Květen 2006

The Good, The Bad and The Ugly (Hodný, zlý a ošklivý)

31. května 2006 v 18:21 Filmové recenze
The Good, The Bad and The Ugly (Hodný, zlý a ošklivý)
Westerny nemám zrovna moc v oblibě. V mládí jsem miloval Vinnetoua (to byl muž!) a Sedm statečných, ale s pozdějším věkem ze mě radost ze cválajících koní jaksi vyprchala. Víte, westerny mají tu nevýhodu, že jsou všechny skoro stejné (V pravé poledne variace 135 atd…). Filmový tvůrce Sergio Leone přinesl koncem šedesátých let do tvorby westernů cosi nového, konkrétně se jedná o to, čemu já osobně říkám "italský prvek". Jistě, ty filmy jsou pořád americké, ale mají v sobě takový zvláštní nádech (a navíc se na nich výrazně podílejí Italové). Sergio Leone stojí za takovými peckami jako třeba: Pro hrst dolarů, Tenkrát na západě a…..The Good, The Bad and The Ugly.
Snímek nás zavádí do předminulého století, do doby, kdy zuřila v USA občanská válka. To je právě jeden z momentů, díky němuž jsem byl trochu v rozpacích. Spojení světa klasického westernu (žánr se svými vlastními pravidly a neporazitelnými hrdiny - tak trochu jako fantasy) a historické události mi moc nesedělo… Dva hrdinové The Good (hraje jej skvělý Clint Eastwood), kterému se říká blonďák a The Ugly (jméno se k němu hodí) se potloukají prérií, když tu narazí na projíždějící dostavník, v němž jim umírající voják Konfederace sdělí, tajnou informaci o ukrytém pokladu v hodnotě cca 200 000 dolarů! To už je něco! Bohužel, každému z nich řekne jen část informace, takže oba musí chtě nechtě spolupracovat, do čehož se nikomu pochopitelně moc nechce… Do všeho se ještě vkládá důstojník Unie The Bad, kterému se neřekne jinak než Andělské oko (nebo oči?.., teď nevím), ten chce poklad také celý pro sebe. Není asi nutno připomínat, že všichni tři hrdinové jsou víteční střelci…
O zábavu ve filmu skutečně není nouze. Přestřelky jsou udělány velmi působivě, taková je i celá atmosféra filmu, jež ale nemusí každému vyhovovat. Je zde totiž poměrně velké množství "pomalých scén", při kterých na sebe muži hledí a čekají kdo vytáhne kolt atd…, nicméně pro mě tyto scény k westernovým filmů od Leoneho patří stejně jako Laurel k Hardymu, bez toho by to byl jen další western, který dává Tv Nova v neděli odpoledne… Vítečná na snímku je také hudba, velmi vkusně podbarvuje celou atmosféru filmu, která se nese v duchu nejistoty, napětí a…také trochu strachu. Stojí za to si soundtrack z filmu někde sehnat. Patrně jej sice budete znát, je to hudba na kterou se nezapomíná, a pokud ne, tak…..tak asi nemáte filmy moc v lásce, že? Úžasné jsou ve filmu i různé hlášky typu: když chceš střílet, střílej, ale nemluv (k mrtvému) nebo: vždy když dostanu peníze dodělám svoji práci (k budoucímu mrtvému).
Díky výše zmíněným pomalejším scénám je film dosti dlouhý (asi 2 hod a 40 min), což ale pravému fandovi westernů pranic jistě vadit nebude….
Hodnocení: 80%.

