehánět. Před několika minutami jsem zvládl zkoušku z Komparací politických systémů na 2. Dostal jsem americké "checks and balances", ale ke konci mě tam pan Lebeda (viz profesorovo foto) už docela topil. Nebudu se dále rozepisovat, vím, že toto nikoho moc zase až tak nezajímá, ale neodpustím si veliké HURÁ!! :-)

Legionář

12. června 2006 v 11:22 Filmové recenze
Někdy mám pocit, že jsem zásobovám filmy, o kterých se mi vlastně vůbec nechce ani trochu psát. Depresivní to pocit.......:-(.
Film Legionář je snímek, ve kterém hlavní roli hraje J.C. van Damme, ano přesně ten! Tato figurka z akčních filmů kategorie "B" (a někdy i "C") se spustila s filmem, který by chtěl mít ambice býti "A" nebo při nejhorším tak "A - minus"..., už si připadám jako při známkování v USA :-). Mohl bych napsat něco k příběhu. Moc se mi do toho nechce, ale..., když už jsem s tím začal..., tak to také ....d o k o n č í m...., ale bude to těžké, už teď mě z toho bolí mé rychle kmitající prsty:-).
Alain Lefevre je boxer a shodou okolnosti chodí s milenkou jednoho gangstera, ten se pochopitelně naštve (trochu to zjednodušuji..) a chce Alaina zabít, bohužel se mu nic takového nepovede a divák je odsouzen sledovat celých 98 minut této břečky. Tak tedy, Alain se nechá "nabrat" do legií (jsme v roce cca 1928) a odjede do Maroka, kde bude bránit mnoho mnoho mil pouště proti domorodému obyvatelstvu, které se bouří proti kolonizátorům z Francie. Podstoupí tvrdý výcvik a nakonec se zůčastní zajímavé bitvy o takové nic uprostřed pouště.... To by stačilo, ne? ....Fajn.....
Tedy.., ten film není zase tak nějak hrozně odporný, asi je to nejlepší snímek s van Dammem, který jsem za svůj krátký život viděl, ale stejně..., neměl jsem z toho hezký pocit. Postavy mají takové trapné kecy, kterými vyplňují klidnější místa ve filmu (tedy místa, kdy se zrovna nebojuje, neutíka, neboxuje atd..., však to znáte). Dosti děsivý je závěr a proslov vůdce zbouřenců, u kterého jsem jen hledal, kde mám nejbližší sáček na zvracení....Fakticky hrůza. Ne, tentokrát jsem necítil příjemné mrazení v zádech (a i na jiných částech těla:-)), spíše jsem se otřásl odporem. Možná trochu přeháním, u filmu jsem neusnul, ani jsem nezačal během sledování koukat raději z okna (i takové věci občas dělám), takže...dám tomu třeba...
50%. Je to sice hloupost, ale dají se nalézt momenty (např. dobrá výprava a choreograficky zvládnutá závěrečná bitva), které mohou potěšit.

Jak na nás působí hudba?

12. června 2006 v 10:04 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Zavřete pomalu očička a nechte svá ouška několik okamžiků v klidu naslouchat tichu. Pak náhle si pusťte svoji oblíbenou skladbu a nechte se unášet na vlnách těch úžasných tónů. Co způsobuje to, že hudba v nás dokáže vyvolávat krásné pocity, kdy toužíme po tom přivinout své blízké co nejblíže k sobě či naopak v důsledku např. Wangerových skladeb dáti se do pochodu a vykonati "Drang nach Osten"? Nevím…. Hudba je a bude s lidstvem spjata od jeho svítání až po jeho jeseň. Čím hudbu vnímáme? Spíše naším srdcem či rozumem? Složitá otázka, ale já si myslím, že primární ve vnímání hudby je spíše složka "srdce", čili složka duchovní, idejí. Vnímání hudby si představuji jako bránu tvořenou naším duchovním životem, kterou může otevřít síla rozumu, respektive spíše síla vzdělání, která nám mnohdy umožní zdánlivě nepřístupným skladbám porozumět.
Hudba je velmi různorodá a pestrá, o tom asi není žádného sporu. Každý žánr v nás může vyvolat rozdílné emoce a může nás jinak obohatit. Říká se, že každé omezení v hudbě je čistě jen o omezenosti posluchače. Nevím…, ale musím přiznat, že je několik žánrů, kterým jsem nikdy na chuť nepřišel, jedná se o dnes velmi "in" hip-hop (akceptuji ještě M. Elliot), českou dechovku, či opravdu hardcore country. Někdy mě dosti irituje i hardcore techno či mainstreamový pop, ale jsem si vědom toho, že na Zemi asi není člověka toho, který by dokázal vstřebat hudbu všechnu. Asi jsme všichni svým způsobem omezeni…., a to je možná i dobře. V různosti je přeci krása.

Zkouška z Koháka za 1!!

9. června 2006 v 12:42 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Drazí přátelé, známí, či "jen" čtenáři, před krátkou chvíli se mi podařil heroický výkon a dostal jsem ze zkoušky z filosofie známu výbornou od prof. Koháka, PhD. Je to akt, který ve svém krátkém životě stavím velmi vysoko. Nechť vaše oko tedy s láskou spočine na dalších řádcích, kde se budu snažit průběh zkoušky vylíčiti.
Schylovalo se k bitvě. Obě armády byly dobře připraveny, neb po celé dlouhé dny pečlivě leštily zbroj a brousily meče. Boj to bude těžký, ale zdá se, že vítězství by se mělo přiklonit k Liborově statečné armádě. Leč co to? Kohákovo vojsko v podobě filosofické dialektiky podniklo hrubý útok na střed naší obrany! Co těd?! Na scénu vstupuje odvážný prapor lukostřelců Palackého, kteří svými šípy zdárně odrážejí útočící dialektiku. Té však na pomoc přibíhá pěší oddíl zubožené a špatně živené armády náboženských dogmat, nicméně Palackého lukostřelci se číní a i tyto bídáky obracejí na ústup. Nastal čas na finální útok. Řady urozených rytířů na svých koních se rozjíždějí do útoku a s výkřiky jako: Masaryk, Patočka a dokonce i ...Kohák obrací nepřítele na definitivní ústup a ten jen smutně podepíše v indexu známku "výborná". Ach...ta romantika....

Mušketýr

9. června 2006 v 12:33 Filmové recenze
Mušketýr - (The Musketeer)
Na světě existuje mnoho špatných filmů, na většinu z nich se dá s trochou zebezapření ještě dívat a některé z nich vám dokonce i utkví v pamětí (např. u mě je to jednoznačně Plan 9..).
Někdy se však stane, že si domů přinesete ZLOU videokazetu, ZLÝ soubor s koncovkou avi či dokonce zlem prošpikované DVD. Ano, tady veškerá legrace končí. Máte co do činění se zlými filmy!
Trochu dramatický úvod, že? Film Mušketýr si jej však jednoznačně zaslouží, něco tak kreténsky idiotského se jen tak nevidí! Těžko hledat nějaká pozitiva... Asi tušíte o čem bude děj filmu, jistě, je to další x-tá variace na obehrané Dumasovo téma, nicméně tvůrci (to slovo bych měl dát do uvozovek - "tvůrci" - ano, tak to vypadá mnohem lépe) se jej však snažili "obohatit" (vida, další uvozovky) o nový rozměr - akční souboje v asijském stylu! Děs, běs, noční můra všech filmových fandů, to je to, co se mi zrodilo v mysli, když jsem tuto odpornou "syntézu" viděl. Abych byl konkrétní: Planchet (ano, ten hloupý prosťáček D´Artagnana) je zde zahrán jakožto akční hrdina nejtvrdšího kalibru, má nějaké pistole či co a Těmi je schopen zlikvidovat skoro každého (až na D´Artagnana, pochopitelně), samotný hlavný hrdina je doslova na....(nenapadá mě vhodné slušné slovo). Má milou tvářičku, podobnou těm, které se na nás zubí z reklam. Jeho pojetí akčního kung-fu spolu s šermířskými dovednostmi je ubohé, asi stejně jako většina hereckých výkonů. Vrcholem kýčovité odpornosti celého "díla" (dnes mi to s těmi uvozovkami ale jde!) je skutečnost, že Constance nezemřela, nýbrž vše zdárně přežila, dokonce si ani nic neudělala s účesem (asi používá Dry z té reklamy)! Možná z filmu plyne morální ponaučení, lepší než film viděti je doma žádné dvd ani video nemíti.
Slogan funguje: As You have never seen before...
Hodnocení: 20%. Možná trochu vysoké...hmmm..., asi jsem moc hodný..