Stay

31. května 2006 v 18:18 Filmové recenze
Stay
Film Stay je zvláštním dílem. Nevím přesně k čemu to přirovnat, možná trochu k tvorbě D. Lynche, ale ani to není tak nějak ono. Ach jo…, to bude zapeklitá recenze. Mladík Henry studuje na univerzitě umění, nebylo by to nic zvláštního nebýt toho, že Henry je dle všeho tak trochu blázen. Stará se o něj jistý doktor Forster (Ewan McGregor), který má s podobnými případy bohaté zkušenosti, jeho manželka (Naomi Watts) byla vlastně dříve jeho klientkou.. Henry má oblíbeného jistého malíře, který v den svých dvacátých narozenin spálil veškeré své malby a pak se na mostě zastřelil svým revolverem. Henry chce udělat to samé (inu, každý slavíme narozeniny jinak….) a Forster se mu v tom snaží zabránit. Jenže…, je Henry skutečně blázen? Nebo je blázen doktor Forster? Nebo zešílel celý svět? To jsou otázky, které si během sledování filmu jistě položíte. Odpověď je taková…..nevím. Podobně jako u filmů D. Lynche ani zde nemáte jasné poselství a závěr. Pro mnohé to je klad a pro mnohé zápor těchto děl. To už záleží na posouzení diváku. Ve filmu jsou hezky udělány předělové scény, např. postava vystoupí z auta, kamera se posune a v tom samém záběru vidíme už postavu stát u vzdálených dveří. Vůbec hraní si s realitou, divné záběry, opakování scén a dialogů patří jistě mezi režisérovi libůstky. Stay je zajímavý snímek, který se mi v podstatě líbil, jen se nemohu ubránit dojmu, že určité postupy jsou tak nějak vykrádány a některé záležitosti tam jsou dělány čistě jen na efekt a beze smyslu.
Hodnocení: 89%.

Serenity

31. května 2006 v 18:15 Filmové recenze
Serenity
Někdy vám na posouzení filmu stačí třeba jen 5 minut, někdy se díváte na docela obstojný snímek klidně i hodinu než se zvrtne to úplné hlouposti. Serenity je film z první kategorie.
Hmmm…, měl bych napsat něco k ději, ať víte, o co přicházíte..
Existuje taková pěkná organizace, jmenuje se Aliance a ta sdružuje většinu obydlených planet v galaxii (asi jste poznali, že se jedná o sci-fi, kdo ne, tak je Jiří Paroubek, který stále čeká na marťany..), proti Alianci stojí nějací povstalci. Bojují spolu (bůhví proč) a Aliance zvítězí. STOP. Další děj, existuje taková pěkná dívka, jmenuje se River, má určité telepatické a i jiné nadpřirozené schopnosti, které z ní dělají ničivého zabijáka (vážně, určitě bych se vedle ní nechtěl probudit ráno v posteli). Schopností si všimne Aliance a začne River dosti ošklivě zkoumat, ta má však odvážného bratra (ehm…jméno jsem zapomněl, ..když on byl takový nevýrazný…), který ji unese a společně se svými kumpány (shodou okolností veteráni z války proti Alianci! Kdo by to byl řekl?) zbytek filmu utíkají a snaží se přijít na kloub záhadě: co že to jsou Ti Pátrači, kteří neustále jen vraždí? (mimochodem, jsou také dost odporní, kdybych si měl vybrat vedle koho se ráno probudit, tak by River vyhrála jen o prsa korejské školačky).
Film je v podstatě taková neškodná sci-fi, která má celkem hezky udělané efekty a triky, ale to je asi tak vše. Některé scény jsou sice působivé (např. příjezd a pobyt v mrtvém městě či souboj s přesilou Pátračů), ale takových scén je poskrovnu (rozhodně méně než skvrn od jídla na mém oblíbeném tričku s obrázky golfových holí). Herecké výkony jsou takové mdlé, patetické…, příběh není moc výrazný. Mám dojem, že Serenity je film, který vás sice ničím asi neurazí, ale za pár dní na něj v klidu zapomenete. Rozhodně to není dobrý film a když k tomu ještě navíc připočtu kecy postav o tom, jak je "hrozné, když jedna velká říše vnucuje svá pravidla říším jiným"…., to už je tak omleté ve všech druzích filmů, že jen čekám na to, až podobná fráze vyskočí i od Disneyho..
Hodnocení: 44%.

Můj oblíbený kopec!

29. května 2006 v 15:37 Liborova umělecká fotogalerie :-)
Dámy a pánové (a všichni ostatní)!
Další obrázek k nahlédnutí ve slovutné Liborově umělecké galerii (trademark) znázorňuje kopec v Brdech jménem Plešivec. Jeho název pochází ze slova "plechý", což má znamenat něco jako protáhlý (což vskutku je). V minulosti se na něm nacházelo keltské hradiště (něco pro fanoušky keltských horoskopů, co?:-)), ale dnes tam po tom památky najdete jen stěží (už to tam zryli archeologové, dokonce prý i slavný pan Barrande!). Plešivec je také mezi místními populární díky četným legendám a pověstem, jež se k němu váží. Mezi nejznámnější patří ta o čertech, kteří se tam shromažďují a na vrchu i ukrutné čáry konají (ach.., jak já miluji archaický jazyk) nebo pověst a Hadí královně (kterou si už moc nepamatuji, takže tu musíte oželit). Nadmořská výška vrchu je 654 m nad mořem a nachází se cca 4km od mého malého městečka Hostomice.

Dagon

29. května 2006 v 14:33 Filmové recenze
Dagon je hororový film na pomezí áčkového a béčkového hororu. Jakoby se nemohl rozhodnout do které kategorie spadnout. Nakonec to vypadá spíše na to béčko..., bohužel. Námět filmu je zajímavý, to bezesporu. Skupinka čtyř lidí ma poruchu na své krásné kapitalistické jachtě a musí se zkusit zachránit na pevnině, kde se nachází ponurá vesnička. Jenže..., s tou vesnicí není cosi v pořádku. Vypadá zpustle, opuštěně. Když už se nějací Ti lidé objeví, tak jsou divní, zvláštně chodí, skoro nemluví a ....jakoby někteří z nich měli žábry! Film je inspirován dílem klasika svého žánru H. P. Lovecrafta (kterého osobně velmi uznávám) a poměrně dobře se mu daří držet napínavou atmosféru zhruba do 60% filmu, pak již to není ono (to platí skoro ale pro každý hororový snímek). Zápletka nám sice postupně graduje, ale po prozrazení toho, co jsou obyvatelé vesničky zač se už moc nebojíte a ....a vůbec:-). Herecké výkony jsou takové průměrné, moc mě nezaujaly ani neurazily. Výjimku mezi nimi tvoří herečka jménem Macarena Gomez (obrázek), které ztvárnila postavu Dagonovi kněžky, zahrála ji takovým...řekněme odporným způsobem, prostě ta postava se mi hnusila. Byla k hlavnímu hrdinovi velmi slizce přítulná a zároveň bestiální k jeho partnerce Barbaře, když ji zraňovala nožíčkem (no..nožíčkem...pěkná kudla to byla..), ve tváři měla takový až šílený výraz...brrrr.., to už bych se ráno v posteli probudil raději vedle korejské studentky politologie...
Inu Dagon není vysloveně špatný film, jenže to není ani vysloveně film dobrý. Většinu času jsem se u něj však bavil. Od toho tedy lehce nadprůměrné hodnocení.
Hodnocení: 57%
P. S. Pozor na ryby!!:-)

Kolaps starého televizoru

23. května 2006 v 9:28 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Televize jest krásným průvodcem našeho pochmurného života. Pomůže nám dostat se na místa, kam bychom se jinak asi stěží podívali. Přenese náš zrak přímo doprostřed důležitého fotbalového utkání, ukáže kterak zabíjet upíry, přenese nás na koncert slavné skupiny, či do soukromí zajímavých (i nezajímavých) lidí. Ano! Toto vše umí ta kouzelná bedýnka plná tajemných drátků!
Nyní o toto vše budu ochuzen... Jistě, nepatřím mezi vášnivé zastánce televizních programů. Dle mého názoru je daleko lepší vyjít si třeba na procházku s přáteli, zahrát si venku fotbal, číst knihy nebo dokonce i hrát počítačové hry (přeci jen, narozdíl od sledování tv je zde jakýsi druh interakce). Nicméně musím připustit, že televizor také hraje v životě důležitou roli. Jedná se sice primárně o zdroj zábavy, ale nesmíme opominout ani jeho (dnes často skoro zapomínanou) edukativní funkci nebo funkci zpravodajskou. Představte si situaci, že se něco (cokoliv....) důležitého stane ve světě. Pokud zrovna u sebe nemáte internet (což je dnes těžké), tak si jistě pustíte večer televizní zpravodajství. Pokud se např. konají volby (což nás brzy čeká), tak mnozí lidé tráví u tv skoro celý den a trpělivě sledují s jiskou naděje v oku stoupající promile (nebo se slzou v oku promile klesajíci...). Tak jako tak, televize prostě důležitá je, jen někteří lidé její důležitost přeceňují a naopak.... Na tom se snad shodneme. Důležité však je (abych se oklikou vrátil k námětu článku), že můj televizor, který mám v pronajatém bytě v Praze (staříčký barevný to stroj zhruba z poloviny let osmdesátých!) se roznemohl křemíkovou chřipkou a jeho štiplavě zářící obrazovka odešla asi na věčnost. :-(. Smůla.. Naštěstí mi teď zrovinka začalo zkouškové období, takže v Praze se moc vyskytovat nebudu a újmu v podobě přítele - televizní bedýnky - moc nepocítím, ale stejně...člověk se nemůže ubránit určité nostalgii..
Na památku drahé televize tu zanechávám její foto s moji maličkostí v popředí..
Čest její památce! Dejme si všichni minutu televizního zrnění.....
bzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzz...

Libor u Branické skály 2006

23. května 2006 v 9:18 Liborova umělecká fotogalerie :-)
Inu, rok se opět s rokem sešel a já se znovu nechal vyfotografovat u Branické skály. Obě fotografie jsou z mobilu mého kolegy (budoucí Ing. M. Štrunc), takže jejich ostrost je diskutabilní. Nicméně.., na té první fotografii z roku 2005 mi to celkem ještě slušelo, ale tady...vypadám tam jako Křemílek....nebo ještě hůře.., jako Vochomurka:-(.
Ale je to hezká tradice, ne? Nechat se takto každý rok vyfotit na stejném místě.. Uvidíme jak mi to dlouho vydrží.

Růžový kontejner

23. května 2006 v 9:14 Liborova umělecká fotogalerie :-)
Nedávno jsem vyfotil takovouto kouzelnou věc. Růžový kontejner! Toto místo na odpadky se nacházelo v krásné městské části Prahy jménem Braník, leč ta barva...mě trochu zarazila... Že by v souvislosti s registrovaným partnerstvím měla tato menšina i své vlastní odpadkové kontejnery?:-).
Ale..., že to tomu kontejneru sluší, co?

Goodbye Lenin

22. května 2006 v 14:44 Filmové recenze
Kapitola první. Jak se k tomu Libor dostal a co se kolem toho seběhlo
Nedávno se mi stala zajímavá věc, zastavil mě jeden kandidát do parlamentu ČR za ODS a celkem mile mě oslovil, i já mu celkem mile odvědil a on byl tímto vývojem zřetelně potěšen, neb mě krátce po rozhovoru obdaroval propagačními materiály ODS a dokonce i jedním DVD s předvolební tematikou plus filmem Goodbye Lenin! Poděkoval jsem (chudák..., asi se domníval, že jej za to budu volit..) a za několik hodin poté jsem již seděl doma a sledoval, kterak se stříbřitý disk s logem ODS zasunuje do mého přehravače...
Kapitola druhá. Co to vlastně bylo a kterak se to Liborovi líbilo.
Film Goodbye Lenin je celkem příjemný film německé produkce (což často bývá protimluv:-)). Vypráví a mladém muži, jehož matka je silně organizována v různých socialistických skupinách (píše se rok 1989, NDR) a je pro ni silným šokem, když spatří svého syna na protikomunistické demonstraci. Omdlí a dostane se do komatu...., nepříjemná věc. Synek si mezitým najde přítelkyni, svět se změní, v Berlíně padne slavná zeď...a matka se probudí! Pozor, doktoři však varují, pokud prožije nějaký silný emoční šok, tak to může znamenat až její smrt. Co s tím? Její okolí se rozhodne pro dokonalou mystifikaci. Budou prostě předstírat, že komunismus nepadl a vše funguje tak, jako dříve. To vede k mnoha komickým situacím, jako např. falešné televizní vysílání, šílená honba za starými okurkami, které se samozřejmě už v kapitalistické společnosti nevyrábějí atd... Celkově však nelze říci, že tento snímek je komedii. Podle mého názoru se jedná spíše o nějaké drama smíšené s tragikomickými prvky. Velice přesvědčivé jsou herecké výkony (např. Daniel Bruhl v hlavní roli synka Alexe) a celková atmosféra doby, která se probudila ze socialistického klimbání do hektického kapitalismu. Nedá se říci, že snímek by byl vyloženě antikomunistický. Jistě, poukazuje na nedostatky komunismu, ale zároveň zobrazuje nastupující kapitalismus v jeho nelítostné krutosti (dcera opustí školu kvůli tomu, aby si vydělávala u "strýčka Donalda" pečením hamburgerů). Mám dojem, že někteří členové ODS znají z filmu jen ten název a řekli si: to by bylo super do kampaně.. Nicméně film se mi líbil, mezi nejkrásnější a nejpůsobivější momenty snímku patří putování sochy soudruha Lenina vzduchem (kdo viděl pochopí) či překvapení, kterého se Alex dočká na střeše spuštěním ohňostroje (ono se totiž tenkrát zrovna hrálo mistrovství světa ve fotbale..)
Kapitola třetí..., kterak to Libor si v hlavě vše srovnal, zhodnotil a co z toho vzešlo...
Hodnocení: 87%.

Kterak Libor k nemoci přišel

19. května 2006 v 9:40 Temný kout poezie
cartoon of man getting attacked by cartoonish viruses, he is looking rather sick
Stalo se to včerejší noci,
podlehl jsem zákeřné nemoci.
Pořád kašlu, stále kýchám,
bolestí už stěží dýchám.
Když je člověk nucen léky brát,
i alkoholu se musí vzdát…
Zlotřilý vir se mě snaží zničit,
ale já jsem čilý a budu cvičit!
P. S. S tou nemocí to není nijak vážné, jen mě trochu škrábe v krku...., ale musel jsem to nějak více dramatizovat, ne? S pouhým škrábáním v krku si dnes už nevystačíte:-).
A nezapomeňte na anketu, jež je přidružena k tomuto básnickému skvostu!:-)
TOPlist

Viktor Fischl - Hovory s Janem Masarykem

18. května 2006 v 12:32 Recenze knih
Mladá fronta 1991.
Díky nepřízni počítačového systému tento článek píši již podruhé….
Pan Fischl pracoval po dlouhá léta přímo po boku Jana Masaryka (ministra zahraničních věcí) jako jeho velká opora i přítel. Dalo by se tedy říci, že mohl docela dobře nahlédnout na Masarykovu komplikovanou osobnost. Viktor Fischl si během svého života s Masarykem vedl poznámky, kde se snažil zachytit určité Masarykovi myšlenky a bonmoty. Právě z těchto poznámek se zrodila kniha, o které vám tu chci něco napsat. Kniha poprvé vyšla již v padesátých letech, ovšem ne zde v Československu, ale v Izraeli (kam Viktor po záhadné Masarykově smrti emigroval). První vydání v naší zemi je právě to mé - z roku 1991.
Jan Masaryk měl svůj typický řečnický projev, dalo by se říci, že se jednalo o projev lidový, ovšem v žádném případě to neznamená, že by byl nějak špatný. Jistě, Masaryk častokráte utrousil nějaké to sprosté slovo, ale z jeho úst a v kontextu řeči se nejednalo o nějakou vyslovenou vulgaritu. Prostě některé věci pojmenoval jen tak, jak je sám cítil. Autor Viktor Fischl tuto tenkou knížku (asi 120 stran malého formátu) roztřídil do několika tematických kapitol, ve kterých se Masaryk vyjadřuje k různým problémům, od komunismu až po problematiku malých národů ve velkém světě. Ze stránek na čtenáře opravdu dýchne kus Masarykovského ducha, neboť pan Fischl dokázal řečnický styl a unikátní Janův způsob vyjádření velmi dobře převést na stránky knihy. Jsem také potěšen tím, že autor zde nijak významně nerozpitvává Masarykovu tajemnou smrt, o níž toho již bylo napsáno velmi mnoho, ale věnuje se pouze osobnosti Jana Masaryka, což je oblast, která není v literatuře zase až tak důkladně popsána.
Na knize dále velmi oceňuji jistou aktuálnost. Jan Masaryk se zde vyjadřuje např. k problému zrušení komunistické strany (!) či k existenci státu Izrael. Dovolím si malou ukázku: Já si vzpomínám, když táta ještě žil, jak k němu chodili naši agrárníci a servírovali mu třikrát denně místo jídla nápad postavit komunistickou stranu mimo zákon. Táta byl vždycky rozhodně proti tomu. Jednou se mě zeptal, co si myslím o těchhle pokusech našich státníků zbavit se opozice touto snadnou cestou. Tak jsem mu řekl, že když jsme jako kluci čutali merunu, nikdy nám nenapadlo jí t k soudci a chtít po něm, aby vyhodil ze hřiště těch jedenáct kluků, kteří hráli proti nám. Mohl vyloučit jenom ty, kteří nehráli fair. Jenže dneska nejsem tak docela jistý, že komunisté vůbec kdy hráli fair. Oni totiž ve skutečnosti nikdy neuznávali, že by stejná pravidla platila pro obě strany. Jenže teď nám nastříleli už trochu moc gólů a taky nikde nevidím soudce, který by si troufal odpískat faul.
V závěru knihy Fischl uspořádal takové Masarykovi "portréty" tehdejších významných státníků, za výtečnou charakteristiku považuji např. portrét J. Stalina: On je ovšem taky něco jako papež. Hlava nejnesvětější církve. Ale já vám povím pravdu. Já nikdy nedovedl vidět jenom to špatné na Napoleonovi a nějak taky nemůžu hodit Stalina do jednoho pytle s Hitlerem. Někdy se mi dokonce zdálo, že jsem mu v očích zahlédl něco jako jiskřičku lidskosti. Ale možná, že se mýlím. Čertovi taky svítají očička a možná, že právě pro tohle je Stalin ještě nebezpečnější, než si myslíme.
Knihu mohu jen doporučit všem, kteří se o tohoto člověka - humanistu nějak zajímají.
Hodnocení: 96%.
TOPlist

Kapky deště

17. května 2006 v 12:12 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Když vám takhle někdy v letní podvečer zaprší, tak je to prostě paráda. Zem je celá vyprahlá a déšť ji jen dodá vláhu a pomůže ji. Navíc ta krásná vůně, která se pak rozhostí po okolí. Já osobně mám rád vůni zmoklé silnice (asfaltu), je taková zvláštní - snad se nejadná o nějakou závažnou úchylku:-). Nikdy jsem o tomto s nikým moc nemluvil, ale spolehlivě vím, že mnoho lidí má déšť rádo. Proč? Nevím..., možná proto, že nám najednou z nebe (shůry) začne dolů padat voda, což mohlo v historii často znamenat předěl mezi životem a smrtí. Déšť sám může způsobit smrt i zachovat život. Déšť umožní vyprahlým poutníkům v prériích svlažit svá hrdla, ale zároveň může způsobit ničivé záplavy, povodně... V tomto ohledu se chová podobně jako oheň (znáte to, dobrý sluha, ale špatný pán), nicméně já mám stejně radši ten déšť a jelikož jsem nikdy nebyl nijak zastižen jeho negativními důsledky, tak si v mysli vždy ponechávám jen ty hezky chvíle, jako třeba vůni zmoklé vozovky nebo takovou příjemnou svěžest, kteráse rozhostí po dešti, kapky vody na stéblech trávy... Přijde mi to daleko krásnější než oheň, ke kterému se člověk ani nemůže přiblížit a dotknout se jej bez popálení.
Léto se blíží mílovými kroky a s nimi i letní deštíky. Doufám, že se toto léto nebude nést ve znamení nějakých záplav....
Až jednou zaprší, zavřete oči a zkuste si "poslepu" vychutnat to božské aroma, které je v krajině. Stojí to za to, krása je někdy v maličkostech.

Technologie

17. května 2006 v 11:43 Temný kout poezie
Technologie je naše chlouba,
zároveň však i zhouba.
Ráno vstanu, e-maily přečtu,
telefonní účet už skoro ani nesečtu.
Je to hrůza, je to droga této doby,
asi si budu muset najít jiné hobby..

CRASHED SYSTEM

17. května 2006 v 11:34 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Hrůůza! Jak asi víte, tak díky selhání systému se některé články na blog.cz želbohu smazaly. Docela mě to rozzlobilo, ale pak jsem si řekl, že nemá smysl se nějak rozčilovat. Prostě je zkusím "nadatlovat zpátky", tedy...některé z nich, ono psát něco podruhé už není moc zábavné.
A navíc mě to inspirovalo k jedné básni!:-)

Důkaz (Proof)

17. května 2006 v 11:31 Filmové recenze
Důkaz (Proof)
Na film Důkaz jsem se docela těšil. Nevím ani proč, ale byl to takový divný pocit mrazení v zádech (i na jiných částech těla), který vám dává tušit, že zážitek s tím, co jste si domů přinesli na té blištivé placce, bude něčím zajímavý. Ano, mrazení v zádech (i na jiných částech těla) nelhalo!
G. Paltrow tu hraje ženu (chtěl jsem napsat, dívku, ale přeci jen…, třicítka už klepe na dveře) jménem Catherine, jež je dcerou významného matematika (A. Hopkins), který je však ke sklonku svého života ….ehm….duševně na dovolené (říci něco opisem - to byla vždy má silná stránka!). Problém je v tom, že Catherine tuší, že jakási podivná duševní choroba (patrně schizofrenie) se pokouší usadit i v její krásné hlavě. To je velmi nepříjemné, zvláště pak, když se vám začínají zjevovat lidé, kteří vlastně už ani nežijí, o Catherine se začne zajít jistý Harrold Dobbs, což je matematik (a muzikant) a na návštěvu přijíždí i její sestra z New Yorku (se kterou se Katka moc zrovna nemusí…) s úmyslem Catherine dostat z Chicaga (kde bydlí) k ní do New Yoku, aby jí měla jaksi pod dohledem…. Vše ještě zkomplikuje nález tajemného sešitu, který obsahuje vskutku revoluční matematické výpočty a postupy. Otázkou je, kdo jej vytvořil? V té době již duševně nemocný Catherinin otec nebo Catherine sama?
Na filmu Důkaz oceňuji převážně jeho nelineární způsob vyprávění a často také výborné prostřihy. Další výtečnou věcí na tomto díle jsou herecké výkony G. Paltrow a A. Hopkinse, které zcela naplňují význam slova přesvědčivost. Musím podotknout, že nejsem žádný znalec matematiky, tak nemohu hodnotit do jaké míry jsou veškeré ty teorie, o kterých se ve filmu hovoří, založeny na pravdě, ale…., někdy nezbývá nic jiného než věřit.
Snímek mohu jen doporučit, mrazení v zádech (i na jiných částech těla) jen tak nelže. Nedá se říci, že by to byl film o rozpadu zdravého rozumu a proniknutí do osidel šílenství, to ne, spíše je to jen popis, vyprávění o talentovaných lidech, kterým je jejich nadání leckdy jen na obtíž.
Hodnocení: 89%.

Shinobi

17. května 2006 v 11:29 Filmové recenze
Shinobi
Děj tohoto fantaskního filmu má patrně i určité historické jádro (alespoň tak jsem to pochopil), každopádně se opět jedná o asijskou produkci se všemi znaky jejich akčněji pojaté kinematografie. Shinobi jsou v podstatě velmi silní a dovední bojovníci, kteří se rekrutují ze dvou vesnic, jež se navíc nemají zrovna v lásce. Příběh pokračuje tím, kterak muž z vesnice jedné potká ženu z vesnice druhé a…., dál už to vlastně znáte. Jedná se o klasický příběh nenaplněné lásky, tentokráte však v asijském pojetí, což znamená, že zde bude o něco více krve a také dosti jiných podivností.
Úžasné jsou na filmu hlavně bojové sekvence, pokud jste například hráli počítačovou hru Mortal Combat, tak patrně máte představu, jak takové bitvy mohou vypadat. Vše je umocněno tím, že každý bojovník ve filmu má jakousi speciální bojovou schopnost, např. jedna žena byla krmena po celý život jedem a tak teď může kdykoli ze svých úst vypustit obláček zeleného jedovatého plynu (také znám takové ženy). Velmi působivě jsou zpracovány akce hlavního hrdiny Gennosukeho, ten dokáže jaksi po "matrixovsky" zpomalit čas a podobně jako Max Payne i Gennosuke své výhody využívá k obřím masakrům v nepřátelských řadách. Na bitvy se kouká opravdu velice hezky, ale po čase mě již začaly trochu nudit…, jako koneckonců celý film. Není to vysloveně špatné, to ne, ale nemohl jsem tam najít krom triků nic, co by mě nějak zaujalo.
P. S. Pozor na ten závěr, to je jen pro otrlé povahy, ta scéna vám může vrhnout slzy dojetí do očí, ale zároveň vás notně zhnusí.. No jo, holt Japonsko….
Hodnocení: 58%.

Moudra zkušeného muže stažená z internetu

11. května 2006 v 18:14 Úvahy a literární útvary rychlého nasazení:-)
Každý muž potřebuje k životu tři ženy: matku, manželku a aspoň
jednu, která ho považuje za muže... (Gabriel Laub)
Když ti bude v živote smutno a nic se ti nebude dařit, vzpomeň si
na to, že jsi byl kdysi tou nejrychlejší a vítěznou spermií...
Vždy, když jsem vstoupil do tajemných dveří s nápisem "Ženy",
našel jsem tam jenom WC...
P. S. Ten poslední je můj favorit!:-)

Alkoholikovo vyznání

11. května 2006 v 11:55 Temný kout poezie
Jaro, léto, podzim, zima,
s alkoholem je vždy príma!
Hezky nám s ním tvrdnou játra,
už cítím, jak mi po nich šmátrá!.
Rýmovačka vznikla včera u pravého břehu Vltavy kdesi na konci části města zvané Bráník při konzumaci alkoholu za vydatného přispění mého kolegy, pana Marka Štrunce (budoucího inženýra), jemuž touto cestou děkuji. Pokud jste dobrodružné nátury, tak si můžete jít do Vltavy zaplavat, včera jsme tam vhodili totiž láhev, ve které je ukryto psaníčko právě s touto básní. To jen tak na vysvětlenou.
P. S. Nezapomeňte na anketu, která je k tomuto článku přidružena! Nevyplnění se trestá!!!:-)
TOPlist

Grafity na Braníku

10. května 2006 v 11:06 Liborova umělecká fotogalerie :-)
Tak toto grafity se nedávno objevilo poblíže jedné tramvajové zastávky na Braníku, přesně na místě, kde jsem předtím zachytil ono slavné "metro v modrém" (viz předchozí články v "Liborově umělecké fotogalerii"). Můžete sami posoudit, co se tvůrcům lépe povedlo (viz anketka).
Viva la Braník! Země to zaslíbená!
TOPlist

Windows jsou všude!!

10. května 2006 v 11:03 Liborova umělecká fotogalerie :-)
Tak se podívejte na tento snímek zachycen poblíže zastávky I. P. Pavlova, ano, přesně tam..., známá to znamení. Bill Gates by z toho jistě měl radost, jeho slavná "wokna" nám začínají pronikat i do běžného života...
P. S. Pokud jste si nevšimli toho, o čem mluvím, tak vážně potřebujete brýle :-).
TOPlist