Trpasličí báseň

9. června 2006 v 12:21 Temný kout poezie
Hou hou,
trpaslíci jdou.
Hou hou,
jdou strouhou.
Hou hou,
už nemůžou,
ale cestu mají pořád dlouhou.
Ach ou ou.

Sny a mystika

7. června 2006 v 11:22 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Sny a mystika
Zdají se vám někdy sny? No…, to je hloupá otázka, co? Každému se přeci zdají sny (i zvířatům). Sny jsou docela fajn, nikdo přesně neví, co jsou zač, proč existují (a nač), mají nějaký význam? Těžko říci. Když jsem byl malý, tak jsem vlastnil (tedy…moji rodiče vlastnili..) knihu s tajemným názvem Magický almanach. Publikace vyšla někdy koncem sedmdesátých let (normalizace), kdy jsem ještě (dle slov svých rodičů) byl na houbách (už si nepamatuji, co jsem na těch houbách dělal, ale asi něco moc důležitého, když jsem tam byl tak dlouho). Kniha obsahovala (tedy…termín kniha je trochu zavádějící, prostě jen lepší ošuntělý paperback divného formátu) několik "okultních" kapitol, ta první byla věnována tzv. Pýthagorovu zrcadlu. To byla ale úžasná věc!!! Když mi bylo tak 11 let, tak jsem tomu, co mi řeklo výše zmiňované zrcadlo řeklo skutečně trochu věřil! Princip byl založen na poměrně komplikovaném výpočtu, který se zakládal na datech narození a spoustě jiných čísel (Pýthagoras se holt nezapřel). Mám takový dojem, že se splnilo vše, co mi vyšlo, ale přeci jen, je to už nějaký ten rok. Cosi v mysli mi říkalo, že na tom principu něco být může, ale racionálnější část mozku tvrdila pravý opak. Jistě, asi nikdy jsem tomu zcela nevěřil, ale stejně…..někdy je hezké zkusit předvídat budoucnost, někdy je to svůdnost sama..
Další zajímavé kapitolky v knize pojednávaly např. o "barometru lásky" (he he, pamatuji se na jednu svoji kamarádku, která se do tohoto úplně zbláznila…chudák…) a také snář. Ten snář sice nebyl nikterak obsáhlý, ale byla v něm pokryta všechna zásadní hesla. Často jsem si v něm četl, ale musím přiznat, že k předpovědím jsem byl skeptičtější než v případě Pýthagorova zrcadla. Rád jsem si v té celé knize listoval a pročítal jen tak - mezi řádky - zajímavé informace a prognózy, ale už jsem nic zajímavějšího nenalezl. Proč toto vše vlastně píši? Okultní věci mě vždy tak trochu fascinovaly, ale vždy jsem se také snažil dodržovat určitý odstup. Já sám osobně věřím ve svobodného člověka, který není nijak svazován či determinován nějaký osudem či dějinným úkolem (to je také důvod, proč odmítám věštění z karet či komunimus). Lidé obecně velice špatně nesou odpovědnost za své (leckdy) špatné činy, někdy je hrozně jednoduché a lehké tuto svoji odpovědnost jednoduše delegovat na osud (osud tomu tak chtěl, Bůh k sobě povolal Liborka do nebe atd…, znáte to). Proto: buďme odpovědni za své činy a věřme sami sobě. Pokud se vzdáme své odpovědnosti a určitých práv, tak se z nás (lidí) může stát pouze dav (masa), která bude snadná k ovládání. To přeci nechceme…

Zaostřeno na Katolíka:-)

7. června 2006 v 10:18 Liborova umělecká fotogalerie :-)
Zajímavá (či dobrá) zpráva pro všechny Katolíkovy nepřátele a odpůrce (např. Mladé Konzervy). Výše zmiňovaná osoba se po zveřejnění volebních výsledků (kde jeho oblíbená strana Zelených získala pouze 6 mandátů) chtěla zprovoditi ze světa. Díky obětavosti jeho kolegů (jmenovitě třeba JÁ) se však tomuto činu podařilo zabránit.
:-)
Foto: Menza Jinonice UK FF

Zapadá slunéčko :-)

7. června 2006 v 10:10 Liborova umělecká fotogalerie :-)
Já tedy na takovéto fotky moc nejsem, zavání to kýčem, ale ona je ta skoro letní obloha někdy moc krásná. V tomto světle i nemilosrdné městečko ve středních Čechách - Hostomice - nevypadá tak zle, že?:-